Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (703)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 22.9.2016)
Jak píše kolega J. Koula, nejedná se o inscenované čtení, ale o divadelní formu, kde je čtení vlastního blogu upřímnou zpovědí třicátníka dnešní "fejsbukové" doby, který hlavní postava obratně nazývá Život 2.0. Pokud si vzpomenete na přelom století a film Samotáři, můžete porovnat, kam se dnešní generace třicátníků posunula. Autentický a okouzlující M. König (N. Mikulová jej vhodně doplňuje) vás provede svoji citově a vztahově zmatenou etapou života, která frčí rychlým spádem příznačným pro dnešní dobu. Jedinečný zážitek aneb "Je těžké se rozejít s holkou, s kterou nechodíte... ale dá se to."
(zadáno: 26.12.2019)
--- Komik a jeho svět --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 6.11.2016)
Vždycky, když se někdo ohání tím, že jsou dnešní děti vystavovány příliš velké dávce násilí, což může negativně ovlivnit jejich vývoj, vzpomenu si na pohádky bratří Grimmů. Mimo jiné i na Jalovce. Krutější pohádku najít by zabralo asi hodně času, ale doporučuji ten čas raději strávit v OLDstars, kde nastudovali tento příběh hravě a zdařile. Už scéna samotná je řešena nápaditě a nejen scéna. Na výsledném díle se podílel kolektiv a uznale oceňuji, že všechny nápady se podařilo poskládat srozumitelně a příběh běží krásně plynule. A to tak že zbyde i na menší odbočku do jiné pohádky. Povedené!
(zadáno: 29.9.2015)
Zajímavě vymyšlená hra. Sledujeme, jak pevné přesvědčení a nezlomné názory dovádí dvě mimořádné osobnosti k jejich tělesnému konci, aby jejich myšlenky nás všechny ovlivňovaly dalších stovky let. Bohužel je inscenace režisérsky ne zcela dotažená a největší škodou je, že setkání Jana a Jany se dočkáme až na samém konci. Z toho se mohlo vytěžit ještě více. Ovšem dětský soubor, který už pomalu opouští pubertu, hraje přesvědčivě. A výkon Julie Ondračkové je nikoliv o parník, ale o celou flotilu před všemi ostatními, ke kterým však mám také velký respekt.
(zadáno: 16.11.2017)
--- Jenom já a pes --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.1.2020)
--- Důstojná pocta Jiřímu Stránskému --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.1.2021)
--- Tajemství kořene jazyka --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.1.2020)
--- Cesta od jezera k jezeru --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.9.2016)
Pro mě mimořádně příjemné překvapení. Rodinné drama těhotné dívky, vracející se s budoucím otcem jejího dítěte do domu svých chladných rodičů, jest sondou do několika životů, kde si každý sobecky žije ve své ulitě. Originální je především scéna, vzájemné propojení diváků a herců, kteří postupně do hry přicházejí. Ale kromě prostorového řešení a zapojení i diváků, je tu především výtečný text a skvělé herecké výkony, kdy každý svoji odměřenou postavu hraje s velkým přesvědčením. Nad všemi pak zdá se mi vyniká Karolína Vaňková, jež sestru těhotné dívky ztvárnila skutečně s perfektním nasazením.
(zadáno: 18.7.2019)
--- Alenka v říši násilí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.4.2017)
Jakožto velký propagátor škodlivosti pohádek se šťastným koncem, velice oceňuji, že mladí tvůrci skrze náramně povedenou inscenaci prozradili, do jakých smutných životních situací se všem dobře známé postavy dostaly. A ač se jedná o jeden velký mejdan, u kterého se samozřejmě bude divák dozajista bavit, já to nemyslím nijak ironicky, že tímto způsobem ukázat pocity nenaplněnosti jednotlivých pohádkových bytostí bylo nejen výborným nápadem, ale přesně nastaveným zrcadlem nám smrtelníkům. Více mne sice přesvědčily ženské postavy, ale to možná bude tím, že já měl ty zoufalkyně vždycky radši.
