Redakce

Lukáš Holubec

redakční zkratka: luk

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (653)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 8.7.2020)
--- Červenec jako barva krve --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 28.3.2018)
Konečně možnost podívat se velmi zblízka na ženskou duši, jež jest vystavena permanentnímu tlaku doby, a pochopit že každý člověk prochází životem stejně těžce jako bitevním polem. V promyšleně sestaveném textu, kterému nechybí široký záběr i gradace, si věřím každá žena nad třicet let najde své podobenství. Intenzivnímu zážitku samozřejmě nejvíce pomáhá krásná herecká souhra a naprostá suverenita všech tří účinkujících. A rozhodně bych nerad opomenul režisérskou práci Jiřího Bábka, jehož si představuji jako krotitele nespoutané ženské energie, kterou je divák pohlcen. To pohlcení stálo za to!
(zadáno: 5.10.2016)
Nastudovat grotesky, které mají jasný cíl, tedy pobavit diváka, vyžaduje sestavit tým, který bude sehraný, a dá do toho neuvěřitelnou energii. A ani to nezaručuje, že se výsledek povede. Musíte mít vše promyšlené do nejmenších detailů, aby gag byl skutečně gag. Tohle vše se Janu Holcovi povedlo. Navíc se k tomu vhodně přidala živá hudba a pocit, že jste uprostřed zlatého věku grotesky, se dostavil. Všem mladým aktérům tleskám a děkuji, protože je radost sledovat, když má mládí takové nadšení ruku v ruce s talentem. Necelou hodinu mi z tváře úsměv nezmizel, a to se mi nestává často. Příjemné!
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 12.12.2017)
Jakub Krofta se po pěti letech vrátil režírovat do ČR a hned v rámci krásného projektu, v němž byla hra Cizí jazyk postupně nastudována v celé Visegrádské čtyřce. Autorka na základě postavení kultury a umělce stvořila dílo, které rozvíjí řadu zajímavých témat. Ať už se jedná o atmosféru na filmových workshopech, smlouvání při vzniku literárního díla, a také ožijí i samotné fiktivní postavy, jež posouvají hru zase dál. Plynně a nenásilně pak přechází v témata politická a zobrazuje aktuální neutěšenou situaci v celé V4. Divadlo X10 opět nabízí pravou, poctivou alternu. Po sehrání to bude skvost.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 11.6.2019)
--- Nechci být host --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.5.2018)
Čerstvý vítr dua Jarkovský x Vašíček přivál do D21 divácky otevřenou a vstřícnou inscenaci, v níž se hromadná virtuální komunikace zábavnou formou přenáší a zobrazuje na jevišti připomínající relaxační wellness. Je pravda, že Cloud nejde nijak do hloubky, což na zdejší scéně není zcela zvykem, přesto však drží pohromadě, má svižné tempo, vtip, a především nápadité uchopení celého fenoménu, z čehož vychází jediné: herecky precizně zahraná inscenace nenudí a baví! Navíc si divák může odnést "návod", jak hodnotit na i-divadle. Anebo radši ne, jen uložte svá pozadí na sedačky a vítejte v Cloudu.
(zadáno: 9.2.2018)
Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
„Je mi k smrti smutno!"
Ale jsem rád, že se nejednalo o jednorázový projekt!
(zadáno: 20.3.2017)
Režisér Radim Špaček z textu vybral kombinaci tápání mladé generace v hledání sebe sama a komplikaci vztahů mezi lidmi. Že to je na pozadí bisexuality, mi nepřijde podstatné. Jde o určité citové ukotvení, jež se nedaří. Výtečný výběr herců a práce s nimi, pak ve spojitosti s jednoduchou scénou, funguje a emoční hru tak může hrát divák spolu s účinkujícími. A protože se jedná dle mě o postavy v mnoha odstínech nesympatické, měl jsem téměř nutkání k nim sám promluvit. I to je dost možná známka kvality představení. Nenechá vás jen přihlížet, ale především přemýšlet a pokusit se projevit empatii.
(zadáno: 27.4.2017)
Přestože je každá ženská postava svým způsobem extrémní případ ve svém oboru trápení a problémů, mohou alespoň všechny dámy ukázat, v jak nelehké životní situaci se ocitají. Myslím, že je na inscenaci zřetelně poznat kolektivní dílo, které se navíc trefně věnuje současné prázdnotě lidských životů, jež člověku brání chovat se přirozeně a přiznat si jediné východisko, kterým je vzít své bytí jen a jen do svých rukou. Všechny herečky zvládají své party skvěle a Jaroslav Šmíd je jednoduše přesný a přesvědčivý. Na tuhle terapii by měl zajít každý, ať už coaching potřebuje či nikoliv.
(zadáno: 2.4.2020)
--- Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím o zlu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 2.5.2016)
Autor s jasnou vizí, přemýšlivý režisér, "Damácké maso" v ústředním páru, ale hlavně Tomáš Kobr, který tuhle inscenaci táhne. Jako je správný barman duší podniku, je výkon Tomáše Kobra tím, co budete hltat necelou hodinku a půl v Rubínu. Nicméně i samotný text je napsaný zajímavě, zvlášť pokud máte ve své minulosti určité škraloupy, což máme snad všichni. Režisér si se scénou pohrál také nápaditě. Trochu mě mrzí, že Bořek Joura a Johana Matoušková ještě mají určité nedostatky, možná chybí zkušenosti, ale i přesto drží inscenace celkem pohromadě a po konci nezbývá, než si připálit Camelku...
(zadáno: 5.1.2018)
--- Něco si přej, padá bomba --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>