Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  10 11 12 13 14 15 16 17 18  >  >>
(zadáno: 27.4.2017)
Cry Baby Cry - Švandovo divadlo  70 %
Přestože je každá ženská postava svým způsobem extrémní případ ve svém oboru trápení a problémů, mohou alespoň všechny dámy ukázat, v jak nelehké životní situaci se ocitají. Myslím, že je na inscenaci zřetelně poznat kolektivní dílo, které se navíc trefně věnuje současné prázdnotě lidských životů, jež člověku brání chovat se přirozeně a přiznat si jediné východisko, kterým je vzít své bytí jen a jen do svých rukou. Všechny herečky zvládají své party skvěle a Jaroslav Šmíd je jednoduše přesný a přesvědčivý. Na tuhle terapii by měl zajít každý, ať už coaching potřebuje či nikoliv.
(zadáno: 26.4.2017)
Kámen a bolest - Národní divadlo Brno  50 %
Možná kdyby se inscenační tým zaměřil pouze na zajímavý život Michelangela, nebo naopak na tehdejší politické bojůvky, mohla vzniknout hra s výpovědí. Takhle sledujeme usilovně pobíhajícího Jana Grundamana, který ač se snaží sebevíc, nemůže s textem, kde víceméně jen opakuje, že v kameni je síla, nic moc dělat. Nevyrovnané herecké výkony ovšem převyšuje nepochopitelná režie, a to jak v detailech (například efekt s lanem přes hlediště), tak v celkovém pojetí, kde silné momenty textu zůstávají zcela nevyužité nebo jsou sděleny nepřesvědčivě. V Redutě servírují hezky zabalenou knihu. Žel nic víc.
(zadáno: 26.4.2017)
Žena a Megera - Komorní činohra  80 %
Bilancování na pokraji smrti je vděčné téma, protože časem dostihne každého diváka, ale o to je těžší vybrat a zpracovat vhodný text, jenž se touto životní situací zaobírá. Jsem přesvědčen, že v Komorní činohře sáhli po té správné předloze, a hlavně ji dokázali přenést na jeviště nesentimentálně, a přesto s naléhavostí zaručující, že s vámi po celou hodinu budou cloumat silné emoce. Nezbývá, než se nechat okouzlit krásnou inscenací s intenzivními výkony především D. Šoltýsové a M. Málkové, a poté se zamyslet nad svým vlastním bytím. Mám nesmírnou radost, že jsem mohl nahlédnout do ženské duše.
(zadáno: 25.4.2017)
Evropa - Divadlo NoD  50 %
Velká odvaha vybrat si dvacet let starý text a skrze něj se vyjadřovat k současným bolístkám v Evropě. A přestože se vše odělo do nápadité výpravy a V. Čermáková prokázala svůj vytříbený vizuální cit, zůstalo plno klišé, a především pak pocit, že se tápajícím postavám nepodařilo sdělit něco naléhavě aktuálního. Možná se však do inscenace naopak narvalo zbytečně mnoho. Například když se do děje vmísí i lesbická láska v podání jinak přesvědčivě hrajících E. Maximové a M. Štípkové. Tak nevím, jestli nebylo lepší text důsledně proškrtat, a nebo se vyjádřit prostřednictvím jiného, současného textu.
(zadáno: 25.4.2017)
Moje malá úchylka - A studio Rubín  60 %
Tomáš Dianiška skutečně napsal neobvyklou "píčovinu", jak sám uvedl. Život jí pak vdechla režisérka Adéla Stodolová s hereckým týmem, který už má víceméně vyzkoušený z inscenace Přirození. Tentokrát už není třeba hledat přesah či hloubku, neb se jedná o čistou zábavu oděnou v obscénním hávu, kde je jen nutné nechat se strhnout stejnou vlnou, na které surfují tvůrci a připravit se na více než časté vulgarismy. Žánrem, jenž posloužil, aby se čtveřice účinkujících mohla vydovádět, byla zvolena detektivka, ale o to asi ani nejde. Grotesknost se povedla a já odešel z Rubínu s varlátky na krku.
(zadáno: 24.4.2017)
Mocná Afrodíté - Divadlo pod Palmovkou  50 %
Nepodařilo se to hlavní. Zachovat jedinečný vtip Woody Allena vycházejícího z brilantních konverzačních situací. Zdeněk Kupka se v ústřední roli snaží statečně, a především ve scénách s Vendulou Fialovou se daří vytřískat co nejvíce vtipných momentů, ale to je na poměrně dlouhou inscenaci málo. A protože jsou další postavy upozaděny, je vidět, že tato dvojice celé představení sama neutáhne. Absolutně zbytečně, a chvílemi vlezle, pak působí celý antický chór v čele se Stanislavem Šárským. Obrovská škoda, že se k inscenaci nepřistoupilo více komorně, pokorně a precizně nepohrálo s dialogy.
