Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1132)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 17.5.2019)
Slušně udělaná oddechovka, věřím, že herce muselo zkoušení bavit, hrají o problémech, které znají z každodenního divadelního provozu. Přesto má inscenace několik hluchých míst a celkově jde o kus, na jehož návštěvu si člověk už po pár dnech asi ani nevzpomene.
(zadáno: 2.12.2019)
Ostravský Divadelník se odehrává na scéně připomínající jatka jak z nějakého béčkového hororu. To dobře kontrastuje se vznosnými cíli Bruscona. Toho M.Cisovský představuje jako člověka posedlého dokonalostí, tyrana a manipulátora. Rozpor mezi jeho vysokými uměleckými a životními cíli a realitou ušmudlané štace v Utzbachu je stálým zdrojem napětí. Nikdy nenaplněné cíle dává Bruscon za vinu svému okolí, nejvíc to odnáší dvojice jeho dětí. Ty jsou V.Lipinou a A.Polcrovou hrány ve výrazné groteskní nadsázce, která bohužel trochu oslabuje vyznění Brusconova tyranství.
(zadáno: 29.6.2013)
Zábavná hříčka o třech slavných architektech z období první republiky. Ideální by asi bylo vědět podorobnosti o jejich životě předem.
(zadáno: 9.12.2016)
Základem ostravské inscenace Divoké kachny je propracovaná psychologie postav. Jako téma se celou inscenací prolíná varování před fanatickým lpěním na ideálech. Svoboda člověka dozvědět se pravdu nemusí být vždy tou nejlepší variantou, zvlášť v prostředí, které je do morku kostí otrávené lží. J. Kaluža je jako Hjalmar trochu tyranem, trochu snílkem, který není schopen unést pravdu. Gregers je v podání M. Čapky spíše impulzivním "pravdonošem" než chladně kalkulujícím manipulátorem. Zcela uvěřitelná je pak v roli čtrnáctileté Hedviky Z. Truplová. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.4.2012)
Tradiční Mikuláškova režie, Ibsenovo drama pojaté jako groteska s hororovými prvky. Nic proti tomuto výkladu, téma rodinných vztahů, otázka pravdy a lži, to vše je zřetelné a na Mikuláška i relativně srozumitelné. Jen je škoda, že v groteskní stylizaci zaniká propracovaná psychologie ibsenovských postav, karikaturní pojetí jednotlivé charaktery nutně zplošťuje.
(zadáno: 18.1.2015)
Je s podivem, že tato kvalitní hra se dostala na česká jeviště až nyní. Děj se odehrává za 2. sv. války, je to ale především rodinné drama. Rodina je ve Stefanovského hře středem vesmíru, ovšem rodina s natolik narušenou strukturou, že její rozpad je jen otázkou času. Divoké maso patří k nejdepresivnějším hrám, které jsem v poslední době na českých jevištích viděl. Nejproblematičtějším aspektem inscenace jsou filmové dotáčky, které jsou občas k nepřečkaní a dost retardují děj. Přesto se jedná o přínosné dílo, a to především z dramaturgickéhgo hlediska. 65%
(zadáno: 17.6.2022)
Celkem příjemná letní záležitost, byť samozřejmě u muzikálu plenérový prostor trochu limituje nazvučení. Divotvorný hrnec je muzikál, který (hlavně co se týče libreta) už poněkud zastaral, smysl ho má uvádět spíše kvůli známým a povedeným melodiím. V Českém Krumlově vtipně vycházely také scény Čochtana (M.Hruška) s Maršálkem (M.Veselý). Využití prostoru tu ovšem není tak důmyslné jako u novějších premiér jako Pes baskervillský nebo Da Vinci.
