Redakce

Lukáš Holubec

redakční zkratka: luk

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>

(zadáno: 15.6.2017)
Macbeth – Too Much Blood - Divadlo Na zábradlí: 50 %
Vizuálně pěkný a velmi zvolna podaný vtip, jenž by při stopáži skeče Monty Pythona zanechal hluboký zážitek s respektem. Rozhodně nepatřím mezi vyznavače klasických děl držící se striktně předlohy, případně ctící blankvers. Naopak. A David Jařab pojal Macbetha skutečně po svém a novátorsky. Navíc v příběhu bylo použito několik zajímavých pohledů na charaktery postav. Jenomže... ano, dost možná budu v menšině, ale tohle byl prostě neúměrně protažený experiment, který jsem rád viděl, zaznamenal, ale nic víc z toho nezůstalo. Na tak kvalitní tvůrce mi to přišlo hodně málo. What to say? Nothing.
(zadáno: 9.6.2017)
Knoflíček - Divadlo D21: 60 %
--- Ivoši, jsme mistři! --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.6.2017)
Velvet Havel - Divadlo Na zábradlí: 50 %
Jan Frič je hravý režisér a Miloš Orson Štědroň nepřehlédnutelný skladatel. A protože námětem byl život Václava Havla, mohla se zrodit, a dle mnohých zrodila zajímavá inscenace v duchu kabaretu. Ocenil jsem nadsázku, pro někoho možná i provokativní tón, který tvůrci zvolili, ale z výsledku jsem byl více než rozpačitý, či spíše z velké části znuděný. Herecky obstáli Miloslav König a Natália Drabiščáková (Marii Spurnou jsem již bohužel neviděl), ale po odečtení slabého humoru, průměrné hudby, zůstala nijak objevná výpověď, která zřejmě dost lidí bavila, baví a bavit bude. Mne však tedy nikoliv.
(zadáno: 7.6.2017)
skončí to ústa - Divadlo Disk: 70 %
"Experimentální poezie není pouhou zábavou, má možnost fascinace a fascinace je formou soustředění. A sice soustředění, které se vztahuje na vnímání smyslu i na vnímání materiálu." Tohle je potřeba si uvědomit, a pak už se můžete ponořit do rozkladu vesmíru na atomy, nechat se vtáhnout do hodinové hry, kde vše a zároveň nic dává a zároveň nedává smysl. Katedra alternativního divadla pod vedením Jiřího Adámka předvedla precizní inscenaci, kterou bylo radost sledovat. A teď už jen za zvuku slov "ve fiole formule" a "je třeba tiše chodit komnatami" přeji absolventům hodně štěstí... a experimentů.
(zadáno: 6.6.2017)
Klub rváčů - Činoherní studio Ústí nad Labem: 80 %
Bouře nihilismu, nekompromisního odsouzení společnosti, ryzí krutosti, vzbouření pro establishmentu. Z dnes již kultovního románu Chucka Palahniuka, podpořeného povedeným filmem, se na jeviště ve světové divadelní premiéře skvěle podařilo přenést stěžejní myšlenky. Navíc celý příběh mladíka trpícího nespavostí, jenž započne boj proti konzumní společnosti a vytvoří tak společenstvo zajisté nijak lepší, drží pohromadě. Filip Nuckolls stvořil něco silně úderného a přes všechny postupné alternace a změny v obsazení i po devíti letech inscenace funguje. A výkon pana Němce je z říše nezaměnitelných.
(zadáno: 2.6.2017)
Počátek veškeré lásky - MeetFactory: 90 %
--- Stárneš, nemáme už mnoho času --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2017)
Dobrý člověk ze Sečuanu - Divadlo Disk: 60 %
Vzhledem k tomu, že moralita byla potlačena na minimum a důraz byl dán na komediální situace, navíc mnou viděná derniéra byla okořeněná různými vtipy a netradičními zásahy zevnitř i zvenčí, bylo to takové milé rozloučení s mimořádně nadaným ročníkem katedry činoherního divadla. Většina účinkujících k tomu také přistoupila s tím, že ač tahle inscenace dost možná upadne v zapomnění, tak "si to naposledy aspoň užijeme". A přestože dramaturgicky a režisérsky se o žádný klenot skutečně nejednalo, o přesahu nemluvě, jsem moc rád, že jsem mohl na společném jevišti tuhle grupu zase (naposledy?) vidět.
