Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  26 27 28 29 30 31 32 33 34  >  >>
(zadáno: 10.12.2014)
Jak chutná moc - Národní divadlo Brno  50 %
Zajímavé a přínosné téma, které je ovšem režijně dost nepřesvědčivě ztvárněné. Tvůrci chtěli ukázat, jak člověka změní moc a jak se z politiků stávají aparátčíci. To se moc nedaří, jelikož fiktivní komunistický funkcionář, na kterého se vzpomíná, byl mocí posedlý již od mládí, žádný výraznější vývoj vidět není. Text obsahuje náznaky černého humoru, který ovšem není v inscenaci příliš využit, publikum se za celou dobu zasmálo všehovšudy dvakrát. Z herců výrazněji zaujme asi jen V.Vašák jako kopfrkinglovsky slizký Ceremoniář.
(zadáno: 8.12.2014)
Mezi nebem a zemí - Východočeské divadlo Pardubice  60 %
Současná komedie britské autorky Pam Valentine je založena na dobře napsaných dialozích a výrazně sentimentální atmosféře. Většina humorných situací vyplývá ze střetu dvou světů – toho současného a toho posmrtného. Hercům se v civilní poloze vesměs velmi dobře daří. Snad jen T.Lněnička je v úloze realitního agenta poněkud křečovitý. Výrazný komediální talent opět prokazuje P.Borovec, za zmínku stojí i dva krátké vstupy R.Chvalové. Soudě podle reakcí premiérového publika by se mohlo jednat o divácký hit. Inscenaci není moc co vytknout, ale můj šálek kávy to zkrátka není. 65%
(zadáno: 3.12.2014)
Absolvent - Klicperovo divadlo Hradec Králové  70 %
V době vzniku vyjadřoval román Absolvent generační pocit vzdoru mladých vůči establishmentu a generaci jejich rodičů. Tato linie příběhu již trochu zastarala, ale stále tu zůstává obraz individuální vzpoury – hledání záchytných bodů v životě, problémy se srovnáním se s pravidly světa dospělých, nešťastná láska... Herci jsou vedeni režisérkou k lehké nadsázce a vesměs se jim daří. Nejtěžší úlohu má Matěj Anděl, pro něhož je Benjamin Braddock zatím nejvýraznější příležitostí v hradeckém angažmá. Skvělé jsou i M.Nováková a N.Holíková.
(zadáno: 30.11.2014)
Po sametu - Národní divadlo  70 %
Jevištní tvar mi nejvíce připomněl Mikuláškovu Europeanu. Škoda slabého začátku, první půlhodina je hodně statická, mění se to až se scénou opoziční smlouvy. Poté už je inscenace o poznání vtipnější a svižnější. Jednotlivé postavy jsou většinou zparodovány jen velmi drobně, režisér se nesnažil dosáhnout diváckého vděku prvoplánovým karikováním a to ani u lidí, kde se to vyloženě vybízí (Václav Klaus, Jiří Paroubek). Inscenace sice obsahuje nějaká hluchá místa, ale je třeba připočíst tvůrcům k dobru, že museli celý koncept postavit na krátkých textech bez většího divadelního potenciálu.
(zadáno: 20.11.2014)
Cena facky aneb Gottwaldovy boty - Slovácké divadlo Uherské Hradiště  80 %
Více než tříhodinová vesnická freska z národních dějin je nejvtipnější na místech, kde se zcela odpoutává od reality (Marx na koštěti, operní árie listonošky). Nejsilněji pak diváka zasáhnou okamžiky, kdy se na povrch dostává v plné síle Holcmanova předloha. Cena facky je sympatický počin, který pobaví, ale také připomene dobu, kdy se k výslechům vězňů používaly elektrické boty a koně nahrazovaly traktory. Není od věci si připomenout, že tehdejší aktéři těhlech zvěrstev nikdy nebyli potrestáni. Příjemné je, že B.Rychlík navrch dokázal udělat ze Steigerwaldovy hry hodně zajímavou podívanou.
(zadáno: 14.11.2014)
Vinnetou - Městské divadlo Kladno  80 %
Vtipná inscenace, která spojuje obdiv k originálu s jeho laskavou parodií. Příběh ze současnosti je velmi banální a černobílý, čímž ale přesně zapadá do stylu, ve kterém byly psány samotné mayovky. Kolečkovi se navíc podařilo najít spoustu vtipných paralel (třeba mírumilovní indiáni kmene Asinibojnců zobrazení jako hipíci zpívající Imagine od Johna Lennona, mrtvý Klekí-petra citující budoucí světové myslitele). Tam, kde je předloha sentimentální, si autoři pomohou nějakým vtípkem, kterým dojemnou situaci shodí. Herecky zaujme především Vojta Kotek, který má velký cit pro hereckou nadsázku.
