Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (907)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.10.2014)
Velké zklamání a pro mě asi ta nejhorší inscenace Dana Špinara. Jevištní ztvárnění jen zdůrazňuje některé stokrát omleté pravdy, ale nepřidává nic, co by diváka skutečně znepokojilo (narozdíl od Morávkovy verze v Huse na provázku). Přitom se tu najdou dobré nápady. Třeba pojmout svět mravenců nikoliv jako obraz nějakého totalitního státu, ale udělat z něj alegorii na metody panující v některých velkých firmách ve vztahu zaměstanavatel - zaměstnanec, je vysloveně šťastné řešení. Realizace už je ale horší, a tak i tato část poněkud nudí.Pochybné je pak celé pojetí postavy Tuláka. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.4.2014)
Je to opravdu podívaná, která útočí na všechny divákovy smysly. Herci předvádějí místy až akrobatické kousky a celé to pinožení se skládá v pěknou alegorii lidstva. Morávkovy oblíbené repetice (ať už replik nebo hudby) sice místy trochu nudí, ale inscenace má velmi přijatelných 100 minut. Jen mě mrzelo, že došlo k vyškrtnutí mravenců, na tuhle část jsem se těšil.
(zadáno: 20.11.2019)
Havlova hra je stále aktuální, dnes umně popisuje propojení organizovaného zločinu se státní správou. D.Radok inscenuje Havla celkem pietně. Je to ale spíš mechanické převyprávění příběhu, důraz na patřičných místech chybí. Přesto bych inscenaci neoznačil za nudnou nebo vyloženě nepovedenou. Některé herecké výkony jsou velmi zajímavé, hlavně M.Donutil a jeho švihácké provedení Macheatha (brilantní je scéna, kde přesvědčuje své manželky o výhodách bigamie). Zaujme také J.Vlasák (škoda častých výpadků textu), T.Marečková či E.Salzmannová. Příliš mi naopak nesedělo pojetí Jenny Z.Stavnou, ubral bych na hysterii. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.5.2014)
Podařené převedení Havlovy hry do současnosti. Špinar našel v předloze nejen očekávaný slovní humor, ale také až nečekané množství situačních gagů. K tomu mu pomáhají výborně hrající hradečtí herci, ze všech je nutné zmínit travoltovského Macheatha Jana Sklenáře, svůdnou Jenny Pavlíny Štorkové i prohnaného Peachuma Jiřího Zapletala. Povedl se i současný hudební doprovod, který tvoří předěly při přestavbách scény. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.9.2012)
Příjemně strávený večer, chyběl mi však nějaký výraznější dramaturgický výklad. Takhle se jedna jen o ilustraci relativně silného příběhu z období 2. světové války. Zajímavé jsou herecké výkony Evellyn Pacolákové a Vasila Fridricha. 65%
(zadáno: 6.5.2015)
Obvykle příliš nemusím inscenace, kde pro klipovitost jednotlivých scén nelze rozehrát pořádně děj, ani hry, které mají tendenci řešit veškeré problémy světa. Ovšem u Zemětřesení v Londýně se mi nakonec všechen ten chaos spojil v celek, který drží až překvapivě dobře pohromadě. Špinar se naštěstí dokázal vyhnout tomu, aby se z inscenace stala ekologická agitka. Jako nejdůležitější dějová linka se ukazuje ta, která řeší rodinné vztahy, skrze jejichž rozpad řeší i rozpad celé společnosti. Z herců vynikají především P.Beretová a L.Polišenská. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.11.2017)
65%. Na poměry MDB dramaturgicky poněkud nezvyklá volba, která možná nebude abonentům úplně po chuti. Přesto je dobře, že se tahle hra s prvky absurdity i tragikomedie na jeviště dostala. Struktura hry nerespektuje časovou souslednost, nicméně orientace v příběhu není složitá. Škoda, že se do inscenace nepodařilo dostat více hororové atmosféry, v tomhle ohledu to napravuje až úplný závěr. Herci pojali své role celkem civilně, asi nejvíce mě zaujala M.Sedláčková jako femme fatale Romy.
(zadáno: 29.9.2015)
Pokud člověk očekává vybroušený scenáristický klenot, odejde nejspíš zklamán. Naštěstí duo Kaiser - Lábus je prostě na některý typ scén nepřekonatelné. V první polovině to vychází velmi dobře, především scény s Kaiserovou Hankou závislou na zdravém životním stylu jsou výtečné. Bohužel po přestávce jde kvalita představení hodně dolů, zábavných scén ubývá a jako politická satira hra příliš nefunguje. Režie D.Drábka není příliš viditelná, hlavní roli tentokrát hrají herci, kteří musí za pochodu zvládnout množství převleků. Možná škoda, že nedostali ještě větší prostor pro improvizace.
