Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (892)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.1.2020)
Z Čapkova souboru fejetonů berou tvůrci jen základní dějový syžet, zbytek doplňují po svém. Naráží tak na mnohé neuralgické body dnešní společnosti. Celé je to pospojované spíš jen atmosférou, ale nemyslím, že by tady šlo o dramaturgickou neujasněnost. Jednotlivé výstupy jsou kvalitativně lehce nevyvážené, patrně nejlepší je scéna s papežem, naopak celkem zbytné jsou pěvecké výstupy (byť hudba I.Achera je skvělá). Herecky vyvážená inscenace, Dejvičtí ukázali, že si dokáží hravě poradit i s jiným typem divadla, než jaké je v DD obvykle k vidění. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.1.2020)
Tradičně satirický Bernhard a také expresivní Špinarova režie podtrhující groteskní rysy předlohy. Tohle rodinné peklo by asi slušelo víc komornějšímu prostoru, než je Stavovské divadlo. Možná právě z prostorových důvodů je vynechán oběd, který se objevuje v názvu inscenace. Mizí tím výrazná ritualizace druhého jednání hry. Herecky jde o silnou inscenaci. Všechny tři postavy mají jedno společné - nikdy nemusely pracovat, celý život žijí v nadbytku. Takový život má na ně ale zhoubný vliv - nejsou schopni žádného činu, všechno je nudí a svou nudu utápí v neustálém pitvání rodinných vztahů. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.1.2020)
65%. Není to sice zklamání, ale přece jen jsem čekal víc. Škoda, že se divadlu nepovedlo dojednat, aby se písně mohly hrát v originále. Překlad A.Nováka je ale celkem povedený. Skvělá je scéna E.Konečného zdařile navozující atmosféru řeckého ostrůvku. Vynikající Donnou je I.Vaňková, její The Winner Takes it All chytne za srdce. Zábavné jsou v rolích jejích společnic L.Bergerová a J.Gazdíková. Z potenciálních otců vyčnívá R.Jícha (Harry), V.Skála bohužel na roli Sama pěvecky nestačí a v sólových partech se viditelně trápí. Přidané sbory se v některých písních rozchází se sólovými party. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.12.2019)
Františák zkoumá, jak se láska mění v nenávist a že se vlastně jedná jen o dvě strany téže mince. Kateřina Earnshawová a Heathcliff nemohou žít vedle sebe, ale ani bez sebe. Jejich láska je majetnická, chtějí buď všechno, nebo nic. A když nedostanou, to co chtějí, začnou se mstít. Je v tom vášnivost, ale nikoliv patos, postavy často jednají i pragmaticky. Režisér dokáže budovat působivé obrazy, byť ne vždy se zvolená stylizace sešla s textem. Výborná je především M.Štípková jako Kateřina, v menších rolích pak zaujaly K.Cibulková a D.Barešová. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.12.2019)
Inscenace, která zaujme svou strukturou i lehce mysteriózní atmosférou. Problematický je začátek, který je dost rozvleklý, ale jak se začínají příběhy z jednotlivých časových rovin zauzlovávat, je představení čím dál zajímavější a emotivnější. Díky povedeným projekcím se divák v příběhu neztrácí, i když je vyžadována jeho plná pozornost. Herci tentokrát dostali nezvykle vyrovnané příležitosti a daří se jim velmi dobře, asi nejvíce mě zaujali V.Malá, J.Pejchal a M.Sikorová.
