Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (691)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.3.2018)
Inscenace, jež zřejmě nebude zcela v souladu s většinovým divadelním proudem, ale v Rubínu dostala sympaticky prostor. Ve spílání publiku hrozivě vykukuje skrze text Elfride Jelinek aktuální populismus, jenž lidmi absolutně pohrdá. Ve stejném duchu komunikují obě herečky, ztvárňující jednu postavu, s diváky. Po lákavém laškování přichází vzápětí odkrytí pravé tváře a povýšenecká výpověď s cynickým akcentem. Ovšem o to více upřímná, a tak přímočará, že se divákovi nebude chtít z útulného rubínovského sklepa zpět do reality, jež jest světem královen duchů. Přijďte odhalovat nepříjemnou pravdu...
(zadáno: 28.3.2018)
Konečně možnost podívat se velmi zblízka na ženskou duši, jež jest vystavena permanentnímu tlaku doby, a pochopit že každý člověk prochází životem stejně těžce jako bitevním polem. V promyšleně sestaveném textu, kterému nechybí široký záběr i gradace, si věřím každá žena nad třicet let najde své podobenství. Intenzivnímu zážitku samozřejmě nejvíce pomáhá krásná herecká souhra a naprostá suverenita všech tří účinkujících. A rozhodně bych nerad opomenul režisérskou práci Jiřího Bábka, jehož si představuji jako krotitele nespoutané ženské energie, kterou je divák pohlcen. To pohlcení stálo za to!
(zadáno: 8.3.2018)
Nevím, zda byl záměr pokusit se stvořit pro Činoherní studio hru, jež by mohla mít potenciál být hitem, ale "Děkujeme, že zde kouříte" pro to má všechny předpoklady. Od aktuálního tématu, kterým je v souvislosti s kuřáckým zákonem také náhled na hranice osobní svobody a důvody určitého zaprodání se, přes přesvědčivé herecké výkony po nápaditou a hravou režii. Ač mi částečně vadili příliš jednostranné charaktery, a samozřejmě došlo i na demagogickou agitku, jedná se jednoduše o dobře udělanou inscenaci v čele s charismatickým Janem Plouharem, která bezpochyby bude bavit. Jako zábava bez výhrad.
(zadáno: 27.2.2018)
Prvním důvodem po návštěvu inscenace nejen pro obyvatele Českých Budějovic budiž samotný text a zřejmě i překlad. Pod povrchem, který tvoří jednoduchá a absurdní zápletka, se skrývá žhavé jádro obsahující apokalyptické myšlenky s doteky víry, lásky a zodpovědnosti. Druhým důvodem je pak režie Alžběty Burianové, dramaturgie Davida Košťáka a scéna Petra Vítka. Inscenace je promyšlená a vizuální stránka promlouvá stejně důležitě jako text. Třetím důvodem jsou pak herecké výkony. Na premiéře ještě ne zcela usazené, ale rozhodně jsou neméně podstatným důvodem pro návštěvu inscenace i pro přespolní.
(zadáno: 9.2.2018)
Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
„Je mi k smrti smutno!"
Ale jsem rád, že se nejednalo o jednorázový projekt!
(zadáno: 9.2.2018)
Na základě skutečného soudního procesu s náctiletým autorem "nepřiměřeně oplzlého" komiksu jsme svědky kritiky společenských pravidel, jež místo pomoci ve skutečnosti omezují. Inscenace je zpracována nápaditě a výborně se pohrává i s přesuny v čase. Fantastický výkon J. Böhma v hlavní roli, jenž zobrazuje devatenáctiletého chlapce jako až naivní nevinnou oběť, doplňuje na Komorní činohru nezvykle vyšší počet herců. Každý však má svůj význam a jako celek vše funguje. Zdařile byla zvolena scéna, takže divák může mít pocit, že je součástí odsuzování někoho, kdo by však potřeboval především pomoc.
