Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 9.2.2018)
Hostující renomovaný režisér Jan Klata se zaměřil především na mužskou agresivní macho nadřazenost v podobě zobrazování chtíče nad de facto bezvýchodným údělu ženy. Vybrat si jedno téma a tomu podřídit celou inscenaci byl jistě správný postup, bohužel se však nepodařilo utáhnout celé představení tímto směrem, a tak je řada scén nepřirozeně natahována, nepomáhá "přepálená hudba", registrujeme jednoduchý humor na hranici trapnosti... tím vším je naléhavost sdělení rozmělňována. Silně však vyzní alespoň konec. Ovšem jako už poněkolikáté i díky výkonu Terezy Dočkalové má návštěva inscenace smysl.
(zadáno: 9.2.2018)
Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
„Je mi k smrti smutno!"
Ale jsem rád, že se nejednalo o jednorázový projekt!
(zadáno: 8.2.2018)
Přesně takhle si produkci OLDstars představuji. Z první režie Ondřeje Kulhavého je patrné, že nad textem přemýšlel a na jevišti je to dostatečně znát. Sonda do soukromí maloměšťanů, kteří v zahledění se do sebe nešetří sebechválou, nám ukazuje pojítko mezi normalizačním "duševně prázdným" životem a dnešní konzumní společností. Suverénní výkon předvedl Maxim Oweyssi. Mária Bláhová si i přes krátký čas nazkoušení role vedla také dobře. Pro charaktery jejich postav je naprostá nutnost hrát sebejistě a to se povedlo. Věrohodně vyzněl rovněž konec s nabouráním komfortního života ústředního páru.
(zadáno: 8.2.2018)
David Košťák a Jan Holec adaptovali kultovní román především s důrazem psychologických dopadů komunikace planety Solaris na ústřední postavu. Tomu kdo předlohu nezná, nemusí být některé situace zcela pochopitelné, ale drží-li se hlavní dějové linky, o zásadní poselství nepřijde. V režii J. Holce se navíc jedná daleko více o lidský příběh než sci-fi, které je v inscenaci zastoupené zejména efektně vizuální stránkou. Herecky přesná Elizaveta Maximová, úsporný ale o to více přesvědčivý Jiří Štrébl pak slibují, že až si hra ještě více sedne, bude tento výlet do zákoutí lidského podvědomí zážitek.
(zadáno: 7.2.2018)
Inscenace plná magických rituálů, v jejichž sledování sice možná není jednoduché udržet plnou pozornost, ale o tom přeci tajemné obřady jsou. O spojování bytostí a vnímání světa jiným pohledem. I přes velkou dávku imaginace se autorka textu Lucie Ferenzová a režisér Jiří Ondra drží původního, byť dosti upraveného antického příběhu a výtečně jej formulují do stavu dnešní společnosti, ve které je strach z neznámého, jenž namísto odstranění poznáním příčin raději přiživujeme, hlavním motorem manipulace. Výkony Michala Dudka, Petra Pochopa a celkové vyznění dělají z inscenace pozoruhodný zážitek.
(zadáno: 7.2.2018)
Výtečný text a osobnost Milana Kňažka. To jsou dvě hlavní devízy inscenace, která se dost možná překvapivě ocitla na scéně Divadla Na Jezerce. Režisér zvolil formu, jež z představení dělá opravdu jen jakousi přednášku, ale díky výše zmíněnému se jedná o promluvu s velkým dopadem. Prvotní téma antisemitismu je následně rozvíjeno především o úvahy politické korektnosti a volně přechází až na tenký led autocenzury, ve finále pak k důležitosti tvůrčí svobody. Suverénním hereckým výkonem Milan Kňažko formuluje autorovy myšlenky jasně, srozumitelně a s potřebným akcentem. A divák by se měl zamyslet.
(zadáno: 7.2.2018)
Nový umělecký šéf Jakub Šmíd si pro svoji první režii v D21 vybral knihu, která ovlivnila nejen ve své době řadu především mladých mužů. A přestože není romantismus období, jež by se na této divadelní scéně hrálo příliš často, svým zpracováním do současného repertoáru zapadá. Nesledujeme totiž pouze citově křehkého až posedlého Werthera a jeho neopětovanou lásku, ale můžeme se i nechat vtáhnout do světa poetiky zdejšího tvůrčího souboru, jemuž je vlastní především nadhled, humor a Sturm und Drang, jak je naspáno na pozadí scény, která je mimochodem opět "klasická", a tedy nápaditá a současná.
(zadáno: 2.2.2018)
--- Smrti je třeba hledět přímo do očí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.1.2018)
Krátká, vizuální zkouška. Napsat inscenace nebo i projekt by asi bylo příliš odvážné. Za zmínku jistě stojí výprava T. Černé a některé nápady tvůrčího týmu jako například použití vojáčků, využití magnetofonů, "baterková hra" na schovávanou nebo počítačová "plošinovka". To je ovšem tak vše. Na pozadí Macbethova příběhu se i přes krátkou stopáž objevila řada zbytečných prodlev při střídání scén a celek tak nakonec působil ploše a bez nějaké větší výpovědní hodnoty. Herci vlastně neměli moc co hrát. Možná kdyby se kus uvedl v naplněném Řetízku a přidalo se více Thunders, proudilo by více energie.
