Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.6.2015)
Náročný text. Obávám se, že dramatizace Sorokinovy novely nebude pro diváka, který předlohu nezná, příliš sdělná. Přesto je inscenace místy velmi znepokojující, na čemž má hlavní zásluhu dechberoucí výkon Karla Dobrého. Vyznění pomáhá i chladný, industriální prostor Studia Hrdinů a dobrým nápadem bylo začlenit herce mezi publikum.
(zadáno: 8.6.2015)
Netradiční kus, který se liší od zbytku repertoáru Divadla Komedie, ale do dramaturgického ohledávání východoevropských autorů dobře zapadá. Herecky nejzajímavější mi přišla K.Leichtová. Více v blogu (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.6.2015)
Othello působí moderním dojmem, je to akční thriller o tragickém vyústění jedné velké lásky, která se stala terčem manipulátorského Jaga. Krácení prospívá tempu inscenace, méně už psychologii postav. To je zřetelné především u Othella (K.Dobrý), který podlehne Jagově klamu zdánlivě příliš rychle. Jago v podání D.Prachaře je úlisný manipulátor. Zdá se však, že jeho cílem není ani tak touha po moci, jako spíš prostá radost z vlastních intrik. Možná nejzajímavější z celého hlavního tria je ale M.Borová. Povedená je i scénografie, které vévodí vzadu umístěná střelnice. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.5.2015)
(75%) Ostrov pokladů je inscenace vhodná pro široké spektrum diváků. Dětské publikum osloví dobrodružné eskapády a atraktivní prostředí. Dospělí zase mohou ocenit příběh slavného spisovatele a jeho hledání životního štěstí. Tvůrcům se daří splétat dějové linky a pečlivě strukturovat oba vyprávěné příběhy, které se prolínají a doplňují. Martin dokázal stvořit řadu chytlavých melodií, které jsou stylově rozkročené od tklivé písně po pirátskou odrhovačku. Vytvořit na scéně tři odlišné charaktery je výzva, se kterou se A.Slanina zdatně vypořádal a ještě k tomu výborně zpíval. Více v recenzi
(zadáno: 20.5.2015)
Po poněkud rozpačitém začátku, kdy to chvílemi vypadalo, že se herci snaží verše odříkat v co nejkratším čase, dochází ke zklidnění a režisérovi se daří vykreslit charaktery jednotlivých postav. Hlavně v první půli vyznívají některé scény až groteskně, k vynikajícímu oživení díky tomu došlo ve slavné balkonové scéně. Druhá půle je v souladu s předlohou melancholičtější, ale nikoliv patetická. Herecky dobře zvládnuté - P.Halíček je jako Cyrano přesný, S.Milková skutečně v mnoha scénách působí odzbrojujícím dojmem. Z menších rolí zaujme hlavně P.Mikeska jako hrabě de Guiche.
(zadáno: 17.5.2015)
Inscenace Švandova divadla zaujme nejen mnoha vtipnými replikami, ale i lehce absurdním pohledem na problémy dnešních (nejen) žen. Komediální scény mají švih, navíc jsou zdařile prolínány těmi vážnějšími, které inscenaci vždy na chvíli ztiší a dají nahlédnout do nitra postav. Na herečkách je vidět, že neinterpretují cizí text, ale hrají o tom, co jim samotným připadá podstatné. Tradičně vyniká M.Dlouhý, dobré jsou i všechny herečky, nejvíce mě tentokrát zaujaly B.Pavlíková a nenápadná R.Dérzsi.
(zadáno: 14.5.2015)
Zajímavé dokumentární divadlo, které dokázalo velmi vodně vyplnit sklepní prostor Studia ŠD. Autoři inscenace se vyhýbají těm nejkrutějším detailům, které ale přesto do jejich vyprávění pronikají v druhém plánu. Potěší i autentické herecké výkony, nicméně na mě inscenace nezapůsobila (vzhledem k tématu) tolik, jak bych očekával. Nejspíš bude ale problém na mé straně - monodramata u mne obvykle nedokáží vyvolat výraznější emoce.
