Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.5.2023)
75%. Nové nastudování Sondheimova nelehkého muzikálu se v NDM povedlo. Náročná hudební partitura prověřila orchestr, obtížné pěvecké party zase sólisty i company. Velkou devízou nového nastudování jsou pěvecké výkony, skvěle obsazené jsou hlavní role. L.Vlček okouzlí svým barytonem a jeho Sweeney je postava, která má vývoj. M.Horká dokázala plně využít komediální potenciál postavy paní Lovettové. Činoherní pasáže jsou o něco slabší než hudební čísla, výkony některých herců ve vedlejších rolích nejsou úplně stoprocentní (T.Tóbisz). (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.5.2023)
75%. Svižná muzikálová parodie s velmi specifickým černým humorem, který režisér D.Ondříček prokázal třeba už ve filmu Jedna ruka netleská a který asi nemusí úplně každému sednout. Já jsem se ovšem bavil velmi dobře, zajímavě zaranžovaná jsou i hudební čísla (pěvecky vyniká především A.Fialová). Místo pro Dejvice typického až filmového herectví, se tentokrát divák dočká výrazné nadsázky, kterou ovšem ansámbl bez problémů zvládá - vedle J.Plesla v hlavní roli zaujme hlavně znamenitá S.Babčáková a neokoukaná A.Formanová. Výrazně akcentována je komediální linka, vážnější motivy jsou v inscenaci přítomny spíše v krátkých záblescích.
(zadáno: 28.4.2023)
65%. Na inscenaci Michala Dočekala se dobře kouká, nenudí a nabídne i několik silných scén, ale jako celek mě emocionálně minula. Je dobře, že se režisér s dramaturgyní rozhodli zkrátit Čapkovu místy tezovitou hru, inscenace má díky tomu svižné tempo. Výborná je hudba I.Achera, dobře působí i krvavě rudá scéna. Trochu zbytečné jsou citáty dobové diskuse o Bílé nemoci. Obsadit role Galéna a Maršála jedním hercem dává logiku - oba to jsou stejně zaťatí fanatici, jen každý na jiné straně barikády. M.Donutilovi dobře vychází starostmi znavený doktor, jeho Maršál ovšem nepůsobí dojmem charismatického vůdce fanatizujícího davy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.4.2023)
65%. I přes dílčí nedostatky mě tenhle Čechov bavil. Usazení diváků na jeviště a využití rozlehlých prostor hlediště a balkonů je dobrý nápad, i když blízkost k divákům u většiny dialogů na forbíně úplně nenahrává groteskní stylizaci, kterou režisér P.Mikeska zvolil. S tím se pojí i největší svízel inscenace, a to jsou nevyrovnané herecké výkony, ne všem výrazná nadsázka sedla. Nejzajímavějšími postavami pro mě naopak byly Varja (S.Hanzl Milková), Aňa (M.Jirounková) a Gajev (R.Madeja). Tematicky tvůrci zdůrazňují neschopnost postav čelit výzvám a začít brát vážně svou životní situaci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.4.2023)
85%. Velice podařená verze Koček, potěší sehraný orchestr i pěvecky a tanečně disponovaný ansámbl. Povedená je kontaktnost tohoto nastudování, která ruší čtvrtou stěnu a emocionálně zatahuje publikum do kočičího příběhu. Inscenace má nadhled a hravost, dobře vyznívají humorné i dojemné momenty. Sólistům se daří, výborní jsou především L.Hudec Šubrt, M.Horká, S.Jungová či R.Harok. Jedinou větší výtku bych měl k závěrečnému "nanebevstoupení" Grizabelly, které mi v ostravské inscenaci nepřišlo moc efektní. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.4.2023)
65%. Klimáčkova hra je zajímavou směsí mixující dohromady konverzační komedii, absurdní drama, magický realismus a rodinnou tragédii. Je zde nadhozeno mnoho různých motivů, z nichž většina zůstává tak zvláštně nedořečena, až si člověk říká, jestli se celý děj nakonec neodehrává jen v mysli hlavního hrdiny (A.Postler), snová logika by některé dějové pochody dokázala vysvětlit, každopádně je příběh vnímán jeho optikou. Dobře vychází komediální rovina s loskutákem Felixem, P.Borovec na sebe díky své mimice strhává nejspíš víc pozornosti, než má jeho postava v předloze.
