Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.4.2017)
Nádherná výprava, choreografie, pohybové části... na to vše se velmi příjemně dívá. Navíc režisér Jan Holec vede herečky a herce jistě a dokáže se věrně držet předlohy. Bohužel je upozaděno to zásadní, a sice sdělení o netečnosti lidí, egoistickém vidění světa jednotlivcem, který si raději hledí svého, než aby zasáhl do blížícího se neštěstí, jež prochází kolem. Přitom po téhle myšlence jistě tvůrci šli, neb její aktuálnost je nezpochybnitelná. Představení nicméně doporučuji, jen je potřeba nenechat se zlákat obrazovou přitažlivostí, ale zuby nehty se držet textu. Asi to zkusím ještě jednou.
(zadáno: 18.4.2023)
--- Krev – mléko – voda --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.11.2016)
Bez zbytečného patosu, naopak trefně vystižený Karel Kryl. Nenásilně je zobrazena jeho osobnost například v porovnání s dobovými písničkáři, a také s mnohými dalšími, kteří se Karlu Krylovi chtěli vyrovnat a nemohou. Možná nejzdařileji je vystižena výjimečnost Karla Kryla ve vtipném (používajícím výhradně texty z písní) dialogem mezi velikánem a udavačem z Těšína. Je radost vidět, jak účinkující tato hra baví. Pokud byste snad postrádali pevnější dějovou linku, rozpráší vám tyto úvahy úchvatně německy zpívající Anita Krausová. A nakonec k tomu všemu patří i ten buřtguláš s cibulí. Dobrou chuť.
(zadáno: 4.1.2018)
Žel to vypadalo na proběhnutí tajné domluvy, že hrát se bude až v druhé polovině představení, jež už má energii, spád a herecky zcela nepřirozeně vyniká nad první polovinou, která pomalým rytmem diváka téměř uspává. Možná by neškodilo se více věnovat textu, než scénografii, symbolům a projekci, což jsou podobně jako hudba jen doprovodné aspekty nijak výrazného představení. Rovněž obsazení K. Cibulkové do ústřední role očekávaný přesah nemá. Přesto je, jak jsem napsal, po přestávce inscenace příjemně svižná, což výsledný dojem značně vylepšuje. Stále ale převládá pocit promarněné příležitosti.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 11.9.2017)
Na inscenaci si Martin Satoranský dal hodně záležet. Od obsazení, přes úpravu textu, až po scénu, pod kterou se podepsala Marie-Luisa Purkrábková. Pro mne je příběh Shylocka jeden z Shakespearových nejzásadnějších, a vždy se v něm dle mě trefně zobrazuje aktuální stav společnosti. Také Milan Vedral si s postavou Shylocka poradil přesvědčivě. Bohužel všudypřítomná komika na pozadí velkého mejdanu a laciná milenecká linka ono zásadní vyznění výrazně překrylo. Na mne tedy až příliš efektní, ale povedené představení. Závěrem ještě pochválím Martina Letáka, jehož výkony rostou, a i zde zaujal.
(zadáno: 20.4.2020)
--- Pokud se nepodřídíte, podřežou vás všechny --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 12.2.2020)
--- Láska hory přenáší --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.11.2016)
Jedinec, který na jedné straně trpí rodinnými problémy a problémy s nepřiznanou homosexualitou, na straně druhé je součástí německého oddílu hromadně popravující Židy a další Untermenschen na východní frontě, je dohnán svými běsy. Z knižní předlohy se podařilo vytáhnout to hlavní a poměrně zajímavě děj poskládat. Trochu trpí herecká souhra, některé scény výrazněji převyšují jiné, ale atmosféra a výpovědní hodnota zůstává na vysoké úrovni. Jan Teplý si s ústřední rolí poradil velmi dobře (byť mi jeho mluvený projev až moc připomíná Michala Dlouhého), čímž povyšuje inscenaci na slušný nadprůměr.
(zadáno: 24.12.2022)
--- Život s mrtvolami --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 24.12.2021)
--- Těžkosti hledání své větve --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.2.2018)
Prvním důvodem po návštěvu inscenace nejen pro obyvatele Českých Budějovic budiž samotný text a zřejmě i překlad. Pod povrchem, který tvoří jednoduchá a absurdní zápletka, se skrývá žhavé jádro obsahující apokalyptické myšlenky s doteky víry, lásky a zodpovědnosti. Druhým důvodem je pak režie Alžběty Burianové, dramaturgie Davida Košťáka a scéna Petra Vítka. Inscenace je promyšlená a vizuální stránka promlouvá stejně důležitě jako text. Třetím důvodem jsou pak herecké výkony. Na premiéře ještě ne zcela usazené, ale rozhodně jsou neméně podstatným důvodem pro návštěvu inscenace i pro přespolní.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 8.12.2017)
Opusťte náš hlučný svět a buďte součástí planety, která zvuky vnímá zcela jinak. Zažijte interaktivní výlet, v němž záleží na zachycení rytmu, a na kterém uvidíte hru se světly a hlasy. Režisér Jiří Adámek stvořil v úchvatné spolupráci s hudebníkem Markem Doubravou ani ne tak inscenaci jako spíš vlastní vesmír, v němž se rozvíjejí abstraktní představy především dětí. Jsem neskonale rád, že jsem sám ještě dítě a mohl tak být plnohodnotnou součástí představení, které se dá jedním slovem nazvat kouzelným. Netřeba dalších slov, ta nejsou podstatná, důležité jsou pouze libozvuky, jež vás obklopí...
(zadáno: 12.12.2017)
Bohužel jsem od této konkrétní trojice účinkujících čekal více. Je to svým způsobem odvážný Voice-band, rozhodně precizně secvičený a ze souhry také vzniklo vlastní vyjadřování. Navíc je hezky prezentovaná trapnost provázející komunikaci. Vlastně jsme společně strávili hodinu, která nebyla nepříjemná. Pro většinu diváků zdál se to být jistě velký zážitek, ale já si nemohu pomoct, čekal jsem, že budu více osloven, že alespoň částečně prosákne nějaké sdělení. Takhle jen prošel kousek, který toho mnoho nezanechal, což mi u těchto tvůrců bylo líto. Dle ohlasů jsem ale zřejmě v suverénní menšině...
(zadáno: 18.9.2015)