Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 31.3.2016)
Abych to vzal po pořádku. Téma hry, nelehký život chovankyně dětského domova, bylo pro komorní scénu zvoleno jistě dobře. Samotná hra se však dle mě jen tak lehce otírá o problémy dospívajícího děvčete. Obrovská škoda, že se nešlo více do hloubky, mimo jiné proto, že slečna Elizaveta Shvachko (nyní již Maximová) podává úchvatný výkon. Ty rychlé přechody v cítění postavy, podmanivá gesta... kupuji obrovský klobouk a ten smekám. Hra sice nemá ani hodinu, ale já už po deseti minutách chtěl vběhnout na scénu a sám Nataše nabídnout všechnu svoji lásku...
(zadáno: 10.11.2017)
Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
Přestože se mi však pověstný dramatický oblouk nepodařilo spojit, zůstal neotřesitelný zážitek a neutuchající zájem o další Bambuškovu tvorbu. A slova „Chována v nitru hvězda žhne... Ten, kdo ji cítí, neutone" mi v hlavě zůstala navěky.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 7.12.2017)
Nádherná pohádka, ve které není ani zrnko podbízivosti. Humor, jenž spojuje účinkující s divákem (a často i dospělé) je chytrý a laskavý. Určitě není pro děti těžké se do příběhu ponořit, protože scéna, které dominuje obrovský strom, se během představení rozšíří po celém divadelním sále a všichni tak mohou putovat s trojicí mládenců, jejichž charaktery jsou pro poselství směrem k dětskému divákovi tím hlavním. Zatímco A. Polák zobrazuje načinčanou povrchnost, J. Kniha těžko definovanou podlost schovanou pod maskou humoru. Snad si děti odnesou, že neradno věřit oběma. Zážitek si odnesou určitě.
(zadáno: 9.2.2018)
Hostující renomovaný režisér Jan Klata se zaměřil především na mužskou agresivní macho nadřazenost v podobě zobrazování chtíče nad de facto bezvýchodným údělu ženy. Vybrat si jedno téma a tomu podřídit celou inscenaci byl jistě správný postup, bohužel se však nepodařilo utáhnout celé představení tímto směrem, a tak je řada scén nepřirozeně natahována, nepomáhá "přepálená hudba", registrujeme jednoduchý humor na hranici trapnosti... tím vším je naléhavost sdělení rozmělňována. Silně však vyzní alespoň konec. Ovšem jako už poněkolikáté i díky výkonu Terezy Dočkalové má návštěva inscenace smysl.
(zadáno: 22.3.2019)
--- Nebude-li sranda, nebude Ibsen --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.12.2018)
--- Láska, divadlo, Židé --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.7.2020)
--- Krása Nesmíru pro vyvolené --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.5.2022)
--- Vesmírné hračky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.5.2016)
Projekt čtyř režisérů, kteří již s prostorem MeetFactory mají zkušenosti, nelze hodnotit jednoznačně. Už proto, že existence ve snech také není jednoznačná. A vlastně ani nejde o hodnocení, ale pocity, které ve vás tato vizuálně nesmírně zajímavá výprava do snění ženy vyvolá. Zda vás vtáhne do dějů jednotlivých románů. Chvílemi určité přechody váznou, nicméně pokud pro vás snění není pouhým přechodem mezi jednotlivými dny, ale světem plným inspirace, osamění, přemítáním o svém bytí, pak máte naději že vás toto představení zaujme. Přes jisté výhrady jsem já vtažen do světa snění byl.
(zadáno: 6.12.2017)
Mnohovrstevný text asi neprošel důslednou dramaturgickou úpravou. Pokud to tedy vůbec šlo. Jiný divák třeba pochytí více, ale já jsem přesvědčen, že zůstalo mnoho témat, která se na pódiu střídají se zbytečnou rychlostí. Když k tomu přidám vracející se retrospektivní scény, není věru jednoduché selektovat různé linie příběhu, zajímavé myšlenky a osudy obyvatel slovácké vesnice. Mrzí mne výše zmíněné, protože jinak se jedná o pozoruhodnou inscenaci se zajímavým scénickým řešením, solidními hereckými výkony, z nichž ztvárnění dospívající dcery Ivanou Uhlířovou je dostatečně kvalitní pozvánkou.
(zadáno: 2.6.2016)
Velmi originálně pojaté přemýšlení o soudobých problémech třicátnic. Obě herečky hrají s neuvěřitelnou chutí. Je poznat, že vznikl text psaný na tělo. Hra nepostrádá komiku, kterou nás Rubín vždy zásoboval. Zcela přesně se trefuje do dnešních "chlapů". Myslím, že úbytek pravého mužství začíná být naprosto aktuální téma. Ač K. Leichtová hraje skvěle, já musím speciálně vyzdvihnout výkon Anny Stropnické, což je dáno mým prvním setkáním s touto okouzlující herečkou, ze které ta komičnost stříká na všechny strany. Předvídatelná pointa naštěstí není jediným nosným tématem, takže vítejte v kómatu.