(zadáno: 12.5.2015)
Hradecká inscenace mapuje jeden tragický neúspěch, ke kterému bylo ale zapotřebí značné odvahy a vytrvalosti. Autoři hry Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček nakládají s historickými fakty velmi volně. Velkou roli hrají zvuková a světelná stránka. Scéna je laděná (jak jinak) do bílé barvy. Hojně využívaný je princip stínového divadla, s pomocí hudby se daří navodit jímavou atmosféru. Pro vyloženě malé děti inscenace příliš vhodná není, jelikož tragický osud Scottovy expedice ústí postupem času v čím dál tísnivější atmosféru. Závěru ale neschází naděje. 75%
(zadáno: 12.5.2015)
Zábavná parodie gangsterských filmů. Skupina provinčních mafiánů plánuje největší akci svého života a jejich přípravy vypadají přesně tak, jak by člověk očekával po hlášce jejich kápa, že "tahle banda by mohla vyhrát mistrovství světa dementů". Hra není žádný velký klenot, občas působí nedotaženě, ale herci si role potrhlých mafiánů užívají. Velkou pochvalu si navíc zaslouží scéna Nikoly Tempíra, která je promyšlená do posledního detailu. Příjemná, nenáročná podívaná, která nenudí.
(zadáno: 11.5.2015)
Kontroverznost předlohy je do dnešní doby nepřenositelná, co však ze Schnitzlerova díla zůstalo nadále živé, je psychologická drobnokresba jednotlivých postav. Režisér R.Lipus našel ideální představitele hlavních rolích v M.Němcovi a P.Janečkové. Inscenační tým hru krátil, přesto je tříhodinová délka na hraně únosnosti. Inscenace působí upovídaným dojmem, některé vedlejší dějové linky by bylo možné oželet, pro diváky je stejně nejpodstatnější vztah Bedřicha s Evženií. Některé uspávající momenty naštěstí přebije mrazivé finále. 55%
(zadáno: 6.5.2015)
Obvykle příliš nemusím inscenace, kde pro klipovitost jednotlivých scén nelze rozehrát pořádně děj, ani hry, které mají tendenci řešit veškeré problémy světa. Ovšem u Zemětřesení v Londýně se mi nakonec všechen ten chaos spojil v celek, který drží až překvapivě dobře pohromadě. Špinar se naštěstí dokázal vyhnout tomu, aby se z inscenace stala ekologická agitka. Jako nejdůležitější dějová linka se ukazuje ta, která řeší rodinné vztahy, skrze jejichž rozpad řeší i rozpad celé společnosti. Z herců vynikají především P.Beretová a L.Polišenská. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.5.2015)
V Jihlavě se rozhodli utkat s těžko hratelným Dorstovým textem a nakonec to nedopadlo špatně. Inscenace je výtvarně povedená a některé scény mají i jistý přesah, přestože většinou jde hlavně o malinko rozvleklé převyprávění legendy o králi Artušovi. Herecky celkem vyrovnané, avšak nikdo výrazněji nezaujme.
(zadáno: 1.5.2015)
V prvním plánu vyznívá hra silně feministicky, což dnes působí poněkud anachronickým dojmem. Je to tedy dramaturgicky trochu sporný kus, čehož si byl ovšem inscenační tým dobře vědom a hledal jiné cestičky, jak k Fassbinderovu textu přistoupit. Ústředním tématem tak je boj o svobodu a uznání v nepřátelsky naladěné společnosti. Sériová vražedkyně je vyobrazena jako kladná postava, což působí podvratným dojmem a přináší to morbidní humor. Ironizujícím prvkem je růžová scéna J.Štěpánka i nevinné vzezření M.Štípkové, která hlavní roli zvládla na výbornou. 65%
(zadáno: 30.4.2015)
Příjemná oddechovka, ve které režírující herec Jan Sklenář sází především na hereckou souhru a komediální talent čtveřice jeho kolegů. Asi nejlépe se podařilo postavy vystihnout V.Dvořákovi a J.Čepelkovi. Inscenace má slušné tempo, nicméně jednotlivé vtipy se po čase začínají trochu opakovat. Bez bab! je kus, který publikum zaručeně pobaví, ale zase to není hra, na kterou by člověk vzpomínal.