(zadáno: 12.11.2014)
Poslední trik Georgese Mélièse - Divadlo Drak  70 %
Pocta filmu, kouzlům, eskamotérům, snílkům... Režisérovi a výtvarníkovi nechybí pořádná dávka imaginace, která dělá z inscenace velmi příjemnou podívanou. 75%
(zadáno: 5.11.2014)
Požitkáři - Divadlo Na zábradlí  90 %  Tip Lukáš Dubský
Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou se opět pustili díla, které je řetězcem volně navazujících scén na dané téma. Scénky jsou většinou zdařile pointované, ale občas se tématu smrti dotýkají jen velmi volně. Hlavní motiv tak vlastně jen dříme pod povrchem, nahoru se vydere jen občas. Pokud se tak stane, bývá to ale mrazivě působivé. Požitkáři patří k vrcholům dosavadní tvorby nového Zábradlí. Trochu retardující jsou jen časté zatmívačky, které ale divák rád odpustí. Málokdy se mu totiž stane, aby se v divadle královsky bavil, a přesto při odchodu z divadla cítil, že mu není úplně lehko u srdce.
(zadáno: 30.10.2014)
Višňový sad - Divadlo Husa na provázku  70 %
Hodně dekadentní Višňový sad, divák neznalý předlohy může mít problémy s rozklíčováním jednotlivých symbolů a nejspíš bude mít i zmatek v tom, kdo je kdo. Režisér Jan Mikulášek totiž využil z Čechovovy hry jen fragmenty. Inscenace podává s velkou mírou grotesknosti obraz světa, který je vymknutý z kloubů. V takovém případě pochopitelně nedá příliš práce přenést děj z přelomu 19. a 20. století do naší současnosti. Jen škoda, že některé postavy jsou redukovány natolik, že jsou na scéně skoro zbytečné (Charlotta, Piščik). Herecky velmi dobré, přestože P.Bučková je na Raněvskou až příliš mladá.
(zadáno: 25.10.2014)
Jindřich IV. - Divadlo na Vinohradech  60 %
Hlavní přidanou hodnotou inscenace je bezpochyby herecký výkon Jiřího Dvořáka. Ten si divák naneštěstí užije hlavně ve druhé polovině představení. Ta první je skoro celá věnovaná expozici a místy dost nudí. Režiséru M.Vajdičkovi se příliš nepodařilo vzbudit zájem o ostatní postavy dramatu, herci mu v tom příliš nepomohli (snad s výjimkou přesného O.Brouska ml. a slizkého V.Vašáka). Při sledování Jindřicha IV. jsem měl intenzivní pocit, že hra je především o niterných pocitech roozpolceného člověka a jako taková by se hodila do mnohem komornějšího prostoru, než jsou Vinohrady. 55%
(zadáno: 17.10.2014)
Bratři Karamazovi - Dejvické divadlo  70 %
Inscenace je především hereckým koncertem (nejzajímavější jsou I.Trojan,I.Chmela a M.Myšička). V první části představení se inscenace tematicky rozbíhá do velké šíře a ne všechny motivy lze v tomto časovém úseku dostatečně postihnout. Druhá část už se soustředí na to, jak vypadá svět bez Boha, kde je vše dovoleno. Hra nepostrádá ani detektivní a komické prvky, proto se nelze divit, že byla po dobu 14 let velkým diváckým hitem DD. 75%
(zadáno: 15.10.2014)
Ze života hmyzu - Národní divadlo  50 %
Velké zklamání a pro mě asi ta nejhorší inscenace Dana Špinara. Jevištní ztvárnění jen zdůrazňuje některé stokrát omleté pravdy, ale nepřidává nic, co by diváka skutečně znepokojilo (narozdíl od Morávkovy verze v Huse na provázku). Přitom se tu najdou dobré nápady. Třeba pojmout svět mravenců nikoliv jako obraz nějakého totalitního státu, ale udělat z něj alegorii na metody panující v některých velkých firmách ve vztahu zaměstanavatel - zaměstnanec, je vysloveně šťastné řešení. Realizace už je ale horší, a tak i tato část poněkud nudí.Pochybné je pak celé pojetí postavy Tuláka. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.10.2014)
Lháři - Východočeské divadlo Pardubice  60 %
Největším úskalím inscenace je samotný text hry, který by si zasloužil výrazné krácení. Druhé premiérové představení trvalo dvě hodiny a 45 minut, což je na podobný typ hry, která dodržuje jednotu místa, času a děje, stěží únosná stopáž. Nevzpomínám si snad na žádnou komedii, která by měla delší expozici než právě Lháři. V první polovině představení tak některé scény působí hodně natahovaným dojmem. Naštěstí tempo druhé části je podstatně svižnější. Potěší herecké výkony Petra Borovce a Jana Musila, kteří hrají neschopné policisty.
