Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.8.2020)
--- Oheň, voda, vítr v jednom bytě --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.10.2016)
Tahle inscenace vám dá křídla, ale musíte splnit dvě podmínky. Nejprve přijmout fakt, že je to hra Egona Tobiáše, takže zapomenout na klasické i méně klasické divadelní postupy. Pokud tento fakt přijmete, můžete se i velmi dobře bavit, protože režie Jana Friče je nápaditá a plná krásných detailů. Navíc herci hrají na 100 %, a jejich nasazení je plné energie. Více než kdybyste vypili deset litrů redbullu. Druhou podmínkou je nechat se vtáhnout účinkujícími do jejich ulítlého světa, kde jen máloco dává jasný smysl. Mně se žel podařilo splnit pouze první podmínku, přesto mám jen slova uznání.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 7.6.2019)
--- Relativně obyčejný příběh --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.9.2016)
Není jednoduché dvanáct mladých adeptů herectví režijně vést, navíc v ruské klasice. A není to jednoduché ani pro těch tucet mladých nadšenců. Jaký výsledek ze společného úsilí vyšel? Řekl bych, že soubor obstál se ctí. Sice pohyb na jevišti nebyl vždy úplně šťastný, chvílemi to jako souhra vázlo, ale ocenění si zaslouží všichni zúčastnění. Nejvíce bych vyzdvihl Martina Letáka, jenž postavu hejtmana ztvárnil s naprostou přesvědčivostí a bylo potěšením sledovat všechny jeho změny chování. I Chlestakov v podání Samuela Tomana působil věrně. Pokud se zapracuje na souhře, bude dojem ještě lepší.
(zadáno: 19.11.2022)
--- Se sekáčkem na jatka --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 7.9.2017)
Tato inscenace stála i za opakované zhlédnutí. Myslím, že tvůrci v čele s Tomášem Staňkem našli přesně vhodnou formu inscenace, kde je ve správné míře ctěn originál, a zároveň příběh prezentován moderně, svěže, nenásilně. Ústřední pár svými výkony posílá na dálku důkaz přijímací komisi DAMU, že vybrali do nového ročníku jak nesporné talenty, tak pracovité nadšence. Tomáš Weisser jako Merkucio, jakmile dostavá prostor, podává také více než solidní výkon. A chutným kořením představení pak jsou komické výstupy dalších velkých talentů Karolíny Vaňkové a Ondřeje Kulhavého. Příští léto reprízujte!!!
(zadáno: 26.12.2019)
--- Dlouhá cesta ke svobodě --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 31.3.2022)
--- Červená karta za ruku ve vápně --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 25.12.2019)
--- Devastace byla, je a bude --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 5.5.2017)
Největší přínos inscenace je bezesporu téma, které by naše společnost měla maximálně vnímat. A sice nevyrovnání se s minulostí, zachování se v přelomových situacích, převlékání kabátů. Hra však doplácí na šablonovité postavy, v mnoha ohledech jednajících příliš nereálně, nadbytečné přeplnění obsahu, čímž děj lehce zadrhává, nebo zbytečně laciné odkazy k současnosti. Ze čtyř pro mne veskrze negativních a absolutně nesympatických postav si pak s tou svojí nejlépe poradila Zuzana Slavíková. Přes všechny výtky nicméně oceňuji, že se někdo věnuje tomuto bohužel stále současnému a bolavému tématu.
(zadáno: 11.12.2017)
Linda Dušková se v autorské inscenaci vrhla na zajímavé a svým způsobem tajemné téma spánek a s ním spojené poruchy. Překvapivě ani tak nejde o postavu Sandmana, jak napovídá název, ale spíše o zaměření se na zkoumání různorodých strachů, jež jednotlivé postavy prožívají. Ať už jde o narkoleptika, somnambula nebo dvojici žen, z nichž jedna trpí tím, že se jí sny nikdy nezdají, zatímco druhá nespí, jelikož se její sny plní. Po herecké stránce je inscenace naprosto zvládnutá. Bohužel jsou všechna témata pouze naťuklá a celek nedrží zcela pohromadě. Příjemné představení, ale potenciál nevyužit.
(zadáno: 6.11.2016)
Tak přesně takhle bych si představoval, že OLDstars pojme hru Williama Shakespeara. Všechnu vážnost stranou a udělat si to po svém. Bláznivě, uvolněně a s cílem, aby to bavilo hlavně herce samotné. Když si k tomu ještě přidáte živou hudbu a zpěvy, pak vás jistě dění na jevišti vtáhne a budete na podobné, možná i stejné vlně jako účinkující. Přesto ale nelze namítnout, že by se nejednalo o Shakespeara. Zachován byl především jazyk a určitý způsob vyjadřování, což lze nejlépe vidět ve scénách, kde se velmi dobře projevují Kryštof Lepšík a Štěpánka Romová.