(zadáno: 29.5.2017)
Zmoudření dona Quijota - Divadlo Spektákl: 60 %
Inscenace se povedla rozhodně po vizuální stránce a v momentech, kdy se jednalo o pohybové vyjádření děje a myšlenek. Bohužel herecké výkony byly dosti nevyrovnané, a tím i celkové poselství Dykovy tragédie vyznělo nedostatečně. Jedná se však o plnohodnotnou prvotinu Divadla Spektákl a následující inscenace ukázaly, že Zmoudření dona Quijota byl příslib pro specifickou tvorbu generačního divadla, jež se soustředí především na zkrácené dramatizace. Mimochodem Jáchym Kučera jako Sancho Panza svůj part zvládl skvěle a lehce zastínil zbytek účinkujících.
(zadáno: 26.5.2017)
Pomezí - Pomezí: 90 %
Netřeba slov či gest, ponořte se do městečka Pomezí a nechte se vést. Moje vyvolená postava Magdy, v krásném podání Kristýny Podzimkové, mi utekla jen třikrát, takže svoji strategii, držet se pokud možno jedné postavy, jsem de facto splnil, a pochytil tak možná něco i z jednoho příběhu. A byť bych si rád někdy přečetl scénář, šlo mi především o atmosféru a z ní vzniklý zážitek. A ten byl nezapomenutelný, což se v divadle zas tak často nestává. Možná jsem z Pomezí pochopil sotva 1 %, ale to je odraz života. V něm také téměř ničemu nerozumím, ale co mne chytne za srdce, zůstane v něm nadosmrti.
(zadáno: 24.5.2017)
Vzlety Valeriána Karouška - Divadlo X10: 50 %
Rozhodně příjemná procházka Strašnicemi, při které je potřeba dávat si pozor na veřejnou dopravu, zakončená pobrukováním si společně s Bio Mashou a Janou Kozubkovou. A to je asi tak vše. Valerián Karoušek sice vytvořil plastiku na Strašnickém divadle, ale jinak je jeho život divákovi nabídnut nijak zvlášť zajímavou formou a spíš než site-specific projekt jde o nudou nasáklou naučnou pouť. Řada scén, která se měla vztahovat k síle kamene, mohla být buď více srozumitelná nebo komunikovat s divákem, což se přímo nabízelo. Takhle bylo nejzajímavější sledovat reakce náhodných kolemjdoucích.
(zadáno: 23.5.2017)
Paní Bovaryová - Divadlo pod Palmovkou: 50 %
Možná je to moje chyba, ale "má Ema Bovaryová" měla v knize takový šarm, který na jevišti absolutně scházel. V situacích, kdy hlavní hrdinka emočně (a následně fyzicky) propadla silnějším mužům, byla Lucie Štěpánková sice uvěřitelně naivní, ale naučná linka pro diváka, kterak se nedostat do dluhové pasti, rozdělila inscenaci na dvě zcela rozdílné hry. A protože každá potřebovala svůj prostor, byla z toho opravdu přehnaná stopáž, kde se energie z představení časem vytratila. To je rozhodně škoda, protože jinak se z románu podařilo vytáhnout to zajímavé. Možná si však inscenace ještě "sedne"...
(zadáno: 23.5.2017)
Frida K. - 3D Company: 70 %
Nevím nakolik je to předlohou, nakolik dramaturgií a režií, ale já jsem přesvědčen, že výsledný text je vhodným výběrem naléhavých pocitů ze života Fridy. Do pozadí jdou politické názory i samotná tvorba, a naopak je zvýrazněno trápení s nelehkým osudem, kde hraje prim zdravotní stav, a především pak silné pouto k životní lásce. Jednoduchá výprava a příhodná režie pak vystavila základ, na který už bylo jen potřeba posadit to hlavní, uvěřitelnou, energickou, ač fyzicky strádající, tak vnitřně rozervanou, nezadržitelnou, silnou a odhodlanou Fridu. A přesně takto ji D. Šoltýsová skvěle ztvárnila.
(zadáno: 23.5.2017)
Proč posedl AMOK pana R.? - MeetFactory: 70 %
Když se sejde skupina různorodých alternativních umělců a chtějí se vybraným projektem bavit, pak to dopadá přesně takhle. Pokud najedete na stejnou vlnu jako zhruba dvě desítky účinkujících, tak prožijete večer v extázi a s písní Láska je tu s námi na rtech budete jistě usínat. Mně se to podařilo, takže jsem byl jednoznačně spokojen. Kdo by však chtěl prožít příběh pana R. (skvělý Němec) mohla by ho občas zbrzdit určitá neuhlazenost, kostrbatost, kdy jsou jednotlivé scény dost nevyvážené. Nicméně herce, používající svá vlastní jména, to evidentně bavilo, mě také, takže mohu jedině doporučit.