(zadáno: 21.4.2017)
Měním se v chlapa - Divadlo X10  60 %
One woman show se postupně mění na one man show. Vzhledem k tomu, že do představení budete vtaženi přímo fyzicky (ale nebojte se, pokud o něco přijdete, dostanete za to pivo), ani chvilku nehrozí, že byste se nesoustředili. Navíc výkon Lucie Roznětínské je natolik suverénní, že by byla škoda neprožít pohlavní proměnu s ní. Přestože je sdělení autorky nesmlouvavé a v dnešní společnosti se gendrové vnímání opět přetřásá, nemohu se zbavit dojmu, že jsem hodinu sledoval sice perfektní a naléhavou výpověď, ale přeci jen pouze proměnu ženy v muže. Ovšem s Lucií Roznětínskou ta proměna stojí za to.
(zadáno: 21.4.2017)
Kronika ohlášené smrti - Divadlo Spektákl  60 %
Nádherná výprava, choreografie, pohybové části... na to vše se velmi příjemně dívá. Navíc režisér Jan Holec vede herečky a herce jistě a dokáže se věrně držet předlohy. Bohužel je upozaděno to zásadní, a sice sdělení o netečnosti lidí, egoistickém vidění světa jednotlivcem, který si raději hledí svého, než aby zasáhl do blížícího se neštěstí, jež prochází kolem. Přitom po téhle myšlence jistě tvůrci šli, neb její aktuálnost je nezpochybnitelná. Představení nicméně doporučuji, jen je potřeba nenechat se zlákat obrazovou přitažlivostí, ale zuby nehty se držet textu. Asi to zkusím ještě jednou.
(zadáno: 21.4.2017)
Kabaretní bramboračka (Lesk a bída zemských jablek) - Divadlo Viola  50 %
Celou inscenaci provází hraní si s jazykem a slovní hříčky, na kterých si dal Milan Šotek skutečně záležet. Bohužel je to to jediné, co hra nabízí divákovi. Možná bych ještě zmínil loutkářské umění s bramborami v podání Anity Krausové a Jiřího Suchého, ale to je asi tak vše, co stojí za zmínku. V případě, že by se jednalo o představení pro děti, či dospělé, kteří se do dětství již vrací, mohlo by své opodstatnění mít. Takhle zůstal jen "tak trochu zvláštní kabaret". Pokud však byl záměr odreagovat se od běžného divadla, můžete si tu bramboračku klidně objednat. Ovšem schází více soli a pepře.
(zadáno: 21.4.2017)
Ptáci - Komorní činohra  80 %
Ptáci jsou jen záminka. Vy budete sledovat lidské bytosti na pokraji samotné existence nebo už dost možná za ní. Jak žít když už nikdy svět nebude takový, jaký ho znáte? Co si ponechat z lidství? A co obětovat? Pro postavy je riskantní opustit svůj úkryt, ale vy prožijete napětí, které provází každého jedince, jenž je uvězněn s podobně zoufalými lidmi s neexistující budoucností. Úzkost a bezvýchodnou situaci zvládl celý inscenační tým naprosto věrohodně. V pevné režii M. Vokouna zaujme především ústřední dvojice v podání D. Šoltýsové a D. Bambase. Ani jsem nedýchal. A to ani o přestávce...
(zadáno: 11.4.2017)
Den bez Rusáka - Divadlo X10  60 %
Ztřeštěné, výstřední, zuřivé, náruživé. Polská "generace nic", pro níž je svoboda pouze prostředek ke konzumnímu stylu života, ale zároveň si s tím vlastně nevědí rady, zobrazil strašnický tým věrohodně. Postavu Jakuba Gottwalda obklopovala pětice natolik nesympatických žen, že mi ho bylo celou dobu líto, i přes to, že sám zobrazoval typického představitele tápající generace. Zdařilo se navíc zakomponovat i promlouvání samotné autorky, čímž vznikla trefná a autentická výpověď. Škoda, že se nepodařil lépe vystavět příběh, což ovšem mohl být záměr, neb jaký mají vlastně oni lidé životní příběh?
(zadáno: 11.4.2017)
Svolení - Divadlo La'My  70 %
Základem pozoruhodnosti inscenace je stavba a poselství textu, jenž si režisér Martin Satoranský sám přeložil. K němu se přidala i scéna, která sdělení hry pomáhá a nepochybně samotná režie. Ač má Svolení hodně prostoru pro komediální scény a účinkující je také bohatě využívají, nejvíce oceňuji tepání do lidské potřeby pevně ukotvit v jistém neotřesitelném postavení, které následně rozvíjí v nezbytnou nadřazenost. Vůči společnosti, vůči ženě, vůči Bohu... Hra tak poskytuje dostatek námětů na přemýšlení o lidské (ne)přirozenosti. Herně pak nemohu nic vytknout Jakubovi Kropáčkovi a Adéle Koutné.