(zadáno: 22.4.2015)
75%. Mošova inscenace není nějakým převratným přečtením Shakespearova textu, ale je to kvalitní podívaná, která dokáže jasně a zábavně zprostředkovat košatý příběh. B.Polívka dokazuje, že má na velké shakespearovské role. Jeho Šajlok je jakýmsi tragickým furiantem - jeho okolí ho donutilo hrát roli vzteklého psa, což on s jistou dávkou hořkosti plní. Překvapivě nevýrazný je P.Štěpán jako Antonio, naopak hodně vynikají S.Janotová (Porcie), J.Mach (Bassanio) a A.Slanina (Graziano). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.4.2015)
Že je Woody Allen hrán jako řachanda by mi ani nevadilo, kdyby režie dokázala herce nasměrovat k nějakému výkladu postav. To se ovšem nestalo, a tak jsou herecké výkony tím nejslabším článkem inscenace. Čestnou výjimku tvoří snad jen E.Josefíková a J.Švandová, celkem slušný je i K.Heřmánek (hlavní v první aktovce). Z.Žák dokáže velmi dobře pointovat vtipy, proto zamrzí, že v mnoha scénách zbytečně přehrává. Opravdu špatné jsou pak především výkony P.Pospíchala a D.Morávkové. Ale jako oddechovka, která člověka na dvě hodiny rozptýlí, to nakonec docela funguje.
(zadáno: 15.4.2015)
Vynikající první dějství s přesně vystihnutou čechovovskou atmosférou, které zároveň obsahuje spoustu povedených narážek na hry slavného ruského dramatika. Zachytit ruskou duši ve třech odlišných obdobích není jednoduché a v dalších dvou dějstvích už se to inscenačnímu týmu tolik nedaří, především chybí zřetelnější příběhové linky - většina postav působí, že se ve druhé polovině inscenace objevují jen proto, že účinkovaly v prvním dějství. Pěkné je scénické řešení D.Marka, zaujmou i výkony T.Dastlíka, I.Řezáče a pobaví i P.Rychlý. 65%
(zadáno: 15.4.2015)
75%. Režisér Novotný opět prokázal, že umí výtečně pracovat s variabilním prostorem Malé scény. Divák má herce na dosah a ti mohou využívat i ty nejjemnější herecké prostředky. Role Marthy přesně odpovídá hereckému naturelu J.Janouškové, J.Kalužný vystavěl George jako glosátora bránícího se atakům své ženy ironií. Asi nejpropracovanější výkon ale předvádí J.Pejchal, jehož Nick je povedenou studií kariéristy maskujícího svou povahu zevnějškem sympaťáka. Herci odbourali vnější projevy opilosti, čímž dialogy působí ještě bezútěšnějším dojmem. Inscenace je takřka stejně dobrá jako ta v MDP.
