Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
Jedna z nejlepších a zároveň nejsilněji působících inscenací, které jsem měl možnost v divadle vidět. Nechybí jí nadhled a humor, ale zobrazuje hlavně temné stránky lidské povahy. Herecký koncert Jana Grygara a Zdeňka Dvořáka, ale i ostatních pánů porotců.
(zadáno: 12.3.2024)
Jedna z nejsilnějších protiválečných inscenacích, které jsem viděl. Režiséru D.D.Pařízkovi se povedlo vytvořit efektní dramatizaci Remarqueova románu, v níž zachycuje hrůzu a beznaděj na frontových liniích, ale i pocity odcizení, které vojáci zažívají po návratu z bojů. Ani druhá část představení nezklame, současný text o válce na Ukrajině se povedlo s první půlkou umně propojit. Zelené koridory otevírají i některé otázky, které nejsou v souvislosti s válkou v popředí zájmu. Dohromady tenhle diptych vyniká hereckou souhrou, syrovou atmosférou a nezvyklou emocionální silou. Superlativy moc nepoužívám, ale toto je pro mě divadelní událost roku. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.12.2023)
Muzikál, který je v brněnském podání emocionální jízdou. Neznamená to však, že by se v něm tlačilo na pilu se snahou dohnat diváka k slzám za každou cenu. Naopak hlavně v první půli je i tak závažné téma, jakým je duševní onemocnění, nahlíženo s humorem. Inscenace nabízí několik mimořádných individuálních výkonů, ale hlavně perfektní souhru. Pro I.Vaňkovou je Diana další velkou příležitostí, v níž si vede náramně. K nejsilnějším momentům patří její společné scény s E.Skálovou, která ztvárnila dceru Natalie. L.Janota je jako Dan protipólem emotivně nestálého ženského dua. Kus, který mohu doporučit i lidem, kteří jinak muzikály nevyhledávají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.12.2023)
85%. V Aréně inscenaci uvádí jako poctu režiséru J.Janíkovi, kdo ale jeho práci nezná (jako já), vůbec nevadí. T.Vůjtek napsal hru, která vypráví o divadelním prostředí v jeho obecnosti, dotýká se věčných otázek tvorby a pomíjivosti života, ale i aktuálních věcí, jako je nedostatečné finanční ohodnocení umělců. To vše zvládá s nadhledem a vtipem. Vynikající je v hlavní roli M.Cisovský, jenž si vyhrál s každým drobným gestem či odstínem hlasu. Velice dobře mu sekundují i další herci, jmenovitě A.Sasínová-Polarczyk jako kulturní redaktorka či M.Čapka coby snaživý herec.
(zadáno: 25.4.2023)
85%. Velice podařená verze Koček, potěší sehraný orchestr i pěvecky a tanečně disponovaný ansámbl. Povedená je kontaktnost tohoto nastudování, která ruší čtvrtou stěnu a emocionálně zatahuje publikum do kočičího příběhu. Inscenace má nadhled a hravost, dobře vyznívají humorné i dojemné momenty. Sólistům se daří, výborní jsou především L.Hudec Šubrt, M.Horká, S.Jungová či R.Harok. Jedinou větší výtku bych měl k závěrečnému "nanebevstoupení" Grizabelly, které mi v ostravské inscenaci nepřišlo moc efektní. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.3.2023)
Fifty nabízí perfektně napsané dialogy, hlavně v první polovině je to cesta od jedné hlášky ke druhé. I když se později zvážní, zůstává inscenace nesmírně zábavnou a obhájí si i svou tříhodinovou délku. Herci přesně jdou po pointách dialogů, jednotlivé scény jsou vystavěné tak, že nenudí. I.Trojan je v roli životního glosátora bravurní. Jeho David je životem otlučený skeptik, který se snaží zbavit pocitu marnosti. Ke svému okolí se chová sobecky a manipulativně, přesto mu skoro nelze nefandit. Zelenka napsal i silné ženské figury (V.Khek Kubařová, D.Barešová, E.Maximová), podařená je scéna i hudební podkres. Nepochybně to bude divácký hit.
