Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.11.2018)
--- Pomsta za zvuků Schubertových smyčců --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2018)
--- Klid najdete v krmelci --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.11.2018)
--- Do tmy na sbírání bylinek --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.11.2018)
--- Jak se diriguje bloudění lidstva --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.11.2018)
--- Ostrůvek výkřiků a nadřazenosti --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.11.2018)
--- Teritorium plné křivd --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.10.2018)
--- Tajemství dobrého divadla --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.10.2018)
--- Faidra, prosebnice, Mínotaurus a další --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.10.2018)
--- Dup, dup po schodech --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2018)
--- Kde je zakopán pes? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.10.2018)
Více viz třetí den v blogu z festivalu ...příští vlna/next wave 2017.
(zadáno: 1.10.2018)
--- Točna se mi zakousla do krčku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.9.2018)
--- Politické konfrontace a divadelní rozpor? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.8.2018)
--- Směšný sraz snobů --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.5.2018)
Je všudypřítomná, cítíte ji skrze tmu, promlouvá k vám strohým, věcným, odcizeným tónem jazyka, v němž je patrný poslední záchvěv naděje i definitivní rezignace. Je to bolest. Marguerite Duras ji na dlouhá léta zamkla v paměti, ale deníky, jimž lidé vždy svěřují nejniternější trápení a úzkosti, mají ohromnou cenu tyto pocity zachovat. A tak oproštěni od světla, v souznění s betonovými schody, můžeme znovu prožít skličující okamžiky doby, kdy Evropa plakala. Senzitivní výkon Anity Krausové naplno ocení jen diváci s vhodným výběrem místa. Nebýt této nepochopitelnosti, hodnotil bych ještě výše.
(zadáno: 31.5.2018)
Na téměř deset let starém textu je nejsmutnější to, že zobrazuje společnost, která už s její aktuální podobou pomalu splývá. Účinkující spjatí s Divadlem X10 pojali nemalou část výstupů s hravou nadsázkou a vtipem, což je v kombinaci s citlivou režisérskou prací Ewy Zembok jednoznačně kladem. Bohužel však vážné přesahy alespoň mne tolik nezasáhly. Snad to bylo určitou až zbytečnou rozsáhlostí, neb při komornějším zpracování zdá se mi mohlo téma rezonovat daleko úderněji. Rozhodně se však jedná o zajímavou inscenaci a tvůrčí nasazení, jak bývá v Divadle X10 zvykem, je dostatečně energické.
(zadáno: 31.5.2018)
Čerstvý vítr dua Jarkovský x Vašíček přivál do D21 divácky otevřenou a vstřícnou inscenaci, v níž se hromadná virtuální komunikace zábavnou formou přenáší a zobrazuje na jevišti připomínající relaxační wellness. Je pravda, že Cloud nejde nijak do hloubky, což na zdejší scéně není zcela zvykem, přesto však drží pohromadě, má svižné tempo, vtip, a především nápadité uchopení celého fenoménu, z čehož vychází jediné: herecky precizně zahraná inscenace nenudí a baví! Navíc si divák může odnést "návod", jak hodnotit na i-divadle. Anebo radši ne, jen uložte svá pozadí na sedačky a vítejte v Cloudu.
(zadáno: 23.5.2018)
Od té doby, co jsem v zhlédl minulý rok inscenaci Královna limitů v režii Lucie Ferenzové, a v níž bylo téma medicíny ztvárněno krásně nápaditou formou, jsem se velmi těšil, že podobně bude působit i Temná energie, ve které se divákům přiblíží pro změnu fyzika. Nezklamal jsem se v práci Lucie Ferenzové, která vytvořila do MeetFactory sedící hru s precizními hereckými výkony. Ovšem co naplat, když mne hluboce se tvářící filozofie na pozadí nijak zvlášť zajímavého detektivního příběhu, minula poměrně znatelně? Po románové předloze Juli Zeh tedy skutečně nesáhnu, nicméně inscenace své kouzlo má.