(zadáno: 15.4.2023)
55%. Souhlasím s tím, že se jedná o rozporuplnou inscenaci. Na jedné straně tu jsou zřetelné limity a problémy, na straně druhé mi ovšem přijde veskrze sympatická snaha mladého tvůrčího týmu nijak si cestu neulehčovat. Největším kladem jsou pěvecké výkony (Z.Fric, E.Ochmanová, N.Grossová či K.Herčíková), osobně se mi celkem líbila i hudba V.Adamčíka, která je dobře poslouchatelným poprockem. Činoherní části jsou slabší, ale není jich mnoho, protože děj je posouván hlavně pomocí písní. Výprava je chudší, ale to bych inscenaci nevyčítal. Trochu mi vadilo přílišné zbanalizování příběhu na úroveň lovestory Fausta a Markétky. (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.4.2023)
Crimpova adaptace je povedeným jazykovým převodem původního Rostandova textu. Režiséru D.Gombárovi se podařilo dobře zdůraznit ambivalentnost postav, každý má své temné stránky. Cyrano je v podání J.Hejcmana na první pohled drsňák, ale ve vztahu k Roxaně se chová takřka autisticky. K.Michejdová je chladnou intelektuálkou, která si je dobře vědomá své krásy. Škoda trochu vlažnějšího tempa, představení se nevyhnou hluchá místa.
(zadáno: 15.4.2023)
Režisér J.Morávek interpretoval Shakespearovu romanci skrze jevištní minimalismus a přiznanou divadelnost, nechává na divákovi, aby si mnohé domyslel. Trochu mi chyběl jasnější výklad, byť jeho absence byla evidentně záměrem tvůrčího týmu. Inscenace je zdařilá po pohybové stránce (I.Dostálek) a také využitím jednoduchých prostředků pro ztvárnění výpravného děje. Herecky mě nejvíce zaujala M.Gorská jako Miranda.
(zadáno: 5.4.2023)
75%. Výpravný muzikál s nesmírně povedenou vizuální stránkou. Hudba je celkem epická, dobře se poslouchá a i interpretačně náročné party zvládá brněnský soubor velice dobře. L.Matouš je v hlavní roli herecky uvěřitelný, skvěle si s rolí Mary poradila E.Mertová. Po pěvecké stránce mě ale asi nejvíc zaujal A.Slanina v úloze Šáha. Stálo by za to inscenaci trochu zkrátit, upadající tempo místy zmenšuje emocionální vyznění příběhu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.4.2023)
65%. V první půlce se jedná o konverzační komedii, která se posléze překlápí téměř v thriller. S humorem sledujeme, jak to dopadá, když se člověk rozhodne nepostavit zlu a radši využít toho, že agrese není cílená přímo na něj. Herci ztvárňují postavičky z okraje společnosti, jsou to životní loseři, kteří doufají, že koupě závodního chrta změní jejich život. Dynamiku udržují interakce dvou bratrů v podání V.Fridricha a Š.Krupy, výborný je O.Malý jako trochu opožděný Chalky. M.Finger baví v úloze drsňáka Paula, i když občas mu nebylo úplně rozumět. Dost nevýrazný je J.Holík.
(zadáno: 31.3.2023)
Převod opery do činoherní podoby zachovává Mozartovu krásnou hudbu, ale také zvýrazňuje problematičnost libreta (do úvah, zda jde o alegorickou hádanku nebo dějový slepenec, se radši pouštět nebudu). SKUTR výrazně akcentoval naivistickou, pohádkovou linku, inscenace se vyznačuje stylovou čistotou. Rámování jako sen je fajn, příliš mě neuchvátilo pojetí kněžích jako chodících bulev. Hodně komických situací vychází z parodie operních klišé, ve druhé polovině už ale kusu viditelně dochází dech. Herecky i pěvecky je inscenace na vysoké úrovni, s nadsázkou výborně pracují O.Rychlý a S.Venclovská, divák si určitě zapamatuje i výstupy J.Sklenáře.
