Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (892)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
Jedna z nejlepších a zároveň nejsilněji působících inscenací, které jsem měl možnost v divadle vidět. Nechybí jí nadhled a humor, ale zobrazuje hlavně temné stránky lidské povahy. Herecký koncert Jana Grygara a Zdeňka Dvořáka, ale i ostatních pánů porotců.
(zadáno: 21.6.2021)
85%. Takhle nějak si představuji moderní pojetí klasiky. Výrazná autorská úprava T.Vůjtka dodává hře spád. Funkčním prvkem je postava Opovědníka (J.Tvrdík), který je jakýmsi kabaretním konferenciérem. Jeho hudební vstupy dobře rytmizují děj a vnášejí do něj ironický nadhled, který pomáhá udržet na uzdě schillerovský patos, který je dnes už jen těžko snesitelný. Svět, v němž je obtížné rozlišit dobro a zlo, nám může být povědomý i dnes, a tak tahle měšťanská truchlohra nabývá zcela aktuálních významů. Zajímaví jsou představitelé mladých milenců K.Bartoš a A.Peřinová, kteří zvládají podat své postavy civilně, bez deklamací.
(zadáno: 14.9.2020)
85%. Koncept na hranici mezi divadlem a larpem si žádá aktivního diváka, který se nebude bát zapojit do příběhu. Při nezúčastněném pozorvání se obávám, že by tři a půl hodiny dlouhá městská inscenace přece jen trochu nudila. Pokud se ale člověk dokáže alespoň trochu vžít do své postavy, čeká ho poměrně emocionální cesta po různých lokacích na pomezí Vinohrad a Vršovic. Většina připravených materiálů hezky rozvíjí příběh, herci jsou naprosto přirození (P.Dostálová, M.Vejdělek a A.Krátký) a dávají člověku pocit, že se u stolu sešel s dobrým kamarádem/novým objevem z Tinderu atd.
(zadáno: 28.6.2019)
85%. Inscenace přetéká mrazivou krutostí v mezilidských vztazích, která se vhodně snoubí s ironií typickou pro Mikuláškovy inscenace a horrorovým nádechem některých scén. Skvěla je scéna M.Cpina, jež evokuje moderní dřevostavbu v severském stylu, která je ale už na první pohled strohá a odosobněná. Dialogy vesměs ukazují to pravé domácí peklo, postavy se navzájem zraňují. Herecky propracovaným kreacím tentokrát vévodí Jakub Žáček a Petra Bučková, kteří dostali nejvíce prostoru. Persony se hodně podobají jiným inscenacím DNZ, ale člověk jim to dokáže odpustit, protože je to opravdu dobré divadlo...
(zadáno: 29.4.2019)
85%. Celý příběh je převyprávěn zcela bez patosu, přesto dojemně. Inscenace má slušné tempo a vhodně kombinuje konkrétní lidský příběh s výpovědí o atmosféře doby. Režisérka Burešové šikovně využívá všech inscenačních složek (zaujme hlavně hudba I.Achera) a jejich syntézou dosahuje silného jevištního kontrastu mezi klíčící láskou mladých milenců a krutostí doby. P.Neškudla a M.Poulová vytváří v rolích Pavla a Ester sympatické mladé lidi, skoro ještě děti. Jejich vztah je plný života, nadšení a objevování, což kontrastuje s tím, že se celý jejich život musí odehrávat na pár metrech čtverečních.
(zadáno: 1.12.2018)
Pro mě asi nejpříjemnější překvapení Ostravaru. U Bezručů se nepokoušeli o nějakou násilnou inscenaci, pojali Maryšu klasicky, přesto je to kus s nesmírně silnou výpovědí. Režisérka Janka Ryšánek Schmedtová skvěle pracuje s herci, komorní prostor jim dovoluje jen gesty a mimikou vyjádřit bohatý vnitřní život postav. Výkon P.Gajdošíkové je obdivuhodný - nejprve hraje Maryšu jako veselou mladou dívku, jejíž vzdor se postupně mění v hrůzu, která pak přerůstá v rezignaci. Stačí ji minimum replik na to, aby zprostředkovala smutný osud hlavní hrdinky. Skvěle své postavy pojali i N.Lichý či K.Krejčí.
