Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.9.2023)
Tradiční Mikuláškova inscenace se stylizovanými hereckými výkony a některými působivě vystavěnými mizanscénami, jen má člověk dojem, už něco podobného párkrát viděl. Dramatizace A.Petrase sleduje osudy antihrdiny Něchuljudova, který se snaží odčinit hřích z mládí, především je to ale v podání M.Königa člověk, který neví, co s životem. Inscenace otevírá také téma viny a trestu. Může člověk spravedlivě rozhodnout o potrestání druhých, nebo se vždycky bude jednat o pouhou pomstu?
(zadáno: 15.9.2023)
Inscenace má moderní vizuál, zároveň ale dokáže uspokojit i fanoušky klasiky. Největším zásahem je zdvojení titulní postavy. Celkově tento stěžejní prvek působí dobrým dojmem, E.Jechová i M.Sikorová vytvářejí titulní postavu rozdílně a v souladu s koncepcí. Hlavním tématem je domácí násilí a nezájem, s nímž na Maryšinu situaci reaguje okolí. Velice povedená je symbolická scéna J.Tereby.
(zadáno: 11.9.2023)
65%. Režisér S.Moša ve své inscenaci titulní postavu zdvojil, což má své praktické výhody (u dialogu se udrží pozornost snadněji než u monologu), ale na přesný klíč rozdělení replik mezi oba představitele jsem nepřišel. M.Mihál hraje Hamleta jako mladého intelektuála, M.Isteník mu přizvukuje jako takový glosátor. Mošova inscenace je přehledná, ale dalo by se krátit. Z vedlejších postav zaujmou hlavně V.Skála (Polonius), P.Štěpán (Claudius) a E.Skálová (Ofélie). Celkem se povedl závěr, některé scény ovšem vyzněly rozpačitěji (vražda Polonia).
(zadáno: 30.8.2023)
75%. Dobře napsaná hra Y.Rezy se dočkala svižné inscenace P.Hrušky, velmi dobrým nápadem bylo umístit ji do komorního prostoru s diváky na jevišti. Vznikla tak aréna obklopená diváky ze tří stran, v níž probíhají urputné partnerské souboje, jež protagonistům strhávají masku společenských konvencí a odhalují jejich skutečné postoje a motivy. Potěší herecká souhra, ani silné emoce nevyznívají v podání čtveřice herců nepatřičně, nejvíce se mi asi líbila L.Zbranková jako Veronique, která se nejdéle snaží zachovat zdání kulturnosti, ovšem pasivní agresivita v ní bublá od začátku. Více akcentovány jsou komediální tóny, které se daří rozehrávat.
(zadáno: 22.8.2023)
V Kalichu pojali tenhle muzikálový hit ve velké nadsázce a nutno říct, že se podařilo vytvořit uvolněnou atmosféru. Bez některých prvoplánových vtípků bych se sice obešel, ale jinak je to zábavná podívaná. Ve zvolené stylizaci pak ani moc nevadí, že tu středoškoláky hrají čtyřicátníci. P.Pálek má jako Danny charisma, E.Machačová je pěvecky skvělá, její Sandy nepůsobí dojmem bezbranné holčičky, takže závěrečná proměna není tak razantní. Hodně se povedlo třeba hudební číslo Letní láska, obecně slušné jsou choreografie, trochu zdlouhavější jsou některé činoherní scény. Ideální kus na horký letní večer, navíc pod Žižkovskou věží dobře nazvučený.
(zadáno: 16.8.2023)
Emocionálně silná inscenace, která na osudech herečky Hedy Lamarr ukazuje obecný příběh o tom, jak jsou touha po slávě a uznání konfrontovány s nemilosrdnou realitou. Postava Hedy je rozdělena mezi tři herečky, jejichž monology jsou kostrou představení. D.Marková a A.Fišerová představují Hedy sebevědomou a plnou elánu, využívající své krásy, ale zároveň prahnoucí po hlubším uznání svého talentu. R.Fidlerová pak hraje Lamarr na konci života, kdy je zlomená a žije už jen v oparu minulosti. Hrací prostor výborně komunikuje s tématem hry a dobrým nápadem bylo i využití sluchátek a mikroportů.
