Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (715)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 28.11.2019)
--- Já zas chci pryč, než po mně bude veta --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.3.2017)
Skutečnost, že krev nejde jen tak smýt, povýšil Michal Hába v první polovině hry na nosný motiv. Do popředí inscenace se dostaly čarodějnice, které považuji za základ Shakespearovy hry. V této úpravě však efekt převyšuje sdělení, navíc bych neřekl, že by potoky krve byly něčím, co tu ještě nebylo. Vysvětlení možná nabízí druhá polovina, kde je především ve filmových dotáčkách vyobrazen výsměch všem kýčům a patosu, čímž vlastně Michal Hába dost možná vykládá své pojetí Macbetha. To rozhodně zajímavé je, žel nevyrovnanost inscenace a její natahování převažuje nad možným zážitkem s přesahem.
(zadáno: 11.9.2016)
Nebývale monumentální projekt připravili v OLDstars jako premiéru a možná jediné uvedení. Totiž Macbetha pod půlnočním nebem. Inscenaci se nedá upřít jak efektnost, například působivé vojenské kostýmy, souboj na nože nebo pyrotechnické efekty, tak snaha všech zúčastněných, aby byl výsledek co nejvíce dokonalý. Bohužel byl více než rozporuplný. Ač ústřední dvojice víceméně obstála, tak celkově trpěla inscenace řadou technických potíží, především to většina herců "neukřičela", a namísto zajímavého prožitku se vtírala myšlenka, zda na OLDstars přeci jen není takový projekt příliš velkým soustem.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 15.6.2017)
Vizuálně pěkný a velmi zvolna podaný vtip, jenž by při stopáži skeče Monty Pythona zanechal hluboký zážitek s respektem. Rozhodně nepatřím mezi vyznavače klasických děl držící se striktně předlohy, případně ctící blankvers. Naopak. A David Jařab pojal Macbetha skutečně po svém a novátorsky. Navíc v příběhu bylo použito několik zajímavých pohledů na charaktery postav. Jenomže... ano, dost možná budu v menšině, ale tohle byl prostě neúměrně protažený experiment, který jsem rád viděl, zaznamenal, ale nic víc z toho nezůstalo. Na tak kvalitní tvůrce mi to přišlo hodně málo. What to say? Nothing.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 11.9.2016)
Naléhavost psychologicky náročného Kunderova textu se podařila přenést tak napůl. Tomáš Hanus hraje ústřední postavu celkem přesvědčivě, a když do děje vstoupí i postava Kateřiny Švejdové, jež nepostrádá na jedné straně zranitelnou křehkost a na druhé pak odhodlání pro odboj, sledujeme vyrovnané herecké duo. Ostatní jim však ne zcela stačí, z čehož pak vzniká pocit, že celá hra je značně neuvěřitelná, čemuž nepřidá ani celková atmosféra, která by měla být více napjatá, strachu plná, tísnivá. Ovšem pokud ještě alespoň na uvěřitelnosti postav herci zapracují, pak můžeme čekat zajímavý posun.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 7.10.2020)
--- Na návštěvě u Kafků --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.1.2019)
--- Dcery, mámy, babičky, vnučky... ženy! --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 30.4.2018)
Přemýšlím, jak je možné, když se jedná o natolik záslužný text, jehož téma je závažné, aktuální, důležité a výkon Ljuby Krbové je na hranici bezchybnosti, že jsem nebyl více do příběhu vtažen. I propracovanost textu se zdála býti pečlivou, což bylo nejvíce znát na dialozích, které Ljuba Krbová také zvládla s naprostou přirozeností a přehledem. Komorní atmosféra v půdním prostoru Werichovy vily rovněž nahrávala intenzitě prožitku. Zřejmě tedy budu znít jako necitlivý člověk, ale já jednoduše až příliš často objevoval ve hře určitou neuvěřitelnost, jež mi dokázala odrážet drtivé ataky na city...
