Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 25.10.2021)
--- Válka! Jupí, aha --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.8.2019)
--- Kdybych byla... --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.9.2017)
Přiznávám, že mě na představení zaujaly především tři aspekty. Na festivalu v Roudnici se zajímavě hrálo s prostorem. Dokonce se využily i přilehlé ulice kláštera. Dále pak jsem celou dobu oceňoval fyzický boj účinkujících s chladným počasím. A nakonec jsem byl až oslněn výkonem Evy Sinkovičové, jež dala nelehkému textu tvář a se silným prožitkem příběh Medeie dokázala divákovi přednést působivě. Bohužel text samotný mě vlastně vůbec neupoutal, ale výše zmíněné stálo za zhlednutí a zároveň nalákalo do sklepního prostředí H2O, kde bude mít inscenace jistě jinou atmosféru. Přijďte posoudit sami.
(zadáno: 21.4.2017)
One woman show se postupně mění na one man show. Vzhledem k tomu, že do představení budete vtaženi přímo fyzicky (ale nebojte se, pokud o něco přijdete, dostanete za to pivo), ani chvilku nehrozí, že byste se nesoustředili. Navíc výkon Lucie Roznětínské je natolik suverénní, že by byla škoda neprožít pohlavní proměnu s ní. Přestože je sdělení autorky nesmlouvavé a v dnešní společnosti se gendrové vnímání opět přetřásá, nemohu se zbavit dojmu, že jsem hodinu sledoval sice perfektní a naléhavou výpověď, ale přeci jen pouze proměnu ženy v muže. Ovšem s Lucií Roznětínskou ta proměna stojí za to.
(zadáno: 11.9.2016)
Kombinace Škvoreckého Sedmiramenného svícnu a Čapkových Apokryfů předvádí příběh o Židovce, která přežila Terezín, prorostlý myšlenkami o vině, nevině, odsouzení a smrti Ježíše Krista. Spojení na jedné straně reálné krutosti k mladičké Židovce, na druhé straně až politického pohledu na jeden z nejstarších lidských příběhů, je vedeno s citem. Jan Battěk a Eliška Vocelová hrají své postavy precizně a skvěle. Anežka Šťastná, jako mladá dívka donucena k odsunu, vyvolává dojetí a soucit. V OLDstars vznikla pozoruhodná, promyšlená, aktuální a velmi dobře zahraná inscenace. Rozhodně doporučuji!
(zadáno: 28.2.2018)
Po Osamělosti komiksových hrdinů přišla stejná tvůrčí skupina s další zajímavou látkou. Příběhem posádky Apolla 11. Jenomže oproti předchozí inscenaci a nepřebernému množství nápadů, je v tomto případě hra už od začátku limitována doslovnými přepisy komunikace mezi posádkou a řídícím centrem. Skulinek, jak do představení vměstnat humor a hravost, je sice nakonec dostatek, jinak se ale jedná především o audiovizuální mejdan, jemuž by spíše slušel hlavní sál klubu Roxy. Tím však tuto složku inscenace nekritizuji, naopak hudba Iva Sedláčka je působivá. Jako celek je ale hra jen malý krok pro NoD.
(zadáno: 29.9.2021)
--- Hmyzzzzzzokalypsa --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 4.5.2017)
Na každém slově, pohybu, výrazu je nádherně vidět, že Ivana Uhlířová fragmenty deníků Paula Klee převzala nesmírně citlivě a režisérsky obdivuhodně precizně zpracovala myšlenky provázející vznik tvorby pomocí dvou částí jedné osobnosti. Společně s též perfektním a přesným Michalem Kernem nabídla divákům, kteří doufám ocení jedinečnost této inscenace, minimalisticky pojatou, těžko uchopitelnou, avšak závažnou cestu do hlavy výtvarného umělce. Studio Hrdinů uvedlo experiment, jenž do jeho prostoru zapadl jako ulitý. Byl bych neskonale rád, kdyby podobná díla byla opět základem tamní dramaturgie.
(zadáno: 5.12.2019)
--- Prášky pro všechny --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.2.2017)
--- Příběh za víc než za korunu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 24.4.2017)
Nepodařilo se to hlavní. Zachovat jedinečný vtip Woody Allena vycházejícího z brilantních konverzačních situací. Zdeněk Kupka se v ústřední roli snaží statečně, a především ve scénách s Vendulou Fialovou se daří vytřískat co nejvíce vtipných momentů, ale to je na poměrně dlouhou inscenaci málo. A protože jsou další postavy upozaděny, je vidět, že tato dvojice celé představení sama neutáhne. Absolutně zbytečně, a chvílemi vlezle, pak působí celý antický chór v čele se Stanislavem Šárským. Obrovská škoda, že se k inscenaci nepřistoupilo více komorně, pokorně a precizně nepohrálo s dialogy.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 25.4.2017)
Tomáš Dianiška skutečně napsal neobvyklou "píčovinu", jak sám uvedl. Život jí pak vdechla režisérka Adéla Stodolová s hereckým týmem, který už má víceméně vyzkoušený z inscenace Přirození. Tentokrát už není třeba hledat přesah či hloubku, neb se jedná o čistou zábavu oděnou v obscénním hávu, kde je jen nutné nechat se strhnout stejnou vlnou, na které surfují tvůrci a připravit se na více než časté vulgarismy. Žánrem, jenž posloužil, aby se čtveřice účinkujících mohla vydovádět, byla zvolena detektivka, ale o to asi ani nejde. Grotesknost se povedla a já odešel z Rubínu s varlátky na krku.
(zadáno: 28.5.2022)
--- Erupce temné paměti --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)