(zadáno: 6.4.2017)
Dílo - Studio Hrdinů  80 %
Věřte, že teambuilding v podání M. Bambuška na základě textu E. Jelinek není radost, ale dřina a sáhnutí si na dno sil, stejně jako se to stalo tisícím dělníků při stavbě vodní elektrárny v Kaprunu. Nad tím vším pak mrská bičem samotný ďábel ve vskutku infernálním podání M. Sidonové. K tomu si připočtěte živou hudbu, vizuální stránku, hraní si s prostorem, tak jak to M. Bambušek umí a vyjde vám, že vznikla hra, jež klade množství nepříjemných otázek od přehlížení historických skutečností až po současné bavení se bez špetky pokory s cílem vysát všechny podobně jako dělníky stavějící velké dílo.
(zadáno: 6.4.2017)
Tu noc těsně před lesy - Studio Rote  70 %
Čtyřicet let starý text uvedli ve Strašnicích s překvapivě uvěřitelnou aktuálností. Vyvrženec společnosti v suverénním podání Michala Balcara nenechává ve svém monologu diváky na pochybách, že ač vlastně přesně neví kudy kam, má jisté přesvědčení, které bude prosazovat, ať už je společnost naladěna jakkoliv. Zoufalá snaha postavy navodit smysluplný dialog pak nezadržitelně směřuje ke konci, který jednoduše nemůže být happy endem. Ve Strašnicích vznikla další hra, jež klade neodbytné otázky, které si divák musí zodpovědět sám, což potvrzuje, že dramaturgie tohoto divadla jde správným směrem.
(zadáno: 6.4.2017)
Taxistyx / Přízrak - Divadlo Letí  60 %
Hra D. Košťáka je napsána příjemným poetickým jazykem, ve kterém je i řada detailů krásně vyobrazena. Celé téma, kde jízdy taxíkem skrze matičku Prahu mají podobnost s plavbou v přítomnosti převozníka na bájné řece Styx, je rozhodně zajímavé, a neméně pak osudy všech postav, ve kterých hrají prim postoje k mezilidským vztahům. Hra S. Turunen pak na jeviště přivádí trojici žen a sleduje jejich hledání ukotvení v současné společnosti. Obě hry vznikly jako dárek k 10. výročí Divadla Letí, a kdo měl možnost tento prezent rozbalit, strávil sto minut s vlastně dost povedeným divadelním polotovarem.
(zadáno: 4.4.2017)
Ve jménu lásky (a přátelství) - OLDstars  60 %
Oskar Bábek napsal další pozoruhodnou hru, a tak jako v Torpédu pro tebe do ní obsadil Jana Búrika a Richarda Rozkovce. I tentokrát si vybral lehce absurdní zápletku, kterou nápaditě rozvíjí skrze humor jemu vlastní, čemuž zmínění aktéři zručně pomáhají. Kromě vtipu je největší předností inscenace znatelná souhra účinkujících. Přestože se celá hra odvíjí v jakési čekárně na poslední soud, vážná linka a určité napětí tu úplně nevyniká, což je dost možná největší škoda. Ovšem nutno dodat, že jsem značně ovlivněn srovnáváním s těžko překonatelným Torpédem pro tebe. Rozhodně si však nenechte ujít!
(zadáno: 4.4.2017)
Buňka číslo - Studio Hrdinů  50 %
Další původní český text o elitách a elitářství ve Studiu Hrdinů. Námět zkoumající českou identitu je však spolu s hereckými výkony to jediné, co si z inscenace lze odnést. Jakoby Petra Hůlová neměla dostatek času hru domyslet, dopsat. Při sledování stále se opakujících a přidávajících znepokojujících otázek, to vše de facto bez režie, není udržet pozornost úplně jednoduché. A hlavně schází myšlenka. Jestli to mělo být pouhé varování, kam se může naše zem dostat, tak to tedy strach mám, ale možná spíš na kulturním poli. Ovšem ještě jednou vyzdvihnu trio hereček, ty za návštěvu inscenace stojí.
