Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Celkem příjemná divadelní jednohubka, která trochu pobaví a trochu přinutí k zamyšlení. Celkem zajímavé jsou některé herecké výkony (M.Sláma, K.Apolenářová)
(zadáno: 8.1.2017)
Dramaturgicky zajímavá volba. Larry David dokáže napsat krátké, dobře pointované dialogy, nebojí se ani trochu nekorektních vtipů. Na druhou stranu je na hře také poznat, že je autor zvyklý psát především pro sebe - počet jednajících postav je trochu nezvládnutý, a tak někteří herci nemají moc co hrát. To neplatí pro V. Skálu, který dokázal hlavního hrdinu Normana podat přesně a s citem pro pointování jednotlivých vtipů. Tradičně zaujme také Z. Herfortová. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.5.2022)
75%. Rychlost dopadu sněhové vločky je dramaturgicky zajímavou volbou. Režisér Tyc dokázal využít výhod komorní scény, kam tato hra velmi dobře pasuje. Hra se na lásku a život dívá optikou kvantové mechaniky, což může znít děsivě, ale text sází hlavně na emoce, aniž by ovšem nějak lacině ždímal slzy. Herecky velice povedené - J.Láska a K.Šafránková ukázali dobrou souhru, soudobá dramatika jim jde.
(zadáno: 26.2.2012)
Bohužel hodně dlouho trvá, než se celá inscenace složená ze tří jednoaktovek rozjede. Do lehkého nadprůměru pak toto dílo vyzdvihují zajímavě pojatá scéna a herecké výkony (hlavně Kristiny Jelínkové a Ladislava Špinera).
(zadáno: 7.5.2014)
Zajímavé téma i způsob uchopení. Zatímco text je velmi realistický a je zkomponován ze vzpomínek Josefy Slánské, dobových novinových zpráv či revolučních hesel, jeho ztvárnění je nadsazené, místy až kabaretní. Tvoří to zajímavý kontrast, který ale přispívá spíše k racionálnímu než emocionálnímu vnímání příběhu. Herecky je to velmi povedené - nejzajímavější je pochopitelně A.Sasínová-Polarczyk. Je to inscenace, která dokáže diváka zneklidnit, jelikož se na padesátá léta dívá trochu z jiného úhlu, než bývá běžné. 75%
(zadáno: 25.1.2017)
Zápletka je celkem originální a disponuje překvapivými zvraty. S dialogy už je to poněkud horší, komedie působí již trochu zastarale (což je docela paradox, když ji Boleslav uvádí v české premiéře). Režie Z. Bartoše pak hře příliš nepomohla, hlavně v první části totiž inscenaci zoufale schází tempo.
(zadáno: 21.6.2016)
Velmi povedený návrat k formě text-appealu. Vtipné písně Skoumala a Vodňanského nestárnou, zde se navíc dobře kloubí s poezií Jana Borny, která se vyznačuje nevtíravým humorem, ale i vážnějšími hořkosměšnými podtóny. Celé představení je velmi hravé a poetické, člověk opět musí obdivovat muzikálnost hereckého souboru DvD. Asi hlavní zásluhu na tom, že se člověk během večera nemá šanci začít nudit, má Miroslav Hanuš, který dokáže jednotlivé výstupy vtipně propojit do souznějícího celku a báječně také reaguje na dění v publiku. Jako oddechovka je to mnohem lepší volba než nějaká řachanda.
Bohužel u tohohle představení se absolutně nepodařilo skloubit komické (či spíše rádobykomické) výstupy s existenciálními promluvami jedntolivých postav.