(zadáno: 9.10.2014)
Miláček - Městské divadlo Kladno  80 %
Danu Špinarovi se povedlo v dramatizaci slavného románu vypíchnout témata, která rezonují s dneškem. Netalentovaný a nevzdělaný člověk, který se skrze své známosti dostane mezi smetánku? Příklady z dnešní doby by nebylo vůbec těžké najít. Scénické zpracování je jednoduché, ale efektní, podařil se i výběr hudby. Výborný výkon podává v titulní roli Miloslav König, kterému uvěříte jeho svůdcovské schopnosti i chladnou vypočítavost. Za skvělý považuji nápad s vypravěčem, který je zároveň paparazzim zachycujícím veškeré jevištní dění - povedená aktualizace.
(zadáno: 13.9.2014)
Les - Národní divadlo  70 %
Zdařilý současný výklad Ostrovského hry. Všichni se přetvařují, ztvárňují své navyklé role, aniž by si to ještě uvědomovali. Gurmyžská není v podání Ivy Janžurové vysloveně negativní postava a její uzurpátorství je zmírňováno bezskrupulózností obchodníka Vosmibratova i vychytralou devótností jejího svěřence Bulanova. I.Bareš a V.Javorský tvoří v roli potulných herců kontrapunkt, který nečekaně vpadne do uzavřeného mikrokosmu na paství Pařezy. Herecky se jedná o povedenou inscenaci, která sice místy je trochu zdlouhavá, ale které nechybí nadhled a vtip. 75%
(zadáno: 13.9.2014)
Buržoazie - Divadlo Na zábradlí  70 %
Zábavná inscenace, která si po většinou času vystačí s minimem slov. Režisér Jan Mikulášek opět zvolil výrazně groteskní polohu, tentokrát mi zde ale chybí ony mrazivé okamžiky, které se vyskytují v jeho ostatních inscenacích. Mikulášek sice zase ukazuje ty nejhorší lidské vlastnosti, ale tentokrát to dělá paradoxně až moc zábavně. Inscenace se hodně točí kolem jídla a stolování, takže si dovolím použít gastronomický příměr - Buržoazie je takový chutný předkrm.
(zadáno: 21.7.2014)
Noc na Karlštejně - Městské divadlo Brno  70 %
Dobře udělaná muzikálová klasika, která se na Biskupský dvůr hodí. Inscenace se nebere úplně vážně, operuje s lehkou nadsázkou. Nejvýraznějším pěveckým číslem je dle očekávání Lásko má, já stůňu v podání skvělé Hanky Holišové. Bavily mě i výkony L. Janoty, J. Macha, A. Slaniny či A. Březinové. Bohužel dost nevýrazný je Jaroslav Matějka v roli Karla IV. 75%
(zadáno: 1.7.2014)
Kdo se bojí Virginie Woolfové? - Městská divadla pražská  80 %
Herecky velmi vydařená inscenace. Precizní je Veronika Gajerová jako krutě ironická Martha, dobrým protipólem jí je Aleš Procházka, jehož George je napůl břídil, zároveň také ale obratný manipulátor. Hodně překvapuje Veronika Kubařová ve skvěle zvládnutých opileckých etudách naivní Honey. A nezaostává ani Viktor Dvořák, jehož Nick je na první pohled nenápadný univerzitní pedagog, který je ale až nezdravě ambiciózní. Hře z roku 1962 hodně pomohl také nový překlad Jiřího Joska, který jí přiblížil současnosti.
(zadáno: 30.6.2014)
Marie Antoinetta - Městské divadlo Kladno  60 %
Režijní zpracování a herecké kreace tentokrát zachraňují mnohé, jelikož text nepatří k nejsilnějším. Chybí mu výraznější téma, život slavné francouzské královny zachycuje poněkud povrchním způsobem s důrazem na bulvární detaily. Právě groteskní stylizace, kterou Špinar zvolil, brání tomu, aby některé scény vyzněly příliš banálně. Pavlína Štorková dokázala přesně postihnout proměnu z „pyšné Rakušanky“, která si nedělá s ničím starosti, v silnou ženu, jež i pod gilotinu odchází nezlomena.