(zadáno: 5.1.2018)
Bohužel mne tato inscenace podstatně minula. Přestože herecky se jedná o vyrovnané a kvalitní výkony, scéna je nápaditá a vytváří přesvědčivý dojem, živá hudba je ideální kulisou a pomalé tempo odpovídá poetice této hry, nepodařilo se mi proniknout do zákoutí textu. Přiznávám, že jsem dost možná vše nepochopil, a také jsem se nechtěně řídil radou Lindy Bassett, jež si ve hře Caryl Churchill zahrála v Londýně, a sice "Nesnažte se v tom hledat přísnou logiku a nechte na sebe text působit." A nezapůsobil. Na podobné téma jsem viděl řadu pro mne daleko povedenějších představení. Posuďte však sami.
(zadáno: 5.1.2018)
--- Něco si přej, padá bomba --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.1.2018)
--- Karel Čapek v českoněmeckém soukolí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.1.2018)
Povrchní pohlazení tvorbou Hanse Christiana Andersena a odříkaných nepříjemných zážitků z dětství účinkujících. To vše v zajímavých kostýmech a na nápadité scéně, která však inscenaci sama skutečně neutáhne. Kolik obvykle v představení bývá improvizace nevím, ale v mnou viděné repríze se rozhodně dařila jen Petru Čtvrtníčkovi. Tak zásadní autor, jakým bezesporu Hans Christian Andersen byl, by si zasloužil jistě hlubší zpracování, než jen naťuknutí jeho tvorby a smíchání (navíc nijak zvlášť promyšlené) s pocity hereček a herců. Vizuálně líbivá, ale promarněná možnost vzdát Andersenovi poctu.
(zadáno: 4.1.2018)
Natálie Kocábová si dala na textu velmi záležet a to je zřejmě největší předností celé inscenace. Citlivé téma ztráty rodiny a jejího rozpadu je hlavní dějovou linkou, přičemž se chvílemi naťuknou i další problémy vzájemného soužití. Velkou roli hraje také scéna, prostorný dům, domov, který je svědkem toho, že i nefunkčnost v rodině může její jednotlivé členy k sobě vzájemně poutat. A tak i zdánlivý detail, jako je rodinné album fotek, má v inscenaci svůj podstatný účel. Herecky se pak vyřádili Natálie Řehořová, Beáta Kaňoková a Robert Jašków. Zdařilá, současná hra podána vtipně a energicky.
(zadáno: 4.1.2018)
Zajímavý námět vycházející ze skutečných událostí a Martin McDonagh. Z tohoto spojení, navíc ve zpracování "McDonaghova dvorního režiséra" Ondřeje Sokola, jsem si sliboval hodně. O to větší zklamání se dostavilo z poznání, že se ve značné míře vytratil McDonaghův humor i promyšlená zápletka. Přesto v Činoherním klubu dělali co mohli, aby vznikla alespoň povedená inscenace. Pominu-li scénu, která je řešená hodně nešťastně, tvůrcům se solidní komedie podařila. Herecky pak dominuje Dana Černá a Ondřej Malý. Potěšila také účast Aloise Švehlíka, byť jeho postava podobně jako i jiné je trochu navíc.
(zadáno: 4.1.2018)
Pokud divák přistoupí na hravou formu, kterou Kamila Krbcová a Adam Skala zvolili, myslím, že by měl být spokojen. Závažné dystopické téma je zpracováno s neobvyklou nadsázkou přecházející až do absurdna. Zvednutý prst varující před odpornou vizí světa pomalu klesá, čím více si tvůrci hrají, ale to je naprosto v pořádku. Propracovaný humor totiž navíc působivě podtrhuje nápaditá scéna, světla, zvuk a v neposlední řadě se jedná o herecky vyrovnanou inscenaci, kde vyzdvihnu jedno jméno. Jindřiška Dudziaková. Její výkon byl naprosto suverénní a její postavě dodal potřebnou váhu. Tleskám ale všem.
(zadáno: 4.1.2018)
Nádherně zpracovaná Vánoční koleda, jež si může bez problémů najít cestu k dospělým i dětem. Tedy jako volba pro rodinnou návštěvu divadla ideální. Malebnost představení také zdůrazňuje nápaditá scéna, kostýmy a především hudba se zpěvy, kterých jsem se dopředu trochu obával, ale ony naopak dodávají inscenaci to pravé kouzlo vánoční atmosféry. Petr Pochop má pak samozřejmě výhodu ve své vizáži, ale Ebenezera Scroogeho hraje citlivě a jeho následná proměna je nenásilná a uvěřitelná. Ovšem pochválit chci i všechny ostatní účinkující a pochopitelně režisérku Věru Herajtovou. Vánoční radost v D21!