(zadáno: 27.1.2017)
V Brně přidali k Saturninovi dobové swingové šlágry. Nejsilnější je inscenace tam, kde využívá Jirotkova ironického, ale laskavého slovního humoru. Výborný je M. Siničák v hlavní roli, který má cit pro suchý anglický humor a zároveň předvádí na jevišti takřka akrobatické kousky. Z ostatních nejvíce zaujme Z. Dvořák jako svérázný Dědeček. Inscenace by si zasloužila výraznější dramaturgické zásahy, tříhodinová stopáž je přepálená. 65%
(zadáno: 18.4.2012)
Inscenace je od základu postavená na výsostném komickém talentu Matouše Rumla v hlavní roli. Je to dost netradiční Moliére hraný tak trochu jako commedia del´arte, místy ovšem až moc tlačící na pilu se snahou vyvolat smích za každou cenu. Poměrně častým jevem je zcizování, komunikace s publikem, částečná improvizace a vůbec je celá inscenace prošpikovaná značným množstvím popkulturních odkazů. 65%
(zadáno: 9.4.2019)
Celkem slušné zpracování Bergmanova známého díla, i když drásavost děl slavného švédského režiséra je tu potlačena ve prospěch výrazně komediálnějšího vyznění. To je samozřejmě voda na mlýn M.Dlouhého, jehož rtuťovité herectví bez problémů vyvolává salvy smíchu. V některých scénách by ovšem neškodilo ubrat, inscenace totiž postrádá potřebnou gradaci. Divák se díky tomuto představení zasměje, temnější podtóny lze tušit spíš v pozadí, vzhledem ke zvolené stylizaci alá italská domácnost tolik nevyzní.
(zadáno: 25.6.2013)
Celkem zajímavý a odvážný počin, který je ale na druhou stranu také plný inscenačních nonsensů. Zhola zbytečné je třeba použití mikroportů, s dýmem by se také dalo šetřit a příliš uvěřitelný není ani Pavel Doucek v roli rytíře Blocka. Je to trochu škoda, Bergmanův text má perspektivu proměnit se v hodně zajímavý jevištní tvar.
(zadáno: 23.1.2019)
65%. Povedená první polovina, kde jsou tvrdě patriarchální řád a přísná morálka ve střetu s přirozenými lidskými (nejen sexuálními) tužbami. Dostávají se tu na povrch pokrytectví, rasismus, šovinismus... Druhá půlka už tak zřetelné téma nemá, odehrává se v době, kdy už sešněrovanost pravidly zmizela, na lidské štěstí v partnerských vztazích to ale žádný blahodárný vliv nemá. Obě části spolu bohužel komunikují jen minimálně a tematická provázanost je poněkud nezřetelná. Herecky podařená inscenace - nejvíce zaujmou M.Mikulčík jako despotický Clive a K.Trnková jako mladý Edward i upjatá Betty.
(zadáno: 8.1.2018)
Špinar Shakespearovu předlohu redukoval až na dřeň a udělal z ní skutečnou letní komedii, oddechovou podívanou. Zmizely temné tóny, Sen v ND je tudíž rozjuchanější a soustředí se hlavně na příběh čtveřice milenců. Devízou inscenace jsou výkony mladých členů hereckého ansámblu - za všechny bych vyzdvihl především L.Polišenskou. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.12.2017)
Drábek propojil Shakespearovu hru s filmy Čas probuzení a Avatar a kupodivu to do sebe docela zapadá. V první půlce se divák původního textu nedočká, ale v té druhé už uvidí jakousi light verzi Shakespearovy hry pojatou jako halucinogenní trip katatonických pacientů. Inscenace má příjemnou stopáž a i když konec inklinuje k sentimentu, Drábek si v žádném patosu nelibuje. Sen nabízí příjemnou zábavu, i když úroveň jednotlivých gagů a hlášek je kolísavá. Velmi povedené jsou kostýmy T.Kypty, z herců mě nejvíce zaujal J.Panzner, který musí zahrát introvertního doktora Puckmanna i rozjíveného Puka.
(zadáno: 10.6.2012)
Podané s vtipnou nadsázkou, režisér Marián Pecko navíc umí dobře využít hrací prostor na Kunětické hoře. Tradičně hýří různými nápady, i když třeba anglicky zpívané písně byly spíše kontraproduktivní. Inscenace rozhodně nenudí, v závěru sice trochu ztrácí tempo, ale rozhodně je o třídu lepší než loňský Tajemný hrad v Karpatech.