(zadáno: 10.3.2018)
Na Zábradlí se podařilo udělat bytostně politickou inscenaci, která se ale neuchyluje ke komunální satiře ani plakátovému viděni světa. Tvůrci přenesli Nielsenův román do českých reálií a zkoumají, zda by mohlo k tomu, co popisuje dánský autor ve své dystopii, dojít i u nás. Třetí část je dost absurdní a dekadentní, ale nakonec dává smysl i v kontextu zbylých částí. Herci své postavy nijak nepsychologizují, podávají soustředěný kolektivní výkon. Inscenace je místy třeskutě zábavná, jindy z ní skutečně mrazí. Hodně povedený počin, na který se vyplatí zajít.
(zadáno: 4.3.2016)
Režisér M.Vajdička dokázal přesně vystihnout směšné podtóny Čechovovy hry, a tak byla místy k vidění mimořádně zábavná podívaná. To ale nijak nezmenšovalo mrazivou sílu závěru. Herci dokázali postavám vtisknout mnohdy velmi originální výklad. Herecky je to téměř bez slabin, nejvíce mě zaujali I.Trojan, J.Plesl, M.Krobot a z hereček L.Krobotová. Příliš mi nesedlo jen pojetí Arkadinové, kterou ztvárnila K.Melíšková. Ačkoliv už jsem tuhle Čechovovu hru párkrát viděl, pojetí některých postav mě skutečně překvapilo. Asi zatím nejlepší Racek, kterého jsme zhlédl. 85%
(zadáno: 26.11.2015)
85%. Proč se tahle Shakespearova komedie nehraje častěji? Vždyť téma, jak snadno moc korumpuje i zdánlivě ctnostné jedince, je aktuální neustále. V Aréně navíc režisér I.Krejčí vedl herce k výrazné stylizaci a nadsázce a vznikl tak jeden z nejzábavnějších Shakespearů, které jsem viděl. Velkou zásluhu na tom mají i skvělí herci - za všechny jmenujme Š.Kozuba,P.Cisovského, A.Čubu a P.Dostálovou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.6.2015)
85%. Škola pro ženy je ukázkou toho, že i bez výrazné aktualizace mohou Molièrovy hry vyvolávat salvy smíchu. Režisér Marián Amsler text hry nijak výrazněji neupravoval, ale podařilo se mu na jeho základě vystavět řadu povedených gagů založených na výsostném komediálním talentu hlavních hrdinů. Vynikající je především Jiří Zapletal, pro kterého je Arnulf další výjimečnou komickou figurou. Potěší i výkon hostující Natálie Řehořové, která hraje Anežku zpočátku jako prostoduchou loutku v Arnulfových rukách, aby se nakonec ukázalo, že ji nechybí přirozená lstivost. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.3.2015)
Lidská tragikomedie je hra s mnoha filosofujícími monology či dialogy, která v sobě ale zároveň skrývá i příležitosti pro situační komiku. Je to krutá groteska, ve které režisérka Burešová dokázala spolu se znamenitými herci zvýraznit komické rysy jednotlivých postav. Dvě přestávky divák přežije, protože je za to odměněn nesmírně vynalézavými kostýmy J.Prekové. V Dlouhé vznikla povedená inscenace. Divák ji může klidně vnímat jen jako netradičně pojatou grotesku lidských typů. Ale za vším tím bizarním nánosem na něj občas vykouknou hořké pravdy, které si lidé často odmítají připouštět.
(zadáno: 5.11.2014)
Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou se opět pustili díla, které je řetězcem volně navazujících scén na dané téma. Scénky jsou většinou zdařile pointované, ale občas se tématu smrti dotýkají jen velmi volně. Hlavní motiv tak vlastně jen dříme pod povrchem, nahoru se vydere jen občas. Pokud se tak stane, bývá to ale mrazivě působivé. Požitkáři patří k vrcholům dosavadní tvorby nového Zábradlí. Trochu retardující jsou jen časté zatmívačky, které ale divák rád odpustí. Málokdy se mu totiž stane, aby se v divadle královsky bavil, a přesto při odchodu z divadla cítil, že mu není úplně lehko u srdce.
(zadáno: 1.3.2014)
Pokrevní bratři podle mého názoru patří k těm vůbec nejlepším divadelní textům. Je tam vtip, který vychází ze situací a prostředí. Nechybí silný příběh, který dojímá, ale neždímá lacině slzy. A navrch také několik chytlavých melodií. U tohoto muzikálu potřebujete mít především dobré činoherce, v MDB jsou navíc velmi zdatní i pěvecky. Za zmínku stojí především výkon Aleše Slaniny, kterému role Mickeyho neskutečně sedla. Říkal jsem si, že Hana Holišová je na roli Paní Johnstonové příliš mladá, ale zvládla to na výbornou a při jejím závěrečném songu až mrazí v zádech.
