Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1131)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 18.4.2024)
Pořád jsem to já - Východočeské divadlo Pardubice  70 %
Po pozvolnějším začátku nabízí inscenace režisérky K.Duškové slušnou dávku emocí. Věnuje se stále aktuálnějšímu tématu stárnutí populace a s tím souvisejících civilizačních chorob, jako je Alzheimer. Naštěstí se pardubická inscenace nesnaží ždímat divácké slzy, o tématu vypráví věcně, což nijak nesnižuje sílu takové výpovědi. Velice povedený výkon podává v hlavní roli Alice Petra Janečková, která dokázala zachytit křehkou psychiku vážně nemocné ženy. Co mi příliš nesedělo, bylo rozdvojení hlavní postavy, nepřišlo mi, že by toto řešení dodávalo do hry nějaký významně jiný úhel pohledu.
(zadáno: 17.4.2024)
Company (Přátelé) - Divadlo J. K. Tyla Plzeň  80 %  Tip Lukáš Dubský
První české uvedení muzikálu Company se povedlo, v Plzni dokazují, že je tenhle kus stále vtipný a aktuální. Inscenace V.Dubničky je herecky velice dobře propracovaná, hercům se povedlo vtipně charakterizovat strasti partnerských vztahů. Náročnou partituru zvládli bez větších problémů, dobře zní také orchestr. Pocitově se ani nezdá, že by představení trvalo tři hodiny, drobné ztráty tempa trápí jen některé delší dialogické pasáže. L.Ondruš hraje Bobbyho jako sympaťáka a bohéma, uvěřitelný je ale i ve vážnější poloze.
(zadáno: 9.4.2024)
Peer Gynt - Činoherní studio Ústí nad Labem  80 %  Tip Lukáš Dubský
75%. Punková verze slavného básnického dramatu, ve které jsou postupy typické pro inscenace režiséra M.Háby, ale v níž zůstalo i dost Ibsena. Ústecký Peer Gynt je plný světel, kouře, hlasité hudby a zcizovacích efektů, zároveň ale nabízí poměrně přesnou ukázku lidského hledání životního smyslu ve světě, kde nás obklopují zdánlivě neomezené možnosti. Dobře se tu pracuje s popularitou K.Bartoše, který se do postavy floutkovského Peera pokládá fyzicky i emocionálně. Inscenaci trochu padá řemen po přestávce, ale ztišený závěr u táboráku je opět velice působivý. Za zmínku stojí hudba J.Čížka i ostatní herci, především přirozeně jímavá A.Berecková.
(zadáno: 5.4.2024)
Velká ryba (Big Fish) - Městské divadlo Brno  70 %
Výpravná muzikálová podívaná, která propojuje fantaskní vyprávění s realitou komplikovaných rodinných vztahů. Hra balancuje na hraně sentimentu, ale díky zdařilým výkonům herců v hlavních rolích se přebujelému patosu vyhýbá. A.Slanina dokáže věrohodně ztvárnit kluka i umírajícího muže, R.Coufalová vysílá do hlediště velkou dávku emocí hlavně během songu Bez domu či s ním. Po hudební stránce jde o celkem zdařilé dílo s drobnými country prvky na pozadí, které zasazují děj do Alabamy. Na některých místech inscenaci schází svižnější tempo, ne všechny fantaskní scény mají tak výraznou pointu, aby vysvětlovala jejich zařazení.
(zadáno: 27.3.2024)
Vaříme s Elvisem - Divadlo pod Palmovkou  60 %
Inscenace má dvě roviny - samotný příběh milostného čtyřúhelníku a jedné nešťastné rodiny mě celkem bavil, ovšem elvisovské vstupy mě dost iritovaly, jejich obsah byl až nepříjemně banální. Na inscenaci jsou nejzábavnější herecké výkony - povedly se hlavně scény hádek mezi věčně opilou matkou, kterou velice věrohodně ztvárnila V.Fialová, a dcerou Jill, která je dalším vydařenou rolí P.Gajdošíkové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.3.2024)
Macbeth - Horácké divadlo Jihlava  60 %
Ztrojení ústředního manželského páru ukazuje, že povaha člověka zůstává stále stejná, liší se jen prostředky, jakými lidé dosahují svých cílů. Jinak mi ovšem tento inscenační princip nepřišel úplně nosný a poněkud znesnadňoval uchopení vztahu mezi Macbethem a jeho ženou. Čarodějnice jsou pojaty jako bezpohlavní bytosti, tentokrát nejsou jen těmi, které postrčí hlavního antihrdinu na cestu zla, ale vražedného běsnění se účastní a patřičně si ho užívají. Snovou až halucinogenní atmosféru inscenace dobře podtrhuje hudba M.Buzziho.
