Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (935)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.5.2018)
Rozporuplná inscenace. Na jedné straně přináší skvělou hereckou souhru (hlavně Ivana Uhlířová tu perlí) a zručně napsané dialogy, které parafrázují slavná dramata a zároveň odhalují nevraživost v dámské šatně i ambivalentní vztah k Velkému režisérovi. Na druhou stranu jde o dost sebestřednou hru, která se od popisu klišé divadelního zákulisí nedokáže odrazit k nějaké obecnější výpovědi. Inscenace je tak uzavřena ve vlastním světě, diváka dokáže na 90 minut zabavit, ale výrazněji v mysli neutkví. 55%
(zadáno: 27.3.2022)
65%. Inscenace, která je nejsilnější v okamžicích, kdy ukazuje, jak směšně může zpočátku působit zlo deroucí se k moci a jak obtížné je toto nebezpečí podchytit. Velkou zásluhu na tom má hlavně velmi tvárný J.Bárta v roli herce, který je předobrazem Adolfa Hitlera. Zajímavá je i práce s davem dívek, které jsou zpočátku usazeny v hledišti, aby se ve vhodnou chvíli zapojily do jevištního dění. Tempo a směřování ovšem inscenace ztrácí ve druhé části první půlky, kdy se Johana (A.Krausová) snaží pomoci z vězení svému příteli Krügerovi (J.Grundman) jednáním s mnoha typy (či spíše karikaturami) "úspěšných" mužů tehdejší doby.
(zadáno: 28.2.2012)
Příjemná a nikterak didaktická procházka historií Velké pardubické. Místy brnká i na vážnější strunu(zvlášť ve scéně vítězství Laty Brandisové).
(zadáno: 20.3.2020)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 29.11.2019)
Hra C.Michela je klasickou situační komedií, která ale vůbec není špatně napsaná a má v sobě výrazný komický potenciál. V režii A.Čuby se jedná o svižnou inscenaci, škoda, že tvůrci hře až tak nedůvěřovali a občas si tam dodávají (nutno říct že dost pokleslé) vtípky. Š.Kozub má nesporný komediální talent, ale místy je jeho přehrávání už na hraně únosnosti. O moc lépe tak působí třeba projev K.Leichtové.
(zadáno: 16.2.2019)
Podařená satira, která zábavnou formou varuje před nebezpečím "jednoduchých" řešení, které je neustále přítomné. Skvělý výkon podává v roli Hitlera O.Kavan - má naučená typická gesta, nijak ovšem postavu nekarikuje, a tak z jeho projevu chvílemi i zamrazí. Podařily se také zpravodajské dotáčky, které působí opravdu přirozeně, přesně jak večerní zprávy. Nenásilně se podařilo dodat i několik vtipných komentářů na českou současnost. Trošku horší je to s dynamikou - střídání Hitlerových komentářů a scén s jeho obdivovateli působí po čase trochu mechanicky.
(zadáno: 3.11.2015)
Jednoduchá dějová linka slouží především jako nosná konstrukce pro spoustu swingových šlágrů. Všechno je to příjemně laděno do atmosféry prvorepublikových filmů (i když občas režisér zbytečně poruší stylovou čistotou komiksovými scénami rvačky či milostných námluv). Rozhodně by se dalo krátit, hluchých míst je především v první půli docela dost. Ovšem hudebně nelze inscenaci nic moc vytknout a herecky potěší především ústřední dvojice I.Orozovič a P.Beretová. Celkově je to je příjemná oddechovka, která je divácky vděčná, ovšem nikoliv podbízivá.
