Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 25.6.2013)
Machulského film jsem neviděl, takže nejsem zatížen srovnáváním. A musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Sexmise je zábavná inscenace, která je především varováním před jakoukoliv formou totality. Ve druhé části sice klipovitá režie některým pasážím úplně neprospěla, ale přesto si inscenace zachovává slušné tempo. Všechno jistí silné herecké trio - Jiří Zapletal, Vojtěch Dvořák a Helena Plecháčková.
(zadáno: 25.6.2013)
Celkem zajímavý a odvážný počin, který je ale na druhou stranu také plný inscenačních nonsensů. Zhola zbytečné je třeba použití mikroportů, s dýmem by se také dalo šetřit a příliš uvěřitelný není ani Pavel Doucek v roli rytíře Blocka. Je to trochu škoda, Bergmanův text má perspektivu proměnit se v hodně zajímavý jevištní tvar.
(zadáno: 18.6.2013)
Místy se v inscenaci nacházejí velmi zábavné momenty (bavila mě choreograficky i textově šílená pěvecká čísla), ale dohromady to jaksi nedrží. Jako divák jsem byl ale neustále držen v pozornosti a pátral jsem, zda má Nebeského inscenace i nějaký hlubší smysl. Přiznávám se, že jsem na nic nepřišel. Podtitul je hry je totiž přesný: "Nemusí to nic znamenat, ale mohlo by!"
(zadáno: 18.6.2013)
Režisér Michael Tarant udělal z baladického příběhu velkolepou podívanou se spoustou externistů, efektů, ale i čitelným a divácky vděčným příběhem. Místy je okázalost trochu nadbytečná (například pro živého koně v závěrečné scéně jsem hledal opodstatnění marně), ale divák si přijde na své. Převod na prkna Městského divadla bude ovšem velmi složitý a bude zajémavé sledovat, jak dopadne zbojnický příběh v komornější verzi.
(zadáno: 16.6.2013)
Zajímavá jevištní skica na motivy Wildeovy hry. Oproti Kauze Médeia je v Salome méně vtipu a pokud už tam nějaký je, tak je opravdu hodně morbidní. Kolečko a Špinar opět dokázali v archetypálním příběhu nalézt současné prvky, i když místy mi Salome přišla trochu moc "ukřičená". Z herců je výborná především Pavla Beretová.
(zadáno: 12.6.2013)
Inscenaci zpočátku chybí tempo, ale postupně se docela rozjede. Líbilo se mi výtvarné řešení scény, z herců svým spontánním výkonem nejvíce zaujme Svatava Milková. Scény, ve kterých se vyskytuje, jsou o třídu zábavnější než ty ostatní.
(zadáno: 4.6.2013)
Zábavná hříčka, ve které se skrývá víc, než by se na první pohled zdálo. Druhý plán je ale skryt pod velkým množstvím zábavných scének, některé motivy by bylo vhodné ozřejmit a rozpracovat. Závěr pak vyzněl poněkud do ztracena. Vynikající je ovšem scéna Dády Němečka, která představuje kabina dopravního letounu.
(zadáno: 31.5.2013)
Sympatická inscenace, která se snaží o na divadelních prknech neobvyklý žánr parodie. Škoda celkové nevyváženosti - některé scénky se opravdu povedly (třeba přestřelka v maškarním), jiné jsou hodně za hranou trapnosti (gangster běhající po jevišti v tangách). Děj je složitě strukturovaný, ale po celou dobu představení jsem se orientoval v postavách i příběhu. Přesto by úbytek některých vedlejších motivů neškodil. Herecky se mi líbili především Jan Mazák, Michal Isteník a Zdeněk Bureš.
(zadáno: 27.5.2013)
Celkem příjemná, i když ničím nepřekvapující, konverzační komedie. Oba představitelé podávají solidní herecké výkony.
(zadáno: 22.5.2013)
Netradiční inscenace se zvláštní dusivě nehybnou atmosférou, která využívá minimalistické prostředky. Povedená je strohá scéna i působivé nasvícení. Režisér Jiří Havelka používá metodu filmového střihu, které dělají z inscenace sled krátkých pointovaných scén. Přijde mi ale, že Wanted Welzl je snad až příliš formalistní kus, režisér se evidentně snaží především o dokonalé naplnění zvolené formy. Je to zajímavý pokus, ale přesto jsem se nemohl po celou dobu představení zbavit dojmu, že se tentokrát kulisáci zapotí mnohem víc než herci.
