Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 8.2.2018)
David Košťák a Jan Holec adaptovali kultovní román především s důrazem psychologických dopadů komunikace planety Solaris na ústřední postavu. Tomu kdo předlohu nezná, nemusí být některé situace zcela pochopitelné, ale drží-li se hlavní dějové linky, o zásadní poselství nepřijde. V režii J. Holce se navíc jedná daleko více o lidský příběh než sci-fi, které je v inscenaci zastoupené zejména efektně vizuální stránkou. Herecky přesná Elizaveta Maximová, úsporný ale o to více přesvědčivý Jiří Štrébl pak slibují, že až si hra ještě více sedne, bude tento výlet do zákoutí lidského podvědomí zážitek.
(zadáno: 10.11.2017)
Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
S mojí největší výhradou, že nadsázky bylo ve hře až příliš, se však jednalo o nadprůměrné představení a důstojné otevření prostoru DUP39 pro další divadlo.
(zadáno: 25.12.2021)
--- Hluboké učení o spontánním vysvobození --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 6.3.2019)
--- Cítím, že padá vločka --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 4.4.2018)
--- Generační výpověď s kapsami --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 10.4.2020)
--- Komu schází Stiller? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.11.2020)
--- Krátký výpadek proudu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.11.2018)
--- Jak se diriguje bloudění lidstva --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.9.2018)
--- Politické konfrontace a divadelní rozpor? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.9.2016)
V OLDstars skvěle zvolili autora i téma. Všechny aktovky mají nejen absurdní nápad a děj, ale díky výtečným hercům i vysokou úroveň. Oceňuji režijní vedení, protože všichni účinkující udrželi nezvykle vysoké tempo, a každý přesně chápal, jak která postava přemýšlí. Alespoň takový to na mě dělalo dojem. Nad některými výkony jsem přímo žasl. Rovněž navýsost důležité téma vnitřní svobody, a schopnosti se v daný okamžik správně rozhodnout, bylo ve všech aktovkách podáno velmi uvěřitelně. A přestože se nemusí vždy zrodit nějaký jasný konec, tady to byla krásná tečka za hodně zdařilým představením.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.11.2016)
Že Thomas Brussig umí dobře napsat monolog, se před lety ti šťastnější mohli přesvědčit v Komedii na hře Hrdinové jako my. Tentokráte jeho sonda míří do duše fotbalového rozhodčího, a protože nám ji citlivě, ale zároveň s nesmírným nasazením, dokáže Ladislav Hampl otevřít, v jednom ze svých nejlepších hereckých výkonů, jedná se o velmi podařené představení. Ani se nemusíte obávat, že nejste fotbaloví fajnšmekři, byť býti zasvěcený je jistě výhoda. Předností pak dále je, že i Ladislavu Hamplovi je toto téma blízké. Je to znát, a proto se usaďte na tribunu a společně jej můžete krásně vypískat.
(zadáno: 10.11.2017)
Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
Kam tak měla inscenace dojít? Nesla snad dokonce nějaké poselství? Nevím. Svoji kritiku mírním však především z pohledu, kdy předpokládám, že k nastudování muselo být žalostně málo času, neb vím, že všichni tvůrci, kteří se na Šumavě podíleli, umějí předvést daleko lepší výkony.
(zadáno: 5.3.2018)
Na první pohled jednoduchá scéna skrývá řadu možností jak vtáhnout do inscenace rozsáhlý prostor, využít několika málo rekvizit a hutnou akustickou kulisou dodat na působnosti celé úvaze, jež divákům s neobvyklým fyzickým nasazením servírují naprosto suverénní Jindřiška Křivánková a Jakub Gottwald. Oba herci i vzhledem k rozsahu a komplikovanosti textu předvedli precizní výkon, na který je nutno upozornit. Stejně jako na nápaditý konec, jenž uzavřel představení originálně. Byť rovněž přiznávám, že v předloze samotné jsem se několikrát ztratil a o celkové výpovědi tak nejsem příliš přesvědčen.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 14.3.2018)
Působivá inscenace, u které je však potřeba naladit se na stejné kosmické rytmy jako účinkující. Jiří Ondra předvedl křehkou sondu do tajemného světa Štefana Vizira, jehož krásně hravým výkonem ztvárnil Petr Pochop. Magická atmosféra příběhu o ztracení, hledání, spasení a lásce je největší devízou představení. Onu poetickou náladu navíc zdůraznila živá hudba a povedená scéna. Přičteme-li podmanivou a elegantní Anitu Krausovou, všestranného Filipa Šebšajeviče a věrohodnou Stelu Chmelovou, jedná se sice o těžce uchopitelnou, ale o to více okouzlující inscenaci. Přijďte do tajného pokoje Sambôôô.