Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 29.7.2022)
Zvláštně nekonzistentní inscenace. Jako kdyby se David Drábek pokusil do téhle jednohubky nacpat tolik témat, že by je neuneslo ani velké divadelní plátno. Nejprve to vypadá, že jádrem příběhu bude vztah k autistické sestře, aby pak byly nakousnuty další závažné motivy jako sexuální zneužívání, drogová minulost či životní nenaplněnost. Místy je melancholická atmosféra prosvětlena humorem, ne ovšem v takové míře, jako je u Drábka zvykem. Dějový oblouk působí nuceně a výraznější pointa nepřichází. V malé roli Svědka Jehovova mě zaujal M.Zeman.
(zadáno: 27.7.2022)
Psí dny se vymykají obvyklé podobě divadelních inscenací pro letní noci pod širým nebem. Mají větší ambice než jen pobavit, proto se je vyplatí v prázdninové nabídce nevynechat. Zchátralý bazén pod Barrandovskými terasami představuje zajímavé prostředí, atmosféru vylepšují trefně vybrané doprovodné písně a jejich bezchybná herecká interpretace. Inscenace je nejsilnější tam, kde se obrací do nitra postav a řeší jejich vzájemné vztahy. Společenská témata jako sexismus nebo klimatická změna jsou spíše jen naťuknuta a nic moc zásadního k nim text Matěje Samce nesděluje. Herecky se jedná o podařenou hodinku. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.7.2022)
65 %. Inscenace se skládá ze dvou dost odlišných polovin. Zatímco ta první je spíše recitálem, ve druhé půlce už se tvůrci naopak soustředí spíše na životní peripetie slavné zpěvačky, její boj s režimem i osobní tragédie, což se obejde téměř bez hudby. Divadelně obrazivě inscenovaných scén mnoho není, výjimkou je nápadité řešení srpnového vpádu vojsk Varšavské smlouvy za pomoci balónků. H.Holišová je herecky i pěvecky ideální Martou, vedlejsší postavy jsou pojaty v lehké nadsázce, ale neřekl bych, že nějak neuctivě. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.7.2022)
Děsivě aktuální inscenace, která nabízí vhled do ruského myšlení, v němž je zakořeněný strach ze svobody a nutnosti dělat vlastní rozhodnutí. D.Majling dokázal vytvořit čechovovsky laděnou tragikomedii plnou černého humoru, bizarních situací i mrazivých point. Tempo je místy možná až moc rozvláčné, zvlášť svatební scéna mi přišla zbytečně natahovaná. Potěší skvělá herecká souhra, za všechny bych jmenoval J.Vondráčka, J.Tesařovou či P.Neškudlu. Atmosféru skvěle doplňuje hudba, jejímž autorem je M.Novinski.
(zadáno: 28.6.2022)
55%. Text K.Brunner má své kvality, dramatička dokáže vytvářet zajímavé asociace a hra je jazykově bohatá. Vše ale zastiňuje agitační tón a plakátovost mnoha scén. Nejsilnější je inscenace tam, kde se nesnaží urputně a naneštěstí poněkud směšně provokovat. Trojice hereček prokazuje cit pro nadsázku, asi nejpovedenější scéna přichází v závěru, kdy po svatebním ceremoniálu plném ironického děkování následuje tanec nevěsty a ženicha, u něhož jim vilně se vlnící smrtka v podání M.Kuntové zpívá romantický song Bryana Adamse (Everything I Do) I Do It For You.
(zadáno: 28.6.2022)
Inscenace je to svižná, jen se v ní dost tlačí na pilu. Ne vždy se režisérovi daří odhadnout hranici, kdy je nějaká scéna ještě vtipná a kdy už jen laciná. Na druhou stranu to vyrovnají některé vysloveně povedené nápady, jako je například parodie na Mercuryho videoklip k písni I Want to Break Free. Dlouhou dobu to vypadá, že čistě mužské obsazení má za cíl jen docílit komického účinku v některých scénách, ale nakonec se režiséru M.Langovi povedla opravdu vtipná pointa.