(zadáno: 14.5.2013)
Zdravý nemocný je jeden z těch Moliérových textů, který má v sobě ukryté výrazné sociálně kritické akcenty. Režisér Jan Prušinovský ale na ty vážnější roviny textu víceméně rezignuje a inscenuje Moliérovu komedie jako přímočarou legraci. Text doznal značného zmodernizování, které je ale funkční a vtipné (třeba fakt, že doktor Argana "oblbuje" kokainem). Celá inscenace je pak ušita na míru Luďku Sobotovi. Vnímání kladenské inscenace se tedy bude odvíjet od toho, zda má divák rád Sobotův nezaměnitelný styl komiky. Musím říct, že oproti vlastním očekáváním jsem se bavil až překvapivě dobře.
(zadáno: 11.5.2013)
Další povedená drábkovina, která obsahuje spoustu nezbytných režisérových propriet, ale i překvapivě velké množství původního Shakespearova textu. Pavlína Štorková v hlavní roli je vynikající, parádní je rovněž práce s hudbou (ať už tou původní nebo citlivým výběrem ostatních skladeb). Zajímavým nápadem je také využití fotbalové terminologie (Buckingham překřtěný na Beckhama a často užívající frázi "tak určitě" či znělka Ligy mistrů zpívaná při scénách poprav). Některé prvky jsou ovšem opět tak trochu navíc - hlavně závěrečný patetický monolog Jana Sklenáře.
(zadáno: 8.5.2013)
Lehce absurdní komedie, která ale perfektně vystihuje lidskou touhu po moci a ovládání druhých. Inscenace je svěží a má skvělý rytmus, ve kterém se komické pasáže střídají s těmi filozofujícími. Herecky se daří celé ústřední trojici (Martin Finger, Lucie Žáčková a Jaromír Dulava), menší postavy jsou vystavěna až na pomezí karikatury - v případě Pavla Kikinčuka a Mariky Procházkové se to ještě podařilo vybalancovat, postava Jany Břežkové už je ale hodně za hranou snesitelnosti.
(zadáno: 30.4.2013)
V době svého vzniku měla Nora výhodu v silné a šokující pointě. V dnešní době, kdy je rozvodů víc než sňatků už rozpad jednoho manželství nikoho nepohorší, přesto jsou v Ibsenově textu zřetelné nadčasové myšlenky. Líbilo se mi využití hudby i drobných rekvizit, jako jsou vánoční dárky. Co se týče hereckých výkonů, tak mohu jen podepsat to, co už zde napsal kolega Jiří Landa.
(zadáno: 29.4.2013)
Kombinace detektivní, komediální a vztahové roviny příliš nevyšla. Bohužel to vypadá jakoby každá postava přišla z úplně jiné hry. Komediální rovina v první části skoro nevychází, ta detektivní se zase začíná rozvíjet až po zhruba 40 minutách představení. Zajímavá je scéna Michala Syrového, které oproti předpokladům nezobrazuje sídlo Angkatellových jako starý tajemný dům, ale spíše jako moderní prosvětlenou vilu.
(zadáno: 23.4.2013)
Ambiciózní a veskrze sympatická inscenace, která se bohužel příliš nepovedla. První z problémů tkví už v dramatizaci, která si občas pomáhá literárními prostředky, které na divadle nefungují (postavy o sobě mluví ve třetí osobě a popisují, co dělají). Režisér Jan Frič se snažil hru přiblížit současnosti a pojal ji jako kritiku konzumního způsobu života. Proč jsou ale všichni obyvatelé města Hameln prvoplánově vyvedeni jako obludné karikatury? V inscenaci je spousta zajímavých momentů, které ale dohromady příliš nefungují. Je ovšem třeba ocenit dramaturgickou odvahu hradeckého divadla!
