Redakce

Lukáš Holubec

redakční zkratka: luk

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (636)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 2.1.2020)
--- Důstojná pocta Jiřímu Stránskému --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.12.2019)
--- Ani nejrychlejší neuteče předsudkům --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.8.2019)
--- Nepřizpůsobiví --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.3.2019)
--- Starman a spol. --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.12.2018)
--- Co ty o tím víš? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.10.2018)
--- Tajemství dobrého divadla --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.4.2018)
--- Dokonalá láska neexistuje --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2018)
--- Duševní rozklad člověka aneb když se vám táta definitivně ztrácí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.1.2018)
--- Něco si přej, padá bomba --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.11.2017)
--- Časy se mění --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.9.2017)
Ani nemusím porovnávat s inscenací Divadla Letí. Tady jsem byl na dvě hodiny uzavřen v bílém světě Frederika a nevnímal nic než něžně odzbrojující první lásku, jejíž křišťálová čistota byla draze vykoupena zdrcujícím zklamáním. Viděl jsem, jak by ona křehká duše obětovala raději život, než aby přišla o intenzivní doteky štěstí... Život je krutý... ale je hned snesitelnější, když vám slzy do očí nad osudovým zklamáním nezkaženého chlapce vžene takový jedinečný umělecký zážitek, jehož dva hlavní strůjce musím ocenit hlubokou poklonou. Pánové Staňku a Řezníčku, děkuji. Dopřejte radost i dalším.
(zadáno: 28.6.2017)
--- Paralyzující sonda do života Urků --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2017)
--- Stárneš, nemáme už mnoho času --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.5.2017)
Netřeba slov či gest, ponořte se do městečka Pomezí a nechte se vést. Moje vyvolená postava Magdy, v krásném podání Kristýny Podzimkové, mi utekla jen třikrát, takže svoji strategii, držet se pokud možno jedné postavy, jsem de facto splnil, a pochytil tak možná něco i z jednoho příběhu. A byť bych si rád někdy přečetl scénář, šlo mi především o atmosféru a z ní vzniklý zážitek. A ten byl nezapomenutelný, což se v divadle zas tak často nestává. Možná jsem z Pomezí pochopil sotva 1 %, ale to je odraz života. V něm také téměř ničemu nerozumím, ale co mne chytne za srdce, zůstane v něm nadosmrti.
(zadáno: 7.11.2016)
--- Do sklepení Slovenského štátu --- (více v článku na blogu)

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>