(zadáno: 27.6.2022)
Ačkoliv tvůrčí tým využívá Čechovův text jen jako základní stavební kámen, je v téhle částečně improvizované inscenaci možná víc čechovovské atmosféry než v kdejakém pietním nastudování. První dvě dějství jsou přirozeně působícím jevištním hemžením plným situačního i konverzačního humoru. Komika situací a nadsázka ve vykreslení postav zde ovšem není samoúčelná a herci dokáží zachovat tušený smutek, který se ukrývá v nitru postav. Třetí dějství tvoří různorodě pojaté monology, v nichž vynikla hlavně P.Hejcmanová jako Máša se svým podcastem. Poslední jednání je zcela beze slov, přesto srozumitelné. Originální podívaná, s návštěvou neváhejte.
(zadáno: 27.6.2022)
Jako seznámení s povinnou literaturou asi ideální inscenace, i když dramatizace V.Fanty děj Kafkovu románu hodně zhušťuje. Atmosféra je tu spíše snová než tíživá, je to taková temná groteska o rebelii proti systému. Závěrečná bezvýchodnost je otupena zacyklením děje do nekonečné noční můry, do níž se Josef K. znovu probouzí.
(zadáno: 27.6.2022)
Inscenace s moderním vizuálem, v níž ovšem režisér M.Hába nezachází v dekonstrukci původního textu tak daleko, aby pozbyl smyslu. Objevuje se tady navíc několik opravdu povedených režijních nápadů (kávovar jako svatební dar, árie z Prodané nevěsty a další). Anna Peřinová hraje Maryšu zaťatou a ironickou, poznamenanou patologickými mezilidskými vztahy. Zvlášť v první půlce inscenace je vystavena brutálnímu nátlaku a manipulaci, které nemá šanci ustát. Podpory se tu totiž nedočká z žádné strany, všichni si s ní jen pohrávají a slouží jim jako prostředek k dosažení vlastních cílů.
(zadáno: 27.6.2022)
Režisér Pavel Khek pojal adaptaci Trierova filmu jako psychologické drama s drobnokresbou jednotlivých postav, čemuž napomáhá komorní prostor Studia Beseda. Hlavní role Bess je další suverénně zahranou rolí Natálie Holíkové, která dokáže přesně dávkovat živelnost a odzbrojující naivitu s vnitřní sílou. Výrazné herecké příležitosti tu přinášejí i menší role, dominují v nich J.Tvrdík, L.Andělová a K.Sedlárová.
(zadáno: 27.6.2022)
Hra je zvláštním mixem absurdního dramatu a třeskuté komedie, přičemž režisér M.Vajdička akcentuje hlavně komediální stránku. Herecky je to téměř bezchybné, hra samotná je ovšem dost modelová a na jeviště přivádí spíše stereotypy o jednotlivých sociálních třídách než živoucí postavy. Základní myšlenka, že utlačovaný se po převzetí moci (zde revolveru) stává utlačovatelem je sice nosná, ale připadá mi, že v dvouhodinové inscenaci je po čase uplatňována už trochu mechanicky.
(zadáno: 24.6.2022)
75%. Inscenace pokračuje v Dianiškově oblíbeném pohrávání si s popkulturními odkazy i českou historií. Potěší solidní tempo a slušné hlášky, které pobaví nejen milovníky akčních filmů. Vážnější rovina tentokrát nefunguje tak dobře jako u jiných Dianiškových her, vykreslení disentu je tu trochu zbytečně pietní. Co funguje velmi dobře, jsou hudební vsuvky. A rozhodně doporučuji nenechat si ujít Pavlu Gajdošíkovou jako nerda Vaška v těle Lary Croft.