(zadáno: 9.12.2022)
85%. Sugestivní atmosférou a propracovanou scénografií je to jedinečný počin. Vyžaduje ovšem diváka, který ví, do čeho jde, a nevadí mu, že jeho šance poskládat si dohromady příběh jsou mizivé. Dvě hodiny utečou hodně rychle, člověku se ani nechce domů, klidně by s dobře napsanými i zahranými postavami vydržel delší dobu a třeba by dokázal poodhalit některá jejich tajemství. Povinnost pro fanoušky filmového režiséra Davida Lynche, mezi které se počítám. Více v recenzi.
(zadáno: 5.12.2022)
85%. Režisér J.Holec vytvořil dynamickou inscenaci, která na sebe vrší symboly, přesto dokáže být po většinu času srozumitelná a přesně akcentuje témata toxických mezilidských vztahů, relativitu pravdy i hledání víry. Celé je to pojato jako drsná tragikomedie, kruté momenty jsou zlehčovány černým humorem a zcizujícími prvky. Asi to nesedne každému, ale pro mě to byla perfektní ukázka, jak dnes inscenovat ruskou klasiku. Vydařená herecká souhra celého ansámblu, skutečně je těžké někoho z nich vyzdvihovat, ale pro mě asi nejsilnější jsou O.Brett jako Ivan a J.Kučera jako Smerďakov.
(zadáno: 27.6.2022)
Ačkoliv tvůrčí tým využívá Čechovův text jen jako základní stavební kámen, je v téhle částečně improvizované inscenaci možná víc čechovovské atmosféry než v kdejakém pietním nastudování. První dvě dějství jsou přirozeně působícím jevištním hemžením plným situačního i konverzačního humoru. Komika situací a nadsázka ve vykreslení postav zde ovšem není samoúčelná a herci dokáží zachovat tušený smutek, který se ukrývá v nitru postav. Třetí dějství tvoří různorodě pojaté monology, v nichž vynikla hlavně P.Hejcmanová jako Máša se svým podcastem. Poslední jednání je zcela beze slov, přesto srozumitelné. Originální podívaná, s návštěvou neváhejte.
(zadáno: 18.5.2022)
85%. Skvěle napsaná hra, která vedle jiskřivých dialogů přináší i zajímavé herecké příležitosti. Letts trefně ukazuje hořkosměšnost partnerských vztahů, hlavního hrdinu nechává bojovat s krizí středního věku. I přes tříhodinovou délku nemá inscenace příliš hluchých míst, zásluhu na tom má Sokolovo citlivé vedení herců, kteří dokáží jednotlivé scény zdařile pointovat a udržovat v nich napětí. Snad jen zdlouhavé přestavby a nepříliš povedené projekce narušují dynamiku celku. Linda Vista je tradiční (ale přesto docela odvážné) herecké divadlo v těch nejlepších intencích Činoherního klubu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.6.2021)
85%. Takhle nějak si představuji moderní pojetí klasiky. Výrazná autorská úprava T.Vůjtka dodává hře spád. Funkčním prvkem je postava Opovědníka (J.Tvrdík), který je jakýmsi kabaretním konferenciérem. Jeho hudební vstupy dobře rytmizují děj a vnášejí do něj ironický nadhled, který pomáhá udržet na uzdě schillerovský patos, který je dnes už jen těžko snesitelný. Svět, v němž je obtížné rozlišit dobro a zlo, nám může být povědomý i dnes, a tak tahle měšťanská truchlohra nabývá zcela aktuálních významů. Zajímaví jsou představitelé mladých milenců K.Bartoš a A.Peřinová, kteří zvládají podat své postavy civilně, bez deklamací.
