Redakce

Michal Novák

redakční zkratka: mys

souhrnná stránka redakceVolby

Blogy

Libretem i jazzově laděnou hudbou velmi dynamický muzikál Catch Me If You Can se v plzeňském nastudování, které je českou premiérou, potkal s adekvátním razantním uchopením. Scéna postavená na abstraktních krychlových prvcích umožňuje rychlé střihy a režie dbá na vysoké tempo - to napomáhá udržet napětí neuvěřitelného příběhu, u kterého se až zdráháme uvěřit tomu, že jeho umělecké zpracování (film z roku 2002 s Leona...
7.1.2018
Das Fräulein (Kompanie) (BEL) - Tristesses / Smutek Setkání s tímto mystériem, z něhož hlasitě promlouvají velká témata (více tušená než propíraná) platná napříč celoevropským prostorem, přineslo fascinující zážitek. Nedostatek autorit, vzepětí machistů či prostupování nákazou prázdnoty a neživosti posloužily jako námět na horor více než výmluvný. Malá komunita je deklasovaná sama sebou a infiltrovanou zvůlí, za ní...
24.9.2017
Do hlediště divadelních sálů přicházejí různí lidé. O dvě řady před sebou vidíte diváky distingované, kteří si přišli užít posvátnosti chvíle divadelního představení, za vámi dvě starší dámy rozebírají dnešní obsazení a jestli ta a ta je ta z toho seriálu, pokud ano, zážitek budou mít o to větší. Zamilované páry nebo kamarádi samý smích jistě také patří k milému koloritu okamžiků, než se setmí. Jen, jistě výjimečně, ...
27.9.2013
Mnoho let pražská soukromá muzikálová produkce plodí žánrové zmetky. Nikomu to ani tak nevadí a producenti si stejně mnou ruce, protože ve většině případů silný marketing najde spokojenou cílovku, jíž stačí málo. Známá tvář na jevišti, jednoduché téma, písničkálová táhlá melodie, volume silně doprava, pár efektů. Nesluší se podsouvat té nadšené části publika, že existuje něco jako kritické myšlení. Nezačnou uvažovat ...
8.9.2011
Často lamentujeme, usínajíce v hledištích divadel, když pietní přístup tvůrců se vzdá čehokoli, co by mohlo klasické dílo v moderním divadle učinit životaschopným, přesněji vzrušujícím. S Čechovem toho moc dělat nemusíte, jen je dobré si definovat, jak ho hrát. Kdo půjde cestou kompaktní tragikomedie a konzistentním poukazem na existenciální situace postav, nemusí nic stylizovat ani vyrábět karikatury. Groteska, její...
7.9.2011
Boďák nachází vysoko v portálu malé okénko a za ním zapšklý, útočný, jízlivý hlas. První tóny inscenace dávají tušit, kdo bude terčem sprchy slov. Všichni ti bezvýznamní, směšní, ne-li dokonce oškliví okolo. Muž sjíždí výtahem dolů, vstupuje do podzemní dráhy a pokračuje ve svém intelektuálně žvatlavém ataku, v němž semele, co mu přichází na jazyk, co mu dá podnět. (Diváci nezůstanou ušetřeni.) Paranoidní misantrop, ...
25.6.2011
Trošku budu působit, jako že jsem byl na jiném přestavení, čímž narážím na recenze poukazující na průměr a ohlasy, ve kterých nějaká ta výtka také padla. Na Román pro ženy, který je uváděn v rámci letní přehlídky nazvané Báječné léto s Michalem Vieweghem (to je marketing, co?), jsem šel, aniž bych viděl film. A aniž bych vůbec znal předlohu. Maximálně se mi vybavily více či méně trefná empatická vyhmátnutí života a „...
20.6.2011
Divadlo Letí, resp. Centrum současné dramatiky, se pomalu ale jistě etabluje mezi progresivními proudy českého divadla. Programově přibližuje současné texty jak formou scénických čtení, tak sem tam i regulérní inscenací. Cvrch (rozuměj Cvrččí vrch) mladého rakouského dramatika Thomase Arzta je ta nejnovější. Co se děje kolem Cvrchu, vlastně vychází z několika konstrukčních tezí. Kopec má být zalitý sluncem, všude...