(zadáno: 4.1.2018)
Pocitová inscenace. Můžete se samozřejmě na představení připravit seznámením se s díly, které Jan Kačena (a kolektiv) využil k ztvárnění života vlků či vlkodlaků, nebo se můžete od všeho pokud možno oprostit a vnímat především atmosféru, scénu se všemi možnými detaily, režisérské vychytávky a v neposlední řadě i soustředěné herecké výkony všech tří představitelů vlčí smečky. A pokud budete alespoň částečně spokojeni či přímo okouzleni, a přesto budete tápat v naprostém pochopení, doporučuji se obrátit přímo na režiséra a možná vás po skončení představení provede i Ladovým obrázkem. Dobré, že?
(zadáno: 4.1.2018)
Možná se nejedná o objevný námět, ale rozhodně je jeho rozvinutí a hraní si s nastalou situací kvalitně a poutavě zpracované. Ačkoliv charaktery postav jsou trochu šablonovité a ne zcela dotažené, jedná se především o vtipnou inscenaci, kde je citlivě vážnější linka upozaděna a může se o to více projevit v závěru, který je sice pravda příliš doslovný, ale na půvabu celého představení rozhodně neubere. Prostorem DriveHouse, kde jsem hru zhlédl, navíc rezonovala příjemná atmosféra, jež byla nedílnou součástí inscenace, a tak jako bychom ani nesledovali postavy na hraně života a smrti. Povedené.
(zadáno: 4.1.2018)
V Divadle D21 vytvořili Noru ani ne tolik jako naivní a rozmarnou ženu, jako spíše do kouta zahnanou, obětavou a milující manželku, jež sice využívá svůj domeček pro panenky, ale především má strach z upřímnosti před manželem, jehož hraje pozoruhodně úsporně Lukáš Šolc. Zřejmě to bude z velké části zásluha režisérky Terezy Karpianus, že skvěle a trefně zobrazila úděl ženy po boku manžela zakládajícího si na svém postavení. A protože Stela Chmelová hraje zcela úchvatně, vznikla inscenace vysoce nadprůměrná. Navíc oceňuji i další herecké výkony, příjemně působící scénu a hudebně-taneční složku.
(zadáno: 4.1.2018)
Žel to vypadalo na proběhnutí tajné domluvy, že hrát se bude až v druhé polovině představení, jež už má energii, spád a herecky zcela nepřirozeně vyniká nad první polovinou, která pomalým rytmem diváka téměř uspává. Možná by neškodilo se více věnovat textu, než scénografii, symbolům a projekci, což jsou podobně jako hudba jen doprovodné aspekty nijak výrazného představení. Rovněž obsazení K. Cibulkové do ústřední role očekávaný přesah nemá. Přesto je, jak jsem napsal, po přestávce inscenace příjemně svižná, což výsledný dojem značně vylepšuje. Stále ale převládá pocit promarněné příležitosti.
(zadáno: 2.1.2018)
--- Nemám kamarády, ani volný víkend --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.12.2017)
Rádi čtete zajímavé životopisy českých vlastenců? A díváte se rádi na leckdy zaprášené předměty mapující jejich osudy v tichých prostorech muzeí? Ano? Pak se nechte průvodkyní Janou Kozubkovou vést místnostmi ve Waldesově muzeu a skrze oživlé obrazy sledujte životně důležité chvíle mecenáše umění a přítele Františka Kupky Jindřicha Waldése. Jeho poslední pouť divákům zprostředkovalo Divadlo X10 jako site specific projekt, ve kterém nechybí hudba (Markéta Dvořáková) nebo tanec (Anežka Hessová). Mějte příjemnou hodinovou procházku v obložení knoflíků a nezapomeňte na velkou osobnost naší země.
(zadáno: 28.12.2017)
Mayenburg a ti kteří jeho text upravili, mají jedno společné. Došla jim trpělivost s populistickými, machistickými lídry. Vzhledem k tomu, že už okupují značnou část světa, bylo třeba se ohradit. (Předvolebních) Témat má hra nepřeberné množství a podána jsou na pevném podnosu absurdní komedie s precizní režisérskou prací. Herecky přirozeně dominuje slizce běsnící Tomáš Kobr, ale rád bych připomněl i uvěřitelně naivní rodičovský pár v podání Beáty Kaňokové a Jiřího Böhma, a především pak Richarda Fialu, jenž pojal všechny své postavy s neutuchající energií a chutí. Letí drží laťku stále vysoko!
(zadáno: 28.12.2017)
Zajímavý a silný motiv hry byl absolutně rozbit naprosto iracionálním chováním obou postav, přičemž vyvrcholil natolik absurdně, že veškeré napětí a plíživou tíseň jednoduše uškrtil na katově uzlu. Přidám-li k tomu dost nepochopitelný rytmus inscenace, ve kterém se nejprve vše nepřirozeně dlouze natahovalo, aby se pak na konci naopak pokusilo stihnout ještě co nejvíce sdělit, vyšlo mi z toho bohužel dosti nesourodé představení. Nicméně rozhodně návštěvy nelituji, protože minimálně herectví Vilmy Cibulkové bylo radost sledovat a rovněž hudba Petry Horváthové měla příjemně mrazivou atmosféru.