(zadáno: 23.5.2018)
Pro ty, kdo nezažil dobu pokojů vylepených plakáty do posledních volných míst na zdi a nedělních podvečerů u TV s Beverly Hills 90210, může být inscenace stejně exotický výlet jako pro trojici postav ze zmíněného seriálu do nekompromisně šusťákových devadesátých let naší vlasti, ve které se dařilo Ivanu Jonákovi s účesem Ruuda Gullita se svým proslulým podnikem Discoland Sylvie. Pro nás ostatní, kteří šli s Terezou Pergnerovou poctivě od Esa k Leu, je Dianiškův smrtící koktejl nostalgickou jízdou po časech, kdy se dalo ještě v klidu skákat z Nuselského mostu. Hutnost vtipů a odkazů maximální!
(zadáno: 23.5.2018)
Nesmírně poetický text Josefa Topola, jenž ukazuje bohatou krásu českého jazyka, je základem půvabné inscenace. Citlivé a především precizní vedení herců, kteří s tématem lásky nakládají křehce, ale s jistotou, je pak dalším plusem. Kromě poctivých hereckých výkonů Beáty Kaňokové, Tomáše Havlínka a Miluše Hradské (a též hudebního v podání violoncellisty Michala Turka) je rovněž příjemně řešena scéna. Příběh o čase, lásce, touze a těžkosti odloučení se podařilo uchopit s úctou k autorovi, a přesto s aktuálním nádechem. Krásná inscenace, jejíž obsah mne však výrazně nezasáhl. Nicméně doporučuji.
(zadáno: 23.5.2018)
Výtvarně působivá inscenace s charismatickým Vasilem Frydrychem zřejmě stojí za zhlédnutí. Alespoň dle jiných ohlasů. Já se však nedokázal přizpůsobit nevyváženému tempu, což možná bylo zapříčiněno podivnou dynamikou textu. Scény, které měly působit jako exteriéry, postrádaly atmosféru. Vynechám-li některé nevýrazné herecké výkony, nepřišlo mi ideální pustit se do kopanického nářečí. Výsledkem byl podivný dialektický kočkopes. Nutno dodat, že jsem inscenaci viděl šest let po premiéře. Nedokáži posoudit, jestli měla hra dříve více energie, avšak v mnou zhlédnuté repríze zoufale scházela.
(zadáno: 22.5.2018)
Přestože se jedná o smyšlené setkání Sigmunda Freuda a C. S. Lewise, je text propracovanou a naléhavou výpovědí, jakou jen mohou poskytnout takto velké osobnosti. V Divadle v Řeznické vsadili na osvědčeného režiséra Radima Špačka, který umí vážná témata podat divákům vstřícně, a přesto neubrat na intelektuální rovině. Nenásilnou konfrontaci dvou rozdílných osobností je radost sledovat také především díky skvělým výkonům Pavla Rímského a Martina Fingera, jejichž dikce a civilní projev umocňují zážitek z povedené inscenace, jež naprosto přesně zapadá do aktuálně nastavené dramaturgie této scény.
(zadáno: 21.5.2018)
Inscenace čítá šestici situací, v nichž vždy dojde určitým způsobem k vyhrocení. Občas se však stává, když je hra složená ze scének, že dochází k nevyváženosti, což je bohužel i případ Divokých historek. Jinými slovy jsou jednotlivé části inscenace nevyvážené, vázne tempo, přechody, vtip i herecké výkony. Nicméně nadšení a energii tvůrcům upřít nelze. Pokud přistoupíte na přehnanou expresivitu, můžete být chvílemi příjemně překvapeny. Jsem rád za seznámení s Divadlem Tramtarie. Rozhodně musím vyzdvihnout výkon Marka Zahradníčka, kterému zdatně sekundovali Vít Pištěcký a Dominika Hrazdílková.
(zadáno: 21.5.2018)
Trio hravých chlapců (Tomáš Dianiška, David Košťák a Jan Holec) stvořilo mimořádně komediálně zdařilou inscenaci. Přestože je příběh promyšlený (ostatně stejně jako jeho předloha, film Věčný svit neposkvrněné mysli), je upozaděno poselství právě nepřebernou škálou vtipů, groteskních situací, či typických Dianiškových retro odkazů. Z účinkujících dostal nejvíce prostoru vyřádit se Richard Fiala a nikdo jiný by nebyl lepší volbou. Své role dobře zvládli i Kamila Trnková a Tomáš Kobr. Jen hlavní "dvojpostava" na mne příliš nezapůsobila. Rozhodně je ovšem v Letí k vidění příjemně ulítlá inscenace.
(zadáno: 18.5.2018)
--- Divadelní chemie --- (více v článku na blogu)