(zadáno: 11.5.2017)
Mučedník - OLDstars: 80 %
Pět let starý text Mariuse von Mayenburga v OLDstars uchopili s příjemným pochopením, a nenásilně tak divákům předvedli, jakým způsobem a kam až může dojít dogmatické vykládání božího písma, čímž se pochopitelně nabízejí aktuální problémy náboženského fanatismu. Sdělení hry ale nemoralizuje, to má na starosti hlavní hrdina v obdivuhodném výkonu Ondřeje Poláka, jenž si s těžkým textem i postavou poradil velmi zdařile. Ostatní mu ne vždy zdárně sekundovali, ale minimálně Bára Waschingerová, Josef Havelka a v působivém finále především Klára Fittnerová předvedli, že v OLDstars talenti stále jsou.
(zadáno: 5.5.2017)
Sametová noc - Divadlo v Řeznické: 60 %
Největší přínos inscenace je bezesporu téma, které by naše společnost měla maximálně vnímat. A sice nevyrovnání se s minulostí, zachování se v přelomových situacích, převlékání kabátů. Hra však doplácí na šablonovité postavy, v mnoha ohledech jednajících příliš nereálně, nadbytečné přeplnění obsahu, čímž děj lehce zadrhává, nebo zbytečně laciné odkazy k současnosti. Ze čtyř pro mne veskrze negativních a absolutně nesympatických postav si pak s tou svojí nejlépe poradila Zuzana Slavíková. Přes všechny výtky nicméně oceňuji, že se někdo věnuje tomuto bohužel stále současnému a bolavému tématu.
(zadáno: 4.5.2017)
Mimo zápis - Studio Hrdinů: 70 %
Na každém slově, pohybu, výrazu je nádherně vidět, že Ivana Uhlířová fragmenty deníků Paula Klee převzala nesmírně citlivě a režisérsky obdivuhodně precizně zpracovala myšlenky provázející vznik tvorby pomocí dvou částí jedné osobnosti. Společně s též perfektním a přesným Michalem Kernem nabídla divákům, kteří doufám ocení jedinečnost této inscenace, minimalisticky pojatou, těžko uchopitelnou, avšak závažnou cestu do hlavy výtvarného umělce. Studio Hrdinů uvedlo experiment, jenž do jeho prostoru zapadl jako ulitý. Byl bych neskonale rád, kdyby podobná díla byla opět základem tamní dramaturgie.
(zadáno: 4.5.2017)
Potwory - A studio Rubín: 60 %
Řekl bych, že i přes řadu odboček, kdy se prostě tato skvadra musí vyřádit, je příběh, jenž odráží skutečnou situaci v Polsku, dostatečně přímočarý a úderný. Rukopis E. Zembok je pak čitelný a je jistě dobře, že ze "svých Strašnic" vyvezla téma, které je jí evidentně blízké. Nápaditě je provedená výprava, kdy jako bych se ocitl uprostřed zkaženého světa. Doufám, že si na tuto inscenaci diváci cestu naleznou, protože kromě naléhavého sdělení dát developerům přes držku (aspoň já bych hned nějakému šlápl do úsměvu) potěší i herecké trio, jež najelo na vlnu, která návštěvníky Rubínu může strhnout.
(zadáno: 4.5.2017)
120 dnů Sodomy - Depresivní děti touží po penězích: 70 %
Podobenství, které zobrazuje svět v korporátní firmě skrze kultovní předlohu Markýze de Sade, může v některých částech působit jistě perverzně, ale nepřesahuje současný zvrhlý svět, v němž hrstka vyvolených nejen že panuje, ale zbývající většinu šikanuje a ponižuje. Ta si to navíc pod tíhou materiální závislosti nechává líbit. Tak jako je těžké uhlídat masu zaměstnanců, nebylo lehké zvládnout velké množství herců, ale Jakub Čermák to zvládl nad očekávání dobře, přičemž kvůli pojetí, řadě aktuálních myšlenek a celkové atmosféře, musím inscenaci doporučit. Tak vzhůru do nového zaměstnání otroci!
(zadáno: 3.5.2017)
V hodině rysa - SpoluHra: 40 %
Hlavní problém vidím v textu. Zatímco jiní jistě naleznou otázky a možná i odpovědi v tak zásadních tématech jako je víra v Boha, lidské empatie spojené s porozuměním či láskou nebo třeba i střet víry s vědou, já od jinak výtečného dramatika nalezl skutečně jen jeho zážitek, kdy měl v osmdesátých letech problémy s alkoholem a v izolovaném prostředí živě komunikoval s kocourem. Nemohu se zbavit dojmu, že veškerá sdělení Enquist vykřikl falešně. Přidám-li k tomu emočně přehnané herectví Zuzany Bydžovské, zůstává mi pak jen opravdu nádherný a strhující výkon Daniela Krejčíka. Za ten ale tleskám.
