Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.9.2016)
--- Na tomto divadle určitě neusnete --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.12.2021)
--- Jarmark společenské marnosti --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.2.2018)
Nový umělecký šéf Jakub Šmíd si pro svoji první režii v D21 vybral knihu, která ovlivnila nejen ve své době řadu především mladých mužů. A přestože není romantismus období, jež by se na této divadelní scéně hrálo příliš často, svým zpracováním do současného repertoáru zapadá. Nesledujeme totiž pouze citově křehkého až posedlého Werthera a jeho neopětovanou lásku, ale můžeme se i nechat vtáhnout do světa poetiky zdejšího tvůrčího souboru, jemuž je vlastní především nadhled, humor a Sturm und Drang, jak je naspáno na pozadí scény, která je mimochodem opět "klasická", a tedy nápaditá a současná.
(zadáno: 3.5.2017)
Hlavní problém vidím v textu. Zatímco jiní jistě naleznou otázky a možná i odpovědi v tak zásadních tématech jako je víra v Boha, lidské empatie spojené s porozuměním či láskou nebo třeba i střet víry s vědou, já od jinak výtečného dramatika nalezl skutečně jen jeho zážitek, kdy měl v osmdesátých letech problémy s alkoholem a v izolovaném prostředí živě komunikoval s kocourem. Nemohu se zbavit dojmu, že veškerá sdělení Enquist vykřikl falešně. Přidám-li k tomu emočně přehnané herectví Zuzany Bydžovské, zůstává mi pak jen opravdu nádherný a strhující výkon Daniela Krejčíka. Za ten ale tleskám.
(zadáno: 25.10.2016)
Přes nesporně povedené psychologicky procítěné herectví Kristýny Klimešové a Martina Čarného jako sourozenců, co by k sobě jistě chtěli mít blíže než skutečně mají, se jedná o velmi odhadnutelný příběh. Zbývá nám tedy spíše prožívat napětí, které mezi sebou mají postavy, než to které měla předvést zápletka. Přestože se oba aktéři nejen snaží, ale opravdu jim to jde, jedná se o tuctový text, který ani jeden z herců nezachrání. Škoda, tento tvůrčí tým by se slibným textem mohl předvést o hodně zajímavější představení.
(zadáno: 2.1.2017)
Inscenace na pomezí pohybového divadla a činohry si vzala jako předlohu rozpravy o dobrovolné smrti, které Jean Améry napsal dva roky před vlastním uskutečněním sebevraždy. Když hra přecházela do fyzického divadla, byla zajímavá (především pak Kateřina Dvořáková), a bylo znát, že se v tomto oboru režisérka H. Třešňáková pohybuje suverénně a zručně. Činoherní herectví, i přes zajímavý aspekt "Ivana Chýlková v MeetFactory", však působilo dosti nevyrovnaně, což ve finále způsobilo, že jednotnost inscenace byla brzy pryč a jednalo se tedy spíše o podívanou, než o předání jistě zajímavých myšlenek.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 2.6.2016)
Strach, který přechází v nenávist a násilí. Toť téma, které je v současné době tématem číslo jedna. Goetz ve svých textech pravidelně hledá a posléze poukazuje na semínko fašismu v německé, potažmo evropské společnosti. Režisér Frič promyšleně vytáhl a zdůraznil onu odpornost dnešního "hospodského" myšlení. Sebranka, se kterou bych nechtěl mít nic společného, nám tu diktuje od začátku do konce, a předvádí tak hnus v nejslizštější podobě. Nejvíce bych vyzdvihl Jiřího Knihu. Ten je opravdu bravurní. Z představení jsem šel s pocitem podobného zneužití, jakým prošla postava skvělé Anežky Hessové.
(zadáno: 3.1.2019)
--- Estráda s mloky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.3.2018)
Inscenace balancuje na hraně. Na jedné straně písně nepříliš tematické, částečně přehrávaný humor, kabaretní pojetí... tedy řekněme laskavé pojetí pro možná až dětského diváka (a přiznávám, že v první polovině představení pro mě byl tento druh zpracování až nepříjemný). Na druhé straně však citlivě zpracovaný text do něhož tvůrci vpravili vlastní apel, přičemž zůstal i původní, čapkovský, navíc krásná výtvarně působivá scéna a solidní herecké výkony, z nichž vyzdvihuji Zbigniewa Kalinu, nakonec přeci jen převážilo inscenaci na stranu, kterou bych pojmenoval "Stojí za zhlédnutí, ale..."
