Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.2.2023)
Nová hra F.Zellera má neobvyklou strukturu, která pracuje s repeticemi jednotlivých scén, variacemi různých úhlů pohledu a fluidní identitou postav. Pokud se ale člověk oprostí od originální formální stránky, zůstává příběh jedné manželské nevěry, který mi místy přišel až banální. Inscenace P.Kheka sází na dobře disponované herce, kteří dokáží v dialozích udržet napětí. Zaujme především ztišený výkon J.Zapletala jako nevěrného manžela, na jehož svědomí klade vzniklá situace velké nároky.
(zadáno: 2.2.2023)
85%. Populární rodinný muzikál se v Brně povedl a je srovnatelný i s londýnským originálem. Děj sice není kdovíjak akční, ale myslím, že dokáže zaujmout i dospělého diváka. Hudba T.Minchina se hezky poslouchá a obsahuje dost zapamatovatelných hudebních motivů, oblíbil jsem si především stěžejní song Revolting Children. A.Bergerová je v hlavní roli výborná, z ostatních asi nejvíce zaujmou L.Janota a S.Janotová, kteří v úlohách Matildiných rodičů vytvořili skvělé komické duo. Za zmínku stojí i pečlivá práce choreografky C.R.Jefferson s dětskou company. (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.1.2023)
75%. Spojení McDonagh - Sokol v Činoheráku zkrátka funguje. Temná, vtipná a herecky velmi nápaditá inscenace. Herci své bizarní postavy propracovávají do nejmenších detailů, osobně mě nejvíce zaujali M.Finger, O.Malý, D.Černá a Š.Fingerhutová. Hyperrealistická scéna není moc šikovně postavená, podařený je naopak výběr doprovodné hudby evokující 60. léta.
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Povedený převod Lorcovy hry do současných souřadnic vypráví o destruktivní touze naplánovat si vlastní život. Přerod hlavní hrdinky od "děti mít nechci" k "bez dětí nemůžu žít" mi přišel trochu moc ostrý, ale její představitelka N.Horáková dokázala tento vývojový oblouk obhájit. V.Dvořák jí je ideálním partnerem, výborná je rovněž E.Salzmannová jako ironická matka. Minimalistická scéna E. Jiřikovské je funkční a nechává vyniknout hereckým výkonům. I přes náročné téma a temné vyznění se v inscenaci najdou i humorné okamžiky. Yerma naplňuje prototyp inscenace, která má ambice vyjádřit se k dnešnímu světu, ale je i divácky přístupná.
(zadáno: 14.1.2023)
Režisér J.Čermák posílil symbolickou složku Bergmanova díla a vypráví pomocí silných obrazů a metafor. Zkoumá osamělost člověka tváří v tvář smrti, ale zajímá se i o ryze současné téma vytěsňování umírání z našich životů. O zvolených tématech vypráví bez příkras, nebojí se až fyzicky nepříjemných scén, ale nezvdává se ani humoru. Šepoty a výkřiky určitě nebudou kasovním trhákem, na člověka z představení dýchne deprese, rozhodně se ale téhle inscenaci nedá upřít působivost.
(zadáno: 12.1.2023)
Dobrodružná inscenace dá vzpomenout na oblíbené foglarovky, tajemná čtvrť Prašina tak trochu připomíná Stínadla. Pro divadelní prkna se sice nejedná o ideální látku, protože je kniha dost epická a je v ní potřeba vysvětlit fungování tohoto mikrokosmu, ale dramatizace P.Kheka a L.Smrčkové si s tím v rámci možností poradila celkem dobře, a tak inscenaci neschází tempo a moment překvapení z odhalování spletitého příběhu. Ústřední herecké trojici, kterou tvoří V.Říha, M.Czyžová a M.Klapil, se daří věrohodně ztvárnit teenagery. Povedla se i scéna a filmové dotáčky.
