Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  21 22 23 24 25 26 27 28 29  >  >>
(zadáno: 9.6.2017)
Velvet Havel - Divadlo Na zábradlí  50 %
Jan Frič je hravý režisér a Miloš Orson Štědroň nepřehlédnutelný skladatel. A protože námětem byl život Václava Havla, mohla se zrodit, a dle mnohých zrodila zajímavá inscenace v duchu kabaretu. Ocenil jsem nadsázku, pro někoho možná i provokativní tón, který tvůrci zvolili, ale z výsledku jsem byl více než rozpačitý, či spíše z velké části znuděný. Herecky obstáli Miloslav König a Natália Drabiščáková (Marii Spurnou jsem již bohužel neviděl), ale po odečtení slabého humoru, průměrné hudby, zůstala nijak objevná výpověď, která zřejmě dost lidí bavila, baví a bavit bude. Mne však tedy nikoliv.
(zadáno: 24.5.2017)
Vzlety Valeriána Karouška - Divadlo X10  50 %
Rozhodně příjemná procházka Strašnicemi, při které je potřeba dávat si pozor na veřejnou dopravu, zakončená pobrukováním si společně s Bio Mashou a Janou Kozubkovou. A to je asi tak vše. Valerián Karoušek sice vytvořil plastiku na Strašnickém divadle, ale jinak je jeho život divákovi nabídnut nijak zvlášť zajímavou formou a spíš než site-specific projekt jde o nudou nasáklou naučnou pouť. Řada scén, která se měla vztahovat k síle kamene, mohla být buď více srozumitelná nebo komunikovat s divákem, což se přímo nabízelo. Takhle bylo nejzajímavější sledovat reakce náhodných kolemjdoucích.
(zadáno: 23.5.2017)
Paní Bovaryová - Divadlo pod Palmovkou  50 %
Možná je to moje chyba, ale "má Ema Bovaryová" měla v knize takový šarm, který na jevišti absolutně scházel. V situacích, kdy hlavní hrdinka emočně (a následně fyzicky) propadla silnějším mužům, byla Lucie Štěpánková sice uvěřitelně naivní, ale naučná linka pro diváka, kterak se nedostat do dluhové pasti, rozdělila inscenaci na dvě zcela rozdílné hry. A protože každá potřebovala svůj prostor, byla z toho opravdu přehnaná stopáž, kde se energie z představení časem vytratila. To je rozhodně škoda, protože jinak se z románu podařilo vytáhnout to zajímavé. Možná si však inscenace ještě "sedne"...
(zadáno: 3.5.2017)
Úplné zatmění - OLDstars  50 %
Bohužel příběhu nepomohlo ani přeskakování jednotlivých scén, ani zajímavá výprava, u které oceňuji celkové zasazení děje do sauny. Jan Battěk ztvárnil Arthura Rimbauda přesvědčivě a svoji sebejistotu ve vlastní genialitu skvěle smíchal s nadhledem, kterým využívá určitou vztahovou naivitu či zmatenost Paula Verlaina v civilním pojetí Martina Satoranského. Svoji roli obstojně zvládla i Štěpánka Romová, ale ani slušné herecké výkony nepomohly zakrýt, že celá inscenace působila značně nedodělaně. Hravost typická pro OLDstars tak tentokrát zůstala někde v šatně před saunou. Velká škoda.
(zadáno: 27.4.2017)
Podzimní hra - Divadlo DISK  50 %
Tomášovi Pavelkovi se jeho výuka herectví zajisté povedla, neb všech pět hereček a herců předvedlo v této mini inscenaci více než solidní výkon a potvrdilo, že již mohou DAMU opustit a vrhnout se s dostatečnou energií do divadelních sálů, což u všech ostatně již nastalo. Bylo velmi příjemné necelou třičtvrtěhodinku sledovat část tak talentovaného ročníku katedry činoherního divadla, jen je obrovská škoda, že hra mi přišla jak nedotažené slohové cvičení napsané ze zkrácené hodině. Pohrát si s textem by znamenalo možná velký a intenzivní zážitek, takhle to byla "jen" pěkně zahraná milá podívaná.
