Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (897)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.2.2014)
Rozbitý džbán je dramaturgicky vcelku nápaditá volba, diváckým hitem se ale nejspíš nestane, jelikož nemá moc co nabídnout. Komediální rovina hry je už hodně zastaralá a většina situací smích nevzbuzuje. Naopak téma hry o prohnilosti mocných, kteří o nás rozhodují, má velký potenciál. Jenže vlivem nedůsledného výkladu postav divák nemá šanci poznat, že se hraje o dnešní době. Pokud režisér Vencl chtěl, aby diváci v soudci Adamovi poznali současné "výtečníky", jako je Berka a další, nesměl by být Adam Zdeňkem Rumpíkem interpretován jako žoviální, trochu popletený strejda.
(zadáno: 25.6.2013)
Inscenační omyl, Višňový sad v podivně zrychleném horečnatém běsnění. Režisérka mohla klidně polovinu postav vyškrtat, protože v její inscenaci nedostanou v podstatě žádný prostor (Charlotta, Jepichodov, Piščik,...). Firse hraje kdovíproč posluchač JAMU, Raněvská si před odjezdem nasazuje trnovou korunu a celé se to snaží být zatraceně originální. S atmosférou Čechovových her se ale hradišťská inscenace zcela míjí. Zajímavá je snad jen scéna a netradiční pohled na postavu Lopachina (velmi dobrý Tomáš Šulaj) - není to žádný protřelý podvodník, ale nešťastník zoufale toužící po Raněvské.
(zadáno: 4.3.2013)
Inscenace, která nemá čím zaujmout. Chybí invence i nějaký ten zajímavější herecký výkon.
(zadáno: 5.6.2012)
Na Leara jsem šel se znalostí Shakespearovy hry, přesto bych nevrdil, že jsem režijnímu výkladu porozuměl. Diváky neznalé předlohy upřímně lituju, ty absolutně nemohou vědět, která bije. Klady: občas nějaká pěkně zpracovaná scéna, zajímavá sugestivní atmosféra chaosu a třeštění, výtvarná a částečně i hudební stránka, vcelku i herecké výkony. Bohužel to vše přebíjí režijní rukopis, který je prostě takřka nerozkódovatelný. Velká část inovací je buď samoúčelná nebo naprosto nepochopitelná (př. proč vypadá Edmund jako Joker? Proč je velká část scén zpívaných? atd.).
(zadáno: 3.3.2012)
Poetika této inscenace mě bohužel skoro vůbec neoslovila.
(zadáno: 18.2.2012)
Z dramaturgického hlediska nepochopitelný tah. Obávám se, že přesně takové inscenace odrazují mladé diváky, protože jsem skutečně neobjevil, čím se Trójanky váží k dnešku. Bohužel ani formální stránka není bez chyb - sborovým recitacím doprovázeným hudbou není takřka rozumět.
(zadáno: 6.6.2011)
První věc, která člověka při sledování Oldřicha a Boženy napadne je, proč tuto hru v dnešní době uvádět. Druhou věcí, která se dere na mysl je, proč ji svěřit někomu, kdo má o režii jen asi velmi vzdálené povědomí. Komparzisti na scéně jsou neskutečně otravní, režisérovi evidentně nepřišly nápady, a tak proti statice bojuje tím, že po sobě postavy neskutečným způsobem skáčou. Najde se pár dobrých scén, převážně se jedná o ty, kde Oldřich vyjadřuje svou touhu po svobodě.
(zadáno: 17.3.2011)
Komediální rovina je v textu spíše zatlačena do pozadí, Lang se jí svým režijním konceptem ovšem snaží hodně akcentovat. Trpí tím ovšem ta vážná rovina hry - těžko se s někým ztotožnit a prožívat s ním jeho příběh, když jsou všechny postavy poníženy na pouhé karikatury.
Tahle hra má problém v tom, že už ze své podstaty musí být hrozně statická. A já mám osobně radši živoucí divadlo.
Pro mě trochu příliš experimentální.
Tak herci se sice snaží, ale tahle Mrštíkova prvotina je asi pozapomenuta právem. Děj se nepodařilo aktualizovat a v dnešní době už rozhodně nikomu nebude připadat šokující, ale spíš vyčpělý.