(zadáno: 12.1.2023)
Svou poetickou strukturou zajímavě vystavěný text, jak je u Schimmelpfenniga obvyklé. Hezká scéna a slušné herecké výkony, z nichž vyniká především vtipná glosátorka I.Uhlířová v roli služky Marie. Téma rozevírajících se sociálních nůžek, boje o privilegia a směřování společnosti je samozřejmě aktuální. Jen k této společenské diskusi inscenace nepřináší nic moc objevného, snad s výjimkou zkombinování s biblickými deseti ranami egyptskými. Zpočátku jiskřící konverzace se tak postupně trochu zacyklí a nedokáže už příliš překvapit.
(zadáno: 2.1.2023)
Zdařilá konverzační tragikomedie, která ukazuje, jak to dopadá, když se člověk rozhodne ignorovat životní realitu a snaží se vytvořit si vyfantazírovaný svět. Manželská dvojice Judy a Johnny, která se snaží žít jako v 50. letech, je postupně konfrontována s nutností řešit problémy, které prožíváme tady a teď a na něž útěk do jiné doby neplatí. Inscenace disponuje přesvědčivými hereckými výkony, zaujme hlavně ústřední pár v podání L.Andělové a J.Tvrdíka. Povedená je také realistická scéna J.Tereby, režisér hru rytmizuje využitím "dobových" songů. Snad jen monology matky Judy (M.Nováková) působí moc plakátově, což ale není chybou herečky.
(zadáno: 23.12.2022)
Celkem příjemná inscenace, která pobaví jemným slovním humorem. Režisér M.Hanuš provázal jednotlivé anekdoty z knihy Lea Rostena posmutnělým osudem válečných uprchlíků, kteří se potřebují v nové vlasti naučit angličtinu, s níž často vedou nerovný boj. Dění rytmizují písně, přičemž se jedná často o lidovky v různých jazycích, ale i dobové šlágry. Nejvíce při podání songů zaujmou D.Novotná a K.Hulcová.
(zadáno: 22.12.2022)
Klasická inscenace, která sází na nosný text, propracované herecké výkony a silné a aktuální téma. Hra vypráví o střetu geniálního ducha s lidskou průměrností, která se snaží zadusit cokoliv ji převyšuje. Dnes hodně aktuální je i téma rozdělené společnosti, kde se od sebe názorové proudy neustále vzdalují a tím se radikalizují. Podařená scéna E.Konečného a hlavně psychologicky propracované postavy, M.Němec a J.Mazák dokázali vytvořit uvěřitelné figury, jejich vzájemné střety jiskří napětím. Nic tu ale není černobílé a inscenace disponuje i slušně katarzním závěrem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.12.2022)
65%. Poslední hra T.Stopparda má autobiografické rysy a je rozsáhlou jevištní freskou o životě jedné bohaté židovské rodiny z Vídně. Stoppard se zabývá kořeny antisemitismu i otázkou vytržení člověka z prostředí, v němž žil. Inscenace R.Lipuse střídá rozvláčnější pasáže se silnými momenty. To je myslím zakódováno už v samotném textu, který přináší značnou šíři vědění, ale místy se neubrání didaktičnosti. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.12.2022)
Inscenace našla vhodnou E.M. v Petře Janečkové, zvlášť její závěrečný monolog je velice silný. První polovina je zdlouhavější, ale s tím nejspíš u takřka detektivního příběhu, u něhož člověk zná pointu, asi je nutné počítat. Ondřej Soukup pro pardubickou adaptaci Čapkovy hry vytvořil příjemné šansonové melodie, které v Janečkové a L.Špinerovi, který ztvárnil připsanou roli kabaretiéra, našly vhodné interprety. Problémem ovšem je, že se činoherní a hudební složka moc neprolínají a písně stojí vyloženě samostatně, navíc nijak nerozvíjí děj. Podařená je scéna I.Žídka v podobě velkého hodinového stroje zdůrazňujícího téma uplývajícího času.
