Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.3.2015)
Působivá inscenace, která zachycuje výsek ze života dnes již poněkud pozapomenutého filmového scenáristy a režiséra P.Juráčka. Na základě jeho deníků je na jevišti rekonstruována Juráčkova složitá osobnost, která je zasazena do dobového kontextu šedesátých let a počátků normalizace. Mikulášek pracuje svým obvyklým způsobem, nicméně Juráčkův osud tentokrát nezobrazuje v tak groteskní poloze, jako bývá u jeho inscenací zvykem. Herecky povedené, scéna M.Cpina se k inscenaci hodí. Jen se divák asi nezbaví dojmu, že Juráčkův osud z větší části neovlivňuje dobová situace, ale jen jeho vlastní nitro.
(zadáno: 4.3.2015)
Děj je řadou každodenních příhod návštěvníků jedné putyky čtvrté cenové kategorie. Prostředí je zvláštním mikrokosmem, kde je místo pro propuštěné kriminálníky, univerzitní profesory, ale také vlastní všemocností unaveného Boha. Patrně nejlepší scénou celé inscenace je zpověď Boha (v geniálním podání Ivana Trojana), který si zoufá, že lidstvo má na něj vysoké nároky, ale samo pro to, aby byl svět lepším místem, nic nedělá. Pokud se divák nezalekne drsnosti hry a dokáže se přenést přes extrémní počet vulgarismů, zjistí, že Ucpanej systém je vlastně velmi chytrá hra.
(zadáno: 2.3.2015)
V Brně udělali z Ducha výpravnou podívanou, scéna Ch.Weyerse je úžasná. Herecky i pěvecky nejzajímavější byl D.Vitázek, komediální talent prokázala i M.Sedláčková. Duch je zdařilý mix žánrů a to i těch hudebních, ačkoliv ústřední hit tady trochu chybí. Více viz blog. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.1.2015)
Pro americké publikum musela být hra hodně kontroverzní, jelikož se dotýká takových témat, jako je vztah k původním obyvatelům, možnost uzákonění homosexuálních sňatků nebo nezákonné posílání vězňů do zapadlé vesničky v Bulharsku. Útlocitnější divák může mít problém s velkým množstvím vulgarismů, které však ve většině případů „netahají" za uši, i když drobná korekce jejich počtu by neuškodila. Tahounem představení je M.Dlouhý. Někdo mu může zazlívat, že podobným způsobem ztvárňuje všechny své role. Ale jen málo herců umí takhle ovládnout jeviště a udržet ďábelské tempo po celou dobu inscenace.
(zadáno: 28.1.2015)
Dobře napsaná i zahraná komedie. Vzájemné vztahy tří pacientek sanatoria jsou nejprve poněkud napjaté, což je neustálým zdrojem slovní komiky. Každá z žen má své problémy, které zhruba v polovině představení vedou k výraznému zvážnění hry a drobné ztrátě tempa. Sentiment je naštěstí dávkován po rozumných porcích a inscenace je tedy spíše černohumorná než patetická. Královny ukazují, že i bez náročné scénografie a velkého hereckého ansámblu lze udělat povedenou komedii, která spojuje vtipné hlášky s dobře charakterizovanými postavami.
(zadáno: 21.12.2014)
Povedená paralela dnešní doby. U některých situací člověk skutečně může nabýt dojmu, že je nenapsal Brecht před 70 lety, ale že se o nich psalo ve včerejších novinách. Jen škoda, že inscenátoři si nenechali udělat nový překlad, hlavně milostné dialogy Gruši a Simona na knižní mluvu trochu doplatily. Z dějové linky soudce Azdaka čiší až mrazivá aktuálnost – o vině a trestu mohou v chaosu válečné zóny rozhodovat samozvaní soudci, pro které platné zákony neznamenají zhola nic. Do pochmurného prostředí se nakonec podařilo dostat i množství humoru, byť někdy trochu krutého.
(zadáno: 19.12.2014)
V jednoduchosti je krása. Režisér Karel Brožek dokázal poetiku Erbenových balad přenést na jeviště za pomoci šesti herců, několika prostěradel a povedené hudby. Zachovává atmosféru a navíc dodává i humor, který u Erbena nenajdeme. Nejvíce se podařila báseň Štědrý večer, trošku zklamáním pro mě byl Vodník, kterého se nepodařilo moc zhudebnit.
(zadáno: 20.11.2014)
Více než tříhodinová vesnická freska z národních dějin je nejvtipnější na místech, kde se zcela odpoutává od reality (Marx na koštěti, operní árie listonošky). Nejsilněji pak diváka zasáhnou okamžiky, kdy se na povrch dostává v plné síle Holcmanova předloha. Cena facky je sympatický počin, který pobaví, ale také připomene dobu, kdy se k výslechům vězňů používaly elektrické boty a koně nahrazovaly traktory. Není od věci si připomenout, že tehdejší aktéři těhlech zvěrstev nikdy nebyli potrestáni. Příjemné je, že B.Rychlík navrch dokázal udělat ze Steigerwaldovy hry hodně zajímavou podívanou.
