Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.12.2017)
Krásně napsaná vánoční "anti-idyla". Děj žene dopředu možnost zprostředkovat divákovi myšlenky jednotlivých postav a v druhé polovině představení i náhledy do dospělé budoucnosti zatím ještě nezkažených dětí. Inscenace tak nenásilně zobrazuje důležitost životních hodnot v rámci rodiny, a především smutný důsledek výchovy a příkladů rodičů na děti a jejich další život. Příjemně představením provází živá hudba, a i přes patrnou neveselost se divák dočká naděje, jež sebou každé Vánoce přinášejí. Vyrovnané herecké výkony, ze kterých lehce vyzdvihuji Ivanou Machalovou, podtrhují nebývalý zážitek.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 20.11.2018)
--- Do tmy na sbírání bylinek --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.12.2018)
--- Nuda na koupáku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2017)
Vzhledem k tomu, že moralita byla potlačena na minimum a důraz byl dán na komediální situace, navíc mnou viděná derniéra byla okořeněná různými vtipy a netradičními zásahy zevnitř i zvenčí, bylo to takové milé rozloučení s mimořádně nadaným ročníkem katedry činoherního divadla. Většina účinkujících k tomu také přistoupila s tím, že ač tahle inscenace dost možná upadne v zapomnění, tak "si to naposledy aspoň užijeme". A přestože dramaturgicky a režisérsky se o žádný klenot skutečně nejednalo, o přesahu nemluvě, jsem moc rád, že jsem mohl na společném jevišti tuhle grupu zase (naposledy?) vidět.
(zadáno: 14.9.2017)
Pravděpodobně tím nejzajímavějším na hře je text M. Hýči o prázdnotě dnešní generace kolem třicítky. Je vážný, hloubavý a příliš nekoresponduje s dosavadní dramaturgií Studia Palmo ff. Svou délkou a hustotou je i obtížně zdramatizovatelný, což se projevuje bohužel často, kdy je poznat, že režisér úplně přesně neví, jak dál. Pánské postavy jsou slušně zahrané. Překvapil mě především J. Hušek, jenž měl složitou úlohu věrohodně zobrazit nešikovného outsidera. Ještě těžší to měla K. Trnková, nicméně svoji tragickou postavu zvládla s velkým přehledem, čímž potvrdila, že bude posilou hereckého týmu.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 1.10.2018)
--- Točna se mi zakousla do krčku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.12.2016)
Dvě jedinečné, ale zároveň odlišné pražské divadelní scény, se propojily (Strašnické divadlo a A studio Rubín). Lenka Havlíková a Jiří Pokorný nastudovali nelehký text Caryl Churchill, který tepe do všech bolestí světa. A servírován je divákům nesmírně promyšleně. Pomáhá k tomu jednoduchá scéna, hudba, ale třeba také kostýmy, jež herci postupně odkládají. Tomáš Kobr a Jakub Gottwald hrají své postavy s nebývalou intenzitou a skrze homosexuální vztah a vytrácející se lásku dávají průchod hněvu a zoufalství v plné síle. Navíc je chvílemi text upraven pro české společenské a politické prostředí.
(zadáno: 21.9.2021)
--- Zalezme do ulity a chcípněme --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 9.10.2018)
--- Dup, dup po schodech --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2019)
--- Ábíčko, cinzano a jednohubky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.12.2019)
--- Kolty, lži a přetvářky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.1.2017)
Jedním dechem musím ocenit práci Marcely Magdové, Mariany Kuchařové a Martina Satoranského, jak inscenaci pojali. Úprava textu, aby byl vysoce aktuální, scéna, jež přesně zobrazuje postavení postav v ději, a režie, která to vše dává dohromady, výtečně vede herce a divákovi nabízí řekněme politické drama, to vše vytvořilo nesmírně propracované představení. I vzhledem k alternacím vyzdvihuji z herců především ústřední dvojici. Jakub Kropáček pracuje výtečně se svým charismatem i projevem a Markéta Burešová je absolutní královnou nejen jako postava, ale i svým výkonem, jenž mne naprosto učaroval.
(zadáno: 12.9.2017)
Her a děl o třicátnících a jejich problémech je opravdu celá řada. Aby však stála za řeč, je potřeba, aby text nabídl i něco víc. Už jen ty postavy... na jedné straně úspěšný, movitý, pohledný chlapík, žijící s kamarádem, přesným opakem. A samozřejmě, že ten krásnější je tak trochu svině, zatímco outsider je roztomile hodný. K tomu máme mladou zapálenou feministku žijící pro změnu se svým pravým opakem. Celé to zamíchejte, promíchejte, přidejte až kýčovitou projekci a máte vzorově průměrnou inscenaci, kterou nezachrání ani snažící se herci. Název se však vzhledem k výsledku povedl na jedničku.
(zadáno: 18.5.2018)
--- Divadelní chemie --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.12.2018)
--- Surikaty mezi námi --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.12.2016)
Vzít text, který je výborně napsán a skvěle se pohybuje mezi humorem a dojetím, umožňuje divákovi vzácný pocit vcítit se do postav, které žijí ve svém vlastním světě, a tím jej pochopit, a předhodit ho divákovi jako čirou taškařici, kdy se obecenstvo může v drtivé většině jen bavit nad tím, jak to outsiderům v životě moc nejde, mi přijde jako promarněná příležitost stvořit hodnotnou inscenaci. Pokud byl cíl představení diváka jen pobavit, čemuž ochotně jinak slušně hrající M. Hofmann a F. Blažek posloužili, pak byl splněn. Pokud má divák i jiná očekávání, nechť raději sáhne po knižní předloze.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 17.11.2022)
--- Bez práce nejsou jidáše --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.5.2022)
--- Akčňák po česku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.4.2022)
--- Labilita dětského násilníka --- (více v článku na blogu)