Redakce

Michal Novák

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1155)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 7.3.2011)
Zcela jiná, než jsme čekali. Zajímavá koncpece konfrontující mužský a ženský element.
(zadáno: 26.9.2022)
Performativní stránka mě na rozdíl od dřívějších projektů Miřenky Čechové až tolik nezaujala, větší váhu má autentické „neherecké“ vyprávění (a že je to silný kalibr). Můžeme v něm spatřovat univerzální postoj k rozporu mezi iniciační nezměrnou vůlí přiblížit se k výšinám a úmorným drilem, který talent posune do skutečné špičky. Nechybí pořádný rýpanec do (vzdělávacího/tréninkového) systému a jeho metod, zpětné zrcátko ukáže i fatální chyby a balanc na kraji propasti. Performerka dovede diváky ke spatření skutečné nahoty mladého křehkého člověka, kterému o něco jde.
(zadáno: 24.4.2023)
45 % Přiblížit se k náboji této hry znamená najít typově vhodné obsazení pro životem potlučené hvězdy showbyznysu i dvou představitelů dotěrů, kteří zamíchají kartami víc, než by kdo předpokládal. Na rozdíl od jiných, Karla Zimu pro roli Barryho pokládám za trefu. Zamyšlení nad agresivitou bulváru a symbiotických vztahů umělce s ním, nebo nad hyperkorektní dobou hra ale moc nenabízí. Zuby nezatne ani v tragikomickém ani v sarkastickém módu, lavíruje někde na povrchu (postavy bulvárních novinářů nejsou napsané dobře) a působí svými zvraty, vrstvením okolností a kladením překážek příliš vykalkulovaně. DBz vsadilo na text, který rychle zastaral.
(zadáno: 28.3.2012)
Nevzpomínám si, kdy jsem viděl lepší travestii. Neznevažující, satirickou a v tak vzácné souhře zahranou. Parodické narážky vyžadují trochu znalost všelijakých konotací, rozpoznáte-li, budete se bavit ještě víc. Také „novodobé aranže“ Smetanovy hudby nepostrádají vtip :)
(zadáno: 19.3.2011)
Škoda nejasné formy (čím představení chce být?) a slabšího scénáře. Hudebně však skvělé. Jiří Šlupka Svěrák famózní. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.3.2011)
(zadáno: 2.11.2011)
(zadáno: 12.9.2023)
Dramaturgie MDP sáhla po Čapkovi, události si o to řekly samy, a inscenuje ho v hutném digestu replik hry, s obroušeným tezovitým vyzněním, lehkým vizuálním či situačním rámováním a dobovými citacemi na adresu Čapka, z nichž čiší stejná maloduchost jako z dnešních výkřiků extrémistické scény. Silně zastoupeno je i téma manipulace. Nápad na obsazení postav Galéna a Maršála stejným představitelem má logiku v zaťatosti obou figur. Miroslav Donutil „dvě strany téže mince“ odlišuje kadencí slov a je bezpochyby diváckým lákadlem, ale přesvědčivost zůstala ne vždy uhlídána. V té vychází poutavěji Sigelius (M. Kačmarčík) nebo Krüg (E. Salzmannová).
(zadáno: 28.1.2011)
I velké, geniálně nadčasové dílo je nutné dramaturgicky upravit, snad by se tím zabránilo i eskapádě bizarních přeřeknutí a šumlování. Škoda podivného závěru. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.4.2024)
(zadáno: 28.7.2019)
Inscenovat tento muzikálový hit znamená najít představitele Billyho a Michaela. Lumír Olšovský ty kluky prostě našel (a k nim kupu dalších dětských herců – klíčový význam muzikálového studia DJKT!). Libreto se jednostranně nepotácí v sociálním tématu, naopak s uhrančivou silou, jíž determinují momenty odzbrojujícího smíchu, střídaného dojetím, rozehraje příběh o životní šanci talentovaného kluka. Řada scén je vystavěna s velkou přesvědčivostí. Fikar, Dezort, Chýlková, Davídek, Ondruš…pětice excelentních výkonů. Technickou dokonalost úplně ve všem snad nikdo nečekal, vše potřebuje ještě usadit, pak přijde i další progres.
(zadáno: 14.9.2018)
Inscenace postavená na originálním nápadu, příběh sledujeme očima zvířete, jež se stalo v literárním světě legendou. Obdivuhodná práce s videokamerou dá zapomenout na nadužívání těchto technologií v současném divadle, jen nápad se hodně rychle vyčerpá (nejpůsobivější je v samém začátku, včetně zvuků a použití autentických materiálů). Dramaturgie akcentuje téma agresivity v džungli zvířecí i lidské, aby nakonec spočinula v idealistických obrázcích.
(zadáno: 3.10.2022)
75 % Bohatová, Křížová, Tomešová, Pálek, Tomeš, Fric, Prokešová… Když písně ještě vyprávěly příběhy! Vytýkejte tomu přílišnou sladkobolnost, ale zdivadelněný otisk písní Hany Zagorové ani nemůže být o mnoho jiný, a popisované vztahové situace nemusí být divákům až tak neznámé. Integrita písní s příběhem je oproti jiným, i proslulejším hit-muzikálům z podobného zápletkového přediva, až překvapivá. Postavy jsou vedeny po melancholických, výbušných i groteskních liniích a interpretace písní? Samá srdcová esa (písně pochopené srdcem). Inscenaci naopak nesvědčí přepísknutá offstage (z nahrávky), nadbytečně působily i některé choreografie.
(zadáno: 10.4.2017)
85 % Zedníček, Slanina, Štěpán, Isteník, Skálová, Vitázek, Milfajtová... Tenhle rauš a Jakuba Zedníčka v stylizaci Ringo Starra nutno vidět! S podivem zírám, jak také může vypadat jukebox muzikál. Jako nonsensová rozpustilá féerie, která neváhá se uchýlit k blbinám, jaké svět neviděl. Jenže ono to báječně funguje a retropohled na hořkosměšnou dobu soudruhování i na tu naši „malou povahu“ je přesný a baví se královsky obě zúčastněné strany. Zbývá dodat tušené: pocta legendě to je rovněž. Hodně povedené aranže a interpretace písní často lepší originálu! Mladí herci předvedli dospělé výkony.
(zadáno: 14.6.2015)
Divadelníci z D21 se nevyhýbají komplikovaným předlohám. Tato ctnost se jim občas stane pastí. Román Pale Fire u nás prakticky nikdo nezná (v češtině byl vydán nedávno) a dramaturgie na to evidentně nepomyslela. Věřím, že celé to kombinační pohrávaní s identitami je rafinované, do hry vstupuje nadinterpretace a kdoví, co ještě. Aby divák nebyl ztracen, potřebuje i perfektní hereckou prezentaci (opět složitého) textu, což je další problém ansámblu Déčka. A tak zbývá práce s atmosférou, která je rozehrána s využitím minimalistických, ale docela působivých prostředků.