Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Výjimečná inscenace, která se opírá jak o skvělé herecké výkony, tak o mimořádně silný text. Jedná se o hru, která je vtipná, ale zároveň velmi krutá. Už dlouho jsem neviděl hru, která by se tak precizním způsobem dokázala vyrovnat s problémy současného světa.
(zadáno: 23.10.2023)
Je až neuvěřitelné, kolik absurdních situací zachycených v této tragigrotesce má reálný základ. Režisér M.Hanuš je ještě patřičně zveličil, aby ukázal obludnost mocenských mechanismů ve stalinistickém Sovětském svazu. Období Stalinovy smrti a následného boje o moc nabízí spoustu pikantních střetů tehdejších politických papalášů, z nichž nejvýrazněji zapůsobí L.Pečenka jako psychopat Berija. Hanuš se nebojí černého humoru, na některých místech mi ovšem přišlo, že už je do představení tlačený za každou cenu (třeba scéna transportu Stalinova těla by neutrpěla, kdyby byla figurína znázorňující mrtvého diktátora přehozena přes kulisy jen jednou).
(zadáno: 28.7.2020)
Na Vyšehradě vznikla zábavná retroinscenace, která nabízí několik nestárnoucích melodií a nekomplikovaný příběh vhodný pro letní večery. Základní dějová linka pracující s kdysi tabuizovaným tématem sexuality mladých lidí se dnes může zdát už dost úsměvná, ale pravdou zůstává, že individualita je často na obtíž a ve společnosti se lépe prosadí jedinec, který se přizpůsobí nastaveným pravidlům, o kterých příliš nepřemýšlí. I.Lupták a B.Kohoutová na sebe "slyší" a tvoří zábavný ústřední pár, ještě zajímavější mi ovšem připadal P.Ryšavý v roli Honzy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.10.2015)
45%. Beckettův text dost připomíná rozhlasovou hru. Bohužel se obávám, že s její statičností lze jen těžko něco dělat, jelikož jedna postava de facto nemluví, druhá zase mluví pořád, ale nemůže se hýbat. Zdena Bittlová se snaží hrát postavu Winnie hodně energicky a hlasitě, ale i to po pár minutách začíná být jednotvárné (ovšem klobouk dolů, jakou porci textu se herečka musela naučit). Témata odcizení v dlouholetém vztahu a stárnutí jsou sice celkem aktuální, ale inscenace k nim nic podstatného neřekne. Možná, že této hře lépe porozumí starší generace diváků, já jsem se nudil.
(zadáno: 24.10.2015)
Frič zvolil podobný přístup jako k Ibsenovým Přízrakům, které nastudoval v Kladně, ale Solness se mu trochu vzepřel a groteskní pojetí mu tak úplně nesvědčí. Některé nápady a vtípky působí nahodilým dojmem a do celku příliš dobře nezapadají. Inscenaci také chybí jasnější výklad, myslím, že divák bude dost tápat. K největším kladům patří výkon S.Venclovské v roli Hildy. Za povedený považuji také výběr hudby.
(zadáno: 2.2.2013)
Trochu netradiční ibsenovské drama, které spíš připomíná psychologické horory Augusta Strindberga. Tarantova režie se tradičně opírá o apokalyptickou hudbu, jejímž autorem je Vladimír Franz. Josef Vrána hraje Solnesse jako cholerika, kterého svírá strach z nastupující generace architektů i nespokojenost z vlastních vztahů.
(zadáno: 30.6.2020)
65%. Zajímavá inscenace o lidském střetávání, míjení a neschopnosti komunikace. Režisér M.Bambušek umí velmi dobře "zabydlet" hrací prostor, povedená je i práce s davem. Groteskní minipříběhy postupně dostávají temnější ráz, z náhodných setkání se postupně vyloupne obraz jakéhosi uprchlického tábora a vše směřuje k apokalyptickému běsnění, kdy "čas skončil, ale život pokračuje dál". Má to celé zvláštní atmosféru, které je ale ke konci už dost rozředěna, takže nedochází k žádné gradaci.
