Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.4.2016)
David Jařab nám nabízí příběh, který by se dal vyložit (v dnešní době opět aktuálně) jako příběh o netoleranci vycházející z rasových předsudků, kde dvojice vyšetřovatelů (skvěle hrající Martin Pechlát a Tomáš Jeřábek) trýzní muže tmavé pleti podezřelého z vraždy své partnerky. Ve hře však můžeme nalézat plno témat. Od kolonialismu a jeho následků, strach z neznámého, vlastní omezenost vycházející z pohodlnosti, přes jazyk a jeho dopad na nedorozumění, marný boj jedince v zoufalé situaci, až po konečnou bolest ze ztráty lásky. Pan Jařab si pohrál s jemu blízkými tématy, tak jak to umí. Skvěle.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 30.4.2018)
Na rozdíl od kolegů jsem ani neměl takovou nesnáz s textem, byť i já se přiznávám, že román V. Nabokova jsem nečetl, ale těch klacků, co mi pan J. Ondra hodil během představení pod nohy, bylo poměrně dost. Takže jsem se musel pozorně soustředit, abych nezakopl a už nezůstalo tolik chvil na skutečné prožití jinak zajímavé inscenace. Po vizuální stránce povedené, výkon především M. Dudka výtečný a hraní si se slovy či například tepání do kritiky, to rozhodně stálo za zhlédnutí. Nevím, jestli se vlastně dalo vytěžit z původního textu více, ale nijak zvlášť jsem předlohou i hrou zasažen nebyl.
(zadáno: 31.5.2018)
Je všudypřítomná, cítíte ji skrze tmu, promlouvá k vám strohým, věcným, odcizeným tónem jazyka, v němž je patrný poslední záchvěv naděje i definitivní rezignace. Je to bolest. Marguerite Duras ji na dlouhá léta zamkla v paměti, ale deníky, jimž lidé vždy svěřují nejniternější trápení a úzkosti, mají ohromnou cenu tyto pocity zachovat. A tak oproštěni od světla, v souznění s betonovými schody, můžeme znovu prožít skličující okamžiky doby, kdy Evropa plakala. Senzitivní výkon Anity Krausové naplno ocení jen diváci s vhodným výběrem místa. Nebýt této nepochopitelnosti, hodnotil bych ještě výše.
(zadáno: 4.6.2019)
--- Kdo miluje, nespí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.4.2018)
Doporučuji! V jakém jiném případě si objednáte divadlo rovnou k sobě domů? To jednoduše musí být netradiční zážitek! A nejde jen o prostředí, blízkost a samozřejmě atmosféru. Režisér Tomáš Staněk totiž vede všechny herce pevně, a přesto mají dostatek prostoru (teď přirozeně nemám na mysli velikost vašeho obývacího pokoje), aby prokázali svůj tvůrčí talent. Samostatnou kapitolou je pak výkon Ondřeje Kulhavého. Jsem přesvědčen, že vás představení bude bavit. Možná si pak jen posbíráte pár ledabyle pohozených špaget. A na procentuální hodnocení nehleďte, to jsem zvolil žel především díky textu.
(zadáno: 27.5.2022)
--- Ruské duše opět na scéně --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 23.12.2021)
--- Násilí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.8.2016)
Ač podobné projekty nejen vyhledávám, ale odpouštím jim i případné technické nedostatky, tak viděno na premiéře, musím bohužel konstatovat, že nesrozumitelnost provázela celou inscenaci ve velké míře a to i filmové záběry. Zrovna u tohoto filmově-divadelního kusu a textu mě to opravdu mrzí. Přesto musím vyzdvihnout, jak tvůrci divadlo a film propojili. Sociální drama z filmu jsem i přes špatnou viditelnost cítil poměrně intenzivně (potlesk pro dětské představitele) a sourozenecké vztahy měly především díky výbornému Matějovi Nechvátalovi také značnou sílu. Snad budou další reprízy čitelnější.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 4.4.2017)
Další původní český text o elitách a elitářství ve Studiu Hrdinů. Námět zkoumající českou identitu je však spolu s hereckými výkony to jediné, co si z inscenace lze odnést. Jakoby Petra Hůlová neměla dostatek času hru domyslet, dopsat. Při sledování stále se opakujících a přidávajících znepokojujících otázek, to vše de facto bez režie, není udržet pozornost úplně jednoduché. A hlavně schází myšlenka. Jestli to mělo být pouhé varování, kam se může naše zem dostat, tak to tedy strach mám, ale možná spíš na kulturním poli. Ovšem ještě jednou vyzdvihnu trio hereček, ty za návštěvu inscenace stojí.
(zadáno: 17.8.2022)
--- Vzestup a pád krále --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.6.2019)
--- Horké nitro divadelníků --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 9.2.2018)
Na základě skutečného soudního procesu s náctiletým autorem "nepřiměřeně oplzlého" komiksu jsme svědky kritiky společenských pravidel, jež místo pomoci ve skutečnosti omezují. Inscenace je zpracována nápaditě a výborně se pohrává i s přesuny v čase. Fantastický výkon J. Böhma v hlavní roli, jenž zobrazuje devatenáctiletého chlapce jako až naivní nevinnou oběť, doplňuje na Komorní činohru nezvykle vyšší počet herců. Každý však má svůj význam a jako celek vše funguje. Zdařile byla zvolena scéna, takže divák může mít pocit, že je součástí odsuzování někoho, kdo by však potřeboval především pomoc.
(zadáno: 5.1.2018)
Bohužel mne tato inscenace podstatně minula. Přestože herecky se jedná o vyrovnané a kvalitní výkony, scéna je nápaditá a vytváří přesvědčivý dojem, živá hudba je ideální kulisou a pomalé tempo odpovídá poetice této hry, nepodařilo se mi proniknout do zákoutí textu. Přiznávám, že jsem dost možná vše nepochopil, a také jsem se nechtěně řídil radou Lindy Bassett, jež si ve hře Caryl Churchill zahrála v Londýně, a sice "Nesnažte se v tom hledat přísnou logiku a nechte na sebe text působit." A nezapůsobil. Na podobné téma jsem viděl řadu pro mne daleko povedenějších představení. Posuďte však sami.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 12.8.2019)
--- Nepřizpůsobiví --- (více v článku na blogu)