Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (715)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 12.2.2020)
--- Láska hory přenáší --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.11.2016)
Jedinec, který na jedné straně trpí rodinnými problémy a problémy s nepřiznanou homosexualitou, na straně druhé je součástí německého oddílu hromadně popravující Židy a další Untermenschen na východní frontě, je dohnán svými běsy. Z knižní předlohy se podařilo vytáhnout to hlavní a poměrně zajímavě děj poskládat. Trochu trpí herecká souhra, některé scény výrazněji převyšují jiné, ale atmosféra a výpovědní hodnota zůstává na vysoké úrovni. Jan Teplý si s ústřední rolí poradil velmi dobře (byť mi jeho mluvený projev až moc připomíná Michala Dlouhého), čímž povyšuje inscenaci na slušný nadprůměr.
(zadáno: 24.12.2022)
--- Život s mrtvolami --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 24.12.2021)
--- Těžkosti hledání své větve --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.2.2018)
Prvním důvodem po návštěvu inscenace nejen pro obyvatele Českých Budějovic budiž samotný text a zřejmě i překlad. Pod povrchem, který tvoří jednoduchá a absurdní zápletka, se skrývá žhavé jádro obsahující apokalyptické myšlenky s doteky víry, lásky a zodpovědnosti. Druhým důvodem je pak režie Alžběty Burianové, dramaturgie Davida Košťáka a scéna Petra Vítka. Inscenace je promyšlená a vizuální stránka promlouvá stejně důležitě jako text. Třetím důvodem jsou pak herecké výkony. Na premiéře ještě ne zcela usazené, ale rozhodně jsou neméně podstatným důvodem pro návštěvu inscenace i pro přespolní.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 8.12.2017)
Opusťte náš hlučný svět a buďte součástí planety, která zvuky vnímá zcela jinak. Zažijte interaktivní výlet, v němž záleží na zachycení rytmu, a na kterém uvidíte hru se světly a hlasy. Režisér Jiří Adámek stvořil v úchvatné spolupráci s hudebníkem Markem Doubravou ani ne tak inscenaci jako spíš vlastní vesmír, v němž se rozvíjejí abstraktní představy především dětí. Jsem neskonale rád, že jsem sám ještě dítě a mohl tak být plnohodnotnou součástí představení, které se dá jedním slovem nazvat kouzelným. Netřeba dalších slov, ta nejsou podstatná, důležité jsou pouze libozvuky, jež vás obklopí...
(zadáno: 12.12.2017)
Bohužel jsem od této konkrétní trojice účinkujících čekal více. Je to svým způsobem odvážný Voice-band, rozhodně precizně secvičený a ze souhry také vzniklo vlastní vyjadřování. Navíc je hezky prezentovaná trapnost provázející komunikaci. Vlastně jsme společně strávili hodinu, která nebyla nepříjemná. Pro většinu diváků zdál se to být jistě velký zážitek, ale já si nemohu pomoct, čekal jsem, že budu více osloven, že alespoň částečně prosákne nějaké sdělení. Takhle jen prošel kousek, který toho mnoho nezanechal, což mi u těchto tvůrců bylo líto. Dle ohlasů jsem ale zřejmě v suverénní menšině...
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 23.8.2019)
--- Zákulisí volebního mumraje --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.1.2018)
Možná se nejedná o objevný námět, ale rozhodně je jeho rozvinutí a hraní si s nastalou situací kvalitně a poutavě zpracované. Ačkoliv charaktery postav jsou trochu šablonovité a ne zcela dotažené, jedná se především o vtipnou inscenaci, kde je citlivě vážnější linka upozaděna a může se o to více projevit v závěru, který je sice pravda příliš doslovný, ale na půvabu celého představení rozhodně neubere. Prostorem DriveHouse, kde jsem hru zhlédl, navíc rezonovala příjemná atmosféra, jež byla nedílnou součástí inscenace, a tak jako bychom ani nesledovali postavy na hraně života a smrti. Povedené.
(zadáno: 1.2.2019)
--- Fun - relax - now --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.2.2018)
--- Smrti je třeba hledět přímo do očí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 12.9.2017)
Natolik pocitová záležitost, že ani netřeba slov. Ostatně i Lukrécie jich nepoužije mnoho. Projekce s hudbou jsou spíše doplněním atmosféry, než že bych v nich objevil nějakou souvislost s utrpením Lukrécie. Ovšem právě atmosféra je druhou podstatnou stránkou krátkého experimentu. Porovnávám velký prostor s malým, kde jsem představení viděl, a rozhodně se přikláním ke komornímu místu, kde navíc lépe vyzní i první důležitá stránka inscenace, což je výkon Marie-Luisy Purkrábkové. Pocity Lukrécie předává nejen svými pohybovými prostředky, ale je to i v očích... Krátký, leč intenzivní zážitek!!!
(zadáno: 18.9.2015)