(zadáno: 21.6.2021)
Skutři tentokrát nesáhli k dekonstrukci textu, takže tam zbylo i dost z Gogola. Celé je to pojaté výrazně groteskně, je tu plno fyzických gagů i zcizovacích prvků. Hercům tahle poloha sedí, obzvlášť podařené výkony předvádí J.Vápeník a L.Andělová. Pod vší tou srandou se ale skrývá i mrazivá neschopnost mezilidské komunikace. V závěru se tak třeskutost vytrácí a nastupuje posmutnělý obraz samoty.
(zadáno: 26.2.2015)
Viděno v TV záznamu. Bez nějakého režijního výkladu, satirický podtón není takřka vůbec rozveden. Ale vcelku zábavné mi přišly herecké výkony M.Taclíka, J.Hrušínského a M.Vladyky.
(zadáno: 21.8.2019)
75%. Představení jsem bohužel neviděl celé, po hodině a půl muselo být pro bouřku ukončeno. Přesto si dovolím tvrdit, že se jedná o dobře napsanou komedii, v jejímž středu stojí záměna osob a inspirace anglickou historií. Ocenění zaslouží, že režisér Glaser dokázal i v tomto lehkém žánru varovat před bezmyšlenkovým přejímáním názorů mocných (ať už je to manipulativní Cromwell, kardinál Wolsey nebo vychytralá rodina Anny Boleynové). Výborný je především P.Rychlý v hlavní dvojroli, kdy dokáže přesně odstínit oba odlišné charaktery, které ztvárňuje. Drobné zcizovací efekty působí vtipně a nenarušují tempo inscenace.
(zadáno: 24.7.2020)
75%. Jedna z nejlepších inscenací, co jsem na LSS viděl. Khekovi se podařilo vybalancovat poměr romantických, komediálních a tragických prvků, které tahle nepříliš často uváděná Shakespearova hra obsahuje. Především ale jsou k vidění výborné herecké výkony - M.Isteník je skvělý jako žárlivý blázen i třesoucí se troska, zapamtovatelné výkony předvádí i A.Mihulová, P.Špalková, S.Rašilov či R.Madeja. Líbí se mi relativizování happy endu připomenutím toho, že mladému sicilskému princovi už život nic nevrátí. Občas trochu hapruje tempo a sloučení postav Antigona a Pastýře také není úplně šťastné.
(zadáno: 11.12.2015)
Pro repertoár Dejvického divadla je Shakespearova romance neobvyklou volbou už jen počtem vystupujících postav. Prudké vášně a horká sicilská krev také úplně nekorespondují s typicky civilním hereckým přístupem. Proto asi lépe vychází druhá polovina inscenace, která dává k prostor k rozehrání komediálních scén. Ve hře se objevuje mnoho oblíbených Shakespearových témat, jako jsou žárlivost, vyhnání syna/dcery nebo zvůle moci. Herecky nejzajímavější mi přišli J.Plesl, S.Babčáková a M.Krobot. V DD se nakonec povedla zábavná hra s lehce nostalgickou atmosférou.
(zadáno: 29.11.2019)
Zpočátku je to především svižná konverzačka, stejně jako u jiných autorových her se tu řeší téma bezvýchodnosti partnerských vztahů. Postupně se těžiště inscenace ale stále víc přesouvá z čistě rodinných problémů do sféry celospolečenských problémů (vyrovnání se s nacistickou minulostí, vznik a šíření totalitního myšlení). Opravdu skvělé herecké výkony celé pětice představitelů, jmenovat jednoho tentokrát nejde. v Aréně si s Schimmelpfennigem rozumí.
(zadáno: 9.12.2021)
Pro pardubickou inscenaci vznikla nová dramatizace románu, která předlohu zredukovala nejvíce z dosud inscenovaných adaptací. To má výhodu v absenci hluchých míst, někdy ovšem mohou být motivace postav trochu nejasné (zvlášť samotný závěr působí uspěchaně). Mystická linka je tady upozaděna, režisérka K. Dušková akcentuje hledání vlastních kořenů, odkrývání minulosti a tím poznávání sebe sama. Doru hraje P. Janečková jako moderní ženu, která nevěří v rodové prokletí, vzpírá se pověrám, aby nakonec zjistila, že spletitá síť historických křivd dolehla i na ni. Celkově povedená interpretace silného příběhu.
(zadáno: 24.9.2018)
Langova dramatizace více akcentuje mystické pozadí příběhu a hodně se soustředí na osudy jednotlivých hrdinek, dějiny minulého století tvoří jen jakousi kulisu. Zajímavým nápadem je využití početného chóru, který dramatu dává parametry antické tragédie. Tradičně zajímavým výkonem se prezentuje T.Dočkalová - ukazuje Doru Idesovou jako křehkou a zranitelnou, ale zároveň bojující a neústupnou ženu. Hlavně v první části je děj zhuštěn do klipovitých výstupů, což může divákům znesnadňovat orientaci v příběhu (pomáhá ovšem promítané vročení jednotlivých scén). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.3.2015)
Dodo Gombár připravil ve zlínském divadle rozsáhlou fresku o životě tzv. bohyní na česko-slovenském pomezí.Dramatizace nebyla patrně vůbec jednoduchá, jelikož do děje vstupuje ohromné množství postav, které mezi sebou mají velmi komplikované vztahy. Přesto se podařilo přenést děj na jeviště v rámci možností přehledně a zábavně. Pracuje se také s několika prolínajícími se časovými liniemi, které se nakonec pospojují v mrazivém finále. Výborná je H.Briešťanská v pečlivé studii moderní ženy zasažené prastarým fenoménem. Povedená je rovněž scéna E.Jiříkovské.