(zadáno: 26.4.2017)
Kámen a bolest - Národní divadlo Brno  50 %
Možná kdyby se inscenační tým zaměřil pouze na zajímavý život Michelangela, nebo naopak na tehdejší politické bojůvky, mohla vzniknout hra s výpovědí. Takhle sledujeme usilovně pobíhajícího Jana Grundamana, který ač se snaží sebevíc, nemůže s textem, kde víceméně jen opakuje, že v kameni je síla, nic moc dělat. Nevyrovnané herecké výkony ovšem převyšuje nepochopitelná režie, a to jak v detailech (například efekt s lanem přes hlediště), tak v celkovém pojetí, kde silné momenty textu zůstávají zcela nevyužité nebo jsou sděleny nepřesvědčivě. V Redutě servírují hezky zabalenou knihu. Žel nic víc.
(zadáno: 25.4.2017)
Evropa - Divadlo NoD  50 %
Velká odvaha vybrat si dvacet let starý text a skrze něj se vyjadřovat k současným bolístkám v Evropě. A přestože se vše odělo do nápadité výpravy a V. Čermáková prokázala svůj vytříbený vizuální cit, zůstalo plno klišé, a především pak pocit, že se tápajícím postavám nepodařilo sdělit něco naléhavě aktuálního. Možná se však do inscenace naopak narvalo zbytečně mnoho. Například když se do děje vmísí i lesbická láska v podání jinak přesvědčivě hrajících E. Maximové a M. Štípkové. Tak nevím, jestli nebylo lepší text důsledně proškrtat, a nebo se vyjádřit prostřednictvím jiného, současného textu.
(zadáno: 24.4.2017)
Mocná Afrodíté - Divadlo pod Palmovkou  50 %
Nepodařilo se to hlavní. Zachovat jedinečný vtip Woody Allena vycházejícího z brilantních konverzačních situací. Zdeněk Kupka se v ústřední roli snaží statečně, a především ve scénách s Vendulou Fialovou se daří vytřískat co nejvíce vtipných momentů, ale to je na poměrně dlouhou inscenaci málo. A protože jsou další postavy upozaděny, je vidět, že tato dvojice celé představení sama neutáhne. Absolutně zbytečně, a chvílemi vlezle, pak působí celý antický chór v čele se Stanislavem Šárským. Obrovská škoda, že se k inscenaci nepřistoupilo více komorně, pokorně a precizně nepohrálo s dialogy.
(zadáno: 21.4.2017)
Kabaretní bramboračka (Lesk a bída zemských jablek) - Divadlo Viola  50 %
Celou inscenaci provází hraní si s jazykem a slovní hříčky, na kterých si dal Milan Šotek skutečně záležet. Bohužel je to to jediné, co hra nabízí divákovi. Možná bych ještě zmínil loutkářské umění s bramborami v podání Anity Krausové a Jiřího Suchého, ale to je asi tak vše, co stojí za zmínku. V případě, že by se jednalo o představení pro děti, či dospělé, kteří se do dětství již vrací, mohlo by své opodstatnění mít. Takhle zůstal jen "tak trochu zvláštní kabaret". Pokud však byl záměr odreagovat se od běžného divadla, můžete si tu bramboračku klidně objednat. Ovšem schází více soli a pepře.
(zadáno: 4.4.2017)
Buňka číslo - Studio Hrdinů  50 %
Další původní český text o elitách a elitářství ve Studiu Hrdinů. Námět zkoumající českou identitu je však spolu s hereckými výkony to jediné, co si z inscenace lze odnést. Jakoby Petra Hůlová neměla dostatek času hru domyslet, dopsat. Při sledování stále se opakujících a přidávajících znepokojujících otázek, to vše de facto bez režie, není udržet pozornost úplně jednoduché. A hlavně schází myšlenka. Jestli to mělo být pouhé varování, kam se může naše zem dostat, tak to tedy strach mám, ale možná spíš na kulturním poli. Ovšem ještě jednou vyzdvihnu trio hereček, ty za návštěvu inscenace stojí.
