Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 25.4.2017)
Velká odvaha vybrat si dvacet let starý text a skrze něj se vyjadřovat k současným bolístkám v Evropě. A přestože se vše odělo do nápadité výpravy a V. Čermáková prokázala svůj vytříbený vizuální cit, zůstalo plno klišé, a především pak pocit, že se tápajícím postavám nepodařilo sdělit něco naléhavě aktuálního. Možná se však do inscenace naopak narvalo zbytečně mnoho. Například když se do děje vmísí i lesbická láska v podání jinak přesvědčivě hrajících E. Maximové a M. Štípkové. Tak nevím, jestli nebylo lepší text důsledně proškrtat, a nebo se vyjádřit prostřednictvím jiného, současného textu.
(zadáno: 13.3.2017)
Explosionalismus je v inscenaci představen spíše jako životní postoj a filosofie Vladimíra Boudníka, který si zcela po právu zasloužil vlastní divadelní hru. Navíc ztvárnění jeho postavy Šimonem Krupou je maximálně věrohodné. Ti, kdo neznají Boudníkův život, mohou chvílemi tápat, protože zobrazení jednotlivých situací je často vytrženo z kontextu, ale přesto hra drží pohromadě a její obraz a poselství explosionalismu se podařilo divákovi předložit srozumitelně, čemuž nahrál i nelehký životní osud s častými depresemi na pokraji rezignace. Šimona Krupu také pěkně doplňuje Kateřina Císařová.
(zadáno: 22.2.2016)
V Ungeltu tentokráte sáhli ke skutečně silnému textu. Všechny romány C. McCarthyho mě nebývale zasáhly. Jeho drama Expres na západ je pak dialog plný protikladů řešící ty nejzásadnější životní otázky. Ústředním tématem je víra v Boha, naděje, spasení x skeptická realita, beznaděj, temnota. Černobílost je to, co celou dobu sledujeme a co nám skvěle servírují pánové Holub a Němec. Tak rozdílné pohledy na svět ani nemohou nalézt shodu, byť se tomu chvílemi i blíží. Proto je na každém člověku, jakou cestu zvolí. Divadlo (předloha) klade otázky a probouzí spící duše. To je dle mě poselství umění.
(zadáno: 30.11.2022)
--- Návštěva svědomí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.12.2019)
--- Zoufalcovo desatero --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.2.2019)
--- Slyšte! Vnímejte! Fantazie! --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.11.2016)
Faust, který byl oproštěn značné části textu, značné části myšlenek. O to více však je na dřeň zobrazen na jedné straně svou věčností unavený Mefisto, na druhé pak vztah mezi Faustem a Markétkou, a jejich chápání svých životů. Na této moderně pojaté inscenaci zaujme především skvěle ztvárněný Mefisto v  jedinečném podání Filipa Březiny, ale nerad bych opomněl i Denisu Barešovou a Vojtěcha Vodochodského, kteří své postavy uchopili taktéž citlivě. Myslím, že režijní práce Norberta Závodského, a jeho vhodně zvolená úprava, byla základem k povedené inscenaci pasující do směřování Divadla Spektákl.
(zadáno: 30.12.2021)
--- Nejsi srdcař, nejsi nic --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 6.12.2017)
Michal Hába - Václav Havel - Ferdinand Vaněk. Intenzivní One Man Show s filozofickým přesahem na téma "Jaké je postavení intelektuála v dnešní době?". Společný nepřítel je rozmělněn, žijeme v informačním chaosu. Michal Hába civilním a uvěřitelným projevem střílí i opakovaně do publika zásadní otázky a úvahy, čímž se snaží docílit společného přemýšlení. Jeho výkon je dostatečně přesvědčivý, přiměřeně apelativní, navíc má hra promyšlenou skladbu, do které vhodně zapadají i hudební intermezza. Otázkou však zůstává, zda si na představení najde cestu i širší publikum. Inscenace by si to zasloužila.
(zadáno: 2.1.2020)
--- Nesmrtelný Jan Werich --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.1.2020)
--- Olíznutí sekery nestačí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.5.2017)
Nevím nakolik je to předlohou, nakolik dramaturgií a režií, ale já jsem přesvědčen, že výsledný text je vhodným výběrem naléhavých pocitů ze života Fridy. Do pozadí jdou politické názory i samotná tvorba, a naopak je zvýrazněno trápení s nelehkým osudem, kde hraje prim zdravotní stav, a především pak silné pouto k životní lásce. Jednoduchá výprava a příhodná režie pak vystavila základ, na který už bylo jen potřeba posadit to hlavní, uvěřitelnou, energickou, ač fyzicky strádající, tak vnitřně rozervanou, nezadržitelnou, silnou a odhodlanou Fridu. A přesně takto ji D. Šoltýsová skvěle ztvárnila.
(zadáno: 7.12.2017)
Bartlettův text o tom, kam až zajde mladý pár kvůli materiální jistotě ve střetu s vrstvou lidí, pro které je vzhledem k jejich ekonomickému pohodlí sociálně slabá skupina pouze lovnou zvěří, je silný sám o sobě. Jiří Pokorný navíc drží pevně v rukou stavbu příběhu i s jeho gradací. Měl bych některé výhrady ke scénickému řešení nebo k některým pasážím (obzvláště jedné taneční), ale jako celek je inscenace silná a úderná. Gabriela Pyšná hraje nesmírně energicky, Klára Trojanová dodala své postavě potřebný chlad a odstup, ale náramně dobrým tahem se ukázalo především obsazení Michala Balcara.
(zadáno: 8.9.2016)
Bartlletův text o manželském páru, jenž vyřeší svoji bytovou a zároveň životní situaci uzavřením se do obydlí, kde sice finančně nestrádá, ale je atrakcí a živým cílem pro bohaté střelce, je sám o sobě mrazivě aktuální. Martin Satoranský režisérsky skvěle podchytil současný pohled na svět skrze ekonomické měřítko a zvolil odměřené vztahy mezi postavami, z nichž zaujme především Ondřej Kulhavý. Velmi nápaditá je také scéna (viděno však venku). Příběh graduje příchodem dítěte v roztomile plachém podání Anežky Šťastné. Přijďte se podívat, kam až dokážeme zajít ve světě, který se nepříjemně blíží.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 28.12.2017)
Zajímavý a silný motiv hry byl absolutně rozbit naprosto iracionálním chováním obou postav, přičemž vyvrcholil natolik absurdně, že veškeré napětí a plíživou tíseň jednoduše uškrtil na katově uzlu. Přidám-li k tomu dost nepochopitelný rytmus inscenace, ve kterém se nejprve vše nepřirozeně dlouze natahovalo, aby se pak na konci naopak pokusilo stihnout ještě co nejvíce sdělit, vyšlo mi z toho bohužel dosti nesourodé představení. Nicméně rozhodně návštěvy nelituji, protože minimálně herectví Vilmy Cibulkové bylo radost sledovat a rovněž hudba Petry Horváthové měla příjemně mrazivou atmosféru.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 4.11.2020)
--- Neapol mezi toitoikami --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.11.2022)
--- Na řecké svatbě --- (více v článku na blogu)