(zadáno: 30.1.2016)
Je tu podobnost s inscenací Bedřich Smetana: THe Greatest Hits, ale tady je struktura revuálně rozvolněnější. Bohužel především v první polovině je znát jistá bezradnost tvůrců s činoherní složkou inscenace. Vtipné výstupy nejsou vtipné a pouze mechanicky vyplňují čas k dalšímu hudebnímu intermezzu. Nelze si nevšimnout i jisté didaktičnosti. Po přestávce je to už naštěstí zábavnější podívaná. Hlavní devízou jsou nové aranže starých známých písní, s nimiž si autor hudebního nastudování J.Janouch opravdu vyhrál. Herci MDP jsou pro podobný typ produkce velmi dobře disponováni
(zadáno: 1.3.2022)
65%. Celkem zábavná mystifikace, u které mi příliš neseděla ta špionážní linka. Režisérka N. Deáková akcentuje hlavně komediální stránku textu. Pomáhá ji v tom i pojetí hlavní postavy M. Stránským, jehož Olin je ukázkovým životním outsiderem. Z menších rolí vynikne hlavně M. Švábová jako Olinova dominantní matka. Nezvykle velkorysá je scéna L. Kuchinky.
(zadáno: 10.2.2018)
(zadáno: 3.10.2012)
Průměrná inscenace, která hýří emocemi a na mnoha místech se i daří přenést je přes rampu. Čapkův soukromý život se daří zachytit lépe než atmosféru meziválečného Československa. Příliš se nepovedlo zarámování příběhu Ivanem "Magorem" Jirousem, u kterého s Čapkem najdeme jen opravdu hodně povrchní paralely.
(zadáno: 14.9.2012)
Esteticky velmi vytříbená inscenace. Wilsonovo scénické pojetí se s Čapkovým textem nijak netluče, ale ani ho nijak nepovyšuje. Velmi vhodné je obsazení Soni Červené do titulní role Emilie Marty. Z úst 87leté herečky zní některé repliky mnohem věrohodněji, než by to mohla dokázat nějaká čtyřicetiletá herečka.
(zadáno: 19.4.2011)
Hra hodně akcentuje detektivní prvky, což by nebylo špatné, kdyby se nejednalo o notoricky známou zápletku. Jinak ale velmi zajímavá je Kamila Sedlárová v hlavní roli a druhá půle má i dobrý spád a napětí.
(zadáno: 21.2.2018)
Klasická drsná tragikomedie z britských ostrovů - nevázaná zábava se postupně zvrhává a odhaluje neuspořádané životy jednotlivých postav. Nespokojenost s vlastním životem, odmítání reality a strach ze životního selhání nutí několik přátel pořídit si dostihového chrta, k němuž upínají naděje na zlepšení svých životů. Tváří v tvář násilnickému Paulovi ale nejsou schopni reagovat a odhalují vlastní bezradnost. Příjemně řízná konverzačka (pro ty, kterým nevadí trochu drsnější mluva), v níž herecky exceluje především Tomáš Šulaj jako vtipně bezprostřední Chalky.
(zadáno: 16.8.2015)
Tvůrci si ze Shakespeara vypůjčili to, co se jim hodilo, a vznikla tak svěží letní komedie, která se do plenéru hodí. Hudba R.Mankoveckého se mi líbila a také na hercích je vidět, že si to užívají. Mezi nejvtipnější patří dialogy Tobiáše (J.Jackuliak) s Andrejem (P.Kadlečík), dobrý výkon podává i L.Špiner v roli Malvolia. 65%
(zadáno: 14.5.2011)
Zajímavý počin, který ukazuje zcela jinou formu divadla. Pohybová a mimická stylizace hry mě velmi zaujala. Přesto mám problém s některými režijními nápady - proč je například na začátku a konci inscenace promítán známý záběr z Kurosawova snímku Žít?
(zadáno: 29.3.2019)
75%. Svižná situační komedie, která v sobě kombinuje také postupy filmové grotesky, montypythonovský absurdní humor a parodické odkazy na různá známá díla (Romeo a Julie, Ptáci a další). Je to klasická oddechovka, které nechybí tah na branku, timing a pointování gagů jsou tady hodně důležité a herci si s tím poradili dobře. Nejlepší jsou asi J.Láska a hostující Z.Kalina. Technicky náročné představení se díky smysluplnému využití točny obešlo bez nějakých zdržujících přestaveb.