(zadáno: 22.3.2017)
Macbeth - Divadlo D21  50 %
Skutečnost, že krev nejde jen tak smýt, povýšil Michal Hába v první polovině hry na nosný motiv. Do popředí inscenace se dostaly čarodějnice, které považuji za základ Shakespearovy hry. V této úpravě však efekt převyšuje sdělení, navíc bych neřekl, že by potoky krve byly něčím, co tu ještě nebylo. Vysvětlení možná nabízí druhá polovina, kde je především ve filmových dotáčkách vyobrazen výsměch všem kýčům a patosu, čímž vlastně Michal Hába dost možná vykládá své pojetí Macbetha. To rozhodně zajímavé je, žel nevyrovnanost inscenace a její natahování převažuje nad možným zážitkem s přesahem.
(zadáno: 21.3.2017)
1913 - Tygr v tísni  50 %
Výjimečné osobnosti nechají nahlédnout diváka do svých myšlenek, objasňují svá jednání a navozují navenek příjemnou atmosféru roku 1913. To, že pod povrchem se blíží osudný rok tolik cítit není, což byl zřejmě záměr. Nicméně jde skutečně jen o přehlídku známých postav, a protože logicky každé osobě může připadnout jen krátký čas, v němž se chce předvést, proběhne inscenace jako sled obrazů, byť pěkně zahraných. Pustit se do dramatizace takové knihy svědčí o odvaze tvůrců Tygra v tísni, ovšem vyjma slušných hereckých výkonů ve mně ten zásadní pocit, a sice že se blíží tragédie, probuzen nebyl.
(zadáno: 3.1.2017)
Sen noci svatojánské - Divadlo Na Fidlovačce  50 %
Myslím, že si režisérka nepříliš zdařile poradila s tím, jak by měla inscenace vyznít. Například choreografie je nadstandardní, krásná. Pohybová stránka je vlastně to nejlepší na celém představení. Jenomže to je pouze podívaná, samotný příběh je podán dost nevyrovnaně. Pokud se jedná o mileneckou linku, tak ta je ještě, především díky dámám v souboru, zahrána uvěřitelně. S pány, vyjma pana Racka, je to o dost horší. Ovšem komediální část inscenace je z většiny laciná, řekl bych až k zastydění. Vzhledem k tomu, že Sen noci svatojánské komedií přeci jen je, vychází mi výsledek jako průměr.
(zadáno: 2.1.2017)
V oku smyčky - MeetFactory  50 %
Inscenace na pomezí pohybového divadla a činohry si vzala jako předlohu rozpravy o dobrovolné smrti, které Jean Améry napsal dva roky před vlastním uskutečněním sebevraždy. Když hra přecházela do fyzického divadla, byla zajímavá (především pak Kateřina Dvořáková), a bylo znát, že se v tomto oboru režisérka H. Třešňáková pohybuje suverénně a zručně. Činoherní herectví, i přes zajímavý aspekt "Ivana Chýlková v MeetFactory", však působilo dosti nevyrovnaně, což ve finále způsobilo, že jednotnost inscenace byla brzy pryč a jednalo se tedy spíše o podívanou, než o předání jistě zajímavých myšlenek.
(zadáno: 1.1.2017)
Morčata - Tygr v tísni  50 %
Předvést divákovi skrytý sadismus v napohled spořádané rodině a určitou státní (v tomto případě bankovní) mašinérii, je jistě chválihodný nápad, který by na aktuálnosti mohl získat poměrně jednoduše. Nevím, zda je na vině Vaculíkův text, který bych osobně nechal již klidně spát, nebo jeho dramatizace, ale hra postrádá možná rychlejší spád, možná větší zdůraznění naléhavosti, určitě pak však dotažení postav a celého děje. Sledoval jsem hezkou scénu, slušné herecké výkony a sálem se potulující myšlenku, která však ne a ne se pevně usadit, natož pak zacílit divákovi přímo do těla a zasáhnout.