(zadáno: 11.9.2016)
Upravený text Christine Brücknerové, kdy se po smrti setkává osm historických či literárních ženských postav v jakémsi prostoru podobnému očistci, je v OLDstars uchopen s naléhavostí všech nevyslovených křivd jednotlivých postav. Spouštěcím mechanismem je čerstvý skon postavy Karolíny Vaňkové, která přinese do ženského uskupení patřičnou jiskru, jež zažehne oheň, ve kterém si každá postava zažehrá na svůj osud. Ač se mi text zdá lehce nevyrovnaný, pohromadě drží inscenaci jak bezútěšná atmosféra, tak herecká souhra, z které bych lehce vyzdvihl trojici K. Kovaříková, Š. Romová a K. Vaňková.
(zadáno: 22.3.2017)
Skrze vztah mezi Augustem Strindbergem a jeho ženou, taktéž představitelkou rolí v jeho hrách, a skrze vztah úspěšného autora k ostatním osobám, můžeme sledovat jisté mocenské tahanice v divadelním prostředí. Mně však evokovaly tvrdé boje mezi nadřazeným mužem a podřízenou ženou, případně mužem ve vysokém postavení vůči lidem, jimiž svým způsobem pohrdá, přestože je nutně ke své pozici potřebuje. To je samozřejmě tak aktuální! Tomáš Kobr jako Strindberg je přirozeně nejvíce v popředí dění, nicméně každá postava si svůj kus jeviště dokáže urvat. Výtečná souhra. To vše v pevné režii Jakuba Šmída
(zadáno: 3.6.2016)
"Dětský soubor" nám v Oldstars definitivně dospěl. Už samotný výběr hry, jedna noční služba na lince pomoci, slibuje zajímavé ponoření do pocitů lidí, jež obklopuje zoufalství. Obrovské téma! Přehlídka bytostí, trápících se z mnoha důvodů, je promyšleně seřazena, a můžeme se tak nechat vtáhnout do jednotlivých scén, oddělené vhodně zvolenou hudební linkou. Ústřední postavu pracovnice na lince pomoci nastudovaly skvěle, a každá po svém, Julie Ondračková a Elisa Speváková. Pochválit musím všechny zúčastněné, ale Annu Datiashvili vyzdvihnout až minimálně po strop. Ta bere dech a vhání slzy...
(zadáno: 4.12.2017)
Viděno na Festivalu studentského divadla v Celetné. Určitý potenciál, jenž se v textu nachází, byl ztracen zřejmě již někde při zkoušení. Snahu účinkujících v Celetné nepodpořilo ani netolerantní publikum, takže nakonec zbyl jen svérázný projev Matěje Podlešáka. Tempo uvadalo a uvadalo, myšlenky se rozplývaly, a tak i závěr vyzněl prázdně. Bohužel.
(zadáno: 2.1.2017)
Pro Jana Nebeského je Henrik Ibsen stěžejní autor, a Nora pak jeho osmou nastudovanou hrou tohoto dramatika. A že Ibsenovu jazyku a poselství rozumí, opět divákům zdařile dokazuje. Vystavil i působivou scénu, a především vybral do titulní role tu nejlepší adeptku široko daleko. Tereza Dočkalová aspiruje na jeden z nejpůsobivějších hereckých výkonů roku. Bohužel musí celou inscenaci táhnout sama, protože ostatní jí jen nepříliš zdařile sekundují (vyjma finále, ve kterém Jan Teplý konečně svoji postavu pevně uchopí). A hudební vložky Hany Seidlové jsou potom dokonalý výplod za hranicí trapnosti.
(zadáno: 4.1.2018)
V Divadle D21 vytvořili Noru ani ne tolik jako naivní a rozmarnou ženu, jako spíše do kouta zahnanou, obětavou a milující manželku, jež sice využívá svůj domeček pro panenky, ale především má strach z upřímnosti před manželem, jehož hraje pozoruhodně úsporně Lukáš Šolc. Zřejmě to bude z velké části zásluha režisérky Terezy Karpianus, že skvěle a trefně zobrazila úděl ženy po boku manžela zakládajícího si na svém postavení. A protože Stela Chmelová hraje zcela úchvatně, vznikla inscenace vysoce nadprůměrná. Navíc oceňuji i další herecké výkony, příjemně působící scénu a hudebně-taneční složku.
(zadáno: 19.12.2016)
(zadáno: 11.9.2016)
Hru Igora Bauersimy, jež vznikla na základě skutečné události, kdy se mladá Rakušanka a jen o něco málo starší Nor přes internet domluvili na společný výlet na skálu nad norským fjordem a společným skokem ukončili své žití, nastudovali v Oldstars působivě. M. Satoranský hraje mladého, lehce zmateného floutka pomalu s dětskou přesvědčivostí, oproti tomu je složitost a tajemnost druhé postavy ještě více umocněna jejím rozložením mezi tři herečky, které se výtečně doplňují. Vzájemný kontrast se tedy podařilo uskutečnit. Do textu se chvílemi vloudí i humor, což trochu odlehčuje naléhavost situace.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 31.5.2019)
--- Skrytá hrozba - drony útočí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.1.2024)
--- Dojezd zlomeného klauna aneb O Daně --- (více v článku na blogu)