(zadáno: 19.10.2021)
Začátek je trochu těžkopádný, ale postupem času se režisérce Haně Burešové daří budovat tíživou atmosféru s místy až horrorovými prvky. Podařená je výtvarná stylizace do podoby němých expresionistických filmů ze začátku minulého století. Hercům se daří ztvárnit s lehce karikaturním nádechem měšťanskou rodinu, která si odmítá připustit problémy, a tak radši žvaní o nepodstatných věcech. Skvělý je v tomhle ohledu hlavně J.Sklenář, zdatně mu sekundují E.Hacurová, M.Zimová či J.Vondráček. Z celkem průměrné hry vznikla velmi solidní inscenace. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.12.2016)
Mayenburgův text disponuje svižnými a dobře pointovanými dialogy, zároveň ale také s chirurgickou přesností obnažuje některé problémy dnešní doby, i když neřeší tak výrazné téma jako třeba Mučedník. Režisér Šiktanc odvedl dobrou práci především při vedení herců. Asi nejzajímavější je P. Janečková jako lehce afektovaná i břitce sarkastická Vilma. L. Špiner - netradičně obsazen do role nevýrazného Michaela - odvádí jeden ze svých nejlepších výkonů posledních let. Pointa je možná překvapivá, ale souzní s celým příběhem a je povedenou tragikomickou tečkou.
(zadáno: 29.1.2015)
V Ústí zvolili k obtížně inscenovatelné hře originální přístup. Groteskní stylizace jde hercům dobře (potěší hlavně K.Krejsová a J.Maryško), jen se naskýtá otázka, proč hrát zrovna Zkrocenku, když tvůrci textu příliš nevěří. Většina přidaných komických scén nemá s hrou prakticky nic společného, bylo by je možné umístit takřka do libovolné inscenace. Navíc se kvalitativně pohybují na škále od těch hodně povedených (popis vytahování Petruchia z bahna) až po ty nudné či trapné (Petruchio na chůdách a v tangách mi přišel příšerně prvoplánový).
(zadáno: 28.5.2014)
Režisér Pavel Khek dal na začátku inscenaci rámec divadla na divadle, tato perspektiva se ovšem postupem času vytrácí a mizí do ztracena. Žádný jiný výklad viditelný není, boleslavská inscenace zůstává v poloze lehké komedie o poněkud nestandardních námluvách.Především začátek ale působí zdlouhavým dojmem. Jednoznačně nejzábavnější jsou scény, ve kterých účinkují Petruccio a Kateřina. Důvodem je především značný komediální talent obou hlavních představitelů – Petra Halíčka a Lucie Matouškové.
(zadáno: 11.3.2015)
Působivá inscenace, která zachycuje výsek ze života dnes již poněkud pozapomenutého filmového scenáristy a režiséra P.Juráčka. Na základě jeho deníků je na jevišti rekonstruována Juráčkova složitá osobnost, která je zasazena do dobového kontextu šedesátých let a počátků normalizace. Mikulášek pracuje svým obvyklým způsobem, nicméně Juráčkův osud tentokrát nezobrazuje v tak groteskní poloze, jako bývá u jeho inscenací zvykem. Herecky povedené, scéna M.Cpina se k inscenaci hodí. Jen se divák asi nezbaví dojmu, že Juráčkův osud z větší části neovlivňuje dobová situace, ale jen jeho vlastní nitro.
(zadáno: 3.3.2012)
Zábavná a příjemná inscenace, která má naneštěstí i několik zřetelných nedostatků. Předně: když už je hlavním tématem tramping, měly by alespoň z větší části zaznívat trampské písně! Stejně tak aranžmá hudebních výstupů by nemuselo být v salonním duchu. Rozhodně by se vyplatilo, kdyby si Havelka najal dramaturga, který by dokázal dát prostinkému příběhu jasnější směřování. Jinak ale Boleslav opět nezklamala, co se týče hereckých výkonů, a Kretschmerová s Nakládalovou jsou i excelentní zpěvačky.
(zadáno: 8.6.2015)
Netradiční kus, který se liší od zbytku repertoáru Divadla Komedie, ale do dramaturgického ohledávání východoevropských autorů dobře zapadá. Herecky nejzajímavější mi přišla K.Leichtová. Více v blogu (více v článku na blogu)