(zadáno: 18.4.2013)
Silné téma, které bylo režisérem Martinem Františákem zručně uchopeno. Zajímavější mi přišla první polovina, ve které je postupně budováno napětí a najde se tu místo i pro trochu netradiční humor. Vynikající jsou herecké výkony - Dušan Urban velmi dobře ztvárňuje proměnu Jakova Boka od člověka bez soucitu k poníženému, ale duchem nezlomenému vězni. Tomáš Dastlík ve své tradiční záporné roli hraje opět skvěle, ale tentokrát trochu jinak než obvykle. V menších rolích mě zaujali i Ondřej Brett a Sylvie Krupanská. Hodně povedená je i hudební složka.
(zadáno: 11.4.2013)
Dobře napsaná hra, která mezilidské vztahy jedné rodiny propojuje s významnými dějinnými událostmi 20. století. Za zmínku stojí také výrazná práce s barvami, celá inscenace je laděna přísně do černobíla, charaktery postav však naštěstí černobílé nejsou.
(zadáno: 8.4.2013)
Viděno v TV záznamu. Bohužel dost nevyrovnané, jednotlivé složky inscenace se moc nepodařilo propojit do smysluplného tvaru.
(zadáno: 7.4.2013)
Hlavní přidanou hodnotou pardubické inscenace je fakt, že se uvádí v komorním prostoru Malé scény ve dvoře. Diváci tak sedí přímo v hotelovém pokoji a mohou herce sledovat z bezprostřední blízkosti. Jinak je to klasický Simon - dobře napsaná konverzačka, která v podstatě ničím nepřekvapí. Oproti běžné inscenační tradici hrají v Pardubicích všechny tři manželské páry Jiří Kalužný a Petra Janečková.
(zadáno: 6.4.2013)
Viděno v TV záznamu. Přiznám se, že se mi ústřední píseň Teď královnou jsem já dost líbí. Ovšem jinak je to muzikál dost sterilní, který dolů srážejí nejen trapné promluvy bohů, ale hlavně odporně kýčovitá výprava (především videoprojekce). 45%
(zadáno: 4.4.2013)
V pardubickém divadle tuto absurdně laděnou hru umístili do komorního prostoru (diváci sedí z obou stran úzkého hracího prostoru) a udělali z ní temnou grotesku. Režisérka Anna Petrželková se hodně zaměřuje na vykreslení surreálné atmosféry uzavřeného prostředí bankovního domu. Právě atmosféra pomáhá udržovat napětí i v okamžicích, kdy se příběh příliš nevyvíjí. Povedené jsou herecké výkony všech tří hlavních postav (Josef Pejchal, Miloslav Tichý a Lída Vlášková).
(zadáno: 3.4.2013)
Inscenace má dost pomalý rozjezd, téma je přece jen pro většinu diváků hodně odtažité. Osou hry jsou dialogy výkonného ředitele Enronu Skillinga s jeho nadřízenými/podřízenými/blízkými, to vše doplněné mnoha výrazně stylizovanými scénami, ve kterých vystupují třeba realitní makléři či právníci. Je to trochu mišmaš, ale nakonec to vcelku drží pohromadě. Najde se tu pár hodně dobrých nápadů (správní rada jako slepé myši nebo finanční analytici věštící z křišťálové koule), ale celkový pohled nijak extra objevný není. Zároveň ale nesouhlasím s hodnocením, že se jedná o levicovou agitku. 65%
(zadáno: 31.3.2013)
Viděno v TV záznamu. Hudebně to není špatné, ale vážně by mě zajímalo, koho napadlo obsadit Pavla Zedníčka do muzikálové role :)
(zadáno: 26.3.2013)
Strýček Váňa se Dočekalovi nepovedl tolik jako Racek. Jednotlivé charaktery a vztahy mezi postavami jsou tentokrát postaveny na vedlejší kolej a režie se zaměřuje především na pocit zmaru, nenaplněných očekávání a zbytečně promarněného času. Není to jen o krizi středního věku, protože stejné pocity trápí i starého profesora (přesný František Němec) i jeho mladou ženu Jelenu. Herecky se nejvíce daří Martinu Pechlátovi (Astrov) a líbila se mi i K.Holánová jako Soňa. Igor Bareš v titulní roli Vojnického dává svou bolest a utrpení najevo snad až příliš okázale. 65%