Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1127)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.10.2012)
Četl jsem Ouředníkovu předlohu, která je z velké části založená na hře se slovy, paradoxech, ale situací, které by bylo možné dramaticky vystavět je tam minimum. Proto jsem byl dost zvědavý, jak se režiséru Mikuláškovi povede převést esejistické dílo na jeviště. Výsledek není tak působivý jako u Gottlandu, ale přesto si tam jistě každý najde hodně zajímavých postřehů a scén. Z herců perlí hlavně Jan Hájek a Jiří Vyorálek.
(zadáno: 9.10.2012)
Velmi povedená inscenace, které nechybí humor, ale zároveň nese závažné téma. Nesouhlasím s tím, že by Nosorožec už dnes nebyl aktuální. Jistě na konci 50. let, kdy hra vznikla, byla nepochybně adresnější. Všichni věděli, kdo jsou to "nosorožci", o kom se hraje a proti čemu hra brojí. Ovšem princip stádnosti a neschopnost vlastního názoru je lidem vlastní dodnes. Jako varování tak text slouží stále. Líbila se mi i výprava a v rozumné míře využívaná hudba. Nezklamal ani představitel titulní role David Prachař.
(zadáno: 9.10.2012)
Pro děti na prvním stupni základní školy je to povedená padesátiminutovka. Dospělí se pak budou bavit především dětskými reakcemi.
(zadáno: 3.10.2012)
Průměrná inscenace, která hýří emocemi a na mnoha místech se i daří přenést je přes rampu. Čapkův soukromý život se daří zachytit lépe než atmosféru meziválečného Československa. Příliš se nepovedlo zarámování příběhu Ivanem "Magorem" Jirousem, u kterého s Čapkem najdeme jen opravdu hodně povrchní paralely.
(zadáno: 26.9.2012)
Hlavní devízou boleslavské inscenace je Petr Halíček v titulní roli. Škoda některých zbytečných vsuvek (japonští turisté, fotbaloví fanoušci), které celku příliš neprospívají. Pavel Khek se nechal inspirovat filmovou groteskou a filmovým uměním vůbec, hojně jsou zastoupené citace známých melodií (Vinnetou, Severní vítr atd.)
(zadáno: 20.9.2012)
Příjemně strávený večer, chyběl mi však nějaký výraznější dramaturgický výklad. Takhle se jedna jen o ilustraci relativně silného příběhu z období 2. světové války. Zajímavé jsou herecké výkony Evellyn Pacolákové a Vasila Fridricha. 65%
(zadáno: 14.9.2012)
Esteticky velmi vytříbená inscenace. Wilsonovo scénické pojetí se s Čapkovým textem nijak netluče, ale ani ho nijak nepovyšuje. Velmi vhodné je obsazení Soni Červené do titulní role Emilie Marty. Z úst 87leté herečky zní některé repliky mnohem věrohodněji, než by to mohla dokázat nějaká čtyřicetiletá herečka.
(zadáno: 8.7.2012)
Viděno v TV záznamu. První polovina je velmi vtipná, ve druhé celá inscenace zvážní a místy se nevyhne zbytnělému sentimentu. Přesto velmi povedené, herecky naprosto vynikající.
(zadáno: 28.6.2012)
Nepřítel lidu je podle mě jedna z nejlepších Ibsenových her. V Ústí nad Labem se režisér Nuckolls rozhodl už tak atuální hru ještě aktualizovat. Razantně hru zkrátil, zmodernizoval jazyk, některé situace nově vyložil. V lecčems slaví úspěch (narážky na to, jak dnešní média ovládají inzerenti atd.), ale při krácení se také dost věcí nepovedlo. Hlavně z konce není patrná veřejná šikana dr. Stockmanna, nepřítelem lidu se stává jen slovně. J.A. Haidler hraje doktora jako nejistého člověka, který není o své pravdě zcela přesvědčen.
(zadáno: 26.6.2012)
Pro mne trochu zklamání, práce Anny Petrželkové mám celkem rád, tentokrát mě ale její režijní řešení přišlo spíše povrchní bez nějaké vnitřní logiky. Problémem ale může být i fakt, že mě hra úplně nezaujala ani tematicky.
(zadáno: 26.6.2012)
Režisér Radovan Lipus dokázal navodit zvláštní magickou atmosféru, ve které se realita prolíná se snem, současnost s minulostí. Opravdu tu funguje jistý genius loci, samotný příběh nijak zvlášť zajímavý, ale vybudovaná atmosféra (s minimem jevištních prostředků) stojí za to. Celkem náročné inscenace, kterou (dle brzké derniéry) diváci v Uherském Hradišti příliš nepřijali. 75%
(zadáno: 25.6.2012)
Zajímavé a vtipné představení, které přesně padne do komorního prostoru, ve kterém mají herci blízký kontakt s diváky. Výborný je Tomáš Jirman v hlavní roli alkoholika Venečky.