(zadáno: 14.1.2023)
Režisér J.Čermák posílil symbolickou složku Bergmanova díla a vypráví pomocí silných obrazů a metafor. Zkoumá osamělost člověka tváří v tvář smrti, ale zajímá se i o ryze současné téma vytěsňování umírání z našich životů. O zvolených tématech vypráví bez příkras, nebojí se až fyzicky nepříjemných scén, ale nezvdává se ani humoru. Šepoty a výkřiky určitě nebudou kasovním trhákem, na člověka z představení dýchne deprese, rozhodně se ale téhle inscenaci nedá upřít působivost.
(zadáno: 20.9.2021)
Slušná dramatizace filozofického dramatu v hlavní roli s velmi dobrým J.Hájkem, který dokáže ztvárnit aroganci hlavní postavy s elegancí a ironickým odstupem.
(zadáno: 30.1.2022)
Celkem povedený odpočinkový muzikál. Hudebně se podařily hlavně sborové písně, i když jsou vzájemně zaměnitelné. L. Bílá se do role Deloris typově hodí, nijak tu nevadí, že zpěvačka tak trochu hraje sama sebe. Největší hvězdou je pro mě ovšem V. Příhodová jako sestra Mary Roberta, která ční pěvecky vysoko nad ostatními. Kdykoliv se děj odehrává v klášteře, je to celkém zábavné, horší je to s komediálními scénami, ve kterých trojice kriminálníků pátrá po Deloris. (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.12.2013)
Modernizace textu pomohla, na velmi slušné úrovni jsou rovněž herecké výkony představitelů hlavních i vedlejších rolí. Problémem inscenace je ovšem neujasněná režijní koncepce - zatímco vedlejší postavy jsou pojaty jako vyložené karikatury a tvoří úplně panoptikum zla, hlavní hrdinové jsou K.Sedlárovou a J.Tvrdíkem ztvárněni v realistickém duchu. A dohromady to zkrátka moc nesedí. 65%
(zadáno: 25.6.2013)
Machulského film jsem neviděl, takže nejsem zatížen srovnáváním. A musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Sexmise je zábavná inscenace, která je především varováním před jakoukoliv formou totality. Ve druhé části sice klipovitá režie některým pasážím úplně neprospěla, ale přesto si inscenace zachovává slušné tempo. Všechno jistí silné herecké trio - Jiří Zapletal, Vojtěch Dvořák a Helena Plecháčková.
(zadáno: 11.4.2016)
65%. Celkem povedená divadelní jednohubka. Ve svižných dialozích se pozná asi většina diváků a inscenace má velmi příjemnou stopáž (60 minut), takže končí dřív, než se téma partnerských vztahů vyčerpá. Civilní pojetí hercům svědčí, je dobře, že nepodlehli svodům vkládat důraz na vtípky sexuálního charakteru. Na jevišti dokázali vytvořit uvěřitelný manželský pár, v němž oba řeší, co dál se životem.
(zadáno: 9.11.2013)
Inscenace Divadla Na Fidlovačce v hledišti rezonovala, byla srozumitelná a cílila na divákovy city, aniž by přitom obcházela rozum. Deákova režie je spíše nenápadná – nechává prostor hercům a jde po smyslu Sidonova textu. Převážná část příběhu se retrospektivně odehrává v roce 1883, nad vším se však přesto neustále vznáší vidina holocaustu. Otevřeně se pak promítá do scény, ve které je dosloven osud Shapirovy starší dcery Hany. Tato scéna je velkou hereckou příležitostí pro Barboru Mošnovou a pro svou tragičnost má i značnou působivost, vypadá však, jako kdyby vypadla z docela jiné inscenace.
(zadáno: 7.1.2022)
Tahle hra K.Ludwiga mě moc nezaujala. Ztvárnit detektivní žánr divadelními prostředky je náročná disciplína a je jen málo detektivek, které na jevišti skutečně fungují. Problém je, že tady příliš nevychází ani ta komediální stránka - hlavně celou první polovinu představení trvající expozice je téměř vtipuprostá. Zlepšení přichází hlavně na začátku druhé půle, situační komikou oplývá hlavně scéna, ve které se hostitel William Gillette (J. Musil) snaží ukrýt mrtvolu nenáviděné divadelní kritičky.