24.5.2011
Je jasné, že tato inscenace předem vzbuzovala zájem i napětí, vždyť k režii byl přizván držitel radokovského ocenění Štěpán Pácl. Některé jeho předcházející práce rozhodně měly určitý potenciál, nebo minimálně byly zajímavé. Hrubínova Křišťálová noc je drama svědčící o době, která rozemlela lidi. Jisté vzorce chování lidí „ze dvorků 50. let“ zajisté mají platnost i dnes. Je to ale také dobovka se spoustou balastu. In...
21.5.2011
Velký malý Arnošt Goldflam střihl svou hru Vratká prkna na vynikající ypsilonské herce Jiřího Lábuse a Jaroslavy Kretschmerové, sehranou dvojici, která už patnáct let exceluje v Hlavě medúzy, a k tomu též na nadějné ypsilonské mládí, Petra Vrška, Jakuba Slacha a Barboru Skočdopolovou. Jen Roman Mrázik se zas vymyká, na toho nejde střihnout nic, neboť vklady jeho „autorského herectví“ asi už navždy zůstanou solitérní ...
11.5.2011
Kdo mě znáte, víte, že tvorbu Studia Ypsilon (rád) sleduju již přes dvacet let. Od prostého studentského nadšení z poetiky tohoto divadla až po hlubší zájem, který logicky přišel později. Ypsilonka často zabíhala k „hrám nehratelným“, tématům překvapivým, inscenace konstruovala stylem hravé montáže a metodou kolektivní improvizace. Nezaměnitelná optika často vytvářela zajímavé divadlo. Pokud toto bylo narušeno, obvyk...
9.5.2011
Přiznám se, že jsem si naběhnul. Vidím-li v názvu inscenace jméno slavného českého dobrodruha a podivína, který to za polárním kruhem dotáhl až na eskymáckého náčelníka (mimo jiné!), očekával bych vyprávění přibližující jeho osud. Nebo časovou výseč z jeho života. Po pár minutách je mi jasné, že polárník Jan Eskymo Welzl se stal aproximací, odrazovým můstkem pro něco zcela jiného. Mohlo mě to napadnout. Režisér Ji...
2.5.2011
Inscenace aspirující na událost sezony a přední příčky naší velké výroční ankety. Polední úděl není stravitelným kouskem pro každého diváka, je pro ty, kteří se nebojí, že je z bezprostřední blízkosti ovane silný patos, jaký jen může přinést strhující konfrontace lidských duší (spíše lidského ega) s Bohem. Naopak pro jiné asi bude těžké akceptovat tu bouři na samé hraně patetické stylizace. Je to inscenace, která vyž...
13.4.2011
Líbí se mi, když divadla objevují a troufají si na něco, co by jinde bylo téměř nehratelné. Neúnavný pracant Jan Šotkovský přišel s knížkou, která v originále se jmenuje Kniha beze jména a ještě k tomu její autor se skrývá pod záhadným pseudonymem Bourbon Kid – ve své knize dokonce, jako tajemný muž v kápi, vystupuje. Ale v Americe je to knižní hit a asi ne náhodou. Když úlet, tak úlet, chlapi z Městského divadla Brn...
9.4.2011
Přiznejme si, jak dílo Karla Čapka neznáme. Asi každý po chvilce přemýšlení ze sebe vysype názvy několika jeho utopických románů či dramat, jimiž vytvořil slušný základ pro budoucí rozvoj sci-fi literatury, vzpomene si na Dášeňku, společné dílo bratří Čapků, vzpomínky na tzv. čtenářské deníky z mysli vydolují Povídky z jedné a druhé kapsy a připomenou školní dobu, kdy nám absolutně nedocházelo, jaké literární skvosty...
1.4.2011
Autorské duo Jiří Janků a Petr Svojtka jsou už vyzrálí divadelníci s bohatými zkušenostmi a kdekdo – včetně mě – měl za to, že už s nimi tvůrčí puberta, tak jako za starých dobrých časů CD94, nemlátí. Chyba! Jakmile přichází nápad na téma, stávají se z nich recesisté, kteří se nezastaví před ničím. Zatímco v Superčlověku udrželi autorský gejzír nápadů v dramaturgicky nosné a zajímavé konstrukci, revue Viktor K. aneb ...
