Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 7.11.2016)
--- Do sklepení Slovenského štátu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.12.2019)
--- Bernhardovy žloutkové věnečky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
Neskutečnou hip-hopovou jízdu na českém venkově nám předvedla trojice Příkazký, Šimčík, Plouhar. Je poznat, že na vtipech se podíleli všichni tvůrci. Navíc při opětovném zhlédnutí musím ocenit, že humor reaguje na i na aktuální témata. Zápletek, byť nijak složitých, je ve hře hned několik, a když zabrnkají na vážnější strunu, tak opět skrze vtip. Nerad někoho upřednostňuji, ale cikán Kraken v podání J. Plouhara, to je kreace, na které se vyřádil šíleným způsobem. Jako by právě přišel od kolotoče nebo zrovna z diskotéky Domino, o jejíž osud se ve hře jedná. Vtipem nacucaného Obludova doporučuji
(zadáno: 20.11.2022)
--- Experiment člověk --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.4.2020)
--- Přitom už to běží --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 28.12.2017)
--- Kolik váží vlastní pohodlí? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 15.4.2016)
V Divadle Letí si nevybrali jednoduché téma, ale není to poprvé, a doufám, že ne naposledy. Pavlína Štorková Olgu Havlovou ztvárnila ve vší její osobnosti s neuvěřitelnou vnitřní silou. Civilně, nenuceně, bezchybně, s noblesou. Anna Saavedra se v textu nebojí ukázat Václava Havla jako člověka prostého, s chybami. Jednoduše žádná pieta, ale příběh lidí, kteří tak nějak přirozeně museli vzdorovat jakémukoliv bezpráví. V inscenaci se mimořádně hraje s prostorem Vily Štvanice (neocitli jsme se přímo na Hrádečku?), ale také s hudbou a další herci se v různých rolích skvěle točí. Nenechte si ujít!
(zadáno: 28.4.2017)
Nejprve se příběh pomalu rozjíždí v období perestrojky, aby se náhle přesunul do divokých devadesátých let a mejdan mohl začít na plné obrátky. A když píši na plné obrátky, tak tím myslím do extrému, do naprosté neuchopitelnosti, jakou ta léta byla. Skrze jízdu, která přináší drogy, rozvrácené vztahy, neúspěšné podnikání, mafii a absolutní chaos v lidech i v době samotné, pak můžeme sledovat posun ústřední milenecké dvojice (skvělý V. Matějovský) a jejich blízkých. Prázdnota, která na nás nakonec čeká, je tíživá, ale taková byla devadesátá léta, tak se lidé vyrovnávali s nově nabytou svobodou.
(zadáno: 1.8.2016)
Režisér Jan Frič pojal Oblomova ze současnosti. Řekl bych, že to byla správná volba. Z Oblomova zbylo vlastně jediné, Oblomovština, která byla, je a bude. Bohužel mi přišel Jiří Vyorálek až příliš excentrický, takže například ve scénách s Leošem Nohou, které patří k tomu nejlepšímu, cítím Oblomovštinu spíše z postavy Leoše Nohy. Dost nevyrovnané výkony jsou mezi ostatními. Příjemně překvapí Johana Matoušková, skvělá je Magdaléna Sidonová. Mužské postavy naopak tak přesvědčivé nejsou. Nicméně plno režijních nápadů a celá myšlenka, jež byla sdělena, dělají z této inscenace zajímavý počin.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 6.4.2018)
Mám rád Lucii Ferenzovou. Mám rád Markétu Dvořákovou. Mám rád Balkán. Trochu jsem očekával, že by mohl být onen večer ve Venuši ve Švehlovce příjemným zážitkem. Hodně práce na vyznění one woman show měla však také Andrijana Trpković, která je podepsána pod scénou, kostýmy a hlavně textem, jenž vychází samozřejmě z autentických pramenů. Obdivuji, jak Markéta Dvořáková zapojila veškerý svůj talent. Ať už se jednalo o hudební část představení nebo o střídání komických i vážných poloh. Suverénní výkon... krásný jak balkánská příroda. Inscenace s nádechem punku věrně zobrazující lidskou mentalitu.
(zadáno: 6.11.2016)
Suverénního výkonu Elišky Vocelové se zdatně drží i Martina Haluzová, a tak máte minimálně jeden pádný důvod tuto inscenaci navštívit. Uvidíte střet činoherní a loutkové herečky, které spojuje aktuálně společná práce na loutkové inscenaci, ale také vztah k jejímu zesnulému režisérovi. Byť se text samotný točí výhradně kolem divadelního prostředí a zřejmě zaujme více "lidi vod fochu", lze v něm najít i přesah, který vás pustí do hlubších úvah...
(zadáno: 18.9.2016)
--- Krví nasáklá Štvanice --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 2.1.2018)
--- Nemám kamarády, ani volný víkend --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.9.2016)
Přiznávám se text M. McDonagha, překlad O. Sokola a nastudování v Činoherním klubu je moje srdeční záležitost. O to více kritický bohužel jsem ke všem dalším nastudováním. V OLDstars se zcela nepodařilo vystihnout onu nenávist, jen skrze níž jsou postavy schopni projevovat své city. Ovšem do inscenace vnesla dvě světla, kvůli kterým hru posunuli do zajímavé roviny. Jednak jsou to nápaditá loutkářská intermezza o příběhu Kaina a Ábela, a pak projev Josefa Žárského, který svoji postavu pojal jako "zhuleného, zákeřného týpka". Jemu jsem tu lenost, zlobu, domýšlivost a zapšklost naprosto uvěřil.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 1.12.2021)
--- Přirozeně živý --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.1.2017)
Aktuální text o přijímání uprchlíků je zasazen na ostrov v severní Evropě. Jedná se o sondu do přemýšlení místních lidí ještě před samotným přivítáním cizinců. Oceňuji především, že se nejedná o prvoplánový výklad, kde by měli být zastoupeni vyznavači všech směrů v otázce přijímání uprchlíků. Je zde jednak příběh, a pak tolik paralel se skutečností, že stačí jen vybírat. Zajímavostí jistě je, že se režie ujal samotný autor. Škoda jen, že na zkoušení nebylo více času, text by si to rozhodně zasloužil. Přesto účinkující adepti herectví předvedli soustředěné výkony a neopustili nastavenou linii.
(zadáno: 27.8.2020)
--- Taková normální rodinka v karanténě --- (více v článku na blogu)