Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.2.2017)
--- Příběh za víc než za korunu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.1.2017)
Jedním dechem musím ocenit práci Marcely Magdové, Mariany Kuchařové a Martina Satoranského, jak inscenaci pojali. Úprava textu, aby byl vysoce aktuální, scéna, jež přesně zobrazuje postavení postav v ději, a režie, která to vše dává dohromady, výtečně vede herce a divákovi nabízí řekněme politické drama, to vše vytvořilo nesmírně propracované představení. I vzhledem k alternacím vyzdvihuji z herců především ústřední dvojici. Jakub Kropáček pracuje výtečně se svým charismatem i projevem a Markéta Burešová je absolutní královnou nejen jako postava, ale i svým výkonem, jenž mne naprosto učaroval.
(zadáno: 31.12.2016)
Dvě jedinečné, ale zároveň odlišné pražské divadelní scény, se propojily (Strašnické divadlo a A studio Rubín). Lenka Havlíková a Jiří Pokorný nastudovali nelehký text Caryl Churchill, který tepe do všech bolestí světa. A servírován je divákům nesmírně promyšleně. Pomáhá k tomu jednoduchá scéna, hudba, ale třeba také kostýmy, jež herci postupně odkládají. Tomáš Kobr a Jakub Gottwald hrají své postavy s nebývalou intenzitou a skrze homosexuální vztah a vytrácející se lásku dávají průchod hněvu a zoufalství v plné síle. Navíc je chvílemi text upraven pro české společenské a politické prostředí.
(zadáno: 20.12.2016)
L. Havlíková a E. Zembok zvolily pro zobrazení bezútěšné společnosti Mayenburgovu prvotinu. Životní příběh sériového vraha sledujeme jako soudní proces s prolínáním do Haarmannovi minulosti. Vypracovaná scéna přibližuje věrně atmosféru ponurého předválečného Německa, kde je cítit chudoba a absolutní ztráta morálky. Jen živé hudební vstupy trochu rozbíjely celistvost inscenace. Herecké výkony, kdy řada herců hraje více postav, jsou více než solidní, ale nad všemi ční J. Grundman. Jeho Haarmann má více poloh a všechny byly zvládnuty skvěle. Zásadní otázka, kdo vlastně nese vinu, visí ve vzduchu.
(zadáno: 21.11.2016)
Že Thomas Brussig umí dobře napsat monolog, se před lety ti šťastnější mohli přesvědčit v Komedii na hře Hrdinové jako my. Tentokráte jeho sonda míří do duše fotbalového rozhodčího, a protože nám ji citlivě, ale zároveň s nesmírným nasazením, dokáže Ladislav Hampl otevřít, v jednom ze svých nejlepších hereckých výkonů, jedná se o velmi podařené představení. Ani se nemusíte obávat, že nejste fotbaloví fajnšmekři, byť býti zasvěcený je jistě výhoda. Předností pak dále je, že i Ladislavu Hamplovi je toto téma blízké. Je to znát, a proto se usaďte na tribunu a společně jej můžete krásně vypískat.
(zadáno: 9.11.2016)
Jedinec, který na jedné straně trpí rodinnými problémy a problémy s nepřiznanou homosexualitou, na straně druhé je součástí německého oddílu hromadně popravující Židy a další Untermenschen na východní frontě, je dohnán svými běsy. Z knižní předlohy se podařilo vytáhnout to hlavní a poměrně zajímavě děj poskládat. Trochu trpí herecká souhra, některé scény výrazněji převyšují jiné, ale atmosféra a výpovědní hodnota zůstává na vysoké úrovni. Jan Teplý si s ústřední rolí poradil velmi dobře (byť mi jeho mluvený projev až moc připomíná Michala Dlouhého), čímž povyšuje inscenaci na slušný nadprůměr.
