Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.11.2016)
Že Thomas Brussig umí dobře napsat monolog, se před lety ti šťastnější mohli přesvědčit v Komedii na hře Hrdinové jako my. Tentokráte jeho sonda míří do duše fotbalového rozhodčího, a protože nám ji citlivě, ale zároveň s nesmírným nasazením, dokáže Ladislav Hampl otevřít, v jednom ze svých nejlepších hereckých výkonů, jedná se o velmi podařené představení. Ani se nemusíte obávat, že nejste fotbaloví fajnšmekři, byť býti zasvěcený je jistě výhoda. Předností pak dále je, že i Ladislavu Hamplovi je toto téma blízké. Je to znát, a proto se usaďte na tribunu a společně jej můžete krásně vypískat.
(zadáno: 9.11.2016)
Jedinec, který na jedné straně trpí rodinnými problémy a problémy s nepřiznanou homosexualitou, na straně druhé je součástí německého oddílu hromadně popravující Židy a další Untermenschen na východní frontě, je dohnán svými běsy. Z knižní předlohy se podařilo vytáhnout to hlavní a poměrně zajímavě děj poskládat. Trochu trpí herecká souhra, některé scény výrazněji převyšují jiné, ale atmosféra a výpovědní hodnota zůstává na vysoké úrovni. Jan Teplý si s ústřední rolí poradil velmi dobře (byť mi jeho mluvený projev až moc připomíná Michala Dlouhého), čímž povyšuje inscenaci na slušný nadprůměr.
(zadáno: 8.11.2016)
--- Sveřepí šakali ve vile vyli --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.11.2016)
--- Do sklepení Slovenského štátu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.11.2016)
Faust, který byl oproštěn značné části textu, značné části myšlenek. O to více však je na dřeň zobrazen na jedné straně svou věčností unavený Mefisto, na druhé pak vztah mezi Faustem a Markétkou, a jejich chápání svých životů. Na této moderně pojaté inscenaci zaujme především skvěle ztvárněný Mefisto v  jedinečném podání Filipa Březiny, ale nerad bych opomněl i Denisu Barešovou a Vojtěcha Vodochodského, kteří své postavy uchopili taktéž citlivě. Myslím, že režijní práce Norberta Závodského, a jeho vhodně zvolená úprava, byla základem k povedené inscenaci pasující do směřování Divadla Spektákl.
(zadáno: 6.11.2016)
Dramaturgie, scéna, kostýmy, hudba, režie. To vše se povedlo, navíc se k tomu přidal s precizním a charismatickým výkonem Stanislav Majer. Jenže se obávám, a už to tak i vypadá, nejvíce se bude mluvit o textu Davida Zábranského. O jeho provokativní výpovědi. Ano, špatně napsaný text to jistě není. Pokud vám ovšem narcismus a egoismus autora nebude příliš vadit. Zda přistoupíte na to, že si napsal na sebe reklamu. Hru doporučuji, ale aby dostála svému poslání (ač pochybuji, že nějaké bylo úmyslem), přál bych si, aby se ze Studia Hrdinů projela po rudé politické mapě naší domoviny.
(zadáno: 6.11.2016)
Tak přesně takhle bych si představoval, že OLDstars pojme hru Williama Shakespeara. Všechnu vážnost stranou a udělat si to po svém. Bláznivě, uvolněně a s cílem, aby to bavilo hlavně herce samotné. Když si k tomu ještě přidáte živou hudbu a zpěvy, pak vás jistě dění na jevišti vtáhne a budete na podobné, možná i stejné vlně jako účinkující. Přesto ale nelze namítnout, že by se nejednalo o Shakespeara. Zachován byl především jazyk a určitý způsob vyjadřování, což lze nejlépe vidět ve scénách, kde se velmi dobře projevují Kryštof Lepšík a Štěpánka Romová.
(zadáno: 6.11.2016)
Martin Satoranský tentokráte v OLDstars sáhl po čistokrevné frašce, kde nemusíte hluboce přemýšlet, ale o to více se budete kochat nad situační komedií. A dobře udělanou, neb s úpravou, dramaturgií a režií si Martin Satoranský pohrál s precizností sobě vlastní. V provedení, které jsem viděl, pak ještě zaskočil na jevišti. Doplnil tak perfektního Václava Matějovského v ústřední roli, jehož výkon inscenaci zcela dominuje. Pokud holdujete tomuto žánru nebo se jednoduše chcete necelou hodinku dobře bavit, pak račte do OLDstars, kde vám nabízejí roztomilý humor. Bezpochyby nebudete litovat.
(zadáno: 6.11.2016)
Suverénního výkonu Elišky Vocelové se zdatně drží i Martina Haluzová, a tak máte minimálně jeden pádný důvod tuto inscenaci navštívit. Uvidíte střet činoherní a loutkové herečky, které spojuje aktuálně společná práce na loutkové inscenaci, ale také vztah k jejímu zesnulému režisérovi. Byť se text samotný točí výhradně kolem divadelního prostředí a zřejmě zaujme více "lidi vod fochu", lze v něm najít i přesah, který vás pustí do hlubších úvah...