(zadáno: 23.6.2012)
Podvědomě jsem očekával psychologické drama, ale situace a charaktery jsou natolik hyperbolizovány, že z hlediska pravděpodobnosti by se taková oslava nikdy nemohla odehrát. Přesto má inscenace řadu velmi silných scén, dobře se pracuje s hudbou a povedeně jsou i herecké výkony (především Norbert Lichý).
(zadáno: 22.6.2012)
Hra se rozhodně nijak nevysmívá koulařce Fibingerové. Naopak hlavní postava Milena je relativně sympatická postava. Jinak se divák může těšit na tradiční drábkovský koktejl bujaré fantazie, satirických šlehů a skvělých hlášek. A opět jsou pod vší tou zábavou skryty i smutnější tóny (zvláště v dějové linii s atletkou Radmilou). Drábek rozehrává hodně vedlejších motivů, a tak celý kabaret bují až na zhruba 2 hodiny 45 minut. Diváci ale přemrštěnou stopáž rádi odpustí, zvlášť když jim nakonec zazpívá sám Petr Kotvald.
(zadáno: 22.6.2012)
Náročné jak je pro Komedii tradicí, ale tentokrát pro mě o poznání méně zasahující. Martin Finger a Bolek Polívka jsou výteční, tentokrát bych ovšem očekával malinko větší režijní invenci, která by trochu rozbila záplavu textu.
(zadáno: 13.6.2012)
Viděno v TV záznamu. Civilní pojetí mi k absurdnímu dramatu moc nesedělo, navíc mi to přišlo dost statické.
(zadáno: 13.6.2012)
Režisér David Jařab dokázal vytvořit velmi působivou atmosféru - a to především pomocí zvukových, světelných či kouřových efektů. Bohužel textová stránka tentokrát tak silná není, chyběl dramaturg a jednotlivé motivy jsou špatně čitelné. Ani prokreslenost charakterů mi tentokrát nepřišla taková, jako jsme v Komedii zvyklí. 65%
(zadáno: 10.6.2012)
Podané s vtipnou nadsázkou, režisér Marián Pecko navíc umí dobře využít hrací prostor na Kunětické hoře. Tradičně hýří různými nápady, i když třeba anglicky zpívané písně byly spíše kontraproduktivní. Inscenace rozhodně nenudí, v závěru sice trochu ztrácí tempo, ale rozhodně je o třídu lepší než loňský Tajemný hrad v Karpatech.
(zadáno: 5.6.2012)
Na Leara jsem šel se znalostí Shakespearovy hry, přesto bych nevrdil, že jsem režijnímu výkladu porozuměl. Diváky neznalé předlohy upřímně lituju, ty absolutně nemohou vědět, která bije. Klady: občas nějaká pěkně zpracovaná scéna, zajímavá sugestivní atmosféra chaosu a třeštění, výtvarná a částečně i hudební stránka, vcelku i herecké výkony. Bohužel to vše přebíjí režijní rukopis, který je prostě takřka nerozkódovatelný. Velká část inovací je buď samoúčelná nebo naprosto nepochopitelná (př. proč vypadá Edmund jako Joker? Proč je velká část scén zpívaných? atd.).
(zadáno: 3.6.2012)
Celkem slušné (herecky i pěvecky). Trochu to kazí jen příšerné kulisy v křiklavých barvách.
(zadáno: 31.5.2012)
Viděno v TV záznamu. Zajímaví byli Jeništa a Plodková, jinak slabší než Bornova verze v Divadle v Dlouhé.
(zadáno: 29.5.2012)
To zas byla jízda! Místy dost šílené, herecky opět bravurní (Jiří Zapletal je vynikající komik, skvělé jsou i Pavla Tomicová a Pavlína Štorková). Chvílemi hra zvážní (statistiky rozvodovosti, Figarův monolog o prohnilosti současných mocných atd.) a právě tady mi připadá apelativnost až trochu přehnaná. Ale budiž, je to Drábkův styl...
(zadáno: 23.5.2012)
Vynikající inscenace, která je působivá a zároveň nesmírně vtipná. Herci předvádějí tradiční soustředěný výkon, který ještě podpořilo umístění inscenace do komorního prostoru. Velmi funkční je ztrojení hlavní postavy, které umožnilo v zábavném trialogu ukázat Weissensteinovu rozpolcenost a myšlenkové pochody.
(zadáno: 20.5.2012)
Vůbec to nebylo tak špatné, jak jsem se obával. Určitě potěší J.Ornest a tradičně I.Chmela, bohužel je pravdou, že pojetí některých postav není až tak šťastné (hlavně O.Veselý). Celkově ale Asanace nenudí, i když ani nepřináší nějaký osvěžující výklad.