(zadáno: 14.11.2014)
Vtipná inscenace, která spojuje obdiv k originálu s jeho laskavou parodií. Příběh ze současnosti je velmi banální a černobílý, čímž ale přesně zapadá do stylu, ve kterém byly psány samotné mayovky. Kolečkovi se navíc podařilo najít spoustu vtipných paralel (třeba mírumilovní indiáni kmene Asinibojnců zobrazení jako hipíci zpívající Imagine od Johna Lennona, mrtvý Klekí-petra citující budoucí světové myslitele). Tam, kde je předloha sentimentální, si autoři pomohou nějakým vtípkem, kterým dojemnou situaci shodí. Herecky zaujme především Vojta Kotek, který má velký cit pro hereckou nadsázku.
(zadáno: 9.10.2014)
Danu Špinarovi se povedlo v dramatizaci slavného románu vypíchnout témata, která rezonují s dneškem. Netalentovaný a nevzdělaný člověk, který se skrze své známosti dostane mezi smetánku? Příklady z dnešní doby by nebylo vůbec těžké najít. Scénické zpracování je jednoduché, ale efektní, podařil se i výběr hudby. Výborný výkon podává v titulní roli Miloslav König, kterému uvěříte jeho svůdcovské schopnosti i chladnou vypočítavost. Za skvělý považuji nápad s vypravěčem, který je zároveň paparazzim zachycujícím veškeré jevištní dění - povedená aktualizace.
(zadáno: 1.7.2014)
Herecky velmi vydařená inscenace. Precizní je Veronika Gajerová jako krutě ironická Martha, dobrým protipólem jí je Aleš Procházka, jehož George je napůl břídil, zároveň také ale obratný manipulátor. Hodně překvapuje Veronika Kubařová ve skvěle zvládnutých opileckých etudách naivní Honey. A nezaostává ani Viktor Dvořák, jehož Nick je na první pohled nenápadný univerzitní pedagog, který je ale až nezdravě ambiciózní. Hře z roku 1962 hodně pomohl také nový překlad Jiřího Joska, který jí přiblížil současnosti.
(zadáno: 24.6.2014)
Jedna z těch inscenací, u které člověk přestane řešit, jestli má temporytmus, jestli herci nepřehrávají a nechá se prostě unášet dějem. Příběh je opět doplněn několika jednoduchými, ale účinnými jevištními triky, a také parádní hudbou(soubor Divadla v Dlouhé opět dokazuje, že je muzikálně opravdu nadaný). O líné babičce je inscenace, která má šanci zaujmout děti i dospělé, protože se tu nachází mnoho drobných odkazů, které děti rozklíčovat nedokáží, ale jejich rodiče zajisté pobaví. Překvapil mě poněkud posmutnělý závěr, ale do logiky příběhu vlastně nakonec docela přesně zapadl.
(zadáno: 24.6.2014)
Drábek dokáže se Shakespearovým texty hotové zázraky. Tentokrát dokázal ukrotit svou bujnou fantazii, nerozhazoval marnotratně nápady, ale soustředil se na vyprávění příběhu "veronských milenců" 21. století. Rodové spory nahradil těmi etnickými. A tak jsou Kapuletové "věčně mladí" snobové bez špetky citu, Montekové jsou zase nespoutaná romská rodina, která žije dle svých tradic a zvyklostí. Z ústředního páru udělal režisér geeky, kteří spolu zpočátku nedokáží komunikovat jinak než pomocí svých notebooků. Jako kotva v bláznivém světě slouží milencům jen kněz Vavřinec a policistka Miranda. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.6.2014)
Velmi povedená inscenace. Režisérka Anna Petrželková akcentovala komickou rovinu hry a udělala z Taboriho textu opravdovou frašku v tom nejlepším smyslu slova. Musím pochválit výborné vedení herců, hlavně Filip Čapka s Tomášem Pavelkou dokázali svůj cit pro tento divadelní žánr. Potěšily také povedené kostýmy a nakonec se jako dobrý tah ukázalo i angažování živé slepice Lucky, jakkoliv jsem o tom měl zpočátku pochybnosti. Tabori ukazuje zrůdnost nacistického režimu tak, že se mu jednoduše směje. Žádné moralizování nebo hlubokomyslný rozbor, jen očistný smích...
(zadáno: 29.5.2014)
Přízraky patří k těm nejpovedenějším ibsenovským inscenacím poslední doby. Ponurou atmosféru předlohy režisér J.Frič místy prohloubil, jinde zase odlehčil drobným zcizením. Stvořil surreálný svět plný krutosti s výraznými hororovými prvky. Pod povrchem bublá celá řada tabuizovaných témat, depresivní atmosféru doplňuje všudypřítomná bouřka i vzezření jednotlivých postav. Výborné jsou herecké výkony, ze kterých bych vyzdvihl hlavně Alenu Štréblovou a Tomáše Petříka. Snad jediným negativem je, že se ve druhé půli úplně nepodařilo odstranit upovídanost předlohy.