(zadáno: 28.2.2013)
Povedená inscenace, ve které mi trochu nesedělo typové obsazení herců. Egressyho hra má zajímavý námět, dobře načrtnuté sudy tří mužů s píšťalkou, jen z mám pocit, že je vše řečeno již krátce po začátku a poté už se situace jen opakují a zacyklují. 65%
(zadáno: 8.10.2011)
Viděno z TV záznamu
(zadáno: 13.12.2019)
Sympatická inscenace s několika opravdu zajímavými hereckými výkony. Výborná je především N.Holíková jako Jelena. J.Zapletal je jako Ivan Vojnickij člověk, který ještě úplně nepodlehl deziluzi ze zmarněného života. Hercův nervní projev ukazuje, že Váňa stále má své tužby. Byť jeho otevřené pokusy o sblížení s Jelenou z něj dělají příliš otevřeného sexuálního loudila. J.Tvrdík hraje Astrova jako alfa samce, jehož schopnosti se vymykají prostředí, ve kterém žije. Bez výraznějších aktualizací se tu povedlo vykreslit Astrova jako člověka s moderním myšlením, který se obává vlivu lidstva na přírodu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.2.2019)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 11.6.2016)
Svojtka sází především na pečlivé prokreslení charakterů jednotlivých postav. V tom mu hodně pomáhají i představitelé hlavních rolí - především V. Fridrich jako žárlivostí sžíraný Vojnickij a A. Procházka coby světácký doktor Astrov. Serebrjakov je v podání Z. Dolanského spíš starým a nemocným mužem než Vojnického konkurentem. Inscenaci se podařilo na jeviště přenést posmutnělou atmosféru, ve které všichni žijí v přeludu a tak nějak z povinnosti, ale nevyhýbá se ani humorným momentům. Velmi pěkná je podzimně laděná scéna J. Milfajta.
(zadáno: 29.6.2014)
Možná trochu s podivem je, že ústřední postavou není ani tak Ivan Vojnickij, jako spíše komplikovaný trojúhelník Soňa – Astrov – Jelena. Právě ve výkladu těchto postav vidím největší přínos Páclovy inscenace. Nejzajímavější z celého ansámblu Bezručů je tentokrát Pavla Gajdošíková. Hodně dobrým režijním nápadem bylo postavit na jeviště starý klavír, na který jednotliví protagonisté čas od času hrají a dobře tak rytmizují děj. Mnohé další nápady ale inscenaci příliš neprospěly, jejich smysl zná patrně jen režisér. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.3.2013)
Strýček Váňa se Dočekalovi nepovedl tolik jako Racek. Jednotlivé charaktery a vztahy mezi postavami jsou tentokrát postaveny na vedlejší kolej a režie se zaměřuje především na pocit zmaru, nenaplněných očekávání a zbytečně promarněného času. Není to jen o krizi středního věku, protože stejné pocity trápí i starého profesora (přesný František Němec) i jeho mladou ženu Jelenu. Herecky se nejvíce daří Martinu Pechlátovi (Astrov) a líbila se mi i K.Holánová jako Soňa. Igor Bareš v titulní roli Vojnického dává svou bolest a utrpení najevo snad až příliš okázale. 65%
(zadáno: 6.6.2011)
Další povedený muzikál Městského divadla Brno. Jen mě trochu mrzelo, že jsem nechytl alternaci s Milanem Němcem, kterého si v roli Dafné pamatuji z pardubické inscenace Sugar a který je v této úloze prostě nepřekonatelný!
(zadáno: 29.4.2022)
V Plzni nastudovali další kvalitní světový muzikál. Hudba A.L.Webbera je tradičně skvělá, na podařené scéně L.Loosové se pak odvíjí příběh, který dává vzpomenout na atmosféru filmů pro pamětníky. Pěvecky se hercům daří opět skvěle, velice hezké je přebásnění M.Prostějovského. Herecky mě nejvíce zaujala Ch.Režná. Vztah stárnoucí herečky (S.Topinková-Fořtová) a mladého scenáristy (P.Režný) pro mě zůstal trochu záhadným, rozvíjel se hlavně ve slovech. Vše obklopující pozlátko Hollywoodu je trochu kontraproduktivní, postavy v člověku moc sympatií nevzbuzují, pomíjivost slávy a života pak nepůsobí tak depresivně, jak by mohla.
(zadáno: 8.1.2019)
45%. Hra nevyniká dějovostí, její forma je často spíše esejistická. Autorka předestírá obtížné hledání národní identity a relativizuje ikonu české státnosti, za kterou je svatý Václav považován. Největší slabinou Lagronové hry je, že postavám lze jen těžko uvěřit jejich vnitřní motivace. Text je totiž vystavěn na tezovitých promluvách, které mají ambici sdělit něco o povaze českého národa, málokdy ovšem něco říkají o postavách samotných. Následkem toho se v devádesátiminutové inscenaci objevuje až překvapivě velké množství hluchých míst. Herecky zaujmou hlavně Z.Stejskal a A.Palatínusová.