(zadáno: 14.9.2020)
85%. Koncept na hranici mezi divadlem a larpem si žádá aktivního diváka, který se nebude bát zapojit do příběhu. Při nezúčastněném pozorvání se obávám, že by tři a půl hodiny dlouhá městská inscenace přece jen trochu nudila. Pokud se ale člověk dokáže alespoň trochu vžít do své postavy, čeká ho poměrně emocionální cesta po různých lokacích na pomezí Vinohrad a Vršovic. Většina připravených materiálů hezky rozvíjí příběh, herci jsou naprosto přirození (P.Dostálová, M.Vejdělek a A.Krátký) a dávají člověku pocit, že se u stolu sešel s dobrým kamarádem/novým objevem z Tinderu atd.
(zadáno: 28.6.2019)
85%. Inscenace přetéká mrazivou krutostí v mezilidských vztazích, která se vhodně snoubí s ironií typickou pro Mikuláškovy inscenace a horrorovým nádechem některých scén. Skvěla je scéna M.Cpina, jež evokuje moderní dřevostavbu v severském stylu, která je ale už na první pohled strohá a odosobněná. Dialogy vesměs ukazují to pravé domácí peklo, postavy se navzájem zraňují. Herecky propracovaným kreacím tentokrát vévodí Jakub Žáček a Petra Bučková, kteří dostali nejvíce prostoru. Persony se hodně podobají jiným inscenacím DNZ, ale člověk jim to dokáže odpustit, protože je to opravdu dobré divadlo...
(zadáno: 29.4.2019)
85%. Celý příběh je převyprávěn zcela bez patosu, přesto dojemně. Inscenace má slušné tempo a vhodně kombinuje konkrétní lidský příběh s výpovědí o atmosféře doby. Režisérka Burešové šikovně využívá všech inscenačních složek (zaujme hlavně hudba I.Achera) a jejich syntézou dosahuje silného jevištního kontrastu mezi klíčící láskou mladých milenců a krutostí doby. P.Neškudla a M.Poulová vytváří v rolích Pavla a Ester sympatické mladé lidi, skoro ještě děti. Jejich vztah je plný života, nadšení a objevování, což kontrastuje s tím, že se celý jejich život musí odehrávat na pár metrech čtverečních.
(zadáno: 1.12.2018)
Pro mě asi nejpříjemnější překvapení Ostravaru. U Bezručů se nepokoušeli o nějakou násilnou inscenaci, pojali Maryšu klasicky, přesto je to kus s nesmírně silnou výpovědí. Režisérka Janka Ryšánek Schmedtová skvěle pracuje s herci, komorní prostor jim dovoluje jen gesty a mimikou vyjádřit bohatý vnitřní život postav. Výkon P.Gajdošíkové je obdivuhodný - nejprve hraje Maryšu jako veselou mladou dívku, jejíž vzdor se postupně mění v hrůzu, která pak přerůstá v rezignaci. Stačí ji minimum replik na to, aby zprostředkovala smutný osud hlavní hrdinky. Skvěle své postavy pojali i N.Lichý či K.Krejčí.
(zadáno: 10.3.2018)
Na Zábradlí se podařilo udělat bytostně politickou inscenaci, která se ale neuchyluje ke komunální satiře ani plakátovému viděni světa. Tvůrci přenesli Nielsenův román do českých reálií a zkoumají, zda by mohlo k tomu, co popisuje dánský autor ve své dystopii, dojít i u nás. Třetí část je dost absurdní a dekadentní, ale nakonec dává smysl i v kontextu zbylých částí. Herci své postavy nijak nepsychologizují, podávají soustředěný kolektivní výkon. Inscenace je místy třeskutě zábavná, jindy z ní skutečně mrazí. Hodně povedený počin, na který se vyplatí zajít.