(zadáno: 15.12.2022)
Režisér Mikulášek opět používá svůj oblíbený formát krátkých, ostře pointovaných skečů. Herci mají tenhle přístup dobře zažitý, opět se povedla i scéna M.Cpina. Tentokrát mi ale trochu chybělo jednotící téma celého večera, takhle kolem mě jednotlivé (často zábavné) scénky spíš prošuměly. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.12.2022)
65%. Příjemná, lehce romantická sci-fi komedie s nekomplikovanou zápletkou. K.Šafránková a J.Láska vytvářejí sympatický ústřední pár, kterému člověk může fandit, postava robotky Jacie si navíc projde i zajímavým vývojovým obloukem od loutky v rukou jiných po šéfku oblastního televizního studia. První půlka má trochu pozvolný rozjezd, více zábavy si divák užije ve druhé části (obzvlášť povedené je intermezzo v butiku s manželskou dvojicí, kterou vytvořili T.Lněnička a M.Sikorová).
(zadáno: 9.12.2022)
85%. Sugestivní atmosférou a propracovanou scénografií je to jedinečný počin. Vyžaduje ovšem diváka, který ví, do čeho jde, a nevadí mu, že jeho šance poskládat si dohromady příběh jsou mizivé. Dvě hodiny utečou hodně rychle, člověku se ani nechce domů, klidně by s dobře napsanými i zahranými postavami vydržel delší dobu a třeba by dokázal poodhalit některá jejich tajemství. Povinnost pro fanoušky filmového režiséra Davida Lynche, mezi které se počítám. Více v recenzi.
(zadáno: 6.12.2022)
55%. Pro mě trochu zklamání, čekal jsem více černého humoru a kontroverznější vyznění. Tahle broadwayská show už trochu vyčpěla, diváka nijak neznejisťuje a sází hlavně na rozjuchaná hudební čísla, která jsou pojata v opulentním stylu. Divácky jde o vděčně přijímanou inscenaci, ale člověk se musí naladit na vlnu parodického humoru plného přehrávání, což se mi osobně příliš nepovedlo. Tempu inscenace by prospělo krácení, stopáž 3:15 je přetažená. Z herců nejvíce zaujal R.Melša, který velmi dobře zpívá a prokazuje i značný komický potenciál. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.12.2022)
55%. Poněkud přelidněné inscenaci se na začátku dobře daří vtáhnout publikum do hry a vytvořit atmosféru skutečného hasičského plesu. Postupně ale tento efekt pomine a množství postav pak hercům neumožní nějakou bližší charakterizaci. Režisér T.Svoboda se pokusil o drobné aktualizace, třeba v podobě průpovídek o migrantech a klimatické změně, jedná se však jen o izolované a nepříliš funkční nápady. Ostravská adaptace dokáže celkem věrně přenést na jeviště humornou stránku Formanova filmu. Okamžiků, kdy člověku zmrzne úsměv na rtech a dostaví se mrazení v zádech, je ale bohužel v inscenaci poskrovnu.
(zadáno: 5.12.2022)
Mám problém se na inscenace Beckettových her emocionálně napojit a tohle nebyla výjimka. Beckett ve hře vyjádřil existenční tíseň, nemožnost či neschopnost změnit směřování vlastního života. Inscenace režiséra I.Krejčího zaujme především hereckými výkony. M.Cisovský jako Hamm i V.Lipina v roli Clova dokáží vytvořit postavy, které v sobě kombinují odpudivost s až překvapivou křehkostí.
(zadáno: 5.12.2022)
Bezručovská adaptace rámuje příběh úmyslně přihlouplou osvětovou přednáškou na téma lásky a sexu. Zpočátku zábavný nápad se postupně trochu vyčerpá. Režisér J.Holec pojímá příběh groteskní optikou, čímž trochu potlačuje niternější valéry a zdůrazňuje trapnost nad nucenými seznamovacími rituály. Zábavná je krátká druhá část představení, v níž Andula (přesvědčivá B.Křupková) navštěvuje v Praze svého milého, což má za následek trapnou (a krutou) scénu, v níž rodiče (skvělí N.Lichý a K.Krejčí) přemýšlí, jak se dívky zbavit.