26.3.2011
V Pardubicích se začíná dařit, alespoň co do ohlasů diváků, žánru malých muzikálků. Inscenace nazvaná Benny Rock´n´Roll je skutečně celá taková mile kapesní, ačkoliv se trojice reprezentantů alternativní Akademie hudebních věd (doplněná Josefem Vránou a kapelou Na tahy! alias Můžete si za to sami!) pořádně zapotí a Malá scéna pardubického divadla se po dvě hodiny otřásá nakažlivými rytmy rock´n´rollu. Kristina Jelínk...
18.3.2011
Zlatovláska Divadla Minor překvapí hned dvojím způsobem: jednak tím, že styl inscenace mišmašovitě čerpá inspiraci z různých divadelních směrů (např. komedie dell´arte, čínského divadla...), a také tím, že děti na zlatovlasou princeznu čekají marně. Zlatovláska je nakonec taková obyčejná. V Minoru v režii Kamila Žišky bezesporu vznikla poutavá a hravá inscenace mnoha stylů a scénografického hračičkování. Dala by se o...
13.3.2011
Progresivní divadelní proudy již daly vzniknout mnoha etablovaným scénám, kde jsou pěstovány takové ty onačejší formy divadla. Více či méně sdělné, nezřídka častované jako intelektuálština, přijímané s frenetickým nadšením (když tvoří lidé, kteří skutečně patří do první ligy nezávislého divadla) nebo také přijímané s nadšením (když rozlišovací schopnosti publika zrovna v tu chvíli nerozliší, že jim cosi předváděla až...
24.2.2011
Pro Divadla Rity Jasinské jsem adept na zbanování už doby, kdy jsem zůstal solitérem uprostřed nadšeného premiérového publika komedie Je důležité být (s) Filipem!?. Podobně se mi vedlo u hrůzně zrežírovaného Richarda III. a po Uchu, které podle mého soudu ztroskotalo na hereckých výkonech, už došlo na drobný flame. DRJ se profilově věnuje takové dramaturgii, která sympaticky cílí na mládež, soubor jezdí a hraje na...
26.1.2011
Přiznám se, že jsem od autorské inscenace, která metodou „teamplayer“ progresivně analyzuje život up-side potential young managementu, a tak vůbec..., čekal něco trochu jiného. Sondu do života mladých manažerů, kteří se na dráhu štvanců vydali z části proto, že neumí naplnit své životy něčím „normálním“. Zesměšňující pohled na bizarní podoby firemní kultury nebo lidi z high-society, podobně jak to činí ve svých hrách...
23.1.2011
Disponujeme-li takovým národním charakterem, jak nám ukazuje poměrně překvapující koncepce Našich furiantů v provedení herců Divadla v Dlouhé, tak potěš koště. Na jeviště nastoupí společnost jelimanů, vykutálených podšívek či pazdrátů a odprezentují přehlídku takových typů, až je z toho zrcadla docela zle. Na každé postavě je nějaký ten charakterový vroubek, což by ani tak nevadilo, jako skutečnost, že i chování lídr...
15.1.2011
Mary Poppins na scéně Městského divadla Brno je superkalifradžilistikexpijalidózní!!! Ne pro efekty a dokonalé uspokojení muzikálových chutí, ale za znamenitou režijní práci s emocemi, které jsou nakonec tím určujícím pro náladu a sdělení pohádkového příběhu. Ze všeho nejobtížněji se píše chvála. Aby nebyla plná nic neříkajících floskulí či opulentních přívlastků. Jenže neformální blogy zde (záměrně) svádějí ke st...
20.11.2010
Tak se nám legenda vrátila. Myslím, že nebude žádného příznivce muzikálového divadla, který by nepřivítal nové pražské nastudování muzikálu Jesus Christ Superstar. Zatímco dramaturgie hudebních divadel po Evropě či po světě by po něčem takovém pravděpodobně už nesáhla, u nás je Ježíš modla. Není divu, šlo o druhý světový muzikál moderní doby, který se k nám dostal a ještě k tomu ve Spirále v režii Petra Novotného jsm...
11.11.2010
Inscenace, která se vysmívá podvodníčkům a zlodějům, jakož i všem naivním důvěřivcům. Komedie z renesanční doby pochopitelně nedisponuje bůhvíjak zamotanou zápletkou a samozřejmě pointou příběhu samozvaného astrologa Abu Mašara je, že podvedeným zůstane nakonec i on sám. Konotace k současnosti jsou zjevné: počet podvodníků i lidí, kteří se nechají napálit, vykazuje právě dnes nadlimitní výskyt. Zbývá se ptát, jak ...