(zadáno: 8.11.2016)
--- Sveřepí šakali ve vile vyli --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.11.2016)
Dramaturgie, scéna, kostýmy, hudba, režie. To vše se povedlo, navíc se k tomu přidal s precizním a charismatickým výkonem Stanislav Majer. Jenže se obávám, a už to tak i vypadá, nejvíce se bude mluvit o textu Davida Zábranského. O jeho provokativní výpovědi. Ano, špatně napsaný text to jistě není. Pokud vám ovšem narcismus a egoismus autora nebude příliš vadit. Zda přistoupíte na to, že si napsal na sebe reklamu. Hru doporučuji, ale aby dostála svému poslání (ač pochybuji, že nějaké bylo úmyslem), přál bych si, aby se ze Studia Hrdinů projela po rudé politické mapě naší domoviny.
(zadáno: 6.11.2016)
Pro mnohé je kniha Richarda Bacha o hledání pravé lásky nedotknutelný text. Pro mě ne, nebo jsem jej četl příliš mlád. O to více jsem však rád, že mi v OLDstars dokázali mé počáteční pochyby rozptýlit. Zásluhu na tom má jak úprava textu, ze kterého zmizel jistý patos a zůstalo to podstatné, stále aktuální, tak výkony obou protagonistů. Málokdy se sejde taková dvojice, jejíž souhra je dokonale přesná. Je vidět, jak se jednomu s druhým dobře hraje, a to se odráží na celkové kvalitě inscenace, na naléhavosti výpovědí postav. Tuhle hru mohu doporučit všem, kteří mají rádi dialog, jenž má co říct.
(zadáno: 6.10.2016)
--- Přehlídka zklamaných lidí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2016)
Nastudovat grotesky, které mají jasný cíl, tedy pobavit diváka, vyžaduje sestavit tým, který bude sehraný, a dá do toho neuvěřitelnou energii. A ani to nezaručuje, že se výsledek povede. Musíte mít vše promyšlené do nejmenších detailů, aby gag byl skutečně gag. Tohle vše se Janu Holcovi povedlo. Navíc se k tomu vhodně přidala živá hudba a pocit, že jste uprostřed zlatého věku grotesky, se dostavil. Všem mladým aktérům tleskám a děkuji, protože je radost sledovat, když má mládí takové nadšení ruku v ruce s talentem. Necelou hodinu mi z tváře úsměv nezmizel, a to se mi nestává často. Příjemné!
(zadáno: 4.10.2016)
Rozhodně se nejednalo o běžné scénické čtení. Text dramaturgyně Marcela Magdová společně s herečkou Ljubou Krbovou vybraly skutečně pečlivě, a tak jsme zřejmě v jediném provedení mohli sledovat příběh ženy, jež se pomalu stávají symbolem doby. Ženy úspěšné, cílevědomé, cynické, ale také osamocené, bez empatie. Suverénním způsobem podala Žannu Ljuba Krbová! Mimořádnost zážitku umocnili ale i další účinkující. Bezprostřední Miroslav Hanuš, svým způsobem protipól Žanny. Rozčarovaný, tápající a zoufalý Václav Matějovský nebo křehce bezbranná Elizaveta Maximová. Doporučuji přečíst blog Jiřího Kouly.
(zadáno: 21.9.2016)
--- Na tomto divadle určitě neusnete --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.9.2016)
Oproti Černé díře či Vzkříšení má tento kolektivní tvůrčí počin hereček a herců DD daleko jednodušší jak zápletku, tak charakteristiku postav. Cíleně jsou vybrány protichůdné osobnosti (cynický bankéř, unavená matka, zneuznaný vědec, nespoutaná mladice), které by měl nějakým způsobem spojit nenápadný cizinec. Jak je v DD zvykem, je inscenace v humorných chvílích příjemná a nepodbízivě vtipná. S vážnější linkou to tak vyrovnané není, nicméně především výkony K. Melíškové a M. Myšičky jsou skutečnou ozdobou této hry. Věrohodně je také zobrazena stísněná atmosféra výtahu a lidského napětí v něm.
