Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (703)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.12.2019)
--- Domestikace v době psychopatů --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 12.9.2017)
Vždyť se máme vlastně dobře, v těch pohodlných, bezpečných, monotónních životech. Jenže to platí na nás, kancelářské krysy, ale co takový superhrdina? Když nemá co zachraňovat, musí si holt pomoct sám. Jan Šípal se během čtyřiceti minut vyřádí maximálně a celou dobu je vidět, jak nesmírně moc ho to baví. Samozřejmě je to jen taková blbůstka pro rozptýlení, ale onen pověstný klobouk před Janem Šípalem jednoduše smeknout musím. Jeho nadšení je nakažlivé, a aspoň v mnou viděné repríze pěkně přešlo i na většinu diváků. Jedna paní si dokonce společnou fotku s Gargyolem pověsí na zeď. A to se cení.
(zadáno: 25.1.2019)
--- Jepice na konci dne --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.5.2018)
Nesmírně poetický text Josefa Topola, jenž ukazuje bohatou krásu českého jazyka, je základem půvabné inscenace. Citlivé a především precizní vedení herců, kteří s tématem lásky nakládají křehce, ale s jistotou, je pak dalším plusem. Kromě poctivých hereckých výkonů Beáty Kaňokové, Tomáše Havlínka a Miluše Hradské (a též hudebního v podání violoncellisty Michala Turka) je rovněž příjemně řešena scéna. Příběh o čase, lásce, touze a těžkosti odloučení se podařilo uchopit s úctou k autorovi, a přesto s aktuálním nádechem. Krásná inscenace, jejíž obsah mne však výrazně nezasáhl. Nicméně doporučuji.
(zadáno: 28.2.2020)
--- Domeček plný buzniček --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.11.2017)
Zdramatizovat Frischův text má bohužel řadu úskalí. Jednak nemohli herci vyjma Martina Fingera dostat více prostoru, což vzhledem k jejich kvalitám zamrzí, pak také vzhledem k technicistnímu stylu života hlavní postavy nebylo snadné dostat do inscenace emoce. Někomu třeba mohlo vadit časové prolínání scén, přesto však tvůrci stvořili kvalitní kus, a především vsadili na vynikajícího Martina Fingera, jenž cynismus a  odtažitost umí svým skromným, ale dostatečně silným hereckým projevem ztvárnit naprosto věrohodně. Možná je i škoda, že hra nevznikla jako monodrama, rozhodně ale stojí za vidění.
(zadáno: 29.7.2016)
Nepopírám, že téma zločinů komunismu je pro mě zásadní téma. A protože se v Divadle Minor rozhodli zpracovat toto téma pro dětského diváka, moje zvědavost byla vskutku enormní. Myslím, že byl zvolen správně nejen příběh, především proto, že se jednalo o skutečnou událost, což je vhodně připomenuto v závěru inscenace, ale také celé zpracování. Jedná se o mimořádně povedený koktejl vizuálního divadla, živé hudby, loutek, masek, zpěvu, scénografie... a přitom myslím, že je dětský divák stále vtažen ve hře. Tleskám a doporučuji nejen pro děti jako výchovné představení, ale i pro všechny ostatní.
(zadáno: 27.12.2021)
--- Hrdě i v pekle --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.7.2016)
V MeetFactory vsadili opět na současný a velmi zajímavý text. Pokud si dáte menší práci, pak objevíte, ač sama autorka říká "Píšu o běžných věcech, které se dějí v Německu." mnoho aktuálních témat. Obyčejný požár v domě nás vpustí do hlavy hlavní postavy, kterou pozoruhodně a podmanivě ztvárnila Anita Krausová, ze které nespustíte oči. A buďte si jisti, že v hlavě člověka s depresivními či úzkostnými stavy, který se dále ponořuje do své samoty, jež jej limituje v okolním světě, můžeme nalézt leccos. Jednoduchá scéna, bravurní výkon Anity Krausové a text, který jdu okamžitě shánět, to je Hoří.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.1.2021)
--- Kuře hrabající skoro zadarmo --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.8.2016)
Příjemné, vtipné, svěží, pro trampy jistě nostalgické putování ve výborné režii Jana Friče. Trochu mne mrzí, že neměl více prostoru Jiří Štrébl, který by mě snad ve vteřině donutil si zabalit USku a vyjet si někam do Prokopáku. V ústřední dvojici hraje Lukáš Příkazký skvěle lehce ušlápnutého a nadšeného trampa. A musím zmínit i Davida Oupora, který zajišťuje živou hudbu, díky které se cítíte skutečně jako v lese, což umocňuje i nápaditá výprava a vhodné pomůcky. Pokud se chcete něco přes hodinku pobavit u chlapského přátelství, ve kterém je láska, zrada i vystřízlivění, vplujte do Rubínu.
(zadáno: 6.10.2016)
--- Přehlídka zklamaných lidí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 2.3.2017)
--- Hledání sebe sama v obýváku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.4.2018)
Text Irské kletby je jako vkusně sešitý kabát z nepřeberného množství vtipů, narážek a humorných historek. Divákovi tak úsměv na tváři permanentně zůstává. Jen však do chvil, kdy se onen kabát obrátí naruby a je naplno vidět osamělost, nulové sebevědomí, beznaděj... to vše ovlivněné jedním neviditelným problémem. Základem úspěchu jsou také zcela rozdílné charaktery postav a především jejich skvělé ztvárnění kompletní hereckou pětkou. To vše pochopitelně v pevné a precizní režii Jiřího Bábka. V Komorní činohře servírují hořkosladký nápoj, jenž strašně dobře chutná a ihned chcete objednat další.