(zadáno: 29.3.2023)
Zručně napsaná jízlivá komedie o partnerských vztazích. Divák je neustále znejisťován společně s hlavním "hrdinou", co je pravda a co lež. A lze vůbec v mezilidských interakcích o něčem takovém s jistotou hovořit? Hra je napsaná jako série dialogů, zhruba v půlce inscenace začne opakování tohoto principu lehce nudit, ale závěrečná dvacetiminutovka dokáže zdařile vypointovat předešlé dění. Koncept režiséra T.Zielinského pracuje s výrazným barevným laděním a náznakovou scénou. V hlavní roli cholerického a ne zrovna přesvědčivého lháře Michela se daří M.Štěrbovi.
(zadáno: 28.3.2023)
Režisér M.Vajdička a dramaturgové dokázali tuhle více než sto let starou hru vyložit velmi aktuálně. Pravda je relativní a mnozí lidé si přirozeně libují v hledání konspiračních teorií, zatímco jejich okolí se plíživě zmocňuje totalitní myšlení (zde italský fašismus). Tohle vše ale nechávají tvůrci jen bublat pod povrchem a na tomto základě staví herecky výborně zvládnutou grotesku. Silný herecký soubor opět vyniká přesnou souhrou, za všechny bych vyzdvihl J.Plesla, K.Melíškovou, H.Čermáka a V.Khek Kubařovou. Opakování jednotlivých motivů způsobuje na některých místech drobné zadrhávání tempa, ale na kvalitě inscenace to nic nemění.
(zadáno: 24.3.2023)
Fifty nabízí perfektně napsané dialogy, hlavně v první polovině je to cesta od jedné hlášky ke druhé. I když se později zvážní, zůstává inscenace nesmírně zábavnou a obhájí si i svou tříhodinovou délku. Herci přesně jdou po pointách dialogů, jednotlivé scény jsou vystavěné tak, že nenudí. I.Trojan je v roli životního glosátora bravurní. Jeho David je životem otlučený skeptik, který se snaží zbavit pocitu marnosti. Ke svému okolí se chová sobecky a manipulativně, přesto mu skoro nelze nefandit. Zelenka napsal i silné ženské figury (V.Khek Kubařová, D.Barešová, E.Maximová), podařená je scéna i hudební podkres. Nepochybně to bude divácký hit.
(zadáno: 22.3.2023)
75%. Zručně napsaná hra plná vtipných dialogů, ale i vážnějších momentů, které jí dodávají jistý přesah, byť primárním cílem zůstává diváka pobavit. Jedná se o typ textu, pro který má režisér O.Sokol cit. Inscenace je svižná bez hluchých míst. Na vynalézavě řešené scéně A.Pitry se schází sedm postav, které představují typizované představitele různých vrstev společnosti. Nejvíce mě bavily rozmluvy J.Burýška s V.Zavadilem, protože jejich postavy představují opačné protipóly lidské povahy. Zajímavá je i L.Žáčková v roli afektované celebrity.
(zadáno: 19.3.2023)
65%. Je to svižné, celkem zábavné, ale emocionálně mě to nějak minulo. Dobrým nápadem bylo zhudebnění některých částí textu, odpadla deklamace a žánrově se kus posunul blízko k muzikálu s povedenou hudbou J.Kudláče, blýskavými kostýmy M.Cpina a funkční scénou D.Stojčevského. Střet fanatismu a racionality je čitelný, stejně jako aktuální téma, jak davy podléhají charismatickým vůdcům, ale jednoduchému racionálnímu uchopení se Fričova inscenace brání. Z herců nejvíc zaujme M.König jako král Pentheus, zábavnou forbínu hned zpočátku vystřihnou starci v podání S.Rašilova a D.Prachaře. Představitelky bakchantek potěší intonačně zdařilým zpěvem.