(zadáno: 3.5.2017)
Úplné zatmění - OLDstars: 50 %
Bohužel příběhu nepomohlo ani přeskakování jednotlivých scén, ani zajímavá výprava, u které oceňuji celkové zasazení děje do sauny. Jan Battěk ztvárnil Arthura Rimbauda přesvědčivě a svoji sebejistotu ve vlastní genialitu skvěle smíchal s nadhledem, kterým využívá určitou vztahovou naivitu či zmatenost Paula Verlaina v civilním pojetí Martina Satoranského. Svoji roli obstojně zvládla i Štěpánka Romová, ale ani slušné herecké výkony nepomohly zakrýt, že celá inscenace působila značně nedodělaně. Hravost typická pro OLDstars tak tentokrát zůstala někde v šatně před saunou. Velká škoda.
(zadáno: 28.4.2017)
Olympia - OLDstars: 70 %
Nejprve se příběh pomalu rozjíždí v období perestrojky, aby se náhle přesunul do divokých devadesátých let a mejdan mohl začít na plné obrátky. A když píši na plné obrátky, tak tím myslím do extrému, do naprosté neuchopitelnosti, jakou ta léta byla. Skrze jízdu, která přináší drogy, rozvrácené vztahy, neúspěšné podnikání, mafii a absolutní chaos v lidech i v době samotné, pak můžeme sledovat posun ústřední milenecké dvojice (skvělý V. Matějovský) a jejich blízkých. Prázdnota, která na nás nakonec čeká, je tíživá, ale taková byla devadesátá léta, tak se lidé vyrovnávali s nově nabytou svobodou.
(zadáno: 28.4.2017)
Kamarádi - Divadlo Disk: 70 %
Poměrně zdařile napsaná výpověď generace narozené kolem roku 2000 v talentované režii Adama Svozila má pochopitelně nesporný klad v účinkujících, kteří nejen že tématu rozumí, vždyť se jich také bytostně týká, ale umí ho podat nenuceně a věrně. Přesto chvílemi inscenace vázla po technické stránce a i situace, které měly ambice vážného sdělení, nevyzněly nijak přesvědčivě. Ovšem sledováno s nadhledem je nutno ocenit práci všech zainteresovaných a divákům, kteří rádi sledují ruku v ruce kráčející talentované tvůrce s poctivě odvedenou prací, rozhodně návštěvu Kamarádů v Disku doporučuji.
(zadáno: 28.4.2017)
Ticho, nahrává se! - Tygr v tísni: 70 %
Tygr v tísni vybral pro zobrazení propagandy, kolaborace, dilematu, jak se zachovat v mezních situacích, prostředí československého rozhlasu v době protektorátu. Vhodně zvolené velké téma pojaly Marie Nováková a Zuzana Burianová jako svižnou přehlídku několika reálných postav, jejichž skutečných osudů se držely opravdu precizně. Přestože atmosféra není natolik skličující, jaká zřejmě ve skutečnosti byla, je tato inscenace zdařilá jak herecky, kde ovšem vyčnívá výtečný Ivo Sedláček, jemuž věštím zajímavou budoucnost, tak udržením příběhů postav, aniž by se hra rozpadala. Těžký úkol Tygr zvládl.
(zadáno: 27.4.2017)
Podzimní hra - Divadlo Disk: 50 %
Tomášovi Pavelkovi se jeho výuka herectví zajisté povedla, neb všech pět hereček a herců předvedlo v této mini inscenaci více než solidní výkon a potvrdilo, že již mohou DAMU opustit a vrhnout se s dostatečnou energií do divadelních sálů, což u všech ostatně již nastalo. Bylo velmi příjemné necelou třičtvrtěhodinku sledovat část tak talentovaného ročníku katedry činoherního divadla, jen je obrovská škoda, že hra mi přišla jak nedotažené slohové cvičení napsané ze zkrácené hodině. Pohrát si s textem by znamenalo možná velký a intenzivní zážitek, takhle to byla "jen" pěkně zahraná milá podívaná.
(zadáno: 27.4.2017)
K smrti šťastní - Divadlo NoD: 70 %
Jakožto velký propagátor škodlivosti pohádek se šťastným koncem, velice oceňuji, že mladí tvůrci skrze náramně povedenou inscenaci prozradili, do jakých smutných životních situací se všem dobře známé postavy dostaly. A ač se jedná o jeden velký mejdan, u kterého se samozřejmě bude divák dozajista bavit, já to nemyslím nijak ironicky, že tímto způsobem ukázat pocity nenaplněnosti jednotlivých pohádkových bytostí bylo nejen výborným nápadem, ale přesně nastaveným zrcadlem nám smrtelníkům. Více mne sice přesvědčily ženské postavy, ale to možná bude tím, že já měl ty zoufalkyně vždycky radši.

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>