Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.1.2017)
Mě tenhle shakespearovský komprimát zkrátka baví. Budějovická inscenace vychází z úpravy J. Borny, v lecčems se ovšem od inscenace v Dlouhé liší. Humor inscenace je spíše jednoduchý, často útočící na divákovu první signální. Naprosto zásadní je proto schopnost herců gradovat jednotlivé situace a zároveň udržet míru, aby se z představení nestala estráda. To se v JDČB povedlo - všichni tři herci prokazují velký cit pro žánr stand-up comedy, jdou jim i improvizace a interakce s publikem. Ne všechny skeče mají srovnatelnou kvalitu, ale výsledek je opravdu povedený.
(zadáno: 18.12.2016)
Mayenburgův text disponuje svižnými a dobře pointovanými dialogy, zároveň ale také s chirurgickou přesností obnažuje některé problémy dnešní doby, i když neřeší tak výrazné téma jako třeba Mučedník. Režisér Šiktanc odvedl dobrou práci především při vedení herců. Asi nejzajímavější je P. Janečková jako lehce afektovaná i břitce sarkastická Vilma. L. Špiner - netradičně obsazen do role nevýrazného Michaela - odvádí jeden ze svých nejlepších výkonů posledních let. Pointa je možná překvapivá, ale souzní s celým příběhem a je povedenou tragikomickou tečkou.
(zadáno: 10.12.2016)
Mayenburgova hra Mučedník zpracovává aktuální téma náboženského fanatismu. Inscenace NDM je velmi silná hlavně herecky. R. Finta působivě ztvárňuje "narušeného" Benjamina, který od starostí běžného teenagera utíká k biblickým podobenstvím, z nichž si bere ty, které nejvíce nekonvenují se současnou západní společností. Mnohem nenápadněji buduje svoji postavu L. Končoková (učitelka Rothová), která se vlastně stává fanatičkou z donucení. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.12.2016)
Základem ostravské inscenace Divoké kachny je propracovaná psychologie postav. Jako téma se celou inscenací prolíná varování před fanatickým lpěním na ideálech. Svoboda člověka dozvědět se pravdu nemusí být vždy tou nejlepší variantou, zvlášť v prostředí, které je do morku kostí otrávené lží. J. Kaluža je jako Hjalmar trochu tyranem, trochu snílkem, který není schopen unést pravdu. Gregers je v podání M. Čapky spíše impulzivním "pravdonošem" než chladně kalkulujícím manipulátorem. Zcela uvěřitelná je pak v roli čtrnáctileté Hedviky Z. Truplová. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.12.2016)
Režisér Buraj vytvořil v inscenaci nepříjemný, ale pravdivý obraz o dnešním způsobu života. Studuje především vnitřní svět hlavních postav, zabývá se jejich pocity a reakcemi ve složitých životních situacích. Stejně jako ve Flaubertově románu se tu cíleně pracuje s ironií, herci si od svých postav udržují odstup. Kongeniální práce s hudbou vytváří emocionálně silné scény. Bohužel režisér nezná míru pro používání projekcí, a tak svižnou první polovinu vystřídá druhá část, kde se tempo zcela ztrácí a diváci asi 20 minut sledují dění pouze na plátně. Přesto jde o silnou a aktuální inscenaci.
(zadáno: 21.6.2016)
Velmi povedený návrat k formě text-appealu. Vtipné písně Skoumala a Vodňanského nestárnou, zde se navíc dobře kloubí s poezií Jana Borny, která se vyznačuje nevtíravým humorem, ale i vážnějšími hořkosměšnými podtóny. Celé představení je velmi hravé a poetické, člověk opět musí obdivovat muzikálnost hereckého souboru DvD. Asi hlavní zásluhu na tom, že se člověk během večera nemá šanci začít nudit, má Miroslav Hanuš, který dokáže jednotlivé výstupy vtipně propojit do souznějícího celku a báječně také reaguje na dění v publiku. Jako oddechovka je to mnohem lepší volba než nějaká řachanda.