(zadáno: 23.1.2014)
Pro mě osobně asi dosud nejzajímavější Františákova režie. Měl jsem trochu pochybnosti, zda lze toto Ibsenovo drama dostatečně aktualizovat. Hradišťská inscenace mi ale dokázala, že to možné je. Nehraje se tu o ženské emacipaci, režisér staví do popředí lež a přetvářku v mezilidských vztazích. Funguje to především díky bezchybnému a často originálnímu výkladu jednotlivých postav. Velmi slušné jsou i herecké výkony (nejlepší mi přišel Tomáš Šulaj v roli Torvalda), atmosféru zdařile dokresluje hudba i scéna. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.12.2013)
Vynikající muzikál, který v sobě umně spojuje velký romantický příběh, archetypální souboj dobra a zla a hororové prvky. Velmi se mi líbila hudba, která naprosto přesně vystihuje dějovou linku, takže ani příliš nevadí, že se tu nevyskytuje žádný opravdový písňový hit. Petr Gazdík v roli dr. Jekylla zpíval v takové formě, v jaké jsem ho dosud nezažil, z jeho árie To je ten okamžik skutečně mrazilo. Skvělá pěvecky byla i Viktória Matušovová (Lucy), naopak Radka Coufalová (Emma) se svým partem trochu bojovala. Omylem je pak obsazení Jany Gazdíkové do malé role lady Beaconsfield.
(zadáno: 2.11.2012)
Po Gottlandu asi nejlepší Mikuláškova režie. Grotesknost se mísí se syrovostí, román je zhuštěn do necelých dvou hodin a je zcela oproštěn od jakéhokoliv romantického balastu. Úplně bych nesouhlasil s tím, že je to o lásce a nenávisti, protože té lásky je tam skutečně poskrovnu. Inscenace je doslova nabita negativními emocemi, místy velmi působivě ztvárněnými. První hodina je vynikající, po smrti první Kateřiny už bohužel krutost nemá kam gradovat, takže se situace už jen opakují. Herci jsou tradičně výborní - nejvíce mě zaujala Sylvie Krupanská.
(zadáno: 23.5.2012)
Vynikající inscenace, která je působivá a zároveň nesmírně vtipná. Herci předvádějí tradiční soustředěný výkon, který ještě podpořilo umístění inscenace do komorního prostoru. Velmi funkční je ztrojení hlavní postavy, které umožnilo v zábavném trialogu ukázat Weissensteinovu rozpolcenost a myšlenkové pochody.
(zadáno: 15.5.2012)
Viděno v TV záznamu. Tak tohle bych skutečně chtěl vidět naživo. Nesmírně jednoduché, přísně soustředěné na text a herecké výkony. Opravdu sugestivní je především výkon Zuzany Onufrákové v roli mladé Čečenky.
(zadáno: 23.10.2011)
Tohle je hra, kam se Mikuláškův režijní rukopis báječně hodí. Inscenace je vtipná a tragická zároveň, některé scény jsou opravdu velmi silné (osobně mě asi nejvíc zaujal příběh sochaře Švece). O Szyzygielově předloze se říká, že na Čechy pohlíží nezaujatě, spíše laskavě. Řekl bych, že u Mikuláška se náhled na českou povahu dočkal určitého posunu - je mnohem víc ironický a méně smířlivý ke všem hvězdám popkultury.
(zadáno: 24.10.2010)
Jiří Pokorný našel výborný inscenační klíč k Čechovovi. Platonova opravdu inscenuje jako komedii, i když hodně hořkou a černou. Výrazným kladem je i vynikající Igor Chmela v hlavní roli.
(zadáno: 27.9.2010)
Vynikající inscenace, která asi nadchne spíš dospělé než děti. Herci si tuhle hru vysloveně užívají a dobrou náladu přenášejí i na diváka. A Tesařova imitace Václava Neckáře je prostě nezapomenutelná.
V hlavní roli zcela exceluje Zdeněk Dvořák. Jeho spolupráce s hledištěm je skvělá. Málokdy se vidí, že by se herci u komedie bavili stejně jako diváci :)
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>