(zadáno: 4.3.2016)
Režisér M.Vajdička dokázal přesně vystihnout směšné podtóny Čechovovy hry, a tak byla místy k vidění mimořádně zábavná podívaná. To ale nijak nezmenšovalo mrazivou sílu závěru. Herci dokázali postavám vtisknout mnohdy velmi originální výklad. Herecky je to téměř bez slabin, nejvíce mě zaujali I.Trojan, J.Plesl, M.Krobot a z hereček L.Krobotová. Příliš mi nesedlo jen pojetí Arkadinové, kterou ztvárnila K.Melíšková. Ačkoliv už jsem tuhle Čechovovu hru párkrát viděl, pojetí některých postav mě skutečně překvapilo. Asi zatím nejlepší Racek, kterého jsme zhlédl. 85%
(zadáno: 26.11.2015)
85%. Proč se tahle Shakespearova komedie nehraje častěji? Vždyť téma, jak snadno moc korumpuje i zdánlivě ctnostné jedince, je aktuální neustále. V Aréně navíc režisér I.Krejčí vedl herce k výrazné stylizaci a nadsázce a vznikl tak jeden z nejzábavnějších Shakespearů, které jsem viděl. Velkou zásluhu na tom mají i skvělí herci - za všechny jmenujme Š.Kozuba,P.Cisovského, A.Čubu a P.Dostálovou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.6.2015)
85%. Škola pro ženy je ukázkou toho, že i bez výrazné aktualizace mohou Molièrovy hry vyvolávat salvy smíchu. Režisér Marián Amsler text hry nijak výrazněji neupravoval, ale podařilo se mu na jeho základě vystavět řadu povedených gagů založených na výsostném komediálním talentu hlavních hrdinů. Vynikající je především Jiří Zapletal, pro kterého je Arnulf další výjimečnou komickou figurou. Potěší i výkon hostující Natálie Řehořové, která hraje Anežku zpočátku jako prostoduchou loutku v Arnulfových rukách, aby se nakonec ukázalo, že ji nechybí přirozená lstivost. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.3.2015)
Lidská tragikomedie je hra s mnoha filosofujícími monology či dialogy, která v sobě ale zároveň skrývá i příležitosti pro situační komiku. Je to krutá groteska, ve které režisérka Burešová dokázala spolu se znamenitými herci zvýraznit komické rysy jednotlivých postav. Dvě přestávky divák přežije, protože je za to odměněn nesmírně vynalézavými kostýmy J.Prekové. V Dlouhé vznikla povedená inscenace. Divák ji může klidně vnímat jen jako netradičně pojatou grotesku lidských typů. Ale za vším tím bizarním nánosem na něj občas vykouknou hořké pravdy, které si lidé často odmítají připouštět.
(zadáno: 5.11.2014)
Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou se opět pustili díla, které je řetězcem volně navazujících scén na dané téma. Scénky jsou většinou zdařile pointované, ale občas se tématu smrti dotýkají jen velmi volně. Hlavní motiv tak vlastně jen dříme pod povrchem, nahoru se vydere jen občas. Pokud se tak stane, bývá to ale mrazivě působivé. Požitkáři patří k vrcholům dosavadní tvorby nového Zábradlí. Trochu retardující jsou jen časté zatmívačky, které ale divák rád odpustí. Málokdy se mu totiž stane, aby se v divadle královsky bavil, a přesto při odchodu z divadla cítil, že mu není úplně lehko u srdce.
(zadáno: 1.3.2014)
Pokrevní bratři podle mého názoru patří k těm vůbec nejlepším divadelní textům. Je tam vtip, který vychází ze situací a prostředí. Nechybí silný příběh, který dojímá, ale neždímá lacině slzy. A navrch také několik chytlavých melodií. U tohoto muzikálu potřebujete mít především dobré činoherce, v MDB jsou navíc velmi zdatní i pěvecky. Za zmínku stojí především výkon Aleše Slaniny, kterému role Mickeyho neskutečně sedla. Říkal jsem si, že Hana Holišová je na roli Paní Johnstonové příliš mladá, ale zvládla to na výbornou a při jejím závěrečném songu až mrazí v zádech.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>