(zadáno: 21.3.2017)
Moji značnou averzi k české klasice dokázalo přemoct až právě toto provedení dvou kusů v jednom. Jan Holec se svým týmem vytáhl to podstatné, revoltu žen, jež se postaví proti svému okolí a s neobvyklou silou, kterou mají právě ženy, čelí všem nepřízním a podstupují tak zřejmě předem prohraný boj. A byť umlčeny růží, rozhodně ve stoje. Přesně takhle si představuji ztvárnění více než sto let starých her. Vybrání tématu, které zůstává stále aktuální, a jeho představení divákům mladými, nadšenými herečkami a herci, ze kterých entuziasmus doslova prýští. Vše podtrženo vhodným hudebním podkresem.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 25.10.2021)
--- Válka! Jupí, aha --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.8.2019)
--- Kdybych byla... --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.9.2017)
Přiznávám, že mě na představení zaujaly především tři aspekty. Na festivalu v Roudnici se zajímavě hrálo s prostorem. Dokonce se využily i přilehlé ulice kláštera. Dále pak jsem celou dobu oceňoval fyzický boj účinkujících s chladným počasím. A nakonec jsem byl až oslněn výkonem Evy Sinkovičové, jež dala nelehkému textu tvář a se silným prožitkem příběh Medeie dokázala divákovi přednést působivě. Bohužel text samotný mě vlastně vůbec neupoutal, ale výše zmíněné stálo za zhlednutí a zároveň nalákalo do sklepního prostředí H2O, kde bude mít inscenace jistě jinou atmosféru. Přijďte posoudit sami.
(zadáno: 21.4.2017)
One woman show se postupně mění na one man show. Vzhledem k tomu, že do představení budete vtaženi přímo fyzicky (ale nebojte se, pokud o něco přijdete, dostanete za to pivo), ani chvilku nehrozí, že byste se nesoustředili. Navíc výkon Lucie Roznětínské je natolik suverénní, že by byla škoda neprožít pohlavní proměnu s ní. Přestože je sdělení autorky nesmlouvavé a v dnešní společnosti se gendrové vnímání opět přetřásá, nemohu se zbavit dojmu, že jsem hodinu sledoval sice perfektní a naléhavou výpověď, ale přeci jen pouze proměnu ženy v muže. Ovšem s Lucií Roznětínskou ta proměna stojí za to.
(zadáno: 11.9.2016)
Kombinace Škvoreckého Sedmiramenného svícnu a Čapkových Apokryfů předvádí příběh o Židovce, která přežila Terezín, prorostlý myšlenkami o vině, nevině, odsouzení a smrti Ježíše Krista. Spojení na jedné straně reálné krutosti k mladičké Židovce, na druhé straně až politického pohledu na jeden z nejstarších lidských příběhů, je vedeno s citem. Jan Battěk a Eliška Vocelová hrají své postavy precizně a skvěle. Anežka Šťastná, jako mladá dívka donucena k odsunu, vyvolává dojetí a soucit. V OLDstars vznikla pozoruhodná, promyšlená, aktuální a velmi dobře zahraná inscenace. Rozhodně doporučuji!
(zadáno: 28.2.2018)
Po Osamělosti komiksových hrdinů přišla stejná tvůrčí skupina s další zajímavou látkou. Příběhem posádky Apolla 11. Jenomže oproti předchozí inscenaci a nepřebernému množství nápadů, je v tomto případě hra už od začátku limitována doslovnými přepisy komunikace mezi posádkou a řídícím centrem. Skulinek, jak do představení vměstnat humor a hravost, je sice nakonec dostatek, jinak se ale jedná především o audiovizuální mejdan, jemuž by spíše slušel hlavní sál klubu Roxy. Tím však tuto složku inscenace nekritizuji, naopak hudba Iva Sedláčka je působivá. Jako celek je ale hra jen malý krok pro NoD.
(zadáno: 29.9.2021)
--- Hmyzzzzzzokalypsa --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)