(zadáno: 12.6.2016)
Inscenace, která naplno využívá možností exteriérové scény pod Kunětickou horou - výborná je magická zahrada s oživlými sochami i bohaté kostýmy. Režisér P. Novotný zdařile mixuje napětí, humor i dojemné chvilky. J. Láska dokáže pouze hlasem a řečí těla rozehrát postupnou proměnu a polidštění postavy Zvířete. V. Macková hraje Krásku nesentimentálně, což ale nijak neumenšuje její city k otci či tajemnému pánovi zahrady. Dobrý byl nápad ztvárnit rozmluvy Zvířete se zrcadlem obsazením L. Špinera do role alter ega hlavního hrdiny. Snad jen písně M. Hrůzy působí jakoby patřily do jiné inscenace.
(zadáno: 11.6.2016)
Svojtka sází především na pečlivé prokreslení charakterů jednotlivých postav. V tom mu hodně pomáhají i představitelé hlavních rolí - především V. Fridrich jako žárlivostí sžíraný Vojnickij a A. Procházka coby světácký doktor Astrov. Serebrjakov je v podání Z. Dolanského spíš starým a nemocným mužem než Vojnického konkurentem. Inscenaci se podařilo na jeviště přenést posmutnělou atmosféru, ve které všichni žijí v přeludu a tak nějak z povinnosti, ale nevyhýbá se ani humorným momentům. Velmi pěkná je podzimně laděná scéna J. Milfajta.
(zadáno: 3.6.2016)
Hlavním kladem je melodická Presgurvicova hudba, která kromě tklivých árií obsahuje i skutečné hity (Verona, Jsme v tom až po bradu). Povedlo se i přebásnění J. Fischera. Ústřední milostný pár je trochu upozaděn, takže diváka asi nejvíce zaujmou pěvecké výkony herců ve vedlejších rolí - nejlepší byli T. Savka, I. Marešová a M. Šemík (ten bohužel byl výrazně lepší pěvecky než herecky). Režisér L. Vaculík klade velký důraz na taneční stránku muzikálu, kostýmně je vše laděno do dvou barev - červená Kapuletů a modra Monteků. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.5.2016)
Působivá procházka životem Charlieho Chaplina, které by pomohlo drobné krácení. Mnoho scén je stylizovaných jako němá groteska, komické scény se prolínají s vážnými. Hlavní zásluhu na úspěchu inscenace má M. Ruml v titulní roli - Chaplinova gesta, chůzi, mimiku má přesně odpozorované. Netvoří ale jen nějakou kopii, ale plnokrevnou postavu se všemi klady a zápory. Za zmínku stojí i P. Bucháček jako saturninovský sluha Henry, který dokáže báječně pointovat jednotlivé scény. Jediné, co jsem příliš nepochopil, byl výběr hudby. Proč podbarvovat scény z 20. let hudbou Beatles?
(zadáno: 24.3.2016)
V Divadle v Dlouhé vznikla poctivá inscenace, která sází na výborný výkon Michala Isteníka v hlavní roli. Isteník musí Oblomova na jevišti skutečně „odžít“. Ani na vteřinu nesleze ze scény, navíc musí věrohodně zachytit prudké změny nálad. Od absolutní netečnosti přes ztřeštěnou zamilovanost až po chorobnou úzkost – ve všech polohách je herec přesný a uvěřitelný. Tvůrčí tandem Burešová – Otčenášek opět dokázal v klasické látce nalézt východiska pro zcela současnou výpověď o lidském strachu z životních zklamání a osamění, kvůli kterému často volí jednodušší cestu bezkonfliktního přežívání.
(zadáno: 28.2.2016)
Povedená inscenace Topolova složitého textu. Téma kolektivizace je pro dnešního diváka trochu odlehlé, ovšem ve hře tvoří spíš dobovou kulisu. Hraje se o mezlidských vztazích a souboji člověka o vlastní hodnotový systém. Režiséru Rychlíkovi se podařilo z herců dostat skvělé výkony - nejpůsobivější jsou J.Ondrušková a P.Borovec v rolích Králových dětí. Z menších rolí zaujme hlavně J.Janoušková (Věra). Masopustní maškary oblékla výtvarnice E.Jiřikovská do vizuálně zajímavých kostýmů, kterým je trochu na škodu jejich výrazná robustnost.