(zadáno: 5.12.2022)
85%. Režisér J.Holec vytvořil dynamickou inscenaci, která na sebe vrší symboly, přesto dokáže být po většinu času srozumitelná a přesně akcentuje témata toxických mezilidských vztahů, relativitu pravdy i hledání víry. Celé je to pojato jako drsná tragikomedie, kruté momenty jsou zlehčovány černým humorem a zcizujícími prvky. Asi to nesedne každému, ale pro mě to byla perfektní ukázka, jak dnes inscenovat ruskou klasiku. Vydařená herecká souhra celého ansámblu, skutečně je těžké někoho z nich vyzdvihovat, ale pro mě asi nejsilnější jsou O.Brett jako Ivan a J.Kučera jako Smerďakov.
(zadáno: 5.12.2022)
Pohled na život spisovatele Jaroslava Haška v době, kdy psal Švejka. Autor hry T.Vůjtek Haška nijak neglorifikuje a ukazuje ho se všemi zápory, jichž není zrovna málo. Zaměřuje se na jeho bigamický vztah se dvěma ženami a hlavně na stupňující se problémy s alkoholem. J.Kaluža dokáže v hlavní roli velmi dobře vybalancovat kreativitu velkého spisovatele s lidskou nízkostí, s níž se občas chová ke svým blízkým. Jen markýrovaných opileckých scén je na mě v inscenaci zbytečně mnoho.
(zadáno: 4.12.2022)
65%. Téma hledání životní cesty zpracované minimalistickými prostředky. Zajímavější mi přišly civilní epizody mezi M.Georgievovou jako cestovatelkou Alexandrou David-Néelovou a O.Brettem v roli jejího manžela. Scény putování přes vysokohorské průsmyky do tibetské Lhasy mně vůni dálek a dobrodružství příliš neevokovaly. Líbila se mi taneční kreace D.Hořanské jako personifikované Smrti, která působí nebezpečně i svůdně.
(zadáno: 3.12.2022)
Klasická až pietní interpretace Čechovovy hry. Problémem je neujasněný dramaturgicko-režijní koncept, není tak zcela jasné, o čem chtějí tvůrci vlastně hrát. Zajímavě vyložené jsou ovšem některé vztahy a postavy. Zejména Lopachin (M.Dědoch) je tu neobvykle zobrazen jako člověk zmítaný mezi náklonností k rodině statkářky Raněvské a touhou pomstít staré křivdy. Jeho vztah s Varjou (A.Klimešová) je hnán do extrému, komunikace mezi nimi je narušená natolik, že jsou často schopni jen citoslovcí. Raněvská (R.Klemensová) je naopak pasivní postavou, kterou ovládá rezignace a nostalgie, což mi k postavě úplně nesedělo.
(zadáno: 3.12.2022)
Hra kafkovského rázu, ve které je jedinec ždímán nelidským systémem, který v zájmu ochrany bezpečí jednotlivce odebírá člověku možnost vlastní volby. V první části je absurdní situace jedné středostavovské rodiny dobře gradována, vrcholem je pak rozhovor dvou občanů (M.Cisovský a J.Kaluža), v němž vlastně legitimizují režim a jeho prostředky útlaku. Poté už inscenace trochu ztrácí tempo. Herecky nejzajímavější mi přišel A.Langer jako Starosta, prototyp usměvavého politika, který se neustále zaštiťuje zájmy obyvatel, aby pod roušku vzletných slov mohl upevňovat svou moc.
(zadáno: 3.12.2022)
75%. Dráždivá hra, která kombinuje humor, erotické napětí i sympatickou nedoslovenost, která člověka provokuje, aby si sám poskládal, co vlastně právě viděl. Jedná se o zdařilý text D.Ivese, dokážu si ovšem představit, že v méně kreativní inscenaci by mohl začít být monotónní. Režisér J.Pokorný ovšem vede herce ke gradaci a L.Melník i M.Haroková dokáží udržet mezi postavami neustálé napětí, které nepoleví až do konce.