(zadáno: 29.5.2014)
Vtipný a aktuální text se povedlo Danu Špinarovi přetavit v zábavnou inscenaci. První dvě dějství krásně ukazují, jak různě lze jeden vztah interpretovat z pohledu obou jeho aktérů. Poslední část je trochu vážnější, jednou z nejsilnějších emocí je zde deziluze. Nakonec se celá inscenace dobere k originálnímu závěru, který je takovým na hlavu postaveným happyendem. Herci ztvárňují své postavy ve výrazné nadsázce - Tereza Vilišová si za roli Amy asi právem odnesla Radoka, Tom je zase asi nejvýraznější postavou, ve které jsem viděl Ondřeje Bretta.
(zadáno: 16.5.2014)
Podařené převedení Havlovy hry do současnosti. Špinar našel v předloze nejen očekávaný slovní humor, ale také až nečekané množství situačních gagů. K tomu mu pomáhají výborně hrající hradečtí herci, ze všech je nutné zmínit travoltovského Macheatha Jana Sklenáře, svůdnou Jenny Pavlíny Štorkové i prohnaného Peachuma Jiřího Zapletala. Povedl se i současný hudební doprovod, který tvoří předěly při přestavbách scény. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.5.2014)
Zajímavé téma i způsob uchopení. Zatímco text je velmi realistický a je zkomponován ze vzpomínek Josefy Slánské, dobových novinových zpráv či revolučních hesel, jeho ztvárnění je nadsazené, místy až kabaretní. Tvoří to zajímavý kontrast, který ale přispívá spíše k racionálnímu než emocionálnímu vnímání příběhu. Herecky je to velmi povedené - nejzajímavější je pochopitelně A.Sasínová-Polarczyk. Je to inscenace, která dokáže diváka zneklidnit, jelikož se na padesátá léta dívá trochu z jiného úhlu, než bývá běžné. 75%
(zadáno: 19.4.2014)
Inscenace Ondřeje Sokola sází především na propracované herecké výkony, perfektně načasované, břitké dialogy. Je to syrový, morbidní humor, který ale k zobrazovanému prostředí přesně sedí, herci jej navíc podávají s rozmyslem, bez podbízení publiku pro větší komický efekt. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.4.2014)
Podařený text se povedlo převést do režijně i herecky velmi slušné inscenace. Hra je rozčleněna do 14 kapitol, které pokrývají časový výsek zhruba od roku 1930 do přelomu tisíciletí, nejvíce se autor celkem logicky soustředí především na období druhé světové války. Naše třída nemá klasickou dialogickou strukturu, postavy poháněji děj kupředu tím, že sdělují i co zrovna dělají a případně také, jak se cítí. Inscenace je dost naturalistická, spíše však ve slovech než v jevištní akci.Asi nejobtížnějším místem je poslední obraz, kde inscenace trochu zápasí se statičností. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.4.2014)
Úžasně atmosférická inscenace. Člověk má pocit, jakoby se účastnil skutečné vesnické tancovačky či zasedání obecního zastupitelstva. Vše vyhlíží téměř autenticky, neokoukaní herci přesně zpodobňují jednotlivé vesnické figurky, třešničkou na dortu je pak živá kapela. Své samozřejmě dělá i prostředí Baráčnické rychty, které je využito takřka bezchybně (včetně neustále nošeného občerstvení). Drobnou slabinu vidím ve scénáři, který není zdaleka tak propracovaný, jak by mohl být. A tak se ty nejzásadnější informace divák dozví hned v první části, v dalších dvou už jen nasává atmosféru doby. 85%
(zadáno: 2.3.2014)
Po mnoha letech muzikál, který se v Pardubicích skutečně povedl. Hlavní zásluhu na tom má skvělá Martina Sikorová v roli Sally Bowles, ale i vcelku nápaditá choreografie kabaretních čísel. Po činoherní stránce se daří všem zúčastněným, po té pěvecké trochu zaostává Jiří Kalužný, což je dost znát především v duetech s tradičně precizní Dagmar Novotnou.
(zadáno: 20.2.2014)
Zelenkova hra disponuje velmi zajímavým příběhem, ke kterému se vyloženě hodí typicky civilní pojetí dejvických herců. Exceluje především Ivan Trojan v titulní roli, ale výborně zahraná je i většina vedlejších rolí.
(zadáno: 30.1.2014)
Složitý text, který by v rukou méně kvalitního inscenačního týmu mohl dopadnout bídně. V režii Hany Burešové je ovšem Krott chytrou zábavou, ve které se filozofické pasáže střídají se scénami plnými absurdní komiky. Dramaturgicky je to výborná volba, ačkoliv se jedná o text ze 60. let, jeho aktuálnost příliš neutrpěla. V hlavních rolích excelují Jan Mazák a především Michal Isteník.
(zadáno: 24.1.2014)