(zadáno: 24.2.2016)
Hru R.Harwooda považuji za jedno z nejlépe vystavěných dramat, jelikož diváka skutečně donutí pokládat si otázky o povaze viny. Je to fascinující souboj dvou úhlů pohledu – na jedné straně materialistický a přisprostlý major, jemuž právo vítězů dává možnost soudit intelektuálně založeného hudebníka, který pro své umění odmítal vnímat kontext doby, ve které tvořil. Z herců mě více zaujal V.Fridrich, jeho major Arnold je víc než jen nekulturní barbar (jak by tato postava mohla být chápána). Povedla se také scéna J.Milfajta, očekávál bych možná vynalézavější práci s hudbou.
(zadáno: 27.1.2016)
Jméno je brilantně napsaná konverzačka s bryskními dialogy. Kromě mnoha vtipných hlášek se dotýká i závažnějších témat, která ovšem řeší s nadhledem a lehkým černým humorem. Režisér Petr Gazdík správně usoudil, že gradaci příběhu pomůže, pokud se představení bude hrát bez přestávky. Herecky vynikají především M.Havelka jako glosátor Vincent a A.Antalová v roli zpočátku velmi nenápadné Elisabeth.
(zadáno: 23.1.2016)
Hluboký a poetický Maeterlinckův text je nesnadno interpretovatelný. Lehce lze totiž zabřednout do sentimentu a sklouznout k popisnosti.Režisér Pácl netlačí na pilu a nesnaží se z diváků ždímat emoce za každou cenu.Rozehrál situace věcně, o zásadních věcech se mluví hravě. Děje se tak navíc s jemným a nepodbízivým situačním humorem. Maeterlinckova hra není o silném příběhu, mnohem důležitější jsou životní postoje a pravdy, které text zprostředkovává. Ty působí nenásilně, nejsou didaktické. Šťastnou ruku měl režisér při obsazování dětských rolí. F.Kaňkovský i P.Štorková jsou velmi dobří.
(zadáno: 7.12.2015)
75%. Obtížný a nákladný muzikál se podařilo převést na česká jeviště ve velmi slušné kvalitě. Především pěvecky je to téměř bezchybné, ústřední trojice R.Schwab, M.Sommerová a T.Vaněk své party zvládá bez problémů, druzí dva jmenování jsou výborní i po herecké stránce. Je z nich přirozený a sympatický pár, což trochu mění vyznění postavy Fantoma. Výprava je opulentní, ale přestavby nijak nezdržují a některé scény se skutečně povedly (střecha operního domu, hřbitov, Fantomova skrýš). Jen škoda, že odfláknutě působí dvě poměrně důležité scény - oběšení šéfkulisáka a hlavně pád lustru. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.11.2015)
Povedená inscenace, která stojí především na hereckých výkonech. Vynikající je především Z.Valchařová-Poulová, její dceru Barbaru pak skvěle ztvárnila K.Sedlárová. Za zmínku stojí i další herci, především N.Holíková a I.Smečková Bencová. Režisérka T.Karpianus se rozhodla škrtnout postavu otce Beverlyho (jeho hlas zní jen ze záznamu) a z postavy indiánky Johnny udělala symbolického svědka rozpadu jedné americké rodiny. Dramaturgicky je to sázka na jistotu, jelikož Lettsův text v sobě skvěle kloubí silné rodinné drama s tragikomickými prvky.
(zadáno: 18.10.2015)
Autorský projekt o životě J.J.Ryby nabízí příběh plný emocí doplněný krásnou Rybovou hudbou. Tvůrčímu týmu ale nešlo jen o převyprávění skladatelových osudů,využívá je jako odrazový můstek k obecnější výpovědi o tom, jakému nepochopení musejí významné osobnosti čelit při střetu s maloměstskou společností. Být člověkem, který předběhl svou dobu, se zkrátka neodpouští. T.Lněnička hraje Rybu civilně, k vykreslení postupného úpadku slavného umělce si vystačí s drobnými gesty. Z ostatních se nejvíce daří. M.Němcovi a J.Hyhlíkovi. Plusem je i živá hudba a pěkná rustikální scéna.