(zadáno: 20.3.2024)
The Legend of Lunetic - Divadlo NoD  80 %  Tip Lukáš Dubský
O fenoménu devadesátek vzniklo v poslední době docela dost uměleckých děl. Tuhle inscenaci si dozajista užijí všichni pamětníci, je totiž plná popkulturních odkazů a umí dobře vytáhnout bizarnosti, které tehdy tvořily přirozenou součást našich životů. Inscenace hezky odsýpá a hýří energií, čemuž pomáhají i zdařilé pěvecko-taneční výstupy. Z hereckého hlediska se mi nejvíc líbil J.Lesák, který je zároveň spoluautorem a režisérem. Velmi přijemná oddechovka.
(zadáno: 19.3.2024)
Les Misérables (Bídníci) - Goja Music Hall  70 %
65%. Oproti brněnské verzi jde o slabý odvar, ale přesto se jedná o nastudování, které má smysl navštívit. Inscenace má dva hlavní nedostatky: orchestr působí dojmem, že není příliš sehrán s protagonisty, jelikož hudba a zpěv se místy rozchází. Druhým problémem jsou režijní nedostatky při kompozici některých scén, kdy se ztrácí motivace a význam dané scény. Oba tyto problémy snad ještě půjde s přibývajícími reprízami vyladit. Pěvecké výkony jsou naopak na vysoké úrovni, casting se v tomto ohledu povedl. Výborná je především K.Herčíková jako Eponine, D.Uličník jako Valjean je pěvecky přesný, ale chybělo mi v jeho projevu víc emocí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.3.2024)
Soused - Městská divadla pražská  60 %
Nejvíce se mi při hodnocení této české premiéry hry, která se poprvé hrála ve vídeňském Burgtheatru, dere na mysl sousloví "neurazí, nenadchne". Předností hry jsou slušně vystavěné dialogy, ale hlavně ve své první části je inscenace zdlouhavá a člověk moc nemá potřebu řešit, kam se celý děj vyvine. Místy tahle černá komedie dokáže pobavit, hercům se celkem daří vystihnout charaktery postav, ale není to kus, který by nějak výrazněji utkvěl v hlavě.
(zadáno: 18.3.2024)
Chicago - Národní divadlo moravskoslezské  70 %
65%. Známý jazzový muzikál v Ostravě vyniká skvělou choreografií hudebních čísel. Soubor má dostatek charismatických osobností na obsazení hlavních rolí, V.Prášil Gidová, M.Schimmerová Procházková i T.Novotný dobře zpívají a herecky dokáží postavy pěkně charakterizovat. Nejvíce mě ale zaujal R.Harok jako Amos a jeho číslo Mistr Celofán. Problémem inscenace je její přepálená délka (3:10, což je o 40 minut víc než legendární inscenace na Broadwayi!). To má za následek, že celku poněkud chybí energie a rozpadá se na jednotlivá hudební čísla. Ale populární melodie v dobře znějícím hudebním aranžmá jsou dostatečným důvodem pro návštěvu inscenace.
(zadáno: 12.3.2024)
Na západní frontě klid / Zelené koridory - Divadlo X10  90 %  Tip Lukáš Dubský
Jedna z nejsilnějších protiválečných inscenacích, které jsem viděl. Režiséru D.D.Pařízkovi se povedlo vytvořit efektní dramatizaci Remarqueova románu, v níž zachycuje hrůzu a beznaděj na frontových liniích, ale i pocity odcizení, které vojáci zažívají po návratu z bojů. Ani druhá část představení nezklame, současný text o válce na Ukrajině se povedlo s první půlkou umně propojit. Zelené koridory otevírají i některé otázky, které nejsou v souvislosti s válkou v popředí zájmu. Dohromady tenhle diptych vyniká hereckou souhrou, syrovou atmosférou a nezvyklou emocionální silou. Superlativy moc nepoužívám, ale toto je pro mě divadelní událost roku. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.3.2024)
Ztratili jsme Stalina - Dejvické divadlo  70 %
65%. Atraktivní téma absurdních politických pletich, které se v Kremlu odehrávaly po Stalinově smrti, pojali v Dejvicích jako frašku. Členové politbyra jsou pojati jako věčně opilé kreatury, jsou to zároveň iniciátoři násilí i jeho oběti, paranoia je všudypřítomná. Asi nejlépe si s touto polohou poradil J.Plesl jako Chruščov. Nedávno jsem viděl na Kladně Stalinův poslední western a myslím, že M.Hanuš dokázal tuto historickou událost zpracovat poutavěji - více vynikly bizarní detaily i tragičnost skrývající se za černým humorem. Problém je hlavně v pojetí Beriji (T.Jeřábek), který zde nepůsobí jako tak výrazná hrozba pro ostatní soudruhy.
