Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (684)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.5.2016)
Mladý básník P. Hlavsa se nechal inspirovat texty Melvilla, Vila-Matase a především Pessoa. Přimíchal k tomu něco ze svých básní, a vzniklo z toho zajímavé představení pod taktovkou L. Ferenzové. Každý si ze hry jistě odnese něco jiného, ale mě nejvíce zaujaly myšlenky, které má každý tvůrce ve své hlavě v nekončící noci ve svém osamění. Zajímavě do děje vstupuje J. Kozubková jako autorův výtvor (zvláště oceňuji příjemný zpěv). Výkon J. Šmída mi chvílemi přišel trochu nevyrovnaný, ale možná to je tím, že měl vedle sebe jako vždy skvělou Anitu Krausovou, jejíž postava dávala celé hře smysl.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 2.1.2020)
--- Už nezadržitelný Arturo z Knödeltrustu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 3.8.2016)
Nijak zvlášť originální téma, nijak zvlášť originální zápletka, nic, co by člověka donutilo se na nějakou delší dobu zamyslet. Zbývá tedy jediné, humor a herecké výkony. V provedení, které jsem zhlédl já, dominovala vynikající Hana Vágnerová. Její šmrnc a vtip vysoce čněl nad celou inscenací. Barmanka Terezy Hofové byla přesvědčivá a u Zuzany Stavné mi chvíli trvalo zvyknout si na povrchnost její postavy. Ovšem postupem času mi její postava a ztvárnění přišlo jako to nejzajímavější a obraty v jejím myšlení byly dost zajímavé. Ač jsem tedy čekal něco více, tak dobře provedená, vtipná hra to je.
(zadáno: 19.12.2017)
Daleko více než pompézní scéna a důmyslnost postrádající kostýmy mě zaujalo původní téma. Hledání tvůrčí inspirace. T. Dianiška se s postavou Williama Shakespeara sžil pevně, a proto bylo velmi uvěřitelné jeho tápání na poli psaní i následně na poli romantického vzplanutí, kde mu K. Trnková sekundovala překvapivě výrazně a velké jeviště jí nečinilo žádné potíže, naopak. Zbylá část souboru dostala příležitost především ve vděčných scénách divadla na divadle, kde si každý urval svůj prostor. Nejlépe pak obstál Radek Valenta. Na Palmovce vznikla příjemná inscenace s přesvědčivou ústřední dvojicí.
(zadáno: 4.10.2016)
Rozhodně se nejednalo o běžné scénické čtení. Text dramaturgyně Marcela Magdová společně s herečkou Ljubou Krbovou vybraly skutečně pečlivě, a tak jsme zřejmě v jediném provedení mohli sledovat příběh ženy, jež se pomalu stávají symbolem doby. Ženy úspěšné, cílevědomé, cynické, ale také osamocené, bez empatie. Suverénním způsobem podala Žannu Ljuba Krbová! Mimořádnost zážitku umocnili ale i další účinkující. Bezprostřední Miroslav Hanuš, svým způsobem protipól Žanny. Rozčarovaný, tápající a zoufalý Václav Matějovský nebo křehce bezbranná Elizaveta Maximová. Doporučuji přečíst blog Jiřího Kouly.
(zadáno: 25.11.2015)
Studio Hrdinů připravilo další poměrně těžký literární text. Inscenovat zápisky je nesmírně náročné. Přirozeně není jednoduché a zřejmě ani cílem vytvořit dějovou linku. Jde o sdělení myšlenek R.M.Rilkeho, což se povedlo jednak správným výběrem z textů, a jednak projevem hlavní postavy, kterou skvěle ztvárnil Ivan Lupták. Nastolená cesta Studia Hrdinů pokračuje dále, a tak i v této inscenaci nalézáme chutný koktejl ze zajímavého textu, charismatického herectví a experimentální vizuální stránky. Možná by hře a textu samému více pomohlo, kdyby byl na scéně samotný Ivan Lupták.