(zadáno: 3.4.2017)
Umění vraždy - Divadlo Na Fidlovačce  30 %
Komedie, ve které nefungovalo to hlavní, humor. K celkovému lepšímu vyznění, než že se potkala nuda s trapností, nepomohly ani násilně vložené vulgarismy, které naopak zdůraznily, že na vtip se bude tlačit za každou cenu. A tlačilo si silně, leč marně. Zoufalému výsledku navíc uškodil i zřejmě režijní záměr pojmout inscenaci jako vážné poselství v realistickém provedení. I to se minulo účinkem. Obávám se, že hra se vydala přesně cestou, která nezaujme ani pravidelného návštěvníka Fidlovačky, ani diváka, jenž chtěl dát Fidlovačce šanci.
(zadáno: 31.3.2017)
3 sestry - OLDstars  70 %
--- 6 sester Martina Satoranského --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.3.2017)
A pak přišla Mirna - Divadlo Letí  80 %
--- A pak to přišlo --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.3.2017)
Macbeth - Divadlo D21  50 %
Skutečnost, že krev nejde jen tak smýt, povýšil Michal Hába v první polovině hry na nosný motiv. Do popředí inscenace se dostaly čarodějnice, které považuji za základ Shakespearovy hry. V této úpravě však efekt převyšuje sdělení, navíc bych neřekl, že by potoky krve byly něčím, co tu ještě nebylo. Vysvětlení možná nabízí druhá polovina, kde je především ve filmových dotáčkách vyobrazen výsměch všem kýčům a patosu, čímž vlastně Michal Hába dost možná vykládá své pojetí Macbetha. To rozhodně zajímavé je, žel nevyrovnanost inscenace a její natahování převažuje nad možným zážitkem s přesahem.
(zadáno: 22.3.2017)
Noc tribádek - 3D Company  70 %
Skrze vztah mezi Augustem Strindbergem a jeho ženou, taktéž představitelkou rolí v jeho hrách, a skrze vztah úspěšného autora k ostatním osobám, můžeme sledovat jisté mocenské tahanice v divadelním prostředí. Mně však evokovaly tvrdé boje mezi nadřazeným mužem a podřízenou ženou, případně mužem ve vysokém postavení vůči lidem, jimiž svým způsobem pohrdá, přestože je nutně ke své pozici potřebuje. To je samozřejmě tak aktuální! Tomáš Kobr jako Strindberg je přirozeně nejvíce v popředí dění, nicméně každá postava si svůj kus jeviště dokáže urvat. Výtečná souhra. To vše v pevné režii Jakuba Šmída
(zadáno: 21.3.2017)
Maryšo! Evo! Dom! - Divadlo Spektákl  70 %
Moji značnou averzi k české klasice dokázalo přemoct až právě toto provedení dvou kusů v jednom. Jan Holec se svým týmem vytáhl to podstatné, revoltu žen, jež se postaví proti svému okolí a s neobvyklou silou, kterou mají právě ženy, čelí všem nepřízním a podstupují tak zřejmě předem prohraný boj. A byť umlčeny růží, rozhodně ve stoje. Přesně takhle si představuji ztvárnění více než sto let starých her. Vybrání tématu, které zůstává stále aktuální, a jeho představení divákům mladými, nadšenými herečkami a herci, ze kterých entuziasmus doslova prýští. Vše podtrženo vhodným hudebním podkresem.
(zadáno: 21.3.2017)
Téměř TŘI SESTRY - Divadlo DISK  70 %
Místy až radikální úprava, která nechala například zmizet postavu Mášina muže Kulygina, umožnila téměř celému ročníku katedry činohry DAMU hrát bez kudrlinek, na dřeň, vyostřit vztahy mezi jednotlivými postavami, a tím odhalit skutečnou podstatu dramatu. Touhu po něčem, co postupně nepřichází a nikdy nepřijde. Marné naděje jsou přítomny po celém sále Disku. Je třeba zmínit, že herecká souhra je perfektní, a byť z pánského osazenstva mírně vyčnívá Viktor Javořík, je znát, že jako celek tato ostříhaná inscenace obstála. Představení nelze než vřele doporučit. Pocítíte, kterak lze promarnit život.
(zadáno: 21.3.2017)
1913 - Tygr v tísni  50 %
Výjimečné osobnosti nechají nahlédnout diváka do svých myšlenek, objasňují svá jednání a navozují navenek příjemnou atmosféru roku 1913. To, že pod povrchem se blíží osudný rok tolik cítit není, což byl zřejmě záměr. Nicméně jde skutečně jen o přehlídku známých postav, a protože logicky každé osobě může připadnout jen krátký čas, v němž se chce předvést, proběhne inscenace jako sled obrazů, byť pěkně zahraných. Pustit se do dramatizace takové knihy svědčí o odvaze tvůrců Tygra v tísni, ovšem vyjma slušných hereckých výkonů ve mně ten zásadní pocit, a sice že se blíží tragédie, probuzen nebyl.
<<  <  10 11 12 13 14 15 16 17 18  >  >>