(zadáno: 27.6.2014)
Drábek opět zručně kombinuje crazy komedii s vážnými momenty, které divákům připomenou leccos z jejich vlastního života. Nechybí ani fantaskní motivy, díky kterým získává hra místy až surrealistické vyznění. Oproti Jedlíkům čokolády ovšem výrazně ubylo komediálních scén a naopak přibylo těch posmutnělých, zachycujících životní marnost hrdinů. Jenže David Drábek nezapře, že je hlavně komediální autor, a tak to nejlepší na jeho hrách jsou situační gagy a nesmírně vtipné hlášky. V okamžicích, kdy hra zvážní, dostává se často za hranici kýče a odkapává z ní pro mě těžko snesitelný sentiment. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.6.2021)
65%. Gatsby jako obraz vyprázdněnosti amerického snu. V inscenaci nenajdete (snad s výjimkou Myrtle v podání N. Holíkové) žádnou sympatickou postavu. Jistou morální kotvou může být zpočátku Nick (K. Bartoš), který je ale postupně čím dál víc vtahován do světa, kde si lze za peníze koupit téměř vše. Režijní duo Svozil - Jankovcová děj příběhu časově neukotvuje a různými popkulturními odkazy záměrně rozostřuje, čímž si trochu zlehčuje práci ve vykreslování mezilidských vztahů, která tak nemusí být vázány dobovými zvyklostmi. Jinak je to inscenace živá, herecky zdařilá, ale emocionálně zasahující jen v několika málo scénách.
(zadáno: 2.12.2017)
65%. Tento ambiciózní projekt u Bezručů vyšel jen částečně. První polovina (která je adaptací první části románové trilogie) je sevřenější a má jasně formulované téma. Všudypřítomná krutost, cynismus a pokrytectví v době 2. světové války má na desetiletá dvojčata Lucase a Klause, kterých se slušně zhostili O.Brett a M.Cimerák, zhoubný vliv. Zjišťují, že zlu je nejjednodušší se bránit zlem, což režisér Amsler zachycuje v krátkých, ostře pointovaných scénách v atmosféře jakéhosi magického realismu. Druhá část ztrácí dynamiku a závěr pak má diváka znejistit, zda viděné byla vůbec skutečnost.
(zadáno: 10.1.2022)
Crimpova hra se skládá ze série dialogů, které mají neobvyklou strukturu. Není totiž ani tak důležité, co se říká, ale co lze nalézt mezi řádky. V každé další scéně se objeví nějaké nová informace, která posouvá vnímání předchozího dění. Ze začátku tak inscenace udržuje diváka v napjatém očekávání, které ale postupně ochabuje. Trochu mě zklamalo, že zajímavý text nemá stejně zajímavé vypointování a závěr vyzní malinko do ztracena. Herecky je to ovšem ztvárněno velice dobře, hlavně Petra Janečková dokáže komorního prostoru Malé scény využít pro přesnou studii ženy, která zjišťuje, že žila v sebeklamu.
(zadáno: 24.6.2017)
Celkem zajímavá aktovka odhalující povrchní svět manželského páru, který výčtem svých úspěchů "terorizuje" Bedřicha, kterého pozvali na návštěvu a jemuž se snaží poradit, co má udělat se svým životem, aby se přiblížil jejich idyle. Havlův text neztratil svou aktuálnost, což se nejvýrazněji projevuje v závěru, kdy je manželský pár verbálně čím dál agresivnější. Obsadit do role Bedřicha (Havlovo alter ego) neherce M.Nytru ovšem nepovažuji za šťastný nápad. Režisér Buraj se tak patrně snažil vytvořit kontrast, působí to ale dost nepřesvědčivě, výklad textu to spíš zamlžuje.