(zadáno: 22.6.2022)
Základní dějový motiv Pekařovy ženy má trochu nádech červené knihovny, ale autoři dílo odlehčili svérázně načrtnutými postavami vesničanů. Právě v davových scénách je inscenace nejsilnější a to především proto, že se hercům podařilo vytvořit vtipné miniatury jednotlivých postav. Skvělí jsou hlavně P.Janečková a P.Borovec. Hudebně podařený muzikál se zapamatovatelnými melodiemi s prvky šansonu, který naživo doprovází dvanáctičlenná kapela. Odpočinková inscenace s příjemnou retroatmosférou.
(zadáno: 21.6.2022)
Na iniciační cestu za pochopením některých tajemství lidského života se v Jihlavě vydávají v lehce přízračné atmosféře s nádechem sci-fi. Snaží se cílit na současnou generaci, symbolický příběh kvůli tomu není nutné měnit, postačí zdůraznit některé konkrétní prvky naší současnosti, jako jsou třeba nákupní košíky coby znak konzumní společnosti, nebo vstup do snových světů upomínající na Matrix. Maeterlinck kladl důraz více na položení filozofických otázek, než že by si lámal hlavu s variabilitou děje. I Macečkovu inscenaci potkávají místy trochu potíže s tempem, ale většinou z nich zvládne vybruslit nějakým nosným nápadem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.6.2022)
Celkem příjemná letní záležitost, byť samozřejmě u muzikálu plenérový prostor trochu limituje nazvučení. Divotvorný hrnec je muzikál, který (hlavně co se týče libreta) už poněkud zastaral, smysl ho má uvádět spíše kvůli známým a povedeným melodiím. V Českém Krumlově vtipně vycházely také scény Čochtana (M.Hruška) s Maršálkem (M.Veselý). Využití prostoru tu ovšem není tak důmyslné jako u novějších premiér jako Pes baskervillský nebo Da Vinci.
(zadáno: 16.6.2022)
Místy zběsilá jízda ukazující, že i cesta může být cíl. Cituje se tu beatnická literatura, klade se důraz na svobodomyslnou atmosféru a celé je to taková česká představa o "americkém snu". Jen to zakončení je takové zvláštní, společná synergie se najednou někam vytratí a každá z postav si jde svou cestou. V rámci divadla pro dospívající diváky to je možná konstatování, že každý musí jednou dospět a usadit se. Ale vážně je to tak?
(zadáno: 13.6.2022)
Příjemná záležitost v rytmu jazzu, šestice herců v první půli umně rozjíždí poetiku ve stylu němých grotesek. Druhá půle pak netradičně dává příležitost i divákům, kteří si mohou na parketu užít večer v prvorepublikové tančírně. Nesmírně vtipná byla ve druhé části především taneční tichá pošta.
(zadáno: 10.6.2022)
65%. Inscenace, která potvrzuje snahu plzeňského muzikálu o hledání nevšedních témat a přístupů k tomuto žánru. Fun Home je svou komiksovou strukturou celkem neobvyklý muzikál, který řeší poměrně závažná témata. Plzeňské nastudování má v režii Lumíra Olšovského slušné tempo, ovšem od některých scén bych očekával větší emocionální zásah. Hudební stránka mě nijak výrazněji nezaujala, až na jedno nebo dvě hudební čísla mi muzika J. Tesori trochu splývala. Z herců je velkým objevem Ema Karpeles jako prostřední Alison. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.6.2022)
65%. Inscenace Radovana Lipuse umně pracuje s tajemstvím, strukturou připomíná Chytání Vídně detektivní příběh, kdy je v retrospektivách odhalována minulost hlavní hrdinky. Lagronová tematizuje období 50. let minulého století a komunistické pracovní lágry, trochu neústrojně je tu zakomponována ještě otázka klimatických změn a tání ledovců na Antarktidě. Škoda poněkud nestálého tempa, jež upadá v didakticky pojatých částech. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.6.2022)