(zadáno: 6.11.2016)
Vždycky, když se někdo ohání tím, že jsou dnešní děti vystavovány příliš velké dávce násilí, což může negativně ovlivnit jejich vývoj, vzpomenu si na pohádky bratří Grimmů. Mimo jiné i na Jalovce. Krutější pohádku najít by zabralo asi hodně času, ale doporučuji ten čas raději strávit v OLDstars, kde nastudovali tento příběh hravě a zdařile. Už scéna samotná je řešena nápaditě a nejen scéna. Na výsledném díle se podílel kolektiv a uznale oceňuji, že všechny nápady se podařilo poskládat srozumitelně a příběh běží krásně plynule. A to tak že zbyde i na menší odbočku do jiné pohádky. Povedené!
(zadáno: 6.11.2016)
Pro mnohé je kniha Richarda Bacha o hledání pravé lásky nedotknutelný text. Pro mě ne, nebo jsem jej četl příliš mlád. O to více jsem však rád, že mi v OLDstars dokázali mé počáteční pochyby rozptýlit. Zásluhu na tom má jak úprava textu, ze kterého zmizel jistý patos a zůstalo to podstatné, stále aktuální, tak výkony obou protagonistů. Málokdy se sejde taková dvojice, jejíž souhra je dokonale přesná. Je vidět, jak se jednomu s druhým dobře hraje, a to se odráží na celkové kvalitě inscenace, na naléhavosti výpovědí postav. Tuhle hru mohu doporučit všem, kteří mají rádi dialog, jenž má co říct.
(zadáno: 25.10.2016)
Přes nesporně povedené psychologicky procítěné herectví Kristýny Klimešové a Martina Čarného jako sourozenců, co by k sobě jistě chtěli mít blíže než skutečně mají, se jedná o velmi odhadnutelný příběh. Zbývá nám tedy spíše prožívat napětí, které mezi sebou mají postavy, než to které měla předvést zápletka. Přestože se oba aktéři nejen snaží, ale opravdu jim to jde, jedná se o tuctový text, který ani jeden z herců nezachrání. Škoda, tento tvůrčí tým by se slibným textem mohl předvést o hodně zajímavější představení.
(zadáno: 20.10.2016)
Palec nahoru: kolektiv stvořil text a úspěšně ho převedl na jeviště. Palec nahoru: kolektiv hraje žáky třídy na střední škole, jako by se o spolužáky skutečně jednalo. Palec nahoru: kolektiv skvěle ukazuje, kterak to má dnešní mladá generace v internetové anonymitě složité. Jak těžké je bližší seznámení, prosazení vlastního názoru, apod.. Palec nahoru: za všechny ty detaily charakterizující "Google generaci". Palec nahoru: za videa. Nečekejte klasický příběh, tito mladí jsou klipovití. Pestrá mozaika životů náctiletých a Julii Vaňkové jsem tu "hejtařku" naprosto uvěřil. Za mě palec nahoru.
(zadáno: 17.10.2016)
Tahle inscenace vám dá křídla, ale musíte splnit dvě podmínky. Nejprve přijmout fakt, že je to hra Egona Tobiáše, takže zapomenout na klasické i méně klasické divadelní postupy. Pokud tento fakt přijmete, můžete se i velmi dobře bavit, protože režie Jana Friče je nápaditá a plná krásných detailů. Navíc herci hrají na 100 %, a jejich nasazení je plné energie. Více než kdybyste vypili deset litrů redbullu. Druhou podmínkou je nechat se vtáhnout účinkujícími do jejich ulítlého světa, kde jen máloco dává jasný smysl. Mně se žel podařilo splnit pouze první podmínku, přesto mám jen slova uznání.
(zadáno: 11.10.2016)
Skvostný text. Moderním, svižným způsobem se dotýká tak zásadních témat, jako jsou pocity osamělosti, neschopnosti přímé komunikace, otevření srdcí a duší pouze skrze anonymitu moderních technologií. V OLDstars uchopeno s neuvěřitelnou něhou. Oba aktéři, na rozdíl od svých postav, nic neskrývají a nabízí nám tak dojemný a smutný příběh, jenž čím déle pokračuje, tím se blíží konci, který nemůže být happyendem. Nemohu jinak než doporučit tuto vlajkovou loď OLDstars, kde budete naplno vtaženi mezi dvě citlivé osoby, jimž tak strašně moc přejete porozumění... tak moc, jako je ho mezi námi málo.
(zadáno: 6.10.2016)
--- Přehlídka zklamaných lidí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2016)
Nastudovat grotesky, které mají jasný cíl, tedy pobavit diváka, vyžaduje sestavit tým, který bude sehraný, a dá do toho neuvěřitelnou energii. A ani to nezaručuje, že se výsledek povede. Musíte mít vše promyšlené do nejmenších detailů, aby gag byl skutečně gag. Tohle vše se Janu Holcovi povedlo. Navíc se k tomu vhodně přidala živá hudba a pocit, že jste uprostřed zlatého věku grotesky, se dostavil. Všem mladým aktérům tleskám a děkuji, protože je radost sledovat, když má mládí takové nadšení ruku v ruce s talentem. Necelou hodinu mi z tváře úsměv nezmizel, a to se mi nestává často. Příjemné!