(zadáno: 14.8.2023)
Malvína je obtížně uchopitelná inscenace, ale trochu jiným způsobem, než bývá u Pomezí zvykem. Tentokrát totiž divák nemá pocit, že mu při sledování jedné herecké akce někde jinde utíká podstatná část příběhu, což mi vlastně trochu chybělo. Kladem je určitě možnost prozkoumat skvost meziválečného funkcionalismu, kterým je Volmanova vila. Režiséru L.Brychtovi se také povedlo několik silných scén, hlavně v závěru představení. Postavy jsou ale tentokrát spíš zlehka načrtnuté, přišlo mi, že se o nich člověk moc nedozví, což mohlo být způsobené i tím, že mnohé herecké interakce se odehrávaly beze slov.
(zadáno: 9.8.2023)
Nepříliš často uváděný kus E.Albeeho začíná jako zábavná konverzačka, aby se postupně změnil v existenciálně laděnou hru s prvky absurdního dramatu. Skvělé výkony předvádí jak D.Švehlík jako burcující životní ztroskotanec Jerry, tak O.Brousek, jenž dokáže často jen mimikou vyjádřit myšlenkové pochody zdánlivě spokojeně žijícího Petera. Ve skutečnosti jsou obě postavy jen dvěma stranami téže mince, vyjadřují osamělost moderního člověka a neschopnost navázat vztahy se svým okolím, každý na to ovšem reaguje trochu jinak. V době svého vzniku musela být hra kontroverzní, detabuizovala třeba téma homosexuality, tahle linka už dnes ale nefunguje.
(zadáno: 11.7.2023)
65%. Svižná mystifikační komedie, která pracuje se třemi časovými plány, jež se vzájemně prolínají. Kombinuje životopisná fakta ze života Mozarta, brněnské pověsti a vyloženě crazy nápady, všechno to navíc doplňuje (nejen) Mozartova hudba v zajímavém aranžmá F.Šterbáka. Inscenace se rozjíždí poněkud pomaleji, ale zhruba kolem půlky (s příchodem postavy Janíčka) přibývá zábavných situací, z nichž nejlepší je společné preludování dvou zázračných dětí, kde zazní všechno možné - od Smetany přes Bernsteina až po Michala Davida. Povedlo se také přetextování známé árie Královna noci z Kouzelné flétny. Příjemný kus vhodný pro odpočinkový letní večer.
(zadáno: 9.7.2023)
Režisér J.Nvota vytvořil příjemnou letní komedii, která se nesnaží o nějaké přesahy, ale hezky odsýpá a příjemně se na ni kouká. Výraznějším režijním vkladem zavání jen obsazení vyhnaného i současného vévody R.Zachem. Závěrečný happy end tak nechává otevřenou otázku, zda bude mít idyla delšího trvání. Skvělá je L.Štěpánková v roli Rosalindy, příjemně překvapil V.Matějovský jako Orlando. Příliš mě nezaujala scéna, která moc nedokáže navodit atmosféru kouzelného Ardenského lesa, naopak kostýmy jsou povedené, obléct družinu vyhnaného vévody jako hippies mi přišlo celkem smysluplné.
(zadáno: 4.7.2023)
65%. Pro milovníky detektivního žánru se jedná o příjemný zážitek, jakkoliv se zdá příběh trochu překombinovaný. Inscenace také dobře funguje jako první seznámení s imerzivním divadlem, nezkušeného diváka nevyděsí, milovníka tohoto druhu divadla neurazí, byť je imerze oproti třeba projektům Pomezí značně omezená. Prozrazovat děj se nehodí, postupné odhalování příběhu a skládání si dílků dohromady patří k nejzábavnějším částem inscenace. V první části se diváci podívají do různých zákoutí divadla a zhlédnou scény, které jim dají do ruky klíč k rozpletení záhady. Následuje dějový twist a pátrání po pachateli, jehož se publikum účastní. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.6.2023)
Zajímavý experiment s jevištním minimalismem, byť si tedy nemyslím, že by scény odehrané ve tmě přinášely nějaký větší benefit oproti těm úsporně nasvíceným. Hra Matěje Samce má meditativní atmosféru, Jan Hájek dokáže pouhým hlasem dobře zachytit roztříštěnou mysl muže, který se po smrti své matky nachází v hluboké duševní krizi a řeší co dál se životem.
(zadáno: 22.6.2023)
85%. Vizuálně podmanivá inscenace, v níž se režijní rukopis SKUTRů skvěle propojil s atmosférou Erbenových balad. Snoubí se tu poetická a hororová nálada, potěší katarzní závěr. Mimořádně povedené je zpracování Vodníka (velkou zásluhu na tom má živočišný C.Kassai), syrovost s jemným humorem kombinuje Zlatý kolovrat, zaujme i naléhavost Dceřiny kletby a scénická opulentnost Holoubka. Snad jen u Polednice chyběl nosný nápad, jak ji zpracovat, působí tak dojmem, že je do celku zařazena čistě z povinnosti. Herecky povedená inscenace, nejvíce mě zaujali J.Preissová, R.Mácha či A.Fialová.