6.11.2010
Inscenací Úl malé A studio Rubín expandovalo do velkého prostoru Nové scény. Divákům zapadlým v koženkových křeslech nabídlo nekonzistentní, blábolivou, infantilní a drzou inscenaci, která útržkovitě skládá obraz bzučícího úlu – naší společnosti a našeho stylu života, včetně jeho „hrdinů“ či vlastně „outsiderů“. Kde cílem pachtění lidu pracujícího i high society může být cachtavý víkend na Mácháči (a i ten Mácháč bud...
1.11.2010
Jako divák čekám s nadějí na rok 2011, kdy snad Alfred ve dvoře dostane jasnější dramaturgický směr, který se neomezí jen na to, že je produkčním domem pro cokoliv. A to vůbec nemluvím o hodně nevyrovnané úrovni jednotlivých inscenací. Přál bych si zde vidět tematickou laboratoř, klidně s rezidenturami, ale takovou, aby se jí účastnili lidé, kteří chtějí něco sdělovat skrze divadlo, nikoli skrze vlastní ego, nebo dok...
24.10.2010
Je již nepsanou tradicí, že sezonu v Městském divadle Brno zahajuje premiéra, kterou zde pohostinsky připraví režisérka Hana Burešová. Když jsem se dověděl, že tentokrát opráší svou dávnověkou inscenaci Škola základ života, měl i neměl jsem z toho dobré pocity. Sázka na osvědčenou jistotu, která naplní kasu, by měla automaticky znamenat „body dolů“. Jenže když pak vidíte, jak si to herci užívají a jak do inscenace vn...
8.10.2010
Tato produkce patřila na festivalu ...příští vlna/next wave... mezi nejočekávanější. Texty René Levínského jsou obvykle neobyčejně vtipné a přitom závažné, vypovídající o něčem, co se poslouchá s nevolí. Ve hře (je to to, co uvádí Západočeské divadlo v Chebu pod názvem Nawratilowa Szymczykowa) možná jsou myšlenky, sem tam neotřelé vtípky, ale když ten text prezentovali neherci, opravdu absolutní neherci, nedalo se na...
6.10.2010
Byl jednou jeden domeček a v tom domečku stoleček... V ratejně sálu vinohradského paláce Casa Gelmi stál velký vojenský stan Divadla Líšeň a ve stanu pár židliček a variabilní „vychytaný“ stůl s šuplíky. Těšil jsem na dýchatelný prostor, zatáhli nás do stanu... Logika spojení velký sál a v něm stan mi unikla, jsem však na festivalovém představení Příští vlny, kde cokoliv podivného je tak samozřejmé jako Hynaisova opo...
5.10.2010
Nejdřív jsem se zděsil, co to v Minoru začalo lézt po jevišti a na důmyslné konstrukci...a posléze i kolem diváků. Jednak to nebyli sladcí a tupě poslušní broučci pana Karafiáta a jednak pro akční loutkové panoptikum na paloučku pod jalovcem tvůrci využili poněkud ulítlé materiály. Podobně, jak to dělají Buchty a loutky. Zejména se konal útok do kuchyní babiček a maminek. Pokličky, pařníčky, metličky, cedníčky, vařeč...
3.10.2010
Letí stylově konečně na letišti, ale už coby produkční značka pro projekty, které vznikají pod hlavičkou Centra moderní dramatiky. Jelikož to sídlí v Divadle na zábradlí, došlo i symbiózu s herci tohoto divadla. Vedle odehrání premiérové série představení na letišti Ruzyně, jako site-specific, bude inscenace Nebe nepřijímá normálně uváděna právě na scéně Divadla Na zábradlí. Viděl jsem tu premiérovou verzi ze séri...
21.9.2010
Začínám mít pocit, že již téměř není pohádky, kterou by Docela velké divadlo nezpracovalo. Je to samozřejmě špatný pocit, daný vzdálením se od dětského věku na světelné roky. Studnice moudrých pohádek je naštěstí nevyčerpatelná. Šípková Růženka je pohádkou, která se dočkala mnoha zpracování a podob, jedna je však zásadní – balet na fenomenální Čajkovského hudbu. Jelikož Docela velké divadlo rádo „baletí“ a často prac...