(zadáno: 1.1.2020)
--- Právo na sex. Právo na lásku. --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.4.2017)
Celou inscenaci provází hraní si s jazykem a slovní hříčky, na kterých si dal Milan Šotek skutečně záležet. Bohužel je to to jediné, co hra nabízí divákovi. Možná bych ještě zmínil loutkářské umění s bramborami v podání Anity Krausové a Jiřího Suchého, ale to je asi tak vše, co stojí za zmínku. V případě, že by se jednalo o představení pro děti, či dospělé, kteří se do dětství již vrací, mohlo by své opodstatnění mít. Takhle zůstal jen "tak trochu zvláštní kabaret". Pokud však byl záměr odreagovat se od běžného divadla, můžete si tu bramboračku klidně objednat. Ovšem schází více soli a pepře.
(zadáno: 19.2.2020)
--- Nasrat a rozmazat --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 22.2.2016)
Jsem rád, že se v DD nedívají na autismus s přehnanou citlivostí, ani nevyužívají například nějakou detektivní zápletku, ale v klipovitém podání zobrazují "obyčejný život". Může ale být život obyčejný, když jste mnohdy už předem někam řazen (nebo dokonce vyřazen)? Bez hereckého mistrovství paní Babčákové by samozřejmě inscenace nedosahovala takových kvalit, ale ještě bych určitě zmínil režii Jiřího Havelky a osobně je mi trochu líto, že neměla větší prostor autistická postava Davida Novotného, který ji ztvárnil také skvěle a dojemně roztomile. DD doplnilo repertoár o další nezaměnitelný kus
(zadáno: 28.4.2017)
Poměrně zdařile napsaná výpověď generace narozené kolem roku 2000 v talentované režii Adama Svozila má pochopitelně nesporný klad v účinkujících, kteří nejen že tématu rozumí, vždyť se jich také bytostně týká, ale umí ho podat nenuceně a věrně. Přesto chvílemi inscenace vázla po technické stránce a i situace, které měly ambice vážného sdělení, nevyzněly nijak přesvědčivě. Ovšem sledováno s nadhledem je nutno ocenit práci všech zainteresovaných a divákům, kteří rádi sledují ruku v ruce kráčející talentované tvůrce s poctivě odvedenou prací, rozhodně návštěvu Kamarádů v Disku doporučuji.
(zadáno: 26.4.2017)
Možná kdyby se inscenační tým zaměřil pouze na zajímavý život Michelangela, nebo naopak na tehdejší politické bojůvky, mohla vzniknout hra s výpovědí. Takhle sledujeme usilovně pobíhajícího Jana Grundamana, který ač se snaží sebevíc, nemůže s textem, kde víceméně jen opakuje, že v kameni je síla, nic moc dělat. Nevyrovnané herecké výkony ovšem převyšuje nepochopitelná režie, a to jak v detailech (například efekt s lanem přes hlediště), tak v celkovém pojetí, kde silné momenty textu zůstávají zcela nevyužité nebo jsou sděleny nepřesvědčivě. V Redutě servírují hezky zabalenou knihu. Žel nic víc.
(zadáno: 4.1.2018)
Zajímavý námět vycházející ze skutečných událostí a Martin McDonagh. Z tohoto spojení, navíc ve zpracování "McDonaghova dvorního režiséra" Ondřeje Sokola, jsem si sliboval hodně. O to větší zklamání se dostavilo z poznání, že se ve značné míře vytratil McDonaghův humor i promyšlená zápletka. Přesto v Činoherním klubu dělali co mohli, aby vznikla alespoň povedená inscenace. Pominu-li scénu, která je řešená hodně nešťastně, tvůrcům se solidní komedie podařila. Herecky pak dominuje Dana Černá a Ondřej Malý. Potěšila také účast Aloise Švehlíka, byť jeho postava podobně jako i jiné je trochu navíc.
(zadáno: 18.9.2015)