Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (691)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.12.2017)
Opusťte náš hlučný svět a buďte součástí planety, která zvuky vnímá zcela jinak. Zažijte interaktivní výlet, v němž záleží na zachycení rytmu, a na kterém uvidíte hru se světly a hlasy. Režisér Jiří Adámek stvořil v úchvatné spolupráci s hudebníkem Markem Doubravou ani ne tak inscenaci jako spíš vlastní vesmír, v němž se rozvíjejí abstraktní představy především dětí. Jsem neskonale rád, že jsem sám ještě dítě a mohl tak být plnohodnotnou součástí představení, které se dá jedním slovem nazvat kouzelným. Netřeba dalších slov, ta nejsou podstatná, důležité jsou pouze libozvuky, jež vás obklopí...
(zadáno: 12.12.2017)
Bohužel jsem od této konkrétní trojice účinkujících čekal více. Je to svým způsobem odvážný Voice-band, rozhodně precizně secvičený a ze souhry také vzniklo vlastní vyjadřování. Navíc je hezky prezentovaná trapnost provázející komunikaci. Vlastně jsme společně strávili hodinu, která nebyla nepříjemná. Pro většinu diváků zdál se to být jistě velký zážitek, ale já si nemohu pomoct, čekal jsem, že budu více osloven, že alespoň částečně prosákne nějaké sdělení. Takhle jen prošel kousek, který toho mnoho nezanechal, což mi u těchto tvůrců bylo líto. Dle ohlasů jsem ale zřejmě v suverénní menšině...
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 23.8.2019)
--- Zákulisí volebního mumraje --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.1.2018)
Možná se nejedná o objevný námět, ale rozhodně je jeho rozvinutí a hraní si s nastalou situací kvalitně a poutavě zpracované. Ačkoliv charaktery postav jsou trochu šablonovité a ne zcela dotažené, jedná se především o vtipnou inscenaci, kde je citlivě vážnější linka upozaděna a může se o to více projevit v závěru, který je sice pravda příliš doslovný, ale na půvabu celého představení rozhodně neubere. Prostorem DriveHouse, kde jsem hru zhlédl, navíc rezonovala příjemná atmosféra, jež byla nedílnou součástí inscenace, a tak jako bychom ani nesledovali postavy na hraně života a smrti. Povedené.
(zadáno: 1.2.2019)
--- Fun - relax - now --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.2.2018)
--- Smrti je třeba hledět přímo do očí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 12.9.2017)
Natolik pocitová záležitost, že ani netřeba slov. Ostatně i Lukrécie jich nepoužije mnoho. Projekce s hudbou jsou spíše doplněním atmosféry, než že bych v nich objevil nějakou souvislost s utrpením Lukrécie. Ovšem právě atmosféra je druhou podstatnou stránkou krátkého experimentu. Porovnávám velký prostor s malým, kde jsem představení viděl, a rozhodně se přikláním ke komornímu místu, kde navíc lépe vyzní i první důležitá stránka inscenace, což je výkon Marie-Luisy Purkrábkové. Pocity Lukrécie předává nejen svými pohybovými prostředky, ale je to i v očích... Krátký, leč intenzivní zážitek!!!
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 28.11.2019)
--- Já zas chci pryč, než po mně bude veta --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.3.2017)
Skutečnost, že krev nejde jen tak smýt, povýšil Michal Hába v první polovině hry na nosný motiv. Do popředí inscenace se dostaly čarodějnice, které považuji za základ Shakespearovy hry. V této úpravě však efekt převyšuje sdělení, navíc bych neřekl, že by potoky krve byly něčím, co tu ještě nebylo. Vysvětlení možná nabízí druhá polovina, kde je především ve filmových dotáčkách vyobrazen výsměch všem kýčům a patosu, čímž vlastně Michal Hába dost možná vykládá své pojetí Macbetha. To rozhodně zajímavé je, žel nevyrovnanost inscenace a její natahování převažuje nad možným zážitkem s přesahem.
(zadáno: 11.9.2016)
Nebývale monumentální projekt připravili v OLDstars jako premiéru a možná jediné uvedení. Totiž Macbetha pod půlnočním nebem. Inscenaci se nedá upřít jak efektnost, například působivé vojenské kostýmy, souboj na nože nebo pyrotechnické efekty, tak snaha všech zúčastněných, aby byl výsledek co nejvíce dokonalý. Bohužel byl více než rozporuplný. Ač ústřední dvojice víceméně obstála, tak celkově trpěla inscenace řadou technických potíží, především to většina herců "neukřičela", a namísto zajímavého prožitku se vtírala myšlenka, zda na OLDstars přeci jen není takový projekt příliš velkým soustem.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 15.6.2017)
Vizuálně pěkný a velmi zvolna podaný vtip, jenž by při stopáži skeče Monty Pythona zanechal hluboký zážitek s respektem. Rozhodně nepatřím mezi vyznavače klasických děl držící se striktně předlohy, případně ctící blankvers. Naopak. A David Jařab pojal Macbetha skutečně po svém a novátorsky. Navíc v příběhu bylo použito několik zajímavých pohledů na charaktery postav. Jenomže... ano, dost možná budu v menšině, ale tohle byl prostě neúměrně protažený experiment, který jsem rád viděl, zaznamenal, ale nic víc z toho nezůstalo. Na tak kvalitní tvůrce mi to přišlo hodně málo. What to say? Nothing.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 11.9.2016)
Naléhavost psychologicky náročného Kunderova textu se podařila přenést tak napůl. Tomáš Hanus hraje ústřední postavu celkem přesvědčivě, a když do děje vstoupí i postava Kateřiny Švejdové, jež nepostrádá na jedné straně zranitelnou křehkost a na druhé pak odhodlání pro odboj, sledujeme vyrovnané herecké duo. Ostatní jim však ne zcela stačí, z čehož pak vzniká pocit, že celá hra je značně neuvěřitelná, čemuž nepřidá ani celková atmosféra, která by měla být více napjatá, strachu plná, tísnivá. Ovšem pokud ještě alespoň na uvěřitelnosti postav herci zapracují, pak můžeme čekat zajímavý posun.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 7.10.2020)
--- Na návštěvě u Kafků --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.1.2019)
--- Dcery, mámy, babičky, vnučky... ženy! --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)