(zadáno: 5.12.2022)
Pohled na život spisovatele Jaroslava Haška v době, kdy psal Švejka. Autor hry T.Vůjtek Haška nijak neglorifikuje a ukazuje ho se všemi zápory, jichž není zrovna málo. Zaměřuje se na jeho bigamický vztah se dvěma ženami a hlavně na stupňující se problémy s alkoholem. J.Kaluža dokáže v hlavní roli velmi dobře vybalancovat kreativitu velkého spisovatele s lidskou nízkostí, s níž se občas chová ke svým blízkým. Jen markýrovaných opileckých scén je na mě v inscenaci zbytečně mnoho.
(zadáno: 20.11.2011)
Divadelní adaptace z velké části kopíruje svou filmovou předlohu. Z pánské trojice se nejlépe daří M.Zounarovi, který hraje Petrtýla. Filip Tomsa se sice snaží, ale na roli Gustava je prostě příliš mladý, Zbyšek Pantůček je jako Tonda spíše nevýrazný. Z dámské části mě nejvíce zaujala Adéla Gondíková, která má potřebná nadhled. Na agenturní představení se ale jedná o vkusně udělanou záležitost.
(zadáno: 20.5.2011)
Živá a zábavná inscenace, která vkusně propojuje téma Světáků s příběhem Golden Kids. Na Morávkova až překvapivě čitelné, v druhé půlce představení už jednotvárné hudební předěly trošku zdržovaly, ale jinak byla hudební stránka zajímavá.
(zadáno: 23.10.2018)
V Plzni nabízí zajímavou, i když náročnou muzikálovou podívanou, která bortí některé žánrové stereotypy. Hudba má blízko k rockové opeře, hezky podbarvuje děj, divák se do ní ale patrně nezamiluje hned na první poslech, jelikož neobsahuje melodie, které by po představení nedostal z hlavy. Velmi povedený je překlad, pěkně se kouká i na scénu a kostýmy D.Bensona. Režisér střídá naturalismus s groteskností, daří se mu budovat morbidní atmosféru. Do té hezky zapadají J.Hruškoci v titulní roli i S.Topinková Fořtová jako nebezpečná paní Lovettová.
(zadáno: 9.5.2023)
75%. Nové nastudování Sondheimova nelehkého muzikálu se v NDM povedlo. Náročná hudební partitura prověřila orchestr, obtížné pěvecké party zase sólisty i company. Velkou devízou nového nastudování jsou pěvecké výkony, skvěle obsazené jsou hlavní role. L.Vlček okouzlí svým barytonem a jeho Sweeney je postava, která má vývoj. M.Horká dokázala plně využít komediální potenciál postavy paní Lovettové. Činoherní pasáže jsou o něco slabší než hudební čísla, výkony některých herců ve vedlejších rolích nejsou úplně stoprocentní (T.Tóbisz). (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.6.2021)
Režisér M.Františák vesnická dramata umí. Dramatizace T.Syrovátky musela překlenout široké časové období, ve kterém se děj odehrává, ale skoky v čase naštěstí nečiní charaktery postav nevěrohodnými. Pozornost je zaměřena na nerovný vztah mezi mladým Antošem (J.Jedlinský) a Statkářkou (J.Hejret Vojtková), jejíž majetnická láska dusí přirozenou Antošovu touhu po svobodě. Nezkrotná Sylva (B.Bezáková) pro něj může být vysvobozením z útrpného vztahu, jenže společenský tlak takové překročení morálky nedovoluje. Povedená atmosféra a některé zajímavě budované jevištní obrazy, ovšem trochu nejasný závěr.
(zadáno: 29.1.2016)
Autor dramatizace Vít Peřina nezapře, že jeho hlavním oborem je loutkové divadlo, a tak je příbramská inscenace laskavá a dětsky hravá. Peřinova dramatizace se obejde bez nějakých dějových odboček, je to nekomplikovaná rodinná podívaná. Důležitou roli hraje výprava, jejíž autorkou je režisérka inscenace K.Baranowska. Stylové vynálezy, plyšová zvířata, mobilní nábytek – to vše zaplňuje scénu a je zdrojem mnoha drobných vtípků. Herci pojali své postavy ve výrazné nadsázce, jak to žánr parodie žádá. Výborný je v tomto směru především F.Müller.