Redakce

Lukáš Holubec

redakční zkratka: luk

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (653)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 13.9.2016)
Tereza Březinová napsala duchaplný text, ve kterém nechybí humor skrze něž se dopracovává k aktuálním tématům jako je schopnost komunikace, těžkost vztahů a přizpůsobování. Nechybí tedy ani vážná linka a překvapivý zvrat. Text pak s velmi nápaditou režií uchopil Josef Kačmarčík a výborně vybral do páru Hanu Mikulkovou a Jakuba Kropáčka. Těch režijních a scénografických nápadů je opravdu mnoho a dodávají inscenaci svěžest. Jakub Kropáček svoji postavu hraje s charismatem sobě vlastním a velmi překvapí energická Hana Mikulková. Moc příjemný letní projekt, který by zasloužil déletrvající život.
(zadáno: 8.3.2018)
Nevím, zda byl záměr pokusit se stvořit pro Činoherní studio hru, jež by mohla mít potenciál být hitem, ale "Děkujeme, že zde kouříte" pro to má všechny předpoklady. Od aktuálního tématu, kterým je v souvislosti s kuřáckým zákonem také náhled na hranice osobní svobody a důvody určitého zaprodání se, přes přesvědčivé herecké výkony po nápaditou a hravou režii. Ač mi částečně vadili příliš jednostranné charaktery, a samozřejmě došlo i na demagogickou agitku, jedná se jednoduše o dobře udělanou inscenaci v čele s charismatickým Janem Plouharem, která bezpochyby bude bavit. Jako zábava bez výhrad.
(zadáno: 11.4.2017)
Ztřeštěné, výstřední, zuřivé, náruživé. Polská "generace nic", pro níž je svoboda pouze prostředek ke konzumnímu stylu života, ale zároveň si s tím vlastně nevědí rady, zobrazil strašnický tým věrohodně. Postavu Jakuba Gottwalda obklopovala pětice natolik nesympatických žen, že mi ho bylo celou dobu líto, i přes to, že sám zobrazoval typického představitele tápající generace. Zdařilo se navíc zakomponovat i promlouvání samotné autorky, čímž vznikla trefná a autentická výpověď. Škoda, že se nepodařil lépe vystavět příběh, což ovšem mohl být záměr, neb jaký mají vlastně oni lidé životní příběh?
(zadáno: 28.12.2016)
--- Podívejte se do reálné budoucnosti – „Slovo a dílo!“ v Rusku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.5.2018)
Trio hravých chlapců (Tomáš Dianiška, David Košťák a Jan Holec) stvořilo mimořádně komediálně zdařilou inscenaci. Přestože je příběh promyšlený (ostatně stejně jako jeho předloha, film Věčný svit neposkvrněné mysli), je upozaděno poselství právě nepřebernou škálou vtipů, groteskních situací, či typických Dianiškových retro odkazů. Z účinkujících dostal nejvíce prostoru vyřádit se Richard Fiala a nikdo jiný by nebyl lepší volbou. Své role dobře zvládli i Kamila Trnková a Tomáš Kobr. Jen hlavní "dvojpostava" na mne příliš nezapůsobila. Rozhodně je ovšem v Letí k vidění příjemně ulítlá inscenace.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 6.4.2017)
Věřte, že teambuilding v podání M. Bambuška na základě textu E. Jelinek není radost, ale dřina a sáhnutí si na dno sil, stejně jako se to stalo tisícím dělníků při stavbě vodní elektrárny v Kaprunu. Nad tím vším pak mrská bičem samotný ďábel ve vskutku infernálním podání M. Sidonové. K tomu si připočtěte živou hudbu, vizuální stránku, hraní si s prostorem, tak jak to M. Bambušek umí a vyjde vám, že vznikla hra, jež klade množství nepříjemných otázek od přehlížení historických skutečností až po současné bavení se bez špetky pokory s cílem vysát všechny podobně jako dělníky stavějící velké dílo.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.5.2018)