(zadáno: 29.6.2014)
Strýček Váňa - Divadlo Petra Bezruče  60 %
Možná trochu s podivem je, že ústřední postavou není ani tak Ivan Vojnickij, jako spíše komplikovaný trojúhelník Soňa – Astrov – Jelena. Právě ve výkladu těchto postav vidím největší přínos Páclovy inscenace. Nejzajímavější z celého ansámblu Bezručů je tentokrát Pavla Gajdošíková. Hodně dobrým režijním nápadem bylo postavit na jeviště starý klavír, na který jednotliví protagonisté čas od času hrají a dobře tak rytmizují děj. Mnohé další nápady ale inscenaci příliš neprospěly, jejich smysl zná patrně jen režisér. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.6.2014)
Velká mořská víla - Klicperovo divadlo Hradec Králové  70 %
Drábek opět zručně kombinuje crazy komedii s vážnými momenty, které divákům připomenou leccos z jejich vlastního života. Nechybí ani fantaskní motivy, díky kterým získává hra místy až surrealistické vyznění. Oproti Jedlíkům čokolády ovšem výrazně ubylo komediálních scén a naopak přibylo těch posmutnělých, zachycujících životní marnost hrdinů. Jenže David Drábek nezapře, že je hlavně komediální autor, a tak to nejlepší na jeho hrách jsou situační gagy a nesmírně vtipné hlášky. V okamžicích, kdy hra zvážní, dostává se často za hranici kýče a odkapává z ní pro mě těžko snesitelný sentiment. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.6.2014)
O líné babičce - Divadlo v Dlouhé  80 %  Tip Lukáš Dubský
Jedna z těch inscenací, u které člověk přestane řešit, jestli má temporytmus, jestli herci nepřehrávají a nechá se prostě unášet dějem. Příběh je opět doplněn několika jednoduchými, ale účinnými jevištními triky, a také parádní hudbou(soubor Divadla v Dlouhé opět dokazuje, že je muzikálně opravdu nadaný). O líné babičce je inscenace, která má šanci zaujmout děti i dospělé, protože se tu nachází mnoho drobných odkazů, které děti rozklíčovat nedokáží, ale jejich rodiče zajisté pobaví. Překvapil mě poněkud posmutnělý závěr, ale do logiky příběhu vlastně nakonec docela přesně zapadl.
(zadáno: 24.6.2014)
Romeo a Julie - Klicperovo divadlo Hradec Králové  80 %
Drábek dokáže se Shakespearovým texty hotové zázraky. Tentokrát dokázal ukrotit svou bujnou fantazii, nerozhazoval marnotratně nápady, ale soustředil se na vyprávění příběhu "veronských milenců" 21. století. Rodové spory nahradil těmi etnickými. A tak jsou Kapuletové "věčně mladí" snobové bez špetky citu, Montekové jsou zase nespoutaná romská rodina, která žije dle svých tradic a zvyklostí. Z ústředního páru udělal režisér geeky, kteří spolu zpočátku nedokáží komunikovat jinak než pomocí svých notebooků. Jako kotva v bláznivém světě slouží milencům jen kněz Vavřinec a policistka Miranda. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.6.2014)
Úplné zatmění - Městské divadlo Mladá Boleslav  70 %
Boleslavská inscenace stojí především na báječné herecké souhře ústředního páru. Petr Mikeska dokázal výborně zachytit běsy sužující duši Paula Verlaina i závislost na lidech z jeho blízkého okolí. Matouš Ruml je zase neodolatelným a zároveň nesnesitelným Rimbaudem. Lepší je první polovina, ve které je vztah obou prokletých básníků budován, ve druhé části už převažuje sebedestrukce a sebelítost. Člověk po zhlédnutí představení zatouží přečíst si některou z básnických sbírek těchto pánů. 75%
(zadáno: 17.6.2014)
Mein Kampf - Švandovo divadlo  80 %
Velmi povedená inscenace. Režisérka Anna Petrželková akcentovala komickou rovinu hry a udělala z Taboriho textu opravdovou frašku v tom nejlepším smyslu slova. Musím pochválit výborné vedení herců, hlavně Filip Čapka s Tomášem Pavelkou dokázali svůj cit pro tento divadelní žánr. Potěšily také povedené kostýmy a nakonec se jako dobrý tah ukázalo i angažování živé slepice Lucky, jakkoliv jsem o tom měl zpočátku pochybnosti. Tabori ukazuje zrůdnost nacistického režimu tak, že se mu jednoduše směje. Žádné moralizování nebo hlubokomyslný rozbor, jen očistný smích...
<<  <  26 27 28 29 30 31 32 33 34  >  >>