18.9.2010
V některých recenzích se píše, že tento Lear přináší nudu. Nevěřte tomu. Síla témat ve hře obsažených je taková, že zbystříte, aniž třeba chcete. Inscenace také neobtěžuje efekty nebo košatostí výpravy. Soustředí se na témata a hereckou interpretaci. Jestliže tragédie Král Lear se může hrát na mnoho způsobů, podle toho, jaké téma se posune do popředí, tvůrci vždy budou stát před volbou. Někomu postačí zobrazit prc...
11.9.2010
Shakespeare se dá hrát na tisíc způsobů. Jaký zvolil Jan Mikulášek, režisér, jehož práce v moravských divadlech budí zaslouženou pozornost? U Macbetha eliminuje nadpřirozenou rovinu hry a zpochybňuje černobílé vidění figur z této „krvavé“ tragédie. Vychází z nadčasovosti textu, a snad proto do obrazů narouboval minimalismus. Pro někoho tak může sledování představení poněkud traumatizující, protože nerozumí, co čím ch...
25.6.2010
Je příjemné zjistit, že Studio Dva pro METROpolitní léto hereckých osobností (hrdé označení, jen co je pravda) nenasazuje jenom taháky a trháky. Letos vedle komerční masáže s Hello, Dolly! se jako další premiéra objevil původní český text novinářky Michaely Gübelové. Pod inscenací je podepsána legenda české divadelní režie Ladislav Smoček. Ve Druhém břehu ztrojená postava „jedné obyčejné Terezy“ na onom světě reka...
24.6.2010
Začínám mít pocit, že jsem vůči stylu Divadla AHA! nějak zaujatý. Ptám se, jestli je chyba ve mně, chci-li od něčeho, co je veřejnou profesionální produkcí, příliš, a neumím se svézt s vlnou radosti, která z jeviště vůči publiku při Cestě kolem světa šla. Na férovku přidám subjektivistický axiom: bohužel pro všechny Cesty kolem světa jsem viděl tu docela kultovní inscenaci v podání CD 94 (a nejde „divácky“ nesrovnáva...
21.6.2010
Žánr road-movie i na divadle se objevuje často, obvykle je spojen s příběhem a zažitým dobrodružstvím postav, které na cestě sledujeme. V tomto případě jde o dvě ženy, jedna je řekněme moudrá svérázná dáma v letech, druhá má nakročeno za horizont středního věku, i když jakoby měla mladickou naivitu stále v patách. Ale aby to fungovalo na jevišti pořádně, musí být v příběhu zdůrazněny osudové konotace a ani úroveň dia...
20.6.2010
Slavný film Martina Friče Pytlákova schovanka z roku 1949 se stal průkopníkem filmové parodie u nás, v tomto případě parodie na kýč. Svéráznou divadelní adaptaci připravilo Divadlo Aqualung jako svůj další počin vycházející z obdivu ke starým časům. V rámci daného žánru je Pytlákova schovanka 2010 aneb Šlechetný milionář inscenace milá, poutavá a díky důrazu na roztomilé detaily velmi zábavná. Bezduchou parodií však ...
18.6.2010
Drábkovy Hračky jsou mnohem mnohem ulítlejší, než jsem čekal. Rozhodně bláznivější než jiná inscenace Davida Drábka Sněhurka – nová generace. Chvílemi jsem přestával mít pocit, že je to pro děti. Méně chaosu v dění by neškodilo, ale oceňuju, že to byla docela sranda a jak David Drábek hezky podprahově dětem ukazuje, co je to kýč. K dalším kladům inscenace nelze nepřipojit radostný fakt, že Hračky jsou „hláškové“ před...
30.5.2010
Dlouho očekávaná inscenace Městských divadel pražských Saturnin nabalila na sebe velké (i nevyslovené) ambice už jen proto, že očekávání bylo prostě značné. Jirka Hána v titulní roli ještě k tomu! Výsledek? Publikum po skončení šílí nadšením a málokdo po sobě hodí pochybovačným okem. Mé rozpaky by se daly definovat shovívavým souhrnem: Saturnin v Divadle ABC neurazí, nezklame, ale ani nenadchne. Viděl jsem rozvlek...
1.5.2010
V nové inscenaci Městských divadel pražských sledujeme osudové okamžiky člověka – váženého lékaře na vrcholu kariéry, jemuž se během kratičkého časového úseku zhroutí celý život. Za vcelku banálních okolností, jimiž jsou nevěra jeho mladé manželky a k tomu spletenec zákoutí duší ostatních postav, které profesora obklopují a které může prožívat kdekdo kolem nás. Předvídatelný děj a konstruování zápletky skrze zdánlivo...