(zadáno: 6.11.2016)
Oprašovačka - OLDstars  50 %
Suverénního výkonu Elišky Vocelové se zdatně drží i Martina Haluzová, a tak máte minimálně jeden pádný důvod tuto inscenaci navštívit. Uvidíte střet činoherní a loutkové herečky, které spojuje aktuálně společná práce na loutkové inscenaci, ale také vztah k jejímu zesnulému režisérovi. Byť se text samotný točí výhradně kolem divadelního prostředí a zřejmě zaujme více "lidi vod fochu", lze v něm najít i přesah, který vás pustí do hlubších úvah...
(zadáno: 25.10.2016)
V lese černém hlubokém - OLDstars  50 %
Přes nesporně povedené psychologicky procítěné herectví Kristýny Klimešové a Martina Čarného jako sourozenců, co by k sobě jistě chtěli mít blíže než skutečně mají, se jedná o velmi odhadnutelný příběh. Zbývá nám tedy spíše prožívat napětí, které mezi sebou mají postavy, než to které měla předvést zápletka. Přestože se oba aktéři nejen snaží, ale opravdu jim to jde, jedná se o tuctový text, který ani jeden z herců nezachrání. Škoda, tento tvůrčí tým by se slibným textem mohl předvést o hodně zajímavější představení.
(zadáno: 24.9.2016)
Pelikán - OLDstars  50 %
Prvním problémem se mi zdá text. Sice se opírá o zajímavá témata, ale jeho výpovědní hodnota, možná i skladba, je slabá. Viděno dvakrát, vždy v jiném obsazení, a pokaždé bylo znát, že herci se s postavami těžko ztotožňují. Nakolik je to režijním vedením, nakolik tím, že se jedná o psychologicky náročné postavy, těžko říct, ale na výsledku je to bohužel znát. Charismatickou dvojici matky a jejího zetě vytvořili Nicol Hrabovská a Lukáš Ruml a postavu syna noblesně podal interesantní Adam Mensdorff-Pouilly. Snahu cením, přesto jsem přesvědčen, že tento text není úplně pro OLDstars tím pravým.
(zadáno: 11.9.2016)
Majitelé klíčů - OLDstars  50 %
Naléhavost psychologicky náročného Kunderova textu se podařila přenést tak napůl. Tomáš Hanus hraje ústřední postavu celkem přesvědčivě, a když do děje vstoupí i postava Kateřiny Švejdové, jež nepostrádá na jedné straně zranitelnou křehkost a na druhé pak odhodlání pro odboj, sledujeme vyrovnané herecké duo. Ostatní jim však ne zcela stačí, z čehož pak vzniká pocit, že celá hra je značně neuvěřitelná, čemuž nepřidá ani celková atmosféra, která by měla být více napjatá, strachu plná, tísnivá. Ovšem pokud ještě alespoň na uvěřitelnosti postav herci zapracují, pak můžeme čekat zajímavý posun.
(zadáno: 11.9.2016)
Revizor - OLDstars  50 %
Není jednoduché dvanáct mladých adeptů herectví režijně vést, navíc v ruské klasice. A není to jednoduché ani pro těch tucet mladých nadšenců. Jaký výsledek ze společného úsilí vyšel? Řekl bych, že soubor obstál se ctí. Sice pohyb na jevišti nebyl vždy úplně šťastný, chvílemi to jako souhra vázlo, ale ocenění si zaslouží všichni zúčastnění. Nejvíce bych vyzdvihl Martina Letáka, jenž postavu hejtmana ztvárnil s naprostou přesvědčivostí a bylo potěšením sledovat všechny jeho změny chování. I Chlestakov v podání Samuela Tomana působil věrně. Pokud se zapracuje na souhře, bude dojem ještě lepší.