(zadáno: 15.9.2016)
Oproti Černé díře či Vzkříšení má tento kolektivní tvůrčí počin hereček a herců DD daleko jednodušší jak zápletku, tak charakteristiku postav. Cíleně jsou vybrány protichůdné osobnosti (cynický bankéř, unavená matka, zneuznaný vědec, nespoutaná mladice), které by měl nějakým způsobem spojit nenápadný cizinec. Jak je v DD zvykem, je inscenace v humorných chvílích příjemná a nepodbízivě vtipná. S vážnější linkou to tak vyrovnané není, nicméně především výkony K. Melíškové a M. Myšičky jsou skutečnou ozdobou této hry. Věrohodně je také zobrazena stísněná atmosféra výtahu a lidského napětí v něm.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 23.5.2018)
Výtvarně působivá inscenace s charismatickým Vasilem Frydrychem zřejmě stojí za zhlédnutí. Alespoň dle jiných ohlasů. Já se však nedokázal přizpůsobit nevyváženému tempu, což možná bylo zapříčiněno podivnou dynamikou textu. Scény, které měly působit jako exteriéry, postrádaly atmosféru. Vynechám-li některé nevýrazné herecké výkony, nepřišlo mi ideální pustit se do kopanického nářečí. Výsledkem byl podivný dialektický kočkopes. Nutno dodat, že jsem inscenaci viděl šest let po premiéře. Nedokáži posoudit, jestli měla hra dříve více energie, avšak v mnou zhlédnuté repríze zoufale scházela.
(zadáno: 4.10.2016)
Cyklus Písně o zemi a druhá jeho druhá část. Země. Už v Prometheovi (první část cyklu) jsme toto téma mohli zaregistrovat, byť nebylo nosným tématem. Zde se však už věnuje tvůrce výhradně oslavě zemi jako půdy, Zemi jako vlasti, zemi jako lůnu matky nás všech. Do podzemí bylo navezeno několik tun zeminy, a především na ní a v ní nám Miroslav Bambušek představuje spíše pohybové divadlo, doplněné, jak má zvykem, o hru s projekcemi, světlem, tmou, živou hudbou. Celkově nemá inscenace takou výpověď jako precizně propracovaná první část, což je škoda, ale počkejme si na další pokračování cyklu...
(zadáno: 26.4.2017)
Bilancování na pokraji smrti je vděčné téma, protože časem dostihne každého diváka, ale o to je těžší vybrat a zpracovat vhodný text, jenž se touto životní situací zaobírá. Jsem přesvědčen, že v Komorní činohře sáhli po té správné předloze, a hlavně ji dokázali přenést na jeviště nesentimentálně, a přesto s naléhavostí zaručující, že s vámi po celou hodinu budou cloumat silné emoce. Nezbývá, než se nechat okouzlit krásnou inscenací s intenzivními výkony především D. Šoltýsové a M. Málkové, a poté se zamyslet nad svým vlastním bytím. Mám nesmírnou radost, že jsem mohl nahlédnout do ženské duše.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 22.2.2016)
Co se mi jeví na této inscenaci povedené je dozajista scéna, celková atmosféra, vhodné vytažení důležitých témat, která do tohoto kusu Shakespeare vtěsnal a samozřejmě perfektní herecké výkony. U mě na prvním místě Davida Novotného, ale také Jaroslava Plesla, Miroslava Krobota, Martina Myšičky, Lenky Krobotové. Přesto mi celá hra přijde natolik archaická, že mi schází to hlavní, a to je vtažení do děje. Příjemná inscenace, která by třeba v jiném divadle neuspěla. Nicméně já jsem zvyklý z DD odcházet více zamyšlen nebo ovlivněn. Inu, pohádka.
(zadáno: 9.4.2020)
--- Cesta do hlubin hercovy duše --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.6.2017)
--- Pestrobarevné pivo ve Švehlovce --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.2.2020)
--- Sklenice láku bez okurek --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 29.5.2017)
Inscenace se povedla rozhodně po vizuální stránce a v momentech, kdy se jednalo o pohybové vyjádření děje a myšlenek. Bohužel herecké výkony byly dosti nevyrovnané, a tím i celkové poselství Dykovy tragédie vyznělo nedostatečně. Jedná se však o plnohodnotnou prvotinu Divadla Spektákl a následující inscenace ukázaly, že Zmoudření dona Quijota byl příslib pro specifickou tvorbu generačního divadla, jež se soustředí především na zkrácené dramatizace. Mimochodem Jáchym Kučera jako Sancho Panza svůj part zvládl skvěle a lehce zastínil zbytek účinkujících.