Inscenace čítá šestici situací, v nichž vždy dojde určitým způsobem k vyhrocení. Občas se však stává, když je hra složená ze scének, že dochází k nevyváženosti, což je bohužel i případ Divokých historek. Jinými slovy jsou jednotlivé části inscenace nevyvážené, vázne tempo, přechody, vtip i herecké výkony. Nicméně nadšení a energii tvůrcům upřít nelze. Pokud přistoupíte na přehnanou expresivitu, můžete být chvílemi příjemně překvapeny. Jsem rád za seznámení s Divadlem Tramtarie. Rozhodně musím vyzdvihnout výkon Marka Zahradníčka, kterému zdatně sekundovali Vít Pištěcký a Dominika Hrazdílková.
(zadáno: 7.2.2020)
--- Kam se poděl skleněný mrož či tuleň? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.12.2017)
Krásně napsaná vánoční "anti-idyla". Děj žene dopředu možnost zprostředkovat divákovi myšlenky jednotlivých postav a v druhé polovině představení i náhledy do dospělé budoucnosti zatím ještě nezkažených dětí. Inscenace tak nenásilně zobrazuje důležitost životních hodnot v rámci rodiny, a především smutný důsledek výchovy a příkladů rodičů na děti a jejich další život. Příjemně představením provází živá hudba, a i přes patrnou neveselost se divák dočká naděje, jež sebou každé Vánoce přinášejí. Vyrovnané herecké výkony, ze kterých lehce vyzdvihuji Ivanou Machalovou, podtrhují nebývalý zážitek.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 20.11.2018)
--- Do tmy na sbírání bylinek --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.12.2018)
--- Nuda na koupáku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2017)
Vzhledem k tomu, že moralita byla potlačena na minimum a důraz byl dán na komediální situace, navíc mnou viděná derniéra byla okořeněná různými vtipy a netradičními zásahy zevnitř i zvenčí, bylo to takové milé rozloučení s mimořádně nadaným ročníkem katedry činoherního divadla. Většina účinkujících k tomu také přistoupila s tím, že ač tahle inscenace dost možná upadne v zapomnění, tak "si to naposledy aspoň užijeme". A přestože dramaturgicky a režisérsky se o žádný klenot skutečně nejednalo, o přesahu nemluvě, jsem moc rád, že jsem mohl na společném jevišti tuhle grupu zase (naposledy?) vidět.
(zadáno: 14.9.2017)
Pravděpodobně tím nejzajímavějším na hře je text M. Hýči o prázdnotě dnešní generace kolem třicítky. Je vážný, hloubavý a příliš nekoresponduje s dosavadní dramaturgií Studia Palmo ff. Svou délkou a hustotou je i obtížně zdramatizovatelný, což se projevuje bohužel často, kdy je poznat, že režisér úplně přesně neví, jak dál. Pánské postavy jsou slušně zahrané. Překvapil mě především J. Hušek, jenž měl složitou úlohu věrohodně zobrazit nešikovného outsidera. Ještě těžší to měla K. Trnková, nicméně svoji tragickou postavu zvládla s velkým přehledem, čímž potvrdila, že bude posilou hereckého týmu.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 1.10.2018)
--- Točna se mi zakousla do krčku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.12.2016)
Dvě jedinečné, ale zároveň odlišné pražské divadelní scény, se propojily (Strašnické divadlo a A studio Rubín). Lenka Havlíková a Jiří Pokorný nastudovali nelehký text Caryl Churchill, který tepe do všech bolestí světa. A servírován je divákům nesmírně promyšleně. Pomáhá k tomu jednoduchá scéna, hudba, ale třeba také kostýmy, jež herci postupně odkládají. Tomáš Kobr a Jakub Gottwald hrají své postavy s nebývalou intenzitou a skrze homosexuální vztah a vytrácející se lásku dávají průchod hněvu a zoufalství v plné síle. Navíc je chvílemi text upraven pro české společenské a politické prostředí.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 9.10.2018)
--- Dup, dup po schodech --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2019)
--- Ábíčko, cinzano a jednohubky --- (více v článku na blogu)

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>