(zadáno: 17.12.2021)
Trochu vtipná, trochu dojemná hra o tom, že sny se dají plnit v každém věku a člověk by neměl rezignovat na život. Občas se objeví nějaké to klišé a charakteritiky postav nejdou příliš do hloubky, ale inscenace je vkusně zahraná, zajímaví jsou hlavně H. Čermáková a Z. Julina. Je fajn, že kanadský autor své postavy nekádruje a nehledá zaručeně "správný" způsob života,
(zadáno: 1.11.2023)
Muzikál o letci Janu Kašparovi je divácky velmi vstřícným dílem. Po trochu rozpačitém začátku libreto vypráví životní příběh aviatika s humorem, bez větších překážek dospěje až ke slavnému letu Praha - Pardubice. Hudba O.Brouska se dobře poslouchá, skladatel pardubický soubor nešetřil, písně nejsou pro činoherce jednoduché. Velmi dobrý výkon předvádí v hlavní roli Š.Pospíšil, kterému se dařilo i v pěvecky náročných sólových partech.
(zadáno: 25.10.2019)
K sepsání hry Jařaba inspirovala řeč papeže Františka, ve které exkomunikoval z církve příslušníky italské mafie. Nastíněná situace je hodně modelová, nicméně je dobrým odrazovým můstkem k mnoha černohumorným hláškám i neveselému pohledu na svět, který ovládají peníze a moc. Přesto je právě scénář nejproblematičtějším aspektem inscenace, humor neschází, situace je ovšem načrtnuta trochu povrchně. Herecky tradičně silná - hlavně J.Vyorálek a J.Žáček, ostatní bohužel moc nemají co hrát. Povedla se scéna, která dobře zapadá do poetiky DNZ. (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.8.2019)
65%. Pitínský rozehrává pozdní Shakespearovu komedii velmi expresivně s prvky commedie dell´arte. Škoda, že se víc než na charaktery jednotlivých postav soustředí na všemožnou symboliku, ne vždy úplně pochopitelnou. Celkové uchopení ukazuje především mužské postavy jako neschopné a manipulativní jedince, jejichž útěkem od všedních starostí je "hra na vojáčky". Herecky vynikají především A.Fialová jako proměnlivá Helena, M.Dejdar přesně odměřující aroganci a komičnost v roli krále či důstojně působící Hraběnka M.Durnové. Příliš mi neseděla strohá výprava J.Štěpánka ani pestré kostýmy J.Prekové.
(zadáno: 26.1.2016)
Ve Zlíně inscenaci pojali jako crazy komedii a zběsilé tempo se jim podařilo udržet po celé dvě hodiny. Vše je podřízeno okamžitému komickému efektu, což je legitimní tvůrčí přístup. Má to však i své stinné stránky. Vztahy mezi některými postavami nejsou dostatečně rozehrány, takže především závěrečné vyústění nepovedeného svatebního dne trochu postrádá logiku. Herecky vyniká M.Vančurová jako pokojská, ostatní výkony jsou problematičtější (M.Kalužíková a Z.Julina přistupují k rolím zbytečně karikaturně). 75%
Velmi povedená inscenace. Hawdonova fraška je postavena na klasickém schématu (tzn. všechno, co se může pokazit, se opravdu pokazí), oproti jiným podobným hrám ale oplývá ohromným tahem na branku, takže opravdu není čas se nudit. Vynikající herecký výkon podává především Milan Němec. Nemohl jsem se ovšem celou dobu zbavit srovnávání s pardubickou inscenací, která byla ještě o malinko lepší.
