Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.10.2019)
--- Náplň života: pizza --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2019)
--- Ábíčko, cinzano a jednohubky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.8.2019)
--- Zákulisí volebního mumraje --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.8.2019)
(zadáno: 26.7.2019)
--- Přízrak tradičního divadla --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.7.2019)
--- Alenka v říši násilí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.7.2019)
--- Tři veteráni v době míru --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.6.2019)
--- Horké nitro divadelníků --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.6.2019)
--- Relativně obyčejný příběh --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.6.2019)
--- Kdo miluje, nespí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.5.2019)
--- Velkolepě povedená malost --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.3.2019)
--- Obleva nepřijde. To je život. --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.1.2019)
--- Jepice na konci dne --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.12.2018)
--- Magický ostrov Gavdos --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.11.2018)
--- Teritorium plné křivd --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.10.2018)
Více viz třetí den v blogu z festivalu ...příští vlna/next wave 2017.
(zadáno: 31.5.2018)
Je všudypřítomná, cítíte ji skrze tmu, promlouvá k vám strohým, věcným, odcizeným tónem jazyka, v němž je patrný poslední záchvěv naděje i definitivní rezignace. Je to bolest. Marguerite Duras ji na dlouhá léta zamkla v paměti, ale deníky, jimž lidé vždy svěřují nejniternější trápení a úzkosti, mají ohromnou cenu tyto pocity zachovat. A tak oproštěni od světla, v souznění s betonovými schody, můžeme znovu prožít skličující okamžiky doby, kdy Evropa plakala. Senzitivní výkon Anity Krausové naplno ocení jen diváci s vhodným výběrem místa. Nebýt této nepochopitelnosti, hodnotil bych ještě výše.
(zadáno: 31.5.2018)
Čerstvý vítr dua Jarkovský x Vašíček přivál do D21 divácky otevřenou a vstřícnou inscenaci, v níž se hromadná virtuální komunikace zábavnou formou přenáší a zobrazuje na jevišti připomínající relaxační wellness. Je pravda, že Cloud nejde nijak do hloubky, což na zdejší scéně není zcela zvykem, přesto však drží pohromadě, má svižné tempo, vtip, a především nápadité uchopení celého fenoménu, z čehož vychází jediné: herecky precizně zahraná inscenace nenudí a baví! Navíc si divák může odnést "návod", jak hodnotit na i-divadle. Anebo radši ne, jen uložte svá pozadí na sedačky a vítejte v Cloudu.
(zadáno: 23.5.2018)
Pro ty, kdo nezažil dobu pokojů vylepených plakáty do posledních volných míst na zdi a nedělních podvečerů u TV s Beverly Hills 90210, může být inscenace stejně exotický výlet jako pro trojici postav ze zmíněného seriálu do nekompromisně šusťákových devadesátých let naší vlasti, ve které se dařilo Ivanu Jonákovi s účesem Ruuda Gullita se svým proslulým podnikem Discoland Sylvie. Pro nás ostatní, kteří šli s Terezou Pergnerovou poctivě od Esa k Leu, je Dianiškův smrtící koktejl nostalgickou jízdou po časech, kdy se dalo ještě v klidu skákat z Nuselského mostu. Hutnost vtipů a odkazů maximální!
(zadáno: 23.5.2018)
Nesmírně poetický text Josefa Topola, jenž ukazuje bohatou krásu českého jazyka, je základem půvabné inscenace. Citlivé a především precizní vedení herců, kteří s tématem lásky nakládají křehce, ale s jistotou, je pak dalším plusem. Kromě poctivých hereckých výkonů Beáty Kaňokové, Tomáše Havlínka a Miluše Hradské (a též hudebního v podání violoncellisty Michala Turka) je rovněž příjemně řešena scéna. Příběh o čase, lásce, touze a těžkosti odloučení se podařilo uchopit s úctou k autorovi, a přesto s aktuálním nádechem. Krásná inscenace, jejíž obsah mne však výrazně nezasáhl. Nicméně doporučuji.