(zadáno: 7.12.2017)
Přestože jsem v textu úplně nic převratného neobjevil, musím uznat, že je propracovaný a pro jeviště upravený precizně. Pozornost udrží přeskakování v čase, čímž si divák postupně skládá příběh dospívající dívky v nejedné nelehké životní situaci, což mě nesmírně bavilo. A samozřejmě nelze nezmínit výkon Diany Tonikové. To jak suverénním způsobem dokáže ztvárnit hlavní postavu jednou v prepubertálním věku, pak zase na prahu dospělosti, následně opět o několik let zpět, to je skutečně krásná ukázka pohotového herectví. Ovšem tuším za tím i náročnou práci režiséra Šimona Dominika. Velmi povedené.
(zadáno: 4.1.2018)
Nádherně zpracovaná Vánoční koleda, jež si může bez problémů najít cestu k dospělým i dětem. Tedy jako volba pro rodinnou návštěvu divadla ideální. Malebnost představení také zdůrazňuje nápaditá scéna, kostýmy a především hudba se zpěvy, kterých jsem se dopředu trochu obával, ale ony naopak dodávají inscenaci to pravé kouzlo vánoční atmosféry. Petr Pochop má pak samozřejmě výhodu ve své vizáži, ale Ebenezera Scroogeho hraje citlivě a jeho následná proměna je nenásilná a uvěřitelná. Ovšem pochválit chci i všechny ostatní účinkující a pochopitelně režisérku Věru Herajtovou. Vánoční radost v D21!
(zadáno: 30.11.2017)
--- Časy se mění --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.4.2017)
Oskar Bábek napsal další pozoruhodnou hru, a tak jako v Torpédu pro tebe do ní obsadil Jana Búrika a Richarda Rozkovce. I tentokrát si vybral lehce absurdní zápletku, kterou nápaditě rozvíjí skrze humor jemu vlastní, čemuž zmínění aktéři zručně pomáhají. Kromě vtipu je největší předností inscenace znatelná souhra účinkujících. Přestože se celá hra odvíjí v jakési čekárně na poslední soud, vážná linka a určité napětí tu úplně nevyniká, což je dost možná největší škoda. Ovšem nutno dodat, že jsem značně ovlivněn srovnáváním s těžko překonatelným Torpédem pro tebe. Rozhodně si však nenechte ujít!
(zadáno: 13.4.2020)
--- Život v utahující se smyčce --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.11.2019)
--- Srdce plné... --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.6.2017)
Jan Frič je hravý režisér a Miloš Orson Štědroň nepřehlédnutelný skladatel. A protože námětem byl život Václava Havla, mohla se zrodit, a dle mnohých zrodila zajímavá inscenace v duchu kabaretu. Ocenil jsem nadsázku, pro někoho možná i provokativní tón, který tvůrci zvolili, ale z výsledku jsem byl více než rozpačitý, či spíše z velké části znuděný. Herecky obstáli Miloslav König a Natália Drabiščáková (Marii Spurnou jsem již bohužel neviděl), ale po odečtení slabého humoru, průměrné hudby, zůstala nijak objevná výpověď, která zřejmě dost lidí bavila, baví a bavit bude. Mne však tedy nikoliv.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 22.10.2019)
--- The Hitch - do roztrhání těla --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.2.2018)
Přesně takhle si produkci OLDstars představuji. Z první režie Ondřeje Kulhavého je patrné, že nad textem přemýšlel a na jevišti je to dostatečně znát. Sonda do soukromí maloměšťanů, kteří v zahledění se do sebe nešetří sebechválou, nám ukazuje pojítko mezi normalizačním "duševně prázdným" životem a dnešní konzumní společností. Suverénní výkon předvedl Maxim Oweyssi. Mária Bláhová si i přes krátký čas nazkoušení role vedla také dobře. Pro charaktery jejich postav je naprostá nutnost hrát sebejistě a to se povedlo. Věrohodně vyzněl rovněž konec s nabouráním komfortního života ústředního páru.
(zadáno: 24.12.2021)
--- Utonulá vina --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.12.2023)
--- Taková normální sousedská nepohodička --- (více v článku na blogu)