(zadáno: 6.1.2015)
Morávkovy režie mám celkem rád, ale tohle bylo příliš ukřičené, navíc mě to ani moc nezasáhlo. Příběh Velké francouzské revoluce jistě není špatné připomínat, ale ty paralely s dneškem nejsou úplně nejsilnější. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.4.2023)
55%. Souhlasím s tím, že se jedná o rozporuplnou inscenaci. Na jedné straně tu jsou zřetelné limity a problémy, na straně druhé mi ovšem přijde veskrze sympatická snaha mladého tvůrčího týmu nijak si cestu neulehčovat. Největším kladem jsou pěvecké výkony (Z.Fric, E.Ochmanová, N.Grossová či K.Herčíková), osobně se mi celkem líbila i hudba V.Adamčíka, která je dobře poslouchatelným poprockem. Činoherní části jsou slabší, ale není jich mnoho, protože děj je posouván hlavně pomocí písní. Výprava je chudší, ale to bych inscenaci nevyčítal. Trochu mi vadilo přílišné zbanalizování příběhu na úroveň lovestory Fausta a Markétky. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.11.2015)
Marlowova verze Fausta se ani tolik nesoustředí na Fausta jako jednotlivce, bytost bojující o vlastní duši, ale na souboj mezi Nebem a Peklem o Faustovu duši. Jinými slovy Dobro a Zlo jsou definované už z podstaty, Bůh je dobrotivý a Faustovi jeho zpupnost odpustí, pokud se dokáže kát. Jiná možnost spasení se nenabízí. V době probíhající reformace jistě tento výklad v obecenstvu rezonoval, ale co s tím v dnešní sekularizované společnosti? Rozlehlý prostor Divadla J.Myrona inscenaci také úplně neprospěl. Nicméně potěší hudba V.Kořínka, herecky zaujme hlavně mladý představitel Mefista R.Finta. (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.5.2012)
Viděno v TV záznamu. Zajímaví byli Jeništa a Plodková, jinak slabší než Bornova verze v Divadle v Dlouhé.
(zadáno: 2.1.2023)
Zdařilá konverzační tragikomedie, která ukazuje, jak to dopadá, když se člověk rozhodne ignorovat životní realitu a snaží se vytvořit si vyfantazírovaný svět. Manželská dvojice Judy a Johnny, která se snaží žít jako v 50. letech, je postupně konfrontována s nutností řešit problémy, které prožíváme tady a teď a na něž útěk do jiné doby neplatí. Inscenace disponuje přesvědčivými hereckými výkony, zaujme hlavně ústřední pár v podání L.Andělové a J.Tvrdíka. Povedená je také realistická scéna J.Tereby, režisér hru rytmizuje využitím "dobových" songů. Snad jen monology matky Judy (M.Nováková) působí moc plakátově, což ale není chybou herečky.
(zadáno: 3.2.2015)
Domeček je hořkou komedií, ve které je těch smutných tónů více než těch komických. Dialogy působí vesměs civilně a inscenace se naštěstí neuchyluje k nějakému psychologizování. Jen možná škoda zbytečného vyhrocení situace za pomoci revolveru. Vždyť Marika se jde s Petrem usmířit, mávání revolverem tudíž nepůsobí příliš věrohodně. Písně jevištní tvar vhodně doplňují.
(zadáno: 14.2.2020)
45%. Stárnutí obyvatelstva a s tím spojené problémy je dnes téma velmi aktuální. Režisérka Davidová rozehrála v Huse sled scén na dané téma, bohužel se jednotlivé výstupy nedostanou dál než k banálnímu konstatování stavu věcí - spor o to, kdo se postará o stárnoucího příbuzného, neschopnost přijmout zhoršující se duševní stav seniorů a podobně. Někdy je to podané s lehkým černým humorem, jindy navážno, o větším emocionálním zásahu se tady ovšem mluvit nedá. Celé je to provázené dokumentárními vsuvkami, v nichž staří lidé vyprávějí o svém životě a potížích, se kterými se potýkají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.12.2012)
V první půli je inscenace poněkud těžkopádná, dost pomalu se rozjíždí. To je zakódováno už v samotném textu hry, režie proti tomu moc nebojuje (jako to zkoušel Khek v kladenské verzi Dona Juana). Ladislav Špiner předvádí v hlavní roli svůj vysoký herecký standard. Velmi chytrým tahem bylo pozvat ke spolupráci Darka Krále - jeho hudba je tradičně výborná. Líbilo se mi i výtvarné řešení některých scén.
Zpočátku zbytečně přeplácané scénickými efekty. Postupně se ovšem inscenace zklidní a dokáže na diváka zapůsobit.