(zadáno: 13.12.2019)
Sympatická inscenace s několika opravdu zajímavými hereckými výkony. Výborná je především N.Holíková jako Jelena. J.Zapletal je jako Ivan Vojnickij člověk, který ještě úplně nepodlehl deziluzi ze zmarněného života. Hercův nervní projev ukazuje, že Váňa stále má své tužby. Byť jeho otevřené pokusy o sblížení s Jelenou z něj dělají příliš otevřeného sexuálního loudila. J.Tvrdík hraje Astrova jako alfa samce, jehož schopnosti se vymykají prostředí, ve kterém žije. Bez výraznějších aktualizací se tu povedlo vykreslit Astrova jako člověka s moderním myšlením, který se obává vlivu lidstva na přírodu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.12.2019)
Procentuální hodnocení je v tomto případě potřeba brát s rezervou, protože Sonety jsou racionálně zcela neuchopitelná inscenace. Záleží na konkrétním divákovi, zda bude emocionálně zasažen. U mě k tomuto zásahu ani v nejmenším nedošlo, s režijní koncepcí SKUTRu jsem se tentokrát bohužel minul velkým obloukem. Po řemeslné stránce je to ale poctivá inscenace, vizuálně je podmanivá, plná nápadů a symbolů, jen ta Shakespearova poezie se tam nějak ztrácí... (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.12.2019)
Hodně rozporuplný zážitek. Zhruba dvě třetiny představení jsou zábavnou a nápaditou podívanou. Režisér Hába Ibsenovu hru dekonstruoval, ponechal sice základní dějovou linii, ale tu opatřil mnoha komentáři a komentáři komentářů. Celé to navíc zabalil do kabaretního formátu, ve kterém si herci počínají suverénním způsobem (především M.König jako doktor Stockmann i jeho ideový protivník starosta). Klíčové čtvrté dějství ale celkový dojem notně pokazí. Hába ho pojímá jako ekologickou agitku, divadelně dost bezradnou. Spadlý řemen už se pak nepodaří nahodit. Škoda, první tři dějství by si zasloužily aspoň 80%
(zadáno: 8.12.2019)
Vynikající hudba A.L.Webbera doplněná povedeným přebásněním M.Prostějovského. Plzeňská inscenace je svižná a má dva velké trumfy v představitelech hlavních rolí. P.Klimenda je ideálním Josefem - pěvecky bezchybný, dostatečně sympatický, aby mu (nejen) dětské publikum mohlo fandit. Do role Vypravěčky "naskočila" M.Nosková a její znělý hlas dokáže bez obtíží utáhnout celý part. Drobné nepřesnosti v nástupech se časem jistě vyladí. Trochu mě zklamal J.Kopečný v roli Faraona. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.12.2019)
Saavedra vystavěla samostatný příběh, který zachovává dějový oblouk původního dramatu, ale v mnoha věcech se s ním rozchází. Teorie dospělosti v názvu hry ukazuje na možné čtení této inscenace. Postavy jsou vrstevníky, jsou to znudění třicátníci, kteří odmítají se pro něco závazně rozhodnout. Trochu mi tu chybí gradace zoufalství hlavní hrdinky. Heda je v podání Magdaleny Tkačíkové od začátku cynická, nespokojená a události, ke kterým v inscenaci dojde, ji nedostávají na úplné dno. Na vině jsou dějové posuny. Ale přesto jde o zdařilou inscenaci nabízející nový náhled na Ibsenovu hru.
(zadáno: 2.12.2019)
Drobná nadsázka proniká do výstavby mnoha jevištních situací a místy jde o velmi povedené nápady. J.Fišar hraje Riegra jako unaveného muže, částečně smířeného s tím, že pomalu upadá do zapomnění. Je pod silným vlivem dominantní přítelkyně Ireny (L.Bělašková) a neuvědomuje si, že ho postupně o vliv připravují jeho bývalí podřízení. Jako trochu zbytečný úkrok ke komunální satiře působí snaha ukázat, že inspirací pro Kleina byl nejspíš Klaus starší. Výborně ve Štěpánkově inscenaci fungují Havlovy scénické poznámky, které v záznamu čte sám režisér.Drobné problémy s temporytmem snad během přibývajících repríz vymizí.
(zadáno: 2.12.2019)
Ostravský Divadelník se odehrává na scéně připomínající jatka jak z nějakého béčkového hororu. To dobře kontrastuje se vznosnými cíli Bruscona. Toho M.Cisovský představuje jako člověka posedlého dokonalostí, tyrana a manipulátora. Rozpor mezi jeho vysokými uměleckými a životními cíli a realitou ušmudlané štace v Utzbachu je stálým zdrojem napětí. Nikdy nenaplněné cíle dává Bruscon za vinu svému okolí, nejvíc to odnáší dvojice jeho dětí. Ty jsou V.Lipinou a A.Polcrovou hrány ve výrazné groteskní nadsázce, která bohužel trochu oslabuje vyznění Brusconova tyranství.