(zadáno: 19.6.2023)
Inscenace je takovým přehledným výtahem ze Shakespearovy hry, bude tak vhodná jako školní představení pro seznámení s touto hrou. Každý z herců ztvárňuje víc rolí,většinou není problém s rozlišením, koho zrovna ztvárňují, emocionální sílu hry to ale trochu umenšuje. Režisér J.Kačmarčík vystavěl celkem temnou inscenaci, kde ani Macbethova smrt a změna politických poměrů nevěstí nic dobrého.
(zadáno: 8.6.2023)
55%. Inscenace je dobrou příležitostí, jak se s Orwellovým dílem seznámit, jelikož režisér D.Gombár adaptoval román pro jeviště srozumitelně a celkem podrobně. Člověka, který ale knihu zná, nemá inscenace čím překvapit. Únavná stopáž přes tři hodiny a pomalé tempo spolehlivě tlumí veškeré emoce, a tak tato verze hlubší dojem nezanechá. Z herců mě nejvíce zaujala A.Šťastná v roli Julie. I přes výše zmíněné se ale jedná o pochopitelnou dramaturgickou volbu, jelikož Orwellovo dílo je pořád aktuální, a to přesto, že se inscenační tým o žádné výraznější aktualizace nepokoušel. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.6.2023)
D.Gombár vytvořil poutavou inscenaci, která neuvízla v pasti životopisných dramat a neutopila se v historických faktech. Místo toho studuje nelehký vztah dvou komplikovaných osobností a hlavně způsob, jakým se hlavní hrdinka vyrovnává s těžkými životními situacemi i pocitem vykořenění, způsobeným rozpolcením mezi francouzským Grenoblem a statkem na Vysočině. Vynikající L.Schreiberová dokázala v postavě Suzanne Renaud namixovat obavy ze ztráty identity, nízké sebevědomí i praktičnost s dobře mířenou ironií až cynismem. M.Chalány vytvořil v Reynkovi prototyp nesmělého intelektuála, který své ženě nedokáže být oporou v nejtěžších okamžicích.
(zadáno: 6.6.2023)
65%. Pokud v něčem karlínská verze muzikálu určitě nezklame, je to pěvecká interpretace slavných hitů. E.Burešová je pěvecky výborná v romantických baladách i tanečních písních. H.Čermák je typově dobře obsazený, role Franka Farmera mu sedí. Funkční je scéna M.Černého i projekce, které ji doplňují. Romantickou dějovou linku doplňuje jemný humor provázející střet dvou odlišných světů, naopak příliš se nepovedlo vystavět akční scény, které vyznívají do ztracena. U světoznámých songů bych ocenil jejich interpretaci v původním znění (zvlášť když překlad A.Nováka je místy problematický), ale je možné, že to neumožňují licenční podmínky. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.6.2023)
Hercům se v této rodinné inscenaci velmi dobře daří interakce s dětským publikem, díky které dochází k mnoha vtipným situacím (třeba když jeden z malých diváků vypije jed, který má kapitán Hák připravený pro Petra Pana). Jak je u D.Drábka zvykem, objevují se v jeho dětských kusech i drobné vtípky pro dospělé publikum. Trochu mě mrzel celkem malý počet hudebních čísel, protože hudba D.Krále je tradičně podařená a herci jsou pěvecky velmi dobře disponovaní. První část je dějově trochu řidší, ale ve druhé půlce se pohádkový příběh slušně rozjede. Herecky výborní jsou K.Krhovják, K.M.Fialová a F.Březina.
(zadáno: 29.5.2023)
Svižná černá komedie, která kombinuje tarantinovskou poetiku s lokálně ukotveným humorem. Nechybí ani inspirace lynchovsky nonsenzovým humorem, režisér J.Frič ji posiluje konkrétními odkazy na seriál Twin Peaks (hudební motiv, estetické řešení pokoje před vstupními dveřmi, postava detektiva připomínající Coopera). Herci dokáží s touto výraznou nadsázkou dobře pracovat (nejzajímavější je Z.Valchařová Poulová jako novopacká obdoba Eliny Makropulos), dobře funguje i scéna, realisticky vyvedená pekárna svým kachlovým obložením připomíná márnici. Snad jen závěr, kde jako deus ex machina do hry vkročí i Krakonoš, už trochu ztrácí tempo.