(zadáno: 13.9.2016)
Přesně takhle si představuji pořádný site specific projekt! Hraje se na zastávce, dětském hřišti, nádraží, ve vlaku. Vrátíte se o osmdesát let zpět a v prostředí berlínské olympiády budete prožívat antisemitskou atmosféru v netečnosti sportovců. I přes nepřeberné množství nekorektního humoru, hudební kulisy a časté improvizace pocítíte, že všechna témata směřují k dnešku a poukazují na mnoho současných potíží a neduhů společnosti. Pan Hába se při příležitosti sportovního svátku vyjádřil se vší intenzitou a rozhodně si toto pouliční divadlo nenechte ujít. Přál bych si, aby oslovil i nové diváky
(zadáno: 13.9.2016)
Tereza Březinová napsala duchaplný text, ve kterém nechybí humor skrze něž se dopracovává k aktuálním tématům jako je schopnost komunikace, těžkost vztahů a přizpůsobování. Nechybí tedy ani vážná linka a překvapivý zvrat. Text pak s velmi nápaditou režií uchopil Josef Kačmarčík a výborně vybral do páru Hanu Mikulkovou a Jakuba Kropáčka. Těch režijních a scénografických nápadů je opravdu mnoho a dodávají inscenaci svěžest. Jakub Kropáček svoji postavu hraje s charismatem sobě vlastním a velmi překvapí energická Hana Mikulková. Moc příjemný letní projekt, který by zasloužil déletrvající život.
(zadáno: 11.9.2016)
Sugestivní výlet do zapomenutého světa éterických víl s čarovnou mocí. Pokud ve vás Arkádie vzbudí hluboko uložené pocity, pak budou u každého pravděpodobně jiné. Zřejmě bych tedy psal čistě své subjektivní dojmy z fyzických projevů dryád a lesních nymf. Rozhodně je však Arkádie precizní, podmanivé fyzické divadlo a všem zainteresovaným je potřeba srdečně poděkovat za mimořádný zážitek. Pohybová improvizace k mému srdci promluvila jazykem, jemuž rozumím. Et in Arcadia Ego. Okouzlení. Magie...
(zadáno: 11.9.2016)
Kombinace Škvoreckého Sedmiramenného svícnu a Čapkových Apokryfů předvádí příběh o Židovce, která přežila Terezín, prorostlý myšlenkami o vině, nevině, odsouzení a smrti Ježíše Krista. Spojení na jedné straně reálné krutosti k mladičké Židovce, na druhé straně až politického pohledu na jeden z nejstarších lidských příběhů, je vedeno s citem. Jan Battěk a Eliška Vocelová hrají své postavy precizně a skvěle. Anežka Šťastná, jako mladá dívka donucena k odsunu, vyvolává dojetí a soucit. V OLDstars vznikla pozoruhodná, promyšlená, aktuální a velmi dobře zahraná inscenace. Rozhodně doporučuji!
(zadáno: 11.9.2016)
Pro mě mimořádně příjemné překvapení. Rodinné drama těhotné dívky, vracející se s budoucím otcem jejího dítěte do domu svých chladných rodičů, jest sondou do několika životů, kde si každý sobecky žije ve své ulitě. Originální je především scéna, vzájemné propojení diváků a herců, kteří postupně do hry přicházejí. Ale kromě prostorového řešení a zapojení i diváků, je tu především výtečný text a skvělé herecké výkony, kdy každý svoji odměřenou postavu hraje s velkým přesvědčením. Nad všemi pak zdá se mi vyniká Karolína Vaňková, jež sestru těhotné dívky ztvárnila skutečně s perfektním nasazením.
(zadáno: 9.9.2016)
V OLDstars skvěle zvolili autora i téma. Všechny aktovky mají nejen absurdní nápad a děj, ale díky výtečným hercům i vysokou úroveň. Oceňuji režijní vedení, protože všichni účinkující udrželi nezvykle vysoké tempo, a každý přesně chápal, jak která postava přemýšlí. Alespoň takový to na mě dělalo dojem. Nad některými výkony jsem přímo žasl. Rovněž navýsost důležité téma vnitřní svobody, a schopnosti se v daný okamžik správně rozhodnout, bylo ve všech aktovkách podáno velmi uvěřitelně. A přestože se nemusí vždy zrodit nějaký jasný konec, tady to byla krásná tečka za hodně zdařilým představením.