(zadáno: 5.3.2020)
Tento výklad Ibsena mě bohužel zcela minul. První část (zhruba 45 minut) se odehrává téměř mimo dohled diváků, kteří mohou dění sledovat jen jako projekci. Proč? Není divadlo nejzajímavější právě kontaktem diváků s herci? Pro mě osobně tedy ano. Druhá půlka už je sice klasičtější, ale ukazují se tam zřetelné limity dekonstrukčního přístupu k textu. Motivace a jednání postav jsou velmi těžko pochopitelné. Tvůrci v Eyolfovi kladou divákům spoustu zbytečných překážek, které je potřeba při vnímání díla překonat. (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.12.2018)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 27.6.2015)
Bohužel s touto inscenací jsem se zkrátka "nepotkal" (třeba je to tím, že jsem v dětství nikdy netoužil být popelář :D). Největší problém vidím ve slabém libretu, které přetéká těmi nejprvoplánovějšími fórky. Bohužel ani ty místa, ve kterých se inscenace snaží o nějakou výpověď, nevychází o moc líp, těžko skrývají svou banalitu. Celé to naštěstí zachraňují herci, kteří jsou skutečně dobří a umí si poradit s nadsázkou a absurditou, ve které je inscenace vedena. Nejlepší mi přišli R.Jašków a P.Děrgel. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.1.2015)
Chápu, proč takovou inscenaci studenti nastudovali a kdybych byl uměleckým šéfem nějakého divadla, jásal bych radostí, že můžu takhle dopodrobna prozkoumat během 90 minut herectví tolika mladých umělců. Pro studenty herectví a příbuzných oborů to možná bude podnětná inscenace, pro běžného diváka se jedná o naprosto nestravitelný a zbytečný počin. Každopádně herci JAMU jsou talentovaní, nejvíce se mi líbili B.Nesvadbová a J.Svoboda.
(zadáno: 3.2.2014)
Tohle se hodně nepovedlo. Na chebském Mráčkovi se ukazuje, jak obtížné je převést oblíbený film na divadelní prkna. Tvůrci nezvolili žádný vlastní jazyk, jen otrocky ilustrují filmový scénář, ale bohužel jim nedochází, že zákonitosti divadla a filmu jsou hodně odlišné. Přísnější měřítka snese snad jen scéna Karla Čapka. Přestavby se inscenátoři rozhodli zpestřit hudbou, která sice není úplně špatná, ale doplňují ji zcela tristní texty. 25%
(zadáno: 15.11.2012)
S touto inscenací jsem se naprosto minul. Základní problém vidím už v textu hry, který je i přes zajímavé téma plný floskulí a nechtěně směšných scén. Nepomohla tomu ani Czesanyho klipovitá režie, při které herci absolutně nemají šanci nějak charakterizovat svou postavu a ozřejmit její motivace. A tak i tak dobří herci jako J.Ornest nebo M.Mejzlík jen prázdně deklamují text. Protivníci třetího odboje jsou až plakátově směšní - zupácký a ožralý Major (P.Čtvrtníček) a M.Sidonová v mnoha rolích hlásající komunistická hesla. Občas se objeví zajímavý režijní nápad, ale jsou to jen matné záblesky.
Přiznávám, že naprosto nechápu, co chtěl tímto paskvilem režisér Martin Čičvák říct. Ale pokud někoho zajímá, jak vypadá modernizace Antigony, ve které se zpívá We are the champions, Morituri te salutant či Já jsem kovboj z Oklahomy, nebo kde si Antigona před Kreóntem stahuje kalhotky, tak je to inscenace přesně pro něj.
Bohužel u tohohle představení se absolutně nepodařilo skloubit komické (či spíše rádobykomické) výstupy s existenciálními promluvami jedntolivých postav.
(zadáno: 20.11.2015)
Měl jsem neodbytný pocit, že hra vznikla spojením všech možných laciných vtipů, které J.Sypal odposlechl ze Zlaté mříže nebo prostě našel na internetu. To celé je pospojované nepříliš zajímavými scénkami. Hra se snaží o satirickou rovinu, bohužel se nedostává výš než na úroveň typicky českého hospodského nadávání na zkorumpované politiky. Interpreti přistupují k inscenaci celkem s nadšením, ovšem je docela poznat, že se z velké části nejedná o herce. P.Jančařík tak spíš moderuje, než hraje, a jevištní mluva M.Pitkina je opravdu šílená, je mu rozumět tak každá třetí věta.