75%. Brněnská verze s dovětkem (ze Zelňáku) přináší oproti jiným verzím MFL bonus v zasazení do místního koloritu. Brněnský hantec je tu použit jako komický prvek. Ve vztahu mezi Lízou Ďulínkovou a profesorem Jindřichem Hradským dochází k jistému posunu (alespoň v mnou viděné alternaci). Vzhledem k tomu, že představitelé hlavních rolí E. Skálová a K. Pekar jsou vrstevníci, jeví se tu milostný vztah jako pravděpodobnější, což trochu mění dynamiku interakcí mezi těmito postavami. Z hudebních čísel nejlépe vycházejí ty intimnější - Chtěla bych tančit jen a V ulici, kde žiješ. Trochu zdlouhavější jsou přestavby scény. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.5.2022)
65%. Grillparzerova hra se dá dnes asi hrát navážno už jen na srazu rakouských nacionalistů. Režisér M. Hába ji čte reverzně, postavy panovníků vidí jako směšné (ale nebezpečné) figurky v boji o moc. Je to souboj dvou panovníků zosobňujících opačné póly pojetí politiky - Přemysl Otakar (M.Pechlát) zastrašuje a chřestí železem, Rudolf Habsburský (I.Lupták) je podlézavý politik dnešního střihu. Lehká dekonstrukce textu inscenaci sluší, ale přišlo mi, že s ironizováním jedné myšlenky se po celou dobu představení vystačí jen těžko. Bavil mě závěr, kdy byla grotesknost zobrazena ve výrazné hyperbole.
(zadáno: 23.5.2022)
75%. Rychlost dopadu sněhové vločky je dramaturgicky zajímavou volbou. Režisér Tyc dokázal využít výhod komorní scény, kam tato hra velmi dobře pasuje. Hra se na lásku a život dívá optikou kvantové mechaniky, což může znít děsivě, ale text sází hlavně na emoce, aniž by ovšem nějak lacině ždímal slzy. Herecky velice povedené - J.Láska a K.Šafránková ukázali dobrou souhru, soudobá dramatika jim jde.
(zadáno: 19.5.2022)
Nepříliš zajímavé zpracování Molièrovy poslední hry. Najde se tu pár dobrých režijních nápadů, ale i přes pouhou stominutovou délku je inscenace unylá. Společenskokritický podtón hry je potlačen ve prospěch komediálních situací. Asi nejlépe vychází postava služky Toinetty Evě Reiterové, jejíž společné scény s Petrem Bucháčkem v roli Argana většinou vyznívají celkem vtipně.
(zadáno: 18.5.2022)
85%. Skvěle napsaná hra, která vedle jiskřivých dialogů přináší i zajímavé herecké příležitosti. Letts trefně ukazuje hořkosměšnost partnerských vztahů, hlavního hrdinu nechává bojovat s krizí středního věku. I přes tříhodinovou délku nemá inscenace příliš hluchých míst, zásluhu na tom má Sokolovo citlivé vedení herců, kteří dokáží jednotlivé scény zdařile pointovat a udržovat v nich napětí. Snad jen zdlouhavé přestavby a nepříliš povedené projekce narušují dynamiku celku. Linda Vista je tradiční (ale přesto docela odvážné) herecké divadlo v těch nejlepších intencích Činoherního klubu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.5.2022)
Režisér Petr Štindl propojil román Tři kamarádi s životem E.M.Remarqua, přičemž právě spisovatelovy osudy a názory hrají v inscenaci prim. Někdy se obě dějové linky prolínají, jindy stojí samostatně. K nejzajímavějším částem představení patří rozhovory Remarqua (tradičně soustředěný výkon podává J.Zapletal) s postavou jeho románu Na západní frontě klid Kammerichem (F.Richtermoc), v níž je absorbováno nacionalistické vidění světa se všemi obskurnostmi a nebezpečími. Celkově ovšem inscenace působí nevyrovnaně a stylově nejednotně, což se nejvýrazněji projevuje při podivných sborových choreografiích.