(zadáno: 8.2.2018)
Přesně takhle si produkci OLDstars představuji. Z první režie Ondřeje Kulhavého je patrné, že nad textem přemýšlel a na jevišti je to dostatečně znát. Sonda do soukromí maloměšťanů, kteří v zahledění se do sebe nešetří sebechválou, nám ukazuje pojítko mezi normalizačním "duševně prázdným" životem a dnešní konzumní společností. Suverénní výkon předvedl Maxim Oweyssi. Mária Bláhová si i přes krátký čas nazkoušení role vedla také dobře. Pro charaktery jejich postav je naprostá nutnost hrát sebejistě a to se povedlo. Věrohodně vyzněl rovněž konec s nabouráním komfortního života ústředního páru.
(zadáno: 7.2.2018)
Nový umělecký šéf Jakub Šmíd si pro svoji první režii v D21 vybral knihu, která ovlivnila nejen ve své době řadu především mladých mužů. A přestože není romantismus období, jež by se na této divadelní scéně hrálo příliš často, svým zpracováním do současného repertoáru zapadá. Nesledujeme totiž pouze citově křehkého až posedlého Werthera a jeho neopětovanou lásku, ale můžeme se i nechat vtáhnout do světa poetiky zdejšího tvůrčího souboru, jemuž je vlastní především nadhled, humor a Sturm und Drang, jak je naspáno na pozadí scény, která je mimochodem opět "klasická", a tedy nápaditá a současná.
(zadáno: 7.2.2018)
Výtečný text a osobnost Milana Kňažka. To jsou dvě hlavní devízy inscenace, která se dost možná překvapivě ocitla na scéně Divadla Na Jezerce. Režisér zvolil formu, jež z představení dělá opravdu jen jakousi přednášku, ale díky výše zmíněnému se jedná o promluvu s velkým dopadem. Prvotní téma antisemitismu je následně rozvíjeno především o úvahy politické korektnosti a volně přechází až na tenký led autocenzury, ve finále pak k důležitosti tvůrčí svobody. Suverénním hereckým výkonem Milan Kňažko formuluje autorovy myšlenky jasně, srozumitelně a s potřebným akcentem. A divák by se měl zamyslet.
(zadáno: 2.2.2018)
--- Smrti je třeba hledět přímo do očí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.1.2018)
--- Karel Čapek v českoněmeckém soukolí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.1.2018)
Natálie Kocábová si dala na textu velmi záležet a to je zřejmě největší předností celé inscenace. Citlivé téma ztráty rodiny a jejího rozpadu je hlavní dějovou linkou, přičemž se chvílemi naťuknou i další problémy vzájemného soužití. Velkou roli hraje také scéna, prostorný dům, domov, který je svědkem toho, že i nefunkčnost v rodině může její jednotlivé členy k sobě vzájemně poutat. A tak i zdánlivý detail, jako je rodinné album fotek, má v inscenaci svůj podstatný účel. Herecky se pak vyřádili Natálie Řehořová, Beáta Kaňoková a Robert Jašków. Zdařilá, současná hra podána vtipně a energicky.
(zadáno: 4.1.2018)
Nádherně zpracovaná Vánoční koleda, jež si může bez problémů najít cestu k dospělým i dětem. Tedy jako volba pro rodinnou návštěvu divadla ideální. Malebnost představení také zdůrazňuje nápaditá scéna, kostýmy a především hudba se zpěvy, kterých jsem se dopředu trochu obával, ale ony naopak dodávají inscenaci to pravé kouzlo vánoční atmosféry. Petr Pochop má pak samozřejmě výhodu ve své vizáži, ale Ebenezera Scroogeho hraje citlivě a jeho následná proměna je nenásilná a uvěřitelná. Ovšem pochválit chci i všechny ostatní účinkující a pochopitelně režisérku Věru Herajtovou. Vánoční radost v D21!
