Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.9.2017)
Ani nemusím porovnávat s inscenací Divadla Letí. Tady jsem byl na dvě hodiny uzavřen v bílém světě Frederika a nevnímal nic než něžně odzbrojující první lásku, jejíž křišťálová čistota byla draze vykoupena zdrcujícím zklamáním. Viděl jsem, jak by ona křehká duše obětovala raději život, než aby přišla o intenzivní doteky štěstí... Život je krutý... ale je hned snesitelnější, když vám slzy do očí nad osudovým zklamáním nezkaženého chlapce vžene takový jedinečný umělecký zážitek, jehož dva hlavní strůjce musím ocenit hlubokou poklonou. Pánové Staňku a Řezníčku, děkuji. Dopřejte radost i dalším.
(zadáno: 28.6.2017)
--- Paralyzující sonda do života Urků --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2017)
--- Stárneš, nemáme už mnoho času --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.5.2017)
Netřeba slov či gest, ponořte se do městečka Pomezí a nechte se vést. Moje vyvolená postava Magdy, v krásném podání Kristýny Podzimkové, mi utekla jen třikrát, takže svoji strategii, držet se pokud možno jedné postavy, jsem de facto splnil, a pochytil tak možná něco i z jednoho příběhu. A byť bych si rád někdy přečetl scénář, šlo mi především o atmosféru a z ní vzniklý zážitek. A ten byl nezapomenutelný, což se v divadle zas tak často nestává. Možná jsem z Pomezí pochopil sotva 1 %, ale to je odraz života. V něm také téměř ničemu nerozumím, ale co mne chytne za srdce, zůstane v něm nadosmrti.
(zadáno: 7.11.2016)
--- Do sklepení Slovenského štátu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.6.2016)
Pan Miroslav Bambušek, tak jak již několikrát v minulosti, využil specifický prostor pro své mimořádné vidění světa. Jakýkoliv komentář je zbytečný. Zda je inscenace o hledání vlastní minulosti, zločinů minulosti, o současné krizi mužství, o ohni, který musíme nutně znovu nalézt... Rozhodně je to však opět mimořádný počin, jenž je nutno nikoliv jen vidět, ale zažít. Pan Bambušek se ještě více rozmáchl, k čemuž využil tovární halu, kovářství, odkazující k mytologii, vizuální projekce, atmosféru navazující hudbu a v neposlední řadě jedinečné herecké osobnosti. Pánové, tleskám, smekám, klaním se.
(zadáno: 31.3.2016)
Abych to vzal po pořádku. Téma hry, nelehký život chovankyně dětského domova, bylo pro komorní scénu zvoleno jistě dobře. Samotná hra se však dle mě jen tak lehce otírá o problémy dospívajícího děvčete. Obrovská škoda, že se nešlo více do hloubky, mimo jiné proto, že slečna Elizaveta Shvachko (nyní již Maximová) podává úchvatný výkon. Ty rychlé přechody v cítění postavy, podmanivá gesta... kupuji obrovský klobouk a ten smekám. Hra sice nemá ani hodinu, ale já už po deseti minutách chtěl vběhnout na scénu a sám Nataše nabídnout všechnu svoji lásku...
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
Byli jako jedno tělo, jedna duše, jeden humor. Další z mnoha zločinů komunismu (násilné odloučení) je zde vyjádřen s neuvěřitelným citem. Samotná korespondence je na pódium převedena s dech beroucí sílou. Tomu určitě hodně napomáhá hudební doprovod, jenž vás nutí vcítit se do smutného osudu těchto mimořádných tvůrců ještě více. A těch nápadů, co se na jevišti vystřídá! Na jevišti, kde je zajímavě postavená scéna. Přesto je na prvním místě text. A jsem velice rád, že s ním pracovali zrovna paní Viceníková a pan Mikulášek. A ústřední herecká dvojice? Velký potlesk, nesmíte si je nechat ujít.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 25.12.2023)
--- Taková normální sousedská nepohodička --- (více v článku na blogu)