(zadáno: 1.12.2019)
55%. Ionescův nelehký text se v Ostravě nepodařilo režiséru Vojtěchu Štěpánkovi uspokojivě vyložit. Zůstává poněkud nejasné, o čem chce vlastně hrát. Nejprve to vypadá, že hlavním tématem bude svět, který se rozkládá, zatímco za zdmi paláce se stále „tančí“, i když se vše propadá v chaos. Postupně ale převezme prim osobní linie krále Bérengera I., který prochází různými fázemi umírání – od vzteku přes smlouvání až ke smíření. Právě v závěrečné fázi je inscenace, i díky výkonům Františka Večeři v roli Bérengera a Anny Cónové jako jeho první manželky Markéty, nejsilnější.
(zadáno: 1.12.2019)
Z úst herců vychází velké množství slov, často záměrně banálních, absurdních či pseudofilozofujících, aby se čas od času vynořila skutečně působivá pasáž o lidském hledání Boha, lásky, životního údělu. Je znát autorův odpor k dnešnímu individualizovanému způsobu života, kdy se lidé bojí převzít zodpovědnost za cokoliv jiného mimo sebe. Režisér L.Brutovský umístil herce na prázdnou scénu, kde je nechal rozehrávat jednotlivé opilecké etudy. Všech 14 protagonistů dokáže věrohodně ztvárnit alkoholem ovlivněné, nešťastné lidi.
(zadáno: 1.12.2019)
Překladatel T.Vůjtek hru aktualizoval a posunul do současnosti, což se ale ukázalo jako dvojsečná zbraň. Slušně funguje pozměněný závěr, naopak přidané vulgarismy z inscenace dost čouhají. U Ostrovského kladná postava Žadova je v NDM tyran, který je ve svém fanatismu občas odpudivější než všichni ti cyničtí úředníci. Nejzajímavější postavou je Bělogubov (M.Cisovský), u kterého je dobře zachycen vývoj od patolízala v protřelého mafiána. Téma korupce je stále aktuální, v Krejčího inscenaci je ale znázorněno v dost hrubých obrysech na tříhodinový kus.
(zadáno: 29.11.2019)
Hra C.Michela je klasickou situační komedií, která ale vůbec není špatně napsaná a má v sobě výrazný komický potenciál. V režii A.Čuby se jedná o svižnou inscenaci, škoda, že tvůrci hře až tak nedůvěřovali a občas si tam dodávají (nutno říct že dost pokleslé) vtípky. Š.Kozub má nesporný komediální talent, ale místy je jeho přehrávání už na hraně únosnosti. O moc lépe tak působí třeba projev K.Leichtové.
(zadáno: 29.11.2019)
Zpočátku je to především svižná konverzačka, stejně jako u jiných autorových her se tu řeší téma bezvýchodnosti partnerských vztahů. Postupně se těžiště inscenace ale stále víc přesouvá z čistě rodinných problémů do sféry celospolečenských problémů (vyrovnání se s nacistickou minulostí, vznik a šíření totalitního myšlení). Opravdu skvělé herecké výkony celé pětice představitelů, jmenovat jednoho tentokrát nejde. v Aréně si s Schimmelpfennigem rozumí.
(zadáno: 28.11.2019)
Hru v Ostravě dost krátili, přesto působila hodně rozvleklým dojmem.Problém vidím v tom, že absurdní a komická místa textu jsou buď zatlačena do pozadí, nebo úplně vyškrtnuta a inscenace má zamířeno někam do vod psychologického dramatu. Což je ale nonsens, protože v tomhle žánru nemůže fungovat, hlavní postavy nejsou napsány tak, aby bylo možné jejich jednání jednoduše racionálně odůvodnit. Chápu snahu tvůrců ukázat, že zlu se nedá přitakávat bez následků, dělají to ovšem bohužel dost fádním způsobem.