27.4.2010
Při čtení Žáčkova básnického přepisu Aristofanových Ptáků mi pusa často míří od ucha k uchu (pokud tedy rovnou nevyprsknu smíchy z dobře trefené narážky na věčně oscilující absurdity „politického charakteru“ kolem nás). Je to krásný, hravý a aktuální text. Prezentovaný na jevišti v nové inscenaci Městského divadla Brno však tyto dojmy nevyvolá... Aristofanes konstrukci a logiku ve svých hrách moc neřešil, občas se...
24.4.2010
Není to překlep či mýlka, ačkoliv se od známého baletu na libreto V. P. Begičeva a V. F. Gelcera zas tak moc inscenace Docela velkého divadla nevzdaluje. Drsný osud princezny z Labutího jezera Docela velké divadlo už před lety pro potřeby inscenace určené dětem přetavilo do romantické pohádky Labutí princezna. (Ostatně s tvrdým koncem této „pohádky“ měl problém na divadle již kde kdo, a tak možných alternativních kon...
16.4.2010
Navštívil jsem inscenaci Moje první encyklopedie proto, abych si znovuosvojil základní vědomosti a také návyky, které jsem dávno zapomněl. Didaktické divadlo, které hravou formou působí na hlavičky dětiček (idea projektu, prosím vás, se ale zdaleka vyhýbá suplování výchovné funkce vážených rodičů a ještě váženější školy), je nyní hlavní dramaturgickou linkou Minoru. Jelikož v Minoru sypou z rukávu originální nápady, ...
28.3.2010
Dramaturgickou volbu Divadla v Dlouhé inscenovat Feydeaua budou mnozí pokládat za scestnou. Na ambici udělat také nějakou taškařici nevidím nic špatného, má-li potenciál něco pojmenovat, na něco ukázat, ale také – jako v tomto případě – představit texty, které nikdo u nás na divadle zatím nedělal. Dvě aktovky mistra situační komedie překvapivě disponují strhující psychologickou drobnokresbou a znamenitě popisují geno...
16.3.2010
Jako bych už to slyšel dopředu, co si to Divadlo pod Palmovkou dovoluje pouštět se do inscenování divadelní adaptace slavného filmu, jak si tím akorát pojistí divácký zájem nebo jak to na jevišti proti filmu nějak není ono. Škarohlídi a zastánci divadelní ryzosti, která jediná na jeviště patří, se v případě Rain Mana mohou opřít i o fakt, že po prvním uvedení v londýnském Apollo Theatre rozporuplné ohlasy se objevily...
5.3.2010
Fotbalový nároďák se neprobojoval na mistrovství světa. Celé Česko tuto prohru těžce nese a dává to fotbalovým primadonám silně najevo. Ti se k neúspěchu staví jinak, než by kdokoli asi čekal, a jdou se odreagovat s kurvama. Přichází průser, trenér soptí, konečná s kariérou. Nebo ne? Spásný nápad? Fotbaloví flamendři řeší skandál přijetím nabídky na vystoupení jako travesty skupiny při předávání cen pro sportovce rok...
28.2.2010
Máme zpytovat svědomí, jak jsme, kurva, netolerantní? Baví mě inscenace, které střílí do publika šípy naléhavých otázek. Svět nějak zplacatěl, zpohodlněl, navykl si třídit postoje a názory na základě vlastních principů, které ale jsou jen distribuovány skrze postoje okolí. Musí to být kláda vyložit na divadle ty hutné, drzé iniciační rozbušky (často zabalené do zajímavé metafory) kontroverzního filmaře Pedro Almodóv...
20.2.2010
Sledování Krvavé svatby jsem si rozšířil na zodpovězení otázky, která padla na tiskovce k inscenaci: zdali je to o lásce, nebo o vášni. Souhlasil bych více s Alešem Procházkou, který se přiklonil k vášni. Názoru režiséra Ondřeje Zajíce je zas bližší, že nevědomým hybatelem zhoubného dění je láska. Také tak je inscenace vystavěna. A řek bych, že je to její problém. Kde je láska, sklouzáváme k poetičnosti, melodramatic...
15.2.2010
Mít na repertoáru Hello, Dolly! je zárukou kasaštyku. Bude to znít divně, ale pokud tohle režisér vyloženě nezvorