Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

 <  1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 6.2.2024)
Pravomil - Divadlo v Dlouhé  70 %
Režisér T.Dianiška rád ohledává pozapomenuté lidské osudy, ve svých inscenacích kombinuje komické tóny s vážnými, Pravomil v tomto ohledu patří k usedlejším kusům. Lehké nedostatky lze najít v tempu, naopak velice povedená je hudební složka a skvělý výkon podává J.Sklenář v roli Karla Vaše, jehož mladistvé promluvy jsou téměř přesnou kopií argumentace dnešní dezinfo scény. Samotný Pravomil je v podání P.Neškudly možná až moc čítankovým hrdinou, závěr jeho života je ale podán zajímavě. Zvířecí metaforu v druhé části sice chápu, přesto jsou scény z gulagu divadelně nejméně přesvědčivou částí.
(zadáno: 27.1.2024)
Blbec k večeři - Městské divadlo Kladno  60 %
65%. Slušná inscenace proslulé francouzské komedie sází především na hereckou souhru L.Pečenky a J.Š.Hájka. Zatímco Hájkův Pierre je člověk, co dokáže být nad věcí, Pečenka dává svým zápalem Pignonovi rysy připomínající mimikou Mr. Beana. Povedená je rovněž scéna M.Syrového hravě vykreslující luxusní pařížský byt. Vážnější rovina textu o manipulaci s méně chápavým jedincem je potlačena, takže Pignon zůstává i ve druhé půli spíše zábavnou než politováníhodnou postavou. Na odreagování a chvilku jednoduché, ale vkusné zábavy asi ideální představení.
(zadáno: 24.1.2024)
Oliver! - Národní divadlo moravskoslezské  70 %
Muzikál s chytlavými melodiemi a slušným libretem, příběh je na poměry dětských muzikálů dost syrový. Problematické jsou hromadné výstupy rozsáhlé dětské company, jejichž choreografie je poněkud nepřehledná. Povedená je scéna D.Bensona a za zmínku stojí i vydařený český překlad J.Joska. Herecky je nejsilnější M.Holý ve vděčné roli Fagina, A.Gabrišová jako Nancy působí zpočátku trochu nejistě, ale postupně její výkon graduje. R.Radecki jako titulní Oliver působí přirozeně, v herecké stylizaci jsou patrné limity, což je ale vzhledem k nízkému věku pochopitelné. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.1.2024)
Heidi - Městské divadlo Brno  70 %
65%. Režisér S.Moša pojal Heidi jako nekomplikovanou hudební pohádku, která je velmi vstřícná vůči dětskému divákovi. Opět se podařilo dobře obsadit dětské role, v Brně zkrátka s dětskými herci umí pracovat. Osobně mě nejvíce zaujala G.Čtveráčková jako Klára, z dospělých herců potěší sytým hlasem R.Jícha (byť je na roli dědečka Konráda příliš mladý) a hlavně nesmírně zábavná I.Vaňková roli upjaté guvernantky. Scénické řešení naplňuje pohádkovou koncepci, takže na větší jevištní kouzla zapomeňte. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.1.2024)
Opilí - Slovácké divadlo Uherské Hradiště  70 %
75%. Režisérka A.Davidová pojala Vyrypajevovu hru jako vykloubenou grotesku. Na výraznou stylizaci je potřeba si zvyknout, ale nakonec se velice slušně daří sled scén, kde se filozofické promluvy mísí s opileckým drmolením, vzletná slova střídají vulgarismy a humor přechází v zoufalství přetavit do srozumitelného tvaru, který odhaluje lidské touhy, pochyby i osamění. Emocionální vrchol přichází v hromadné scéně, v níž se postavy kloužou po vodou politém jevišti, představení tady však nekončí, ztišený závěr pak už působí jen jako takový dovětek. Palec nahoru za odvahu nasadit takto divácky náročný titul v oblastním divadle.
(zadáno: 20.1.2024)
Vosa - Slovácké divadlo Uherské Hradiště  60 %
Divácky atraktivní kousek v žánru psychothrilleru. Důmyslně využité prostory Malé scény, začátek, kdy herečky sedí u stejných stolků jako diváci, dokáže rychle vtáhnout a udržuje zvláštní napětí. Ve hře se často střídají různé úhly pohledu, děj mi ale přišel trochu vykonstruovaný. Hlavními tématy jsou násilí a jak moc křivdy v dětství ovlivňují člověka v dospělosti.
(zadáno: 20.1.2024)
Kytice - Městské divadlo Zlín  70 %
65%. Chvíli mi trvalo, než jsem přijal režijní koncepci, která Erbenovo dílo umístila na vesnickou pouť někdy v 80. letech minulého století. Parodizující přístup mi přišel velmi svěží třeba v baladách Vodník či Svatební košile, škoda, že se ho nepodařilo udržet i ve druhé půli, která už působila trochu zatěžkaným dojmem. Osobně bych se obešel i bez biblických motivů a poněkud patetického závěrečného obrazu. Oceňuji ale, že se ve Zlíně pokusili přečíst Kytici úplně jinak, než by člověk čekal, a byť mám k inscenaci řadu výhrad, tak jsem se vlastně docela dobře bavil. Herecky mě oslovili hlavně M.Gorská a Z.Lambor.
(zadáno: 20.1.2024)
Špína - Městské divadlo Zlín  70 %
Hra maďarského autora B.Pintéra se dobře sleduje, jelikož obsahuje zajímavě vystavěné situace, několik výrazných zvratů a funkční dialogy. Mám s ní ovšem problém, pokud se na děj podívám optikou pravděpodobnosti - je totiž dosti vyspekulovaná. Také charaktery postav se mění scénu od scény, což přináší překvapivé pointy, ale i určitou frustraci z toho, že člověk nemá žádný záchytný bod. Režisér P.Lančarič svou inscenaci stylizoval skrze folklorní prvky, nezatěžoval ji psychologizujícím herectvím a vlastně to docela dobře funguje. Hra nabízí velkou řadu motivů, z nichž asi nejvíce vystupuje otázka rasismu.
(zadáno: 17.1.2024)
Dub - Městské divadlo Zlín  30 %
Netuším, co zlínskou dramaturgii na Crouchově textu tak zaujalo. Princip střídání herců zní nadějně, ve skutečnosti ale neznamená žádnou improvizaci, vše je pevně dané. Hostující herec (na festivalu Zaráz J.Hejcman) se ke svým replikám dostává skrze hlasitou nápovědu od P.Vacka nebo je čte z papíru. Marně jsem přemýšlel, co mi to jako divákovi přináší oproti tomu, kdy by měl druhý herec text pevně nastudovaný. Když se oprostíme od této vachrlaté konstrukce, tak Crouchova hra nic extra originálního nenabízí. Emocionálně silná situace tragické dopravní nehody a smrti dítěte je podávána na hranici kýče s okázalou snahou o "ždímání slz".
(zadáno: 17.1.2024)
Láska, vzdor a smrt - Slovácké divadlo Uherské Hradiště  60 %
Vizuálně působivá inscenace. Voiceband zní v podání herců SD dobře, má správný rytmus a je podán se stylovou čistotou. Lyrický text je ale trochu utopen v mimoběžné jevištní akci, která tematizuje stárnutí a smrt. Dva neherci jsou vlásenkářkami po celou dobu představení obřadně líčeni, zároveň je snímá kamera a detaily obličejů jsou k vidění na velkoplošné obrazovce, do toho jsou na plátno promítána vědecká fakta o smrti a rozkladu lidského těla. Zhruba v polovině představení jsem se přistihl, že text tvořený lidovou poezií téměř neposlouchám, začal jsem ho vnímat někde na pozadí asi jako scénickou hudbu.
(zadáno: 12.1.2024)
V džungli měst - Divadlo v Dlouhé  50 %
55%. Neuchopitelnost děje i nezřetelné vnitřní motivace postav bych dokázal přejít, kdyby se mi povedlo najít tam opravdu silné aktuální téma. Snažil jsem se, zúčastnil se dramaturgického úvodu, přečetl si program a režisérem D.Šiktancem nastíněné téma sociálního vyloučení a existenciálního strachu mi přijde nosné, leč v inscenaci téměř neznatelné. Brechtův poetický text rozvíjí i další problémy jako rasismus nebo generační střet, ale vše je jen tak naťuknuto, aniž by se mi to nějak dostalo pod kůži nebo to přineslo nový pohled. Nicméně vizuální stránka je povedená a líbilo se mi i herecké pojetí, dobrým nápadem je angažmá asijské muzikantky.
(zadáno: 8.1.2024)
2:22 - duchařský příběh - Činoherní klub  70 %
75%. Atraktivní inscenace, který nabízí kombinaci strašidelné historky s konverzační komedií a vztahovým dramatem. Byť v některých scénách tempo trochu upadá, jisté napětí se daří udržovat po celou dobu představení. Režisér B.Holiček dokázal dobře vybalancovat komediální a hororovou stránku hry. Herecky nejvíce zaujme J.Hájek v roli společensky nemotorného Bena. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.12.2023)
Kabaret Winton - Švandovo divadlo  70 %
65%. Byť Františákova inscenace působí poněkud rozkolísaně, přináší silné téma s aktuálními přesahy a svou formou se vymyká běžnému repertoáru. Hraje se bez přestávky, přesto dochází k zásadnímu žánrovému zlomu. Zatímco první část z přelomu let 1938 a 1939 je rámována formou kabaretu, druhá půlka datovaná do roku 1989 je sevřenější a přináší zcela odlišnou náladu. Kabaretní rámování není špatný nápad, ale tady působí podivně nekoherentně. Nejsilnějším momentem inscenace je žádost židovské matky (B.Pavlíková), aby Winton zařadil její dceru do své záchranné akce. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.12.2023)
Pan Polštář - Městská divadla pražská  80 %  Tip Lukáš Dubský
Podařená interpretace McDonaghovy černé tragikomedie. Ačkoliv má představení tři hodiny, čtveřice herců dokáže udržet divákovu pozornost, inscenace T.Ráliše je plynulá a situace vhodně gradují. Hra ukazuje, jak obtížné je překonat vlastní predispozice a vystoupit ze začarovaného kruhu násilí. A.Bilík je jako Katurian ambivalentní postavou, obtížně balancující mezi temnými choutkami a smyslem pro morálku. Povedený konverzační humor nabízí slovní přestřelky mezi typově hodně odlišnými vyšetřovateli T.Havlínka a R.Kalvody. Příliš mi nesedělo snad jen ztvárnění retrospektivních a fantaskních scén.
(zadáno: 19.12.2023)
Blázinec Boží - Východočeské divadlo Pardubice  60 %
Otázka náboženské netolerance a potíží spojených se zachováním humanistického myšlení tváří v tvář barbarství má jistě přesah i do současnosti, pardubická inscenace zpracovávající dění kolem Bartolomějské noci mě ale nechala vesměs chladným. Možná to bude tím, že mi úplně nesedí žánr historického dramatu s velkým množstvím postav, které jsou však většinou jen velmi zběžně charakterizované. Podařená je scéna I.Žídka a dobře zní i hudba O.Soukupa. Z hereckého ansámlblu mě asi nejvíc zaujala K.Šafránková v roli Margot.
(zadáno: 19.12.2023)
Jak jsem potkal ďábla - Městské divadlo Kladno  70 %
V první polovině se režisér Petr Svojtka zaměřuje na dětství Oty Pavla a především dobu nacistické okupace, kterou spisovatel popsal v úspěšných sbírkách Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců. Druhá část se věnuje poválečnému období a postupnému prohlubování psychických problémů hlavní postavy. Přehledně vystavěná inscenace zaujme i hereckou souhrou, nejzajímavější jsou J.Slánský v roli Oty Pavla a J.Š.Hájek coby jeho bonvivánský otec a L.Zbranková jako trpělivá matka.
(zadáno: 13.12.2023)
Jesus Christ Superstar - Divadlo J. K. Tyla Plzeň  80 %  Tip Lukáš Dubský
Ambiciózní a trochu kontroverzní nastudování. Režisér L.Olšovský zvolil pro svého Ježíše blíže neurčenou industriální a digitální dobu. Členitá scéna D.Bensona evokuje postapokalyptický svět, v němž neplatí běžná společenská pravidla a zákony jsou vynucovány silou. Precizní hudební nastudování D.Bárty dává inscenaci rockový říz, nutno říct, že v nejtěžších pasážích herci se svými party trochu bojují. Ježíš (P.Klimenda) je influencer s tabletem v ruce. Zpočátku je nadšený, že ho lidé následují, ale postupně je stále víc zděšený, že davy jeho učení překroutily k obrazu svému. V první velké roli Maří Magdalény zaujme N.Dvořáková. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.12.2023)
Musíme si pomáhat - Západočeské divadlo v Chebu  60 %
65%. Sympatická inscenace, která převádí do muzikálové podoby známý film. Po hudební stránce se divák dočká žánrového mixu swingu, tanga, blues i latinskoamerických rytmů (za nejlepší hudební číslo považuji Klepla pepka Kepkeho). Potěší živá kapela, účinek ale trochu sráží nazvučení, sborovým písním není moc dobře rozumět. V úvodu mi trochu chyběly emoce, začátek války je načrtnut jen velmi rychle, i proto je povedenější druhá polovina, která zachycuje kratší časový úsek. Herecky zajímavé je celé ústřední trio, především D.Mišák v nejednoznačné úloze Horsta, ale i nenápadný hrdina Čížek v podání J.Švece a jeho oddaná žena (P.Janiššová).
(zadáno: 11.12.2023)
Ne/normální - Městské divadlo Brno  90 %  Tip Lukáš Dubský
Muzikál, který je v brněnském podání emocionální jízdou. Neznamená to však, že by se v něm tlačilo na pilu se snahou dohnat diváka k slzám za každou cenu. Naopak hlavně v první půli je i tak závažné téma, jakým je duševní onemocnění, nahlíženo s humorem. Inscenace nabízí několik mimořádných individuálních výkonů, ale hlavně perfektní souhru. Pro I.Vaňkovou je Diana další velkou příležitostí, v níž si vede náramně. K nejsilnějším momentům patří její společné scény s E.Skálovou, která ztvárnila dceru Natalie. L.Janota je jako Dan protipólem emotivně nestálého ženského dua. Kus, který mohu doporučit i lidem, kteří jinak muzikály nevyhledávají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.12.2023)
U Kočičí bažiny - Klicperovo divadlo Hradec Králové  60 %
65%. Irská variace na příběh Médeii v sobě ukrývá směs mystiky, antické tragédie i současného jazyka. Hradecká inscenace disponuje podařenými hereckými výkony, zaujmou hlavně K.Sedlárová jako živočišná, zdrcená, ale i manipulativní a agresivní Hester Swanová, a M.Czyžová v roli její malé dcery. Režisérka D.Šoltýsová hru zaplnila symboly, v některých případech celkem zbytnými (šplhání po zadní stěně) či příliš návodnými (všudypřítomné igelitové pytlíky). Velice povedená je ovšem hudební složka, ať už podkresová hudba pouštěná ze záznamu nebo ta naživo interpretovaná na bicí.
(zadáno: 4.12.2023)
Bez roucha - Národní divadlo moravskoslezské  50 %
Nejsem velkým fanouškem frašek, ale v podání Divadla v Dlouhé mě tahle Fraynova hra bavila. V Ostravě sice po technické stránce vše funguje, přijde mi ale, že režisér V.Štěpánek místy až moc tlačí na pilu, což podkopává především vyznění druhého dějství hry. Herce musím ocenit za to, že dokáží ve svých rolích bez nějakých viditelných zaškobrtnutí "uběhat" rozlehlé jeviště Divadla Jiřího Myrona.
(zadáno: 4.12.2023)
Otec - Divadlo Petra Bezruče  80 %
75%. Zdařilou a bohužel stále aktuálnější hru F.Zellera dokázel J.Holec přetavit v emocionálně silnou inscenaci. N.Lichý se může zdát na roli Andrého příliš mladý, ale hercovi se podařilo vystihnout postupné tělesné i duševní chátrání postavy. Od kdysi úspěšného inženýra, který se vzrůstajícím vztekem bojuje o zachování vlastní důstojnosti, až po bezbranné dítě toužící po lidské blízkosti. Povedená je scéna P.Kamanové, která dobře slouží pojetí hry jakožto vhledu do mysli nemocného člověka.
(zadáno: 4.12.2023)
Yerma - Komorní scéna Aréna  70 %
Stoneova hra upozorňuje na problém lidí, kteří svůj život pojímají jako projekt, jenž je potřeba naplnit. Oproti pražské verzi se režisérka K.Dušková více zaměřila na postupný rozpad osobnosti hlavní hrdinky, svádí k tomu nejspíš i komorní prostor, který Aréna nabízí. K.Janovičová je v hlavní roli vynikající, uvěřitelně buduje charakterový oblouk od sebevědomé a úspěšné ženy v uzlíček nervů. M.Čapka je v roli jejího manžela Johna možná až příliš jednostrunně submisivní.
(zadáno: 4.12.2023)
Na dotek - Komorní scéna Aréna  70 %
Marber je mistr svižných dialogů, které s humorem a drsným jazykem popisují, jak problematické je pro milostný čtyřúhelník postav přijímat a udržet si lásku. Milostné výměny se ve druhé části už trochu cyklí, ale silný je závěr. Režisér J.Holec klade důraz na charaktery postav, s nimiž si herci poradili velice dobře, skvěle vychází i jejich vzájemná souhra.
(zadáno: 3.12.2023)
Nora - Národní divadlo moravskoslezské  70 %
Klasika s jasným výkladem. Režisér P.Gejguš se nenechal zlákat nabízejícím se feministickým uchopením, ale vytvořil rafinovanější dílo zobrazující společnost, v níž se všichni uzavírají do svých bublin a ve své sobeckosti se v mezilidském styku omezují na prosazování svých zájmů a potřeb. K.Janovičová hraje Noru jako ženu, která je pro své pohodlí schopná dlouhá léta tvořit poddajnou ozdobu domácnosti. Svůj život dokáže nahlédnout z perspektivy, až když začne hrozit společenský skandál. P.Panzenberger je jako Helmer slizkým manipulátorem s pasivně agresivním přístupem. Zajímavá výtvarná stránka, občas inscenace trpí lehkou ztrátou tempa.
 <  1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>