(zadáno: 28.11.2019)
Machiavelliho text z období renesance je z hlediska obsahového aktuální dodnes – peníze a sex vždycky byly klíčovým hnacím motorem přirozené lidské tendence ke špatnostem všeho druhu. Struktura hry je však diskutabilní, vrší na sebe krkolomné komediální zvraty a eskapády. Hovoří se o ni jako o kruté komedii, v Aréně z ní dělají ale spíš řachandu. Došlo k aktualizaci a zhrubnutí jazyka, herci vedou postavy až na samou hranu karikatury, bohužel vtipu z tohoto přístupu dokáží vydestilovat jen pomálu. Nejlépe se asi daří Š.Krupovi a A.Langerovi. Průměrný provozní titul.
(zadáno: 28.11.2019)
Dramatizace K.Menclerové se soustředí především na Wolanda a jeho suitu. Scénám dodává šmrnc lehce pokleslé, kabaretní ztvárnění, ale i propracované kostýmy D.Janoška. Všechno to z pozice chladnokrevného, i když už trochu unaveného dirigenta řídí Woland v podání N.Lichého. Titulní postavy se na scénu překvapivě dostávají až po více než hodině představení a jejich příběh tak působí spíš jako vedlejší motiv. I přes tříhodinovou délku ovšem inscenace Alexandra Minajeva plyne hladce kupředu a komplikované předivo románu převádí na jeviště srozumitelně, aniž by ale došlo k přilišnému zploštění.
(zadáno: 23.11.2019)
Tíživá atmosféra doby je zachycena poměrně sugestivně, u mnoha scén mrazí. Po hudební stránce se také jedná o zdařilý muzikál. I přes depresivní téma se autoři nevyhýbají humoru, je tu prostor i pro naději - že vnitřní sílu a vůli přežít není jednoduché porazit, i když jsou k tomu použity brutální prostředky. M.Havelka v hlavní roli Daniela září v činoherních scénách, bohužel pěvecky na tento part nestačí. Typově přesní a pěvecky zajímaví jsou K.Daňhelová a D.Vitázek, z menších rolí zaujmou hlavně L.Vlček a R.Jícha. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.11.2019)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 20.11.2019)
Havlova hra je stále aktuální, dnes umně popisuje propojení organizovaného zločinu se státní správou. D.Radok inscenuje Havla celkem pietně. Je to ale spíš mechanické převyprávění příběhu, důraz na patřičných místech chybí. Přesto bych inscenaci neoznačil za nudnou nebo vyloženě nepovedenou. Některé herecké výkony jsou velmi zajímavé, hlavně M.Donutil a jeho švihácké provedení Macheatha (brilantní je scéna, kde přesvědčuje své manželky o výhodách bigamie). Zaujme také J.Vlasák (škoda častých výpadků textu), T.Marečková či E.Salzmannová. Příliš mi naopak nesedělo pojetí Jenny Z.Stavnou, ubral bych na hysterii. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.11.2019)
Na Provázku si vzali Cervantesovu předlohu jen jako inspirační zdroj, na jehož základě napsali originální scénář, který zkoumá donkichotství ve 21. století. Mikuláškova inscenace, která je rámována jako televizní debata, sleduje hned několik nosných témat, není ale naštěstí významově přehlcená. Nejzásadnější je přitom obraz člověka, který má problém s pochopením okolního světa, jehož relativita překročila únosnou mez. Přes komediální začátek se inscenace propadá do jakéhosi horečného denního snění s lehce hororovým nádechem. Skvěle si vede D.Hřebíček v roli Moderátora, kompaktně ale působí celý herecký ansámbl.
(zadáno: 31.10.2019)
Přiznám se, že první část mě moc nebavila. Ale po přestávce ubylo sborových výstupů a režie se soustředila jen na zachycení duševního rozpoložení člověka, který bojuje se svými vnitřními běsy a zároveň musí jako katolický kněz obhajovat i svou úlohu ve společnosti. V tom je inscenace nejsilnější, jelikož N.Lichý je v zachycení rozhárané duše Jakuba Demla naprosto vynikající. Byl by to velmi depresivní kus, kdyby do něj Deml nepropašoval i dost sarkasmu a humoru, který se v bezručovském podání podařilo zachytit a vytěžit. Nakonec tedy zábavná inscenace, kde je o čem přemýšlet.