(zadáno: 22.5.2018)
Přestože se jedná o smyšlené setkání Sigmunda Freuda a C. S. Lewise, je text propracovanou a naléhavou výpovědí, jakou jen mohou poskytnout takto velké osobnosti. V Divadle v Řeznické vsadili na osvědčeného režiséra Radima Špačka, který umí vážná témata podat divákům vstřícně, a přesto neubrat na intelektuální rovině. Nenásilnou konfrontaci dvou rozdílných osobností je radost sledovat také především díky skvělým výkonům Pavla Rímského a Martina Fingera, jejichž dikce a civilní projev umocňují zážitek z povedené inscenace, jež naprosto přesně zapadá do aktuálně nastavené dramaturgie této scény.
(zadáno: 21.5.2018)
Trio hravých chlapců (Tomáš Dianiška, David Košťák a Jan Holec) stvořilo mimořádně komediálně zdařilou inscenaci. Přestože je příběh promyšlený (ostatně stejně jako jeho předloha, film Věčný svit neposkvrněné mysli), je upozaděno poselství právě nepřebernou škálou vtipů, groteskních situací, či typických Dianiškových retro odkazů. Z účinkujících dostal nejvíce prostoru vyřádit se Richard Fiala a nikdo jiný by nebyl lepší volbou. Své role dobře zvládli i Kamila Trnková a Tomáš Kobr. Jen hlavní "dvojpostava" na mne příliš nezapůsobila. Rozhodně je ovšem v Letí k vidění příjemně ulítlá inscenace.
(zadáno: 2.5.2018)
Nádherný text o lásce a roztomilé potřebě spřízněné duše, s níž se v našem krutém světě dá přežít, byť s mnoha šrámy na těle i duši, je zabalen do drsné slupky černého humoru s příchutí ironie. Stejně jako se prolínají dvě časové roviny, vinou se mezi sebou i specifická něha a porozumění, jež jsou jedním ze základních stavebních kamenů povedené inscenace. Dalším jsou pak výtečné výkony I. Machalové a P. Halíčka, to vše v citlivé režii J. Bábka, tak jak je divák Kočky zvyklý. Rád bych si jen dokázal odmyslet i chvílemi pomalejší tempo a hlavně hudební podkres v čele se zpěvem. Avšak doporučuji!
(zadáno: 28.3.2018)
Inscenace, jež zřejmě nebude zcela v souladu s většinovým divadelním proudem, ale v Rubínu dostala sympaticky prostor. Ve spílání publiku hrozivě vykukuje skrze text Elfride Jelinek aktuální populismus, jenž lidmi absolutně pohrdá. Ve stejném duchu komunikují obě herečky, ztvárňující jednu postavu, s diváky. Po lákavém laškování přichází vzápětí odkrytí pravé tváře a povýšenecká výpověď s cynickým akcentem. Ovšem o to více upřímná, a tak přímočará, že se divákovi nebude chtít z útulného rubínovského sklepa zpět do reality, jež jest světem královen duchů. Přijďte odhalovat nepříjemnou pravdu...
(zadáno: 28.3.2018)
Konečně možnost podívat se velmi zblízka na ženskou duši, jež jest vystavena permanentnímu tlaku doby, a pochopit že každý člověk prochází životem stejně těžce jako bitevním polem. V promyšleně sestaveném textu, kterému nechybí široký záběr i gradace, si věřím každá žena nad třicet let najde své podobenství. Intenzivnímu zážitku samozřejmě nejvíce pomáhá krásná herecká souhra a naprostá suverenita všech tří účinkujících. A rozhodně bych nerad opomenul režisérskou práci Jiřího Bábka, jehož si představuji jako krotitele nespoutané ženské energie, kterou je divák pohlcen. To pohlcení stálo za to!