(zadáno: 9.10.2015)
Ballekovi se podařilo udělat inscenaci, která je aktuální, krutá i vtipná. O ději nelze příliš hovořit, jedná se o sled scének, který tentokrát sjednocuje prostředí nemocnice, přičemž text byl přizpůsoben českým poměrům a obsahuje různé odkazy. Herci také často vystupují z rolí a komentují samotný děj. Povedená scénografie tvoří kulisy místy až kafkovského světa, který má svá vlastní pravidla. Anamnéza není nějakou hlubokou sondou do českého zdravotnictví, ale některé nešvary pojmenovává celkem trefně. Herecky povedené, nejvíce mě zaujali J.Vyorálek, J.Žáček a P.Jeništa. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.9.2015)
Velmi zábavná inscenace, na které je znát autorský rukopis McDonagha i přesné vystavění situací režisérem Sokolem. Oproti třeba Osiřelému západu mi přišlo, že se hra ani nesnaží o nějakou hlubší výpověď. Je to především svižná a pořádně morbidní jízda se skvělými dialogy. V druhé části se najde pár hluchých míst, ale nudit se určitě nebudete. Hlavní hvězdou večera je M.Finger jako receprční Mervyn, jeho monolog o gibonech je nezapomenutelný. M.Taclík předvádí svůj vysoký standard, výborně pointovat dovede scény i k nepoznání nalíčený O.Sokol.
(zadáno: 25.6.2015)
Režisér Františák dokázal potlačit svůj osobitý režijní rukopis plný symbolů a ornamentů ve prospěch vyprávění příběhu. Vznikla tak podařená inscenace, které nechybí ani až překvapivě velká porce humoru. Hlavním trumfem ale podle mě je S.Krupanská v roli Štěpky. Do role se typově příliš nehodí, je na ni zkrátka příliš hezká. Přesto dokázala zprostředkovat Štěpčin osud neokázale bez výrazných gest, zato s hlubokou vnitřní tragikou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.5.2015)
(75%) Ostrov pokladů je inscenace vhodná pro široké spektrum diváků. Dětské publikum osloví dobrodružné eskapády a atraktivní prostředí. Dospělí zase mohou ocenit příběh slavného spisovatele a jeho hledání životního štěstí. Tvůrcům se daří splétat dějové linky a pečlivě strukturovat oba vyprávěné příběhy, které se prolínají a doplňují. Martin dokázal stvořit řadu chytlavých melodií, které jsou stylově rozkročené od tklivé písně po pirátskou odrhovačku. Vytvořit na scéně tři odlišné charaktery je výzva, se kterou se A.Slanina zdatně vypořádal a ještě k tomu výborně zpíval. Více v recenzi
(zadáno: 17.5.2015)
Inscenace Švandova divadla zaujme nejen mnoha vtipnými replikami, ale i lehce absurdním pohledem na problémy dnešních (nejen) žen. Komediální scény mají švih, navíc jsou zdařile prolínány těmi vážnějšími, které inscenaci vždy na chvíli ztiší a dají nahlédnout do nitra postav. Na herečkách je vidět, že neinterpretují cizí text, ale hrají o tom, co jim samotným připadá podstatné. Tradičně vyniká M.Dlouhý, dobré jsou i všechny herečky, nejvíce mě tentokrát zaujaly B.Pavlíková a nenápadná R.Dérzsi.
(zadáno: 22.3.2015)
Dodo Gombár připravil ve zlínském divadle rozsáhlou fresku o životě tzv. bohyní na česko-slovenském pomezí.Dramatizace nebyla patrně vůbec jednoduchá, jelikož do děje vstupuje ohromné množství postav, které mezi sebou mají velmi komplikované vztahy. Přesto se podařilo přenést děj na jeviště v rámci možností přehledně a zábavně. Pracuje se také s několika prolínajícími se časovými liniemi, které se nakonec pospojují v mrazivém finále. Výborná je H.Briešťanská v pečlivé studii moderní ženy zasažené prastarým fenoménem. Povedená je rovněž scéna E.Jiříkovské.