(zadáno: 8.4.2015)
Celkem povedený pokus o českou coolness dramatiku. Výchozí situace je zajímavá a hra je napsaná tak, že drží diváka v napětí, jak to všechno dopadne. Výrazně lépe vychází komediální rovina hry. Pokud by to člověk měl brát jinak než jako grotesku, ve které je vše možné, musel by se zamýšlet nad často hodně nelogickým chováním postav (i v rámci vyhrocené situace v době blackoutu). Pokud se ale divák nechá jen bavit černým humorem, je to všechno v pořádku. Z herců mě nejvíce zaujali Viktor Limr, Věra Hlaváčková a Jiří Suchý z Tábora. 65%
(zadáno: 5.4.2015)
Vystavět muzikál na existujících písních má zřetelné výhody, zároveň je to ale dost ošidné. Výhodou nepochybně je, že každá píseň v novém brněnském muzikálu obstojí jako samostatný rádiový hit. Problémem je, že jednotlivé písně na rozdíl od klasického muzikálu příliš nerozvíjí děj. A tak musel Moša příběh hodně osekat, což vede ke značnému zjednodušení postav, u kterých často chybí motivace vyplývající z logiky děje. Výborná je A.Březinová, dobře si vedli i Vitázek a Janotová, vinou špatně napsané postavy to má tentokrát horší A.Slanina. Slabší libreto doplňují chytlavé melodie. 55%
(zadáno: 30.3.2015)
Novodobá variace na pohádku Dařbuján a Pandrhola se sice dotýká některých neradostných témat, ale jinak je to především dobrá zábava. Pavel Göbl totiž nešetří chytrým konverzačním humorem, některé dialogy jsou skutečně povedené, navíc naplněné údernými hláškami. Sehraným dojmem působí především ústřední dvojice, kterou vytvořili Jiří Racek a Michal Slaný, přičemž oběma se daří jednotlivé scény pěkně pointovat. Je to lehce absurdní oddechovka, která diváka pobaví, aniž by se musela uchylovat k lacinému humoru či hereckému podbízení. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.3.2015)
Vančurovo Rozmarné léto není právě nejlehčí látkou ke zdivadelnění a v Jihlavě se specifickou atmosféru novely na jeviště příliš dostat nepodařilo. Je tu vidět jistá snaha o aktualizaci, která je ovšem nedůsledná. Rámování postavou samotného autora také nepřináší žádný výrazný posun. Zajímavým nápadem se zdá propojení textu s písněmi Z.Navarové, jejich interpretace J.Kunderou je ovšem velmi problematická. Asi nejpovedenější jsou akrobatické výstupy J.Škrdly a V.Čapkové, které výrazně přesahují klasické činoherní umění.
(zadáno: 25.3.2015)
Lidská tragikomedie je hra s mnoha filosofujícími monology či dialogy, která v sobě ale zároveň skrývá i příležitosti pro situační komiku. Je to krutá groteska, ve které režisérka Burešová dokázala spolu se znamenitými herci zvýraznit komické rysy jednotlivých postav. Dvě přestávky divák přežije, protože je za to odměněn nesmírně vynalézavými kostýmy J.Prekové. V Dlouhé vznikla povedená inscenace. Divák ji může klidně vnímat jen jako netradičně pojatou grotesku lidských typů. Ale za vším tím bizarním nánosem na něj občas vykouknou hořké pravdy, které si lidé často odmítají připouštět.
(zadáno: 22.3.2015)
Dodo Gombár připravil ve zlínském divadle rozsáhlou fresku o životě tzv. bohyní na česko-slovenském pomezí.Dramatizace nebyla patrně vůbec jednoduchá, jelikož do děje vstupuje ohromné množství postav, které mezi sebou mají velmi komplikované vztahy. Přesto se podařilo přenést děj na jeviště v rámci možností přehledně a zábavně. Pracuje se také s několika prolínajícími se časovými liniemi, které se nakonec pospojují v mrazivém finále. Výborná je H.Briešťanská v pečlivé studii moderní ženy zasažené prastarým fenoménem. Povedená je rovněž scéna E.Jiříkovské.
(zadáno: 18.3.2015)
Inscenace přesně zapadá do současné poetiky divadla. Jedná se o mozaiku příběhů, jež na sebe vzájemně příliš nenavazují. Pojí je jen atmosféra, která je směsicí absurdity, morbidního humoru, za tím vším je ale cítit jisté znepokojení. Za problém ovšem považuji, že jednotlivé scény jsou až příliš krátké na to, aby dokázaly diváka vtáhnout do oné podivně vykloubené reality. Velmi dobré jsou všechny herecké výkony, groteskní stylizace je něco, co hereckému souboru vskutku jde. Tentokrát mi asi nejlepší přišla Magdaléna Sidonová. Více viz blog (více v článku na blogu)