Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (735)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.4.2020)
--- Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím o zlu --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 2.5.2016)
Autor s jasnou vizí, přemýšlivý režisér, "Damácké maso" v ústředním páru, ale hlavně Tomáš Kobr, který tuhle inscenaci táhne. Jako je správný barman duší podniku, je výkon Tomáše Kobra tím, co budete hltat necelou hodinku a půl v Rubínu. Nicméně i samotný text je napsaný zajímavě, zvlášť pokud máte ve své minulosti určité škraloupy, což máme snad všichni. Režisér si se scénou pohrál také nápaditě. Trochu mě mrzí, že Bořek Joura a Johana Matoušková ještě mají určité nedostatky, možná chybí zkušenosti, ale i přesto drží inscenace celkem pohromadě a po konci nezbývá, než si připálit Camelku...
(zadáno: 5.1.2018)
--- Něco si přej, padá bomba --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 27.12.2022)
--- Povzdech synovské duše --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.9.2016)
Tereza Březinová napsala duchaplný text, ve kterém nechybí humor skrze něž se dopracovává k aktuálním tématům jako je schopnost komunikace, těžkost vztahů a přizpůsobování. Nechybí tedy ani vážná linka a překvapivý zvrat. Text pak s velmi nápaditou režií uchopil Josef Kačmarčík a výborně vybral do páru Hanu Mikulkovou a Jakuba Kropáčka. Těch režijních a scénografických nápadů je opravdu mnoho a dodávají inscenaci svěžest. Jakub Kropáček svoji postavu hraje s charismatem sobě vlastním a velmi překvapí energická Hana Mikulková. Moc příjemný letní projekt, který by zasloužil déletrvající život.
(zadáno: 8.3.2018)
Nevím, zda byl záměr pokusit se stvořit pro Činoherní studio hru, jež by mohla mít potenciál být hitem, ale "Děkujeme, že zde kouříte" pro to má všechny předpoklady. Od aktuálního tématu, kterým je v souvislosti s kuřáckým zákonem také náhled na hranice osobní svobody a důvody určitého zaprodání se, přes přesvědčivé herecké výkony po nápaditou a hravou režii. Ač mi částečně vadili příliš jednostranné charaktery, a samozřejmě došlo i na demagogickou agitku, jedná se jednoduše o dobře udělanou inscenaci v čele s charismatickým Janem Plouharem, která bezpochyby bude bavit. Jako zábava bez výhrad.
(zadáno: 11.4.2017)
Ztřeštěné, výstřední, zuřivé, náruživé. Polská "generace nic", pro níž je svoboda pouze prostředek ke konzumnímu stylu života, ale zároveň si s tím vlastně nevědí rady, zobrazil strašnický tým věrohodně. Postavu Jakuba Gottwalda obklopovala pětice natolik nesympatických žen, že mi ho bylo celou dobu líto, i přes to, že sám zobrazoval typického představitele tápající generace. Zdařilo se navíc zakomponovat i promlouvání samotné autorky, čímž vznikla trefná a autentická výpověď. Škoda, že se nepodařil lépe vystavět příběh, což ovšem mohl být záměr, neb jaký mají vlastně oni lidé životní příběh?
(zadáno: 28.12.2016)
--- Podívejte se do reálné budoucnosti – „Slovo a dílo!“ v Rusku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.5.2018)
Trio hravých chlapců (Tomáš Dianiška, David Košťák a Jan Holec) stvořilo mimořádně komediálně zdařilou inscenaci. Přestože je příběh promyšlený (ostatně stejně jako jeho předloha, film Věčný svit neposkvrněné mysli), je upozaděno poselství právě nepřebernou škálou vtipů, groteskních situací, či typických Dianiškových retro odkazů. Z účinkujících dostal nejvíce prostoru vyřádit se Richard Fiala a nikdo jiný by nebyl lepší volbou. Své role dobře zvládli i Kamila Trnková a Tomáš Kobr. Jen hlavní "dvojpostava" na mne příliš nezapůsobila. Rozhodně je ovšem v Letí k vidění příjemně ulítlá inscenace.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 20.12.2023)
--- Rodné lány destrukcí jsou požehnány --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.6.2022)
--- Když zbyde jen groteska --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.4.2017)
Věřte, že teambuilding v podání M. Bambuška na základě textu E. Jelinek není radost, ale dřina a sáhnutí si na dno sil, stejně jako se to stalo tisícím dělníků při stavbě vodní elektrárny v Kaprunu. Nad tím vším pak mrská bičem samotný ďábel ve vskutku infernálním podání M. Sidonové. K tomu si připočtěte živou hudbu, vizuální stránku, hraní si s prostorem, tak jak to M. Bambušek umí a vyjde vám, že vznikla hra, jež klade množství nepříjemných otázek od přehlížení historických skutečností až po současné bavení se bez špetky pokory s cílem vysát všechny podobně jako dělníky stavějící velké dílo.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.5.2018)
Inscenace čítá šestici situací, v nichž vždy dojde určitým způsobem k vyhrocení. Občas se však stává, když je hra složená ze scének, že dochází k nevyváženosti, což je bohužel i případ Divokých historek. Jinými slovy jsou jednotlivé části inscenace nevyvážené, vázne tempo, přechody, vtip i herecké výkony. Nicméně nadšení a energii tvůrcům upřít nelze. Pokud přistoupíte na přehnanou expresivitu, můžete být chvílemi příjemně překvapeny. Jsem rád za seznámení s Divadlem Tramtarie. Rozhodně musím vyzdvihnout výkon Marka Zahradníčka, kterému zdatně sekundovali Vít Pištěcký a Dominika Hrazdílková.
(zadáno: 7.2.2020)
--- Kam se poděl skleněný mrož či tuleň? --- (více v článku na blogu)