(zadáno: 4.1.2018)
V Divadle D21 vytvořili Noru ani ne tolik jako naivní a rozmarnou ženu, jako spíše do kouta zahnanou, obětavou a milující manželku, jež sice využívá svůj domeček pro panenky, ale především má strach z upřímnosti před manželem, jehož hraje pozoruhodně úsporně Lukáš Šolc. Zřejmě to bude z velké části zásluha režisérky Terezy Karpianus, že skvěle a trefně zobrazila úděl ženy po boku manžela zakládajícího si na svém postavení. A protože Stela Chmelová hraje zcela úchvatně, vznikla inscenace vysoce nadprůměrná. Navíc oceňuji i další herecké výkony, příjemně působící scénu a hudebně-taneční složku.
(zadáno: 4.1.2018)
Pokud divák přistoupí na hravou formu, kterou Kamila Krbcová a Adam Skala zvolili, myslím, že by měl být spokojen. Závažné dystopické téma je zpracováno s neobvyklou nadsázkou přecházející až do absurdna. Zvednutý prst varující před odpornou vizí světa pomalu klesá, čím více si tvůrci hrají, ale to je naprosto v pořádku. Propracovaný humor totiž navíc působivě podtrhuje nápaditá scéna, světla, zvuk a v neposlední řadě se jedná o herecky vyrovnanou inscenaci, kde vyzdvihnu jedno jméno. Jindřiška Dudziaková. Její výkon byl naprosto suverénní a její postavě dodal potřebnou váhu. Tleskám ale všem.
(zadáno: 19.12.2017)
Krásně napsaná vánoční "anti-idyla". Děj žene dopředu možnost zprostředkovat divákovi myšlenky jednotlivých postav a v druhé polovině představení i náhledy do dospělé budoucnosti zatím ještě nezkažených dětí. Inscenace tak nenásilně zobrazuje důležitost životních hodnot v rámci rodiny, a především smutný důsledek výchovy a příkladů rodičů na děti a jejich další život. Příjemně představením provází živá hudba, a i přes patrnou neveselost se divák dočká naděje, jež sebou každé Vánoce přinášejí. Vyrovnané herecké výkony, ze kterých lehce vyzdvihuji Ivanou Machalovou, podtrhují nebývalý zážitek.
(zadáno: 19.12.2017)
--- Švejkuan --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.12.2017)
Dlouholetá vlajková loď repertoáru Švandova divadla, jež připlula od dánských břehů, aby stejně jako ve své domovině s humorem bez kudrlinek připomněla, že jak Dánové, tak Češi se rádi strefují do sebe samých a zobrazují tak vlastní naivitu, hloupost i vychytralost, je dost možná i nejvýraznější režií Daniela Hrbka. Námět velmi rychle rozehrává řadu komediálních situací, čímž je divák celou dobu na mohutné vlně, která baví. Michal Dlouhý tu jako herec ve hře bohatě uplatňuje svůj energický projev ve vzácné souhře s úsporným, ale precizním herectvím Kamila Halbicha. Přeji další a další reprízy.
(zadáno: 12.12.2017)
Jakub Krofta se po pěti letech vrátil režírovat do ČR a hned v rámci krásného projektu, v němž byla hra Cizí jazyk postupně nastudována v celé Visegrádské čtyřce. Autorka na základě postavení kultury a umělce stvořila dílo, které rozvíjí řadu zajímavých témat. Ať už se jedná o atmosféru na filmových workshopech, smlouvání při vzniku literárního díla, a také ožijí i samotné fiktivní postavy, jež posouvají hru zase dál. Plynně a nenásilně pak přechází v témata politická a zobrazuje aktuální neutěšenou situaci v celé V4. Divadlo X10 opět nabízí pravou, poctivou alternu. Po sehrání to bude skvost.
(zadáno: 7.12.2017)
Notoricky (!) známý text V. Havla pojal režisér J. Ondra velmi svižně, vtipně, a ačkoliv se od něj nijak nevzdaluje, má toto zpracování hned několik příjemných překvapení. J. Ondra se ale také obklopil těmi správnými lidmi. S výpravou spolupracoval s P. Hovorkovou a scéna, jež je tvořena bednami s lahvovým pivem Ferdinand vás hned na začátek vtáhne do prostředí pivovaru (navíc to milé spojení názvu piva a postavy). V něm pak J. Panzner předvádí intelektuála s velkou precizností a L. Šolc sládka skvěle přirozeným způsobem, čímž pak onen zvrat, zklamání a lítost na sebou samým o to více vyzní...