(zadáno: 14.3.2023)
Příjemný a odpočinkový retromuzikál, kterému se daří dobře pointovat komické situace. Je to hlavně zásluha kvalitního hereckého obsazení ústřední trojice (J.Kříž, R.Urban, B.Šampalíková). Hlavní hvězdou je ovšem K.Bohatová v roli Liny, která si opravdu vyhrála s hlasovým projevem své postavy a její "no jo" ve mně vyvolává smích i pár dnů po zhlédnutí. Zbytečně přehrává snad jen M.Pošta v roli vizážisty. Povedla se i náročná taneční čísla pod taktovkou P.Parvoničové. Scéna je trochu chudší, což poznamená i ikonické číslo s titulním songem. Zdařilé jsou ovšem filmové dotáčky. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2023)
V činoherních scénách tenhle muzikál až moc sází na popularitu předlohy a nepřidává téměř nic nového. Muzikálová čísla broadwayského střihu nejsou špatná, nakonec mi ale nejsilnější připadala árie O nás dvou v podání K.Pechové a stepařské číslo D.Ratajského. Povedla se scéna P.Hlouška, nazvučení je místy trochu problematické. Herecké výkony jsou nevyrovnané, někteří jen kopírují předlohu. Nejzábavněji své role pojaly A.Gondíková jako Škopková a R.Coufalová coby Kelišová. Kdo má Troškovu filmovou trilogii rád, tak asi zklamaný nebude, potenciál tu byl ale větší. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2023)
75%. Silný text ve zdařilé interpretaci trojice hereček, které v komorním prostoru dokáží divákovi dobře předat situaci plnou vybičovaných emocí. Nuckollsova inscenace téhož textu z Ústí mě ovšem před lety zasáhla silněji. Nicméně v dnešní době je to potřebný pohled na téma války a nesmyslné eskalace násilí.
(zadáno: 3.3.2023)
55%. Muzikál se značným potenciálem, ale také viditelnými problémy. Povedená je hudba D.Bárty využívající folklorní motivy. Samotný námět svým regionálním i dobovým zakotvením také stojí za to. Libreto ovšem trpí ohromnou rozbíhavostí, mnohé scény jsou zcela mimoběžné a dějově neprovázané se zbytkem. Také stopáž je zcela neadekvátní, režisér s dramaturgem měli v tomto případě aktivněji eliminovat zbytné scény. Hlavně ve druhé půlce je ale i dost povedených scén - ať už jde o namlouvací duet Vaškových rodičů (J.Hruškoci a K.Chrenková) nebo taneční číslo vojáka Vasji (P.Klimenda). (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.2.2023)
Typicky pomalý Jařabův temporytmus je tentokrát spíš kontraproduktivní, inscenace místy nudí. O Karlu Čurdovi (M.Donutil) jako člověku se toho divák příliš nedozví, jeho motivace jsou nejasné, jakoby se tvůrci báli zaujmout k této kontroverzní postavě nějaký postoj. Zajímavým nápadem je rámování skrze švejkovskou postavu čističe bot Jiráčka (R.Mikluš), který je zdrojem sarkastického náhledu na českou povahu. Druhou část představení tvoří audiowalk, který sám o sobě moc zajímavý není, ale prohlídka Petschkova paláce stojí za to a poměrně silná je závěrečná scéna, v níž Čurda podepisuje svůj životní ortel na schodech budovy gestapa.
(zadáno: 27.2.2023)
Svižná a vtipná inscenace. Herci se vyhnuli pokušení přehrávat a ztvárňují handicapované umělce s příjemnou mírou nadsázky. Nejvíce zaujmou M.Sikorová jako manželka mafiána a skutečná hlava rodiny, J.Pejchal jako herec s Aspergerovým syndromem či K.Hulcová jako trochu dotěrná Růženka.
(zadáno: 22.2.2023)
75%. Příjemná divadelní jednohubka, která disponuje skvělou hudbou A.L.Webbera, v níž člověk místy může zaslechnout místa podobající se melodiím ze skladatelových budoucích slavných děl (Kočky, Fantom opery). Výborný výkon podává H.Fialová, která si skvěle poradila s komorním prostorem a dokáže přesně zachytit měnící se emoce své postavy. Překlad P.Vrby a M.Prostějovského zní přirozeně a je třeba pochválit i sound design, protože je rozumět každému slovu (pravda, bylo to pro P.Šimíčka asi o něco snazší, když nemusel zvučit company, ale stejně...). V NDM žánr komorního muzikálu zvládají velice dobře, myslím, že v tom u nás nemají konkurenci.
(zadáno: 19.2.2023)
65%. Hudebně povedená inscenace, M.Buzzi v hudbě i Zetel v textech písní využívají všech možných klišé a prvků spojených s trampskou muzikou. Libreto rezignovalo na děj, což zpočátku působí trochu těžkopádně, ale nakonec to docela funguje. Divák sleduje různé skupinky lidí, kteří vyráží do "divočiny" z rozličných důvodů, aby se nakonec sešly u jednoho táborového ohně. Právě z interakcí lidí ve skupinkách vyplývá většina komických situací. Je příjemné, že se inscenace nebere vážně a umí pracovat s nadsázkou.