(zadáno: 11.9.2016)
Macbeth - OLDstars  50 %
Nebývale monumentální projekt připravili v OLDstars jako premiéru a možná jediné uvedení. Totiž Macbetha pod půlnočním nebem. Inscenaci se nedá upřít jak efektnost, například působivé vojenské kostýmy, souboj na nože nebo pyrotechnické efekty, tak snaha všech zúčastněných, aby byl výsledek co nejvíce dokonalý. Bohužel byl více než rozporuplný. Ač ústřední dvojice víceméně obstála, tak celkově trpěla inscenace řadou technických potíží, především to většina herců "neukřičela", a namísto zajímavého prožitku se vtírala myšlenka, zda na OLDstars přeci jen není takový projekt příliš velkým soustem.
(zadáno: 11.9.2016)
Osiřelý západ - OLDstars  50 %
Přiznávám se text M. McDonagha, překlad O. Sokola a nastudování v Činoherním klubu je moje srdeční záležitost. O to více kritický bohužel jsem ke všem dalším nastudováním. V OLDstars se zcela nepodařilo vystihnout onu nenávist, jen skrze níž jsou postavy schopni projevovat své city. Ovšem do inscenace vnesla dvě světla, kvůli kterým hru posunuli do zajímavé roviny. Jednak jsou to nápaditá loutkářská intermezza o příběhu Kaina a Ábela, a pak projev Josefa Žárského, který svoji postavu pojal jako "zhuleného, zákeřného týpka". Jemu jsem tu lenost, zlobu, domýšlivost a zapšklost naprosto uvěřil.
(zadáno: 4.8.2016)
Bůh by řekl: bože, vy jste divný - MeetFactory  50 %
Ač podobné projekty nejen vyhledávám, ale odpouštím jim i případné technické nedostatky, tak viděno na premiéře, musím bohužel konstatovat, že nesrozumitelnost provázela celou inscenaci ve velké míře a to i filmové záběry. Zrovna u tohoto filmově-divadelního kusu a textu mě to opravdu mrzí. Přesto musím vyzdvihnout, jak tvůrci divadlo a film propojili. Sociální drama z filmu jsem i přes špatnou viditelnost cítil poměrně intenzivně (potlesk pro dětské představitele) a sourozenecké vztahy měly především díky výbornému Matějovi Nechvátalovi také značnou sílu. Snad budou další reprízy čitelnější.
(zadáno: 3.8.2016)
Zakázané uvolnění - A studio Rubín  50 %
Nijak zvlášť originální téma, nijak zvlášť originální zápletka, nic, co by člověka donutilo se na nějakou delší dobu zamyslet. Zbývá tedy jediné, humor a herecké výkony. V provedení, které jsem zhlédl já, dominovala vynikající Hana Vágnerová. Její šmrnc a vtip vysoce čněl nad celou inscenací. Barmanka Terezy Hofové byla přesvědčivá a u Zuzany Stavné mi chvíli trvalo zvyknout si na povrchnost její postavy. Ovšem postupem času mi její postava a ztvárnění přišlo jako to nejzajímavější a obraty v jejím myšlení byly dost zajímavé. Ač jsem tedy čekal něco více, tak dobře provedená, vtipná hra to je.
(zadáno: 1.4.2016)
$LAST - A studio Rubín  50 %
Specifický humor A studia Rubín zůstal zachován i ve hře $LAST. Jistě se dá nalézt několik výstupů pánů Pavelky a Prachaře, které pobaví, ale nejen chvílemi se mi zdálo, že hra čerpá z her minulých. Samotný nápad jako by se trochu zhlédl v Přirození, postava Ondřeje Pavelky v Učiteli malby. Kristýna Fuitová-Nováková také energie moc nepřidá. Na A studio Rubín průměrný kus, který skalní příznivce asi nezklame, ale je to málo. Jak se žehrá na hereckou profesi, doporučuji si ujít kilometr na Zábradlí, kde uvádí Hamlety.
<<  <  21 22 23 24 25 26 27 28 29  >  >>