(zadáno: 7.12.2017)
Přestože jsem v textu úplně nic převratného neobjevil, musím uznat, že je propracovaný a pro jeviště upravený precizně. Pozornost udrží přeskakování v čase, čímž si divák postupně skládá příběh dospívající dívky v nejedné nelehké životní situaci, což mě nesmírně bavilo. A samozřejmě nelze nezmínit výkon Diany Tonikové. To jak suverénním způsobem dokáže ztvárnit hlavní postavu jednou v prepubertálním věku, pak zase na prahu dospělosti, následně opět o několik let zpět, to je skutečně krásná ukázka pohotového herectví. Ovšem tuším za tím i náročnou práci režiséra Šimona Dominika. Velmi povedené.
(zadáno: 7.12.2017)
Bartlettův text o tom, kam až zajde mladý pár kvůli materiální jistotě ve střetu s vrstvou lidí, pro které je vzhledem k jejich ekonomickému pohodlí sociálně slabá skupina pouze lovnou zvěří, je silný sám o sobě. Jiří Pokorný navíc drží pevně v rukou stavbu příběhu i s jeho gradací. Měl bych některé výhrady ke scénickému řešení nebo k některým pasážím (obzvláště jedné taneční), ale jako celek je inscenace silná a úderná. Gabriela Pyšná hraje nesmírně energicky, Klára Trojanová dodala své postavě potřebný chlad a odstup, ale náramně dobrým tahem se ukázalo především obsazení Michala Balcara.
(zadáno: 7.12.2017)
Nádherná pohádka, ve které není ani zrnko podbízivosti. Humor, jenž spojuje účinkující s divákem (a často i dospělé) je chytrý a laskavý. Určitě není pro děti těžké se do příběhu ponořit, protože scéna, které dominuje obrovský strom, se během představení rozšíří po celém divadelním sále a všichni tak mohou putovat s trojicí mládenců, jejichž charaktery jsou pro poselství směrem k dětskému divákovi tím hlavním. Zatímco A. Polák zobrazuje načinčanou povrchnost, J. Kniha těžko definovanou podlost schovanou pod maskou humoru. Snad si děti odnesou, že neradno věřit oběma. Zážitek si odnesou určitě.
(zadáno: 6.12.2017)
Michal Hába - Václav Havel - Ferdinand Vaněk. Intenzivní One Man Show s filozofickým přesahem na téma "Jaké je postavení intelektuála v dnešní době?". Společný nepřítel je rozmělněn, žijeme v informačním chaosu. Michal Hába civilním a uvěřitelným projevem střílí i opakovaně do publika zásadní otázky a úvahy, čímž se snaží docílit společného přemýšlení. Jeho výkon je dostatečně přesvědčivý, přiměřeně apelativní, navíc má hra promyšlenou skladbu, do které vhodně zapadají i hudební intermezza. Otázkou však zůstává, zda si na představení najde cestu i širší publikum. Inscenace by si to zasloužila.
(zadáno: 6.12.2017)
Pro končící ročník katedry činoherního divadla ideálně zvolený text. Bílá, sterilní scéna věrohodně navozuje atmosféru uniformovaného školství a internátu. Z předlohy se podařilo zachytit to nejdůležitější, což jsou dle mě neustálé pochyby ústřední postavy o přizpůsobení se, loajalitě, poslušnosti, přínosu vzdělání, které Törlesse trápí. Vladimír Pokorný zvládl nejistou povahu ztvárnit přesvědčivě a svůj působivý výkon podtrhl důvěryhodným závěrečným monologem. I ostatní účinkující zvládli své postavy víceméně bez problémů, čemuž pomohla jistá a spolehlivá souhra, a tedy dobrá práce režiséra.