(zadáno: 24.5.2023)
45%. Muzikál jde sympaticky neprošlapanou cestou a hudebně není špatný. Vůbec mě ale neoslovilo libreto, příběh je extrémně prostý a snaha dát muzikálu nějaké poselství z něho trčí až přespříliš. Škoda, že nejsou více prokomponovány třeba vztahy mezi postavami, zvěrohodnilo by to jejich motivace. Tomáš Klus ztvárnil hlavní postavu s citem, jeho pěvecký výkon také potěší. Z vedlejších rolí mě nejvíc zaujal D.Kollár a jeho vstupní hudební číslo. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.5.2023)
65%. Režisér J.Čermák se naštěstí nespokojil jen s pouhou parodií bývalého prezidenta a vnáší do inscenace mnohem závažnější motivy, jako jsou stárnutí a s ním spojená ztráta důstojnosti. I když je tu jasně čitelná kritika chování prezidenta Zemana a jeho okolí, není to jen nějaká hloupá karikatura, autor má pro prezidentskou rodinku pochopení - ukazuje je stejnou měrou směšné jako nešťastné. K tomu mu dopomáhají velice dobré výkony Z.Bydžovské, V.Hybnerové i L.Čižinské.
(zadáno: 18.5.2023)
Inscenace se rozjíždí hodně pozvolna, kocovinou prosáklá cesta básníka Otty von F. Moskvou je značně surreálná, samotná postava rozdělená mezi dva herce (M.Pechlát a S.Majer) dá vzpomenout na kafkovské hrdiny. Hra z období rozpadu SSSR velice dobře zachycuje neměnící se imperiální nálady Ruska, myšlenkové podhoubí tohoto přístupu a nemožnost uniknout ze začarovaného kruhu představ o nadřazeném postavení. Atmosféra postupně houstne, přes bídu moskevských ulic se hlavní hrdina dostává do stanice metra, která připomíná peklo. Podařená je práce se světlem a stínem, destrukci scény už se v Pařízkových režiích dost opakuje, což její účinek snižuje.
(zadáno: 17.5.2023)
75%. Půjdu s hodnocením proti proudu, ale mě režijní přístup A.Nauzyciela zaujal. Kdysi skandální drama dnes vypráví o pomíjivosti štěstí, emocionálním chladu, neschopnosti navázat hlubší vztahy... Tramvaj i rituální tance znázorňující sexuální akt jsou zdařilým nápadem, opakování ovšem jejich účinek značně oslabuje. Pomalé tempo inscenace mi nijak nevadilo, až tedy na úplný závěr, který už působil příliš rozdrobeně. Herecký soubor ND se zde ukazuje ve výtečné formě, dikcí a úsporným herectvím dokáží vystihnout pokrytectví, strach i smutek zobrazovaných vztahů, dobře vyznívají i drobná komická odlehčení. Asi nejvíce mě zaujala P.Štorková.
(zadáno: 9.5.2023)
75%. Nové nastudování Sondheimova nelehkého muzikálu se v NDM povedlo. Náročná hudební partitura prověřila orchestr, obtížné pěvecké party zase sólisty i company. Velkou devízou nového nastudování jsou pěvecké výkony, skvěle obsazené jsou hlavní role. L.Vlček okouzlí svým barytonem a jeho Sweeney je postava, která má vývoj. M.Horká dokázala plně využít komediální potenciál postavy paní Lovettové. Činoherní pasáže jsou o něco slabší než hudební čísla, výkony některých herců ve vedlejších rolích nejsou úplně stoprocentní (T.Tóbisz). (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.5.2023)
75%. Svižná muzikálová parodie s velmi specifickým černým humorem, který režisér D.Ondříček prokázal třeba už ve filmu Jedna ruka netleská a který asi nemusí úplně každému sednout. Já jsem se ovšem bavil velmi dobře, zajímavě zaranžovaná jsou i hudební čísla (pěvecky vyniká především A.Fialová). Místo pro Dejvice typického až filmového herectví, se tentokrát divák dočká výrazné nadsázky, kterou ovšem ansámbl bez problémů zvládá - vedle J.Plesla v hlavní roli zaujme hlavně znamenitá S.Babčáková a neokoukaná A.Formanová. Výrazně akcentována je komediální linka, vážnější motivy jsou v inscenaci přítomny spíše v krátkých záblescích.