(zadáno: 5.3.2024)
Troja - Divadlo Broadway  50 %
45%. Po hudební stránce není Troja špatná, ale postupem času už písně začínají splývat. Starověký příběh je předán v přehledné zkratce, člověk se v něm neztrácí. Dialogy jsou bohužel plné otřesných klišé, i z toho důvodu je činoherní složka slabinou muzikálu (po herecké stránce zaujmou snad jen O.Kříž a A.Bartošová). Naopak pěvecky se jedná o povedené dílo, nejvíce mě zaujali P.Ďuriačová, N.Ďuricová či J.Konečný, příliš se nedařilo snad jen O.Havlovi. Na scénografii se šetřilo, ale projekce jsou povedené, líbily se mi i kostýmy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.3.2024)
Srdcový král - Divadlo Kalich  80 %  Tip Lukáš Dubský
Tento kus se zdárně vyhýbá většině úskalí hitmuzikálů. Hlavně má slušné libreto, které jednoduchému příběhu o lásce dodalo spoustu osvěžující nadsázky. Ve většině případů potěší i nové aranže Elvisových písní. Mimořádně silný je Srdcový král po herecké stránce - J.Kříž si užívá roli frajírka Chada, M.Tomešová hýří energií jako Natalie a nezapomenutelná je M.Křížová jako sarkastická Sylvie. Chytré využití točny minimalizuje přestavby, takže má inscenace spád, snad jen ve druhé části působí některé scény trochu natahovaně. Řekl bych, že v Praze momentálně není k vidění lepší komediální muzikál. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.3.2024)
Uvnitř banánu - Divadlo Na zábradlí  80 %  Tip Lukáš Dubský
Na mě tentokrát Mikuláškova mozaika skečů zapůsobila. Úvod koncipovaný jako talentová soutěž je mimořádně vtipný, i když i tam probleskují temné podtóny. Druhá část odehrávající se na oprýskané hotelové chodbě zase disponuje typicky lynchovskou atmosférou. Vše to spojuje postava mladého hudebního podivína Daniela bojujícího s bipolární poruchou. Herecká souhra je na tradičně vysoké úrovni, dobře do souboru zapadli i A.Kameníková a D.Petrželka. Povedené po hudební stránce, hlavně interpretace písně People Are Strange. Pokud člověku nevadí, že je to po formální stránce stejné jako několik dalších inscenací na Zábradlí, lze to jedině doporučit.
(zadáno: 29.2.2024)
Chlast - Švandovo divadlo  60 %
Smíchovská inscenace určitě zaujme hereckými výkony, především P.Stach výborně vystavěl postavu učitele dějepisu, jenž si během představení prochází uvěřitelným vnitřním vývojem. Povedená je inscenace i po hudební stránce, jakkoliv v tomto případě odkazuje na Vinterbergův film. Režisér T.Zielinski se hodně soustředí na přesné rozehrání komických scén silné opilosti, což se setkává s velkým diváckým ohlasem. Dramatizace se narozdíl od filmu soustředí pouze na ústřední čtveřici, což mi přijde trochu nešťastné, protože mizí sociální prvek, divák nemá šanci zjistit, jak postavy skutečně fungují ve společnosti, je odkázán jen na jejich popis.
(zadáno: 27.2.2024)
Kdo je tady ředitel? - Východočeské divadlo Pardubice  60 %
65%. V Pardubicích původní filmový scénář hodně prokrátili a vznikla tak svižná inscenace. Hlavním tahákem je Josef Láska v roli Kristoffera, zaměstnance IT firmy ztvárnili herci v nadsázce jako různorodé typy. Není to žádná řachanda, v druhém plánu se skrývá temnější podtón manipulace v lidských vztazích, který se ale na povrch dostává spíše v náznacích. Dobrým režijním nápadem je makabrální tanec na výletě ve Švédsku.
(zadáno: 25.2.2024)
Devět křížů - Městské divadlo Brno  70 %
75%. Tenhle muzikál je výjimečný v tom, že se v českém prostředí pokouší o hudební divadlo světové úrovně, a navíc se mu to docela daří. Hudba R.Schenka je originální, moderní s folklorními motivy a plná vícehlasů. Uherské koně aspirují na jasný hit. Ústřední pár v podání S.Janotové a O.Studénky je veskrze sympatický, Studénka bohužel s rolí dost bojuje po pěvecké stránce. Nejzajímavějším charakterem je záporák Kudla, kterému J.Mach dává uvěřitelnou motivaci a dost ho tím polidšťuje. Pochmurnou atmosféru velice dobře prosvětluje L.Bartolšicová jako všeznalá Adléta. Jednoduchá scéna dobře evokuje prostředí, přestavby ale působí zdlouhavě. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.2.2024)
Večer tříkrálový - Národní divadlo Brno  50 %
55%. Tvůrci se rozhodli Shakespearův text modernizovat, což je logické, lidé se dnes smějí jiným věcem než na začátku 17. století. Dělat humor pohybující se na hranici trapnosti je obtížná disciplína, tady se to podařilo tak napůl. Některé vážnější motivy hry nevyznívají moc silně, ale daří se tematizovat obtížnou zachytitelnost reality. Herecky inscenaci vévodí H.Drozdová, jejíž Viola je asi jedinou charakterově výrazně propracovanou postavou. Na první pohled zaujme nápaditá scéna D.Stojčevského. (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.2.2024)
Bílá Voda - Městské divadlo Brno  60 %
Rozsáhlý román K.Tučkové se zabývá především pronásledováním řeholnických řádů za komunistického režimu, důležitým tématem je ale také postavení žen v katolické církvi (i obecně). Režisér D.Gombár se snažil zachovat mnohovrstevnatost předlohy, což má za následek, že je místy docela znát, že jde o adaptaci literárního díla. Některé pasáže jsou prostě jen odvyprávěny. Působivé motivy ovšem inscenaci nabízí a herecky jde o sevřený, kompaktní výkon převážně dámského obsazení. Osobně mě nejvíce zaujaly R.Coufalová, D.Velčická a M.Krajčová.