(zadáno: 1.8.2016)
Kontinuálně navazuje trojice Mikulášek, Viceníková, Cpin na Požitkáře a Hamlety. Tentokráte shlédnete pásmo scének na téma partnerské vztahy. Tedy jistě vděčné téma. Co mne na Posedlosti velmi zaujalo byla především skvěle zvolená scéna, a pak také minimum slov. Většina scének jsou němé přehlídky bezvýchodnosti soužití za podkresu již tradičně vhodně zvoleného hudebního doprovodu. A protože je tento tým již velmi sehraný, a režisér věděl přesně co a jak říct, myslím, že je Posedlost skutečně povedená. Janu Plodkovou vyzdvihávám vždy, teď bych rád zmínil i Miloslava Königa.
(zadáno: 30.7.2016)
V MeetFactory vsadili opět na současný a velmi zajímavý text. Pokud si dáte menší práci, pak objevíte, ač sama autorka říká "Píšu o běžných věcech, které se dějí v Německu." mnoho aktuálních témat. Obyčejný požár v domě nás vpustí do hlavy hlavní postavy, kterou pozoruhodně a podmanivě ztvárnila Anita Krausová, ze které nespustíte oči. A buďte si jisti, že v hlavě člověka s depresivními či úzkostnými stavy, který se dále ponořuje do své samoty, jež jej limituje v okolním světě, můžeme nalézt leccos. Jednoduchá scéna, bravurní výkon Anity Krausové a text, který jdu okamžitě shánět, to je Hoří.
(zadáno: 3.6.2016)
"Dětský soubor" nám v Oldstars definitivně dospěl. Už samotný výběr hry, jedna noční služba na lince pomoci, slibuje zajímavé ponoření do pocitů lidí, jež obklopuje zoufalství. Obrovské téma! Přehlídka bytostí, trápících se z mnoha důvodů, je promyšleně seřazena, a můžeme se tak nechat vtáhnout do jednotlivých scén, oddělené vhodně zvolenou hudební linkou. Ústřední postavu pracovnice na lince pomoci nastudovaly skvěle, a každá po svém, Julie Ondračková a Elisa Speváková. Pochválit musím všechny zúčastněné, ale Annu Datiashvili vyzdvihnout až minimálně po strop. Ta bere dech a vhání slzy...
(zadáno: 2.6.2016)
Velmi originálně pojaté přemýšlení o soudobých problémech třicátnic. Obě herečky hrají s neuvěřitelnou chutí. Je poznat, že vznikl text psaný na tělo. Hra nepostrádá komiku, kterou nás Rubín vždy zásoboval. Zcela přesně se trefuje do dnešních "chlapů". Myslím, že úbytek pravého mužství začíná být naprosto aktuální téma. Ač K. Leichtová hraje skvěle, já musím speciálně vyzdvihnout výkon Anny Stropnické, což je dáno mým prvním setkáním s touto okouzlující herečkou, ze které ta komičnost stříká na všechny strany. Předvídatelná pointa naštěstí není jediným nosným tématem, takže vítejte v kómatu.
(zadáno: 2.6.2016)
Strach, který přechází v nenávist a násilí. Toť téma, které je v současné době tématem číslo jedna. Goetz ve svých textech pravidelně hledá a posléze poukazuje na semínko fašismu v německé, potažmo evropské společnosti. Režisér Frič promyšleně vytáhl a zdůraznil onu odpornost dnešního "hospodského" myšlení. Sebranka, se kterou bych nechtěl mít nic společného, nám tu diktuje od začátku do konce, a předvádí tak hnus v nejslizštější podobě. Nejvíce bych vyzdvihl Jiřího Knihu. Ten je opravdu bravurní. Z představení jsem šel s pocitem podobného zneužití, jakým prošla postava skvělé Anežky Hessové.