(zadáno: 4.10.2016)
"Piraňa v rybníčku německé literatury“ Sibylle Berg napsala nesmlouvavý text, který Ewa Zembok uchopila se zručností sobě vlastní. Hra o čtyřech ženách pohybujících se na tenké hranici přizpůsobení se standardům dnešní společnosti, a zároveň těmito standardy pohrdající, je mrazivá nejen svým obsahem, ale především projevem všech aktérek. Se stylizovaným zevnějškem mi nekompromisními údery emancipovaných žen předvedly, jak těžké je uchopit své postavení v době, která je plná paradoxů. Účinkujícím tleskám, s jakou hrůzou na mne působily. Odnáším si katarzi, "buďme sami sebou", ale jde to vůbec?
(zadáno: 4.10.2016)
Cyklus Písně o zemi a druhá jeho druhá část. Země. Už v Prometheovi (první část cyklu) jsme toto téma mohli zaregistrovat, byť nebylo nosným tématem. Zde se však už věnuje tvůrce výhradně oslavě zemi jako půdy, Zemi jako vlasti, zemi jako lůnu matky nás všech. Do podzemí bylo navezeno několik tun zeminy, a především na ní a v ní nám Miroslav Bambušek představuje spíše pohybové divadlo, doplněné, jak má zvykem, o hru s projekcemi, světlem, tmou, živou hudbou. Celkově nemá inscenace takou výpověď jako precizně propracovaná první část, což je škoda, ale počkejme si na další pokračování cyklu...
(zadáno: 4.10.2016)
Rozhodně se nejednalo o běžné scénické čtení. Text dramaturgyně Marcela Magdová společně s herečkou Ljubou Krbovou vybraly skutečně pečlivě, a tak jsme zřejmě v jediném provedení mohli sledovat příběh ženy, jež se pomalu stávají symbolem doby. Ženy úspěšné, cílevědomé, cynické, ale také osamocené, bez empatie. Suverénním způsobem podala Žannu Ljuba Krbová! Mimořádnost zážitku umocnili ale i další účinkující. Bezprostřední Miroslav Hanuš, svým způsobem protipól Žanny. Rozčarovaný, tápající a zoufalý Václav Matějovský nebo křehce bezbranná Elizaveta Maximová. Doporučuji přečíst blog Jiřího Kouly.
(zadáno: 24.9.2016)
Prvním problémem se mi zdá text. Sice se opírá o zajímavá témata, ale jeho výpovědní hodnota, možná i skladba, je slabá. Viděno dvakrát, vždy v jiném obsazení, a pokaždé bylo znát, že herci se s postavami těžko ztotožňují. Nakolik je to režijním vedením, nakolik tím, že se jedná o psychologicky náročné postavy, těžko říct, ale na výsledku je to bohužel znát. Charismatickou dvojici matky a jejího zetě vytvořili Nicol Hrabovská a Lukáš Ruml a postavu syna noblesně podal interesantní Adam Mensdorff-Pouilly. Snahu cením, přesto jsem přesvědčen, že tento text není úplně pro OLDstars tím pravým.
(zadáno: 22.9.2016)
Pomona nám nabízí detektivní příběh, kde by detektivem měl být sám divák. Osobně jsem této nabídce odolal, a to především proto, že mě naprosto pohltilo samotné jednání postav pohybujících se v mezních životních situacích. De facto každé osobě jde v pochmurném prostředí o život. Děj neprozradím, ale musím všechny herce pochválit, jak jednotlivé obavy, strachy a zoufalství postav ztvárnili. Děsivému prostředí také pomáhá scéna, kterou vytvořil P. Morávek a největší uznání pak směřuje k J. Holcovi, jehož režie pevně drží zpřeházenou časovou posloupnost, a zároveň přímočaře předkládá úzkost textu
(zadáno: 22.9.2016)
Jak píše kolega J. Koula, nejedná se o inscenované čtení, ale o divadelní formu, kde je čtení vlastního blogu upřímnou zpovědí třicátníka dnešní "fejsbukové" doby, který hlavní postava obratně nazývá Život 2.0. Pokud si vzpomenete na přelom století a film Samotáři, můžete porovnat, kam se dnešní generace třicátníků posunula. Autentický a okouzlující M. König (N. Mikulová jej vhodně doplňuje) vás provede svoji citově a vztahově zmatenou etapou života, která frčí rychlým spádem příznačným pro dnešní dobu. Jedinečný zážitek aneb "Je těžké se rozejít s holkou, s kterou nechodíte... ale dá se to."
(zadáno: 21.9.2016)
--- Na tomto divadle určitě neusnete --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2016)
--- Krví nasáklá Štvanice --- (více v článku na blogu)