(zadáno: 11.2.2024)
The Addams Family - Městské divadlo Brno  70 %
Oddechový muzikál se v Brně povedl. Největší nedostatky vidím v samotném libretu, kterému se nepodařilo vytěžit potenciál téhle originální rodiny. Černohumorné scény vycházejí na výbornou, škoda, že je ve druhé části příliš často střídá trochu jalová romance. Samotná inscenace ale má celkem grády díky povedeným hereckým výkonům (nejvíce mě zaujali T.Navrátilová a E.Mertová) a velice hezké scéně, kostýmům a líčení. Hudba A.Lippy hodně pracuje s latinskoamerickými rytmy, což mi celkem konvenovalo. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.2.2024)
Vyhubyt - Klicperovo divadlo Hradec Králové  80 %  Tip Lukáš Dubský
75%. Netradiční hra, která provokuje svou dějovou vykloubeností i kombinací poetického a drsného jazyka. Hlavně ale přináší na jeviště témata, která mohou zaujmout diváky ve věkové skupině 20 až 40 let, jako jsou nedostupnost bydlení, mateřství či profesní vyhoření. Humor je místy brutální, podstata hry je ale neveselá. Inscenace nenabízí žádný happy end ani smíření. Vzhledem k pevnému režijnímu vedení a podařeným hereckým výkonům jde ale o inspirativní záležitost.
(zadáno: 9.2.2024)
Hamlet - Klicperovo divadlo Hradec Králové  70 %
Režisér P.Khek pojal Hamleta jako rodinné drama, osekal počet postav na minimum a upozadil politickou linii hry. Není to žádný razantní výklad, ale funguje to dobře, pro diváky je to přehledně vystavěné a podařil se i závěr, kde dává smysl i ten šerm. V.Říha hraje Hamleta akčního, neustále v pohybu, u něhož není zřejmé, zda je jeho šílenství skutečně jen předstírané. Výborná je M.Czyžová v roli Ofélie, v její postavě se daří ukázat generační střet s Poloniem.
(zadáno: 9.2.2024)
Naši furianti - Národní divadlo  60 %
65%. Přehledná, divácky přístupná a herecky zdařilá interpretace české klasiky. Ovšem nemohu si pomoct, čekal jsem trochu výraznější výklad, akcentující nějaké aktuální téma - lehce rozvinuta je snad jen ženská otázka v postavě Dubské (M.Preissová). Režisér M.Františák charaktery rozostřuje, takže tu nejsou vysloveně kladné nebo záporné postavy. Všichni mají tendenci přeceňovat svou důležitost, proto i obhajoba vlastní cti působí sobecky. Naopak rodina Fialova vzbuzuje spíš lítost než nenávist. Z herců nejvíc zaujmou D.Matásek, O.Pavelka či I.Orozovič. Folklorní prvky mi v tomto pojetí připadají jako zbytný ornament, ale hudba je pěkná.
(zadáno: 6.2.2024)
Pravomil - Divadlo v Dlouhé  70 %
Režisér T.Dianiška rád ohledává pozapomenuté lidské osudy, ve svých inscenacích kombinuje komické tóny s vážnými, Pravomil v tomto ohledu patří k usedlejším kusům. Lehké nedostatky lze najít v tempu, naopak velice povedená je hudební složka a skvělý výkon podává J.Sklenář v roli Karla Vaše, jehož mladistvé promluvy jsou téměř přesnou kopií argumentace dnešní dezinfo scény. Samotný Pravomil je v podání P.Neškudly možná až moc čítankovým hrdinou, závěr jeho života je ale podán zajímavě. Zvířecí metaforu v druhé části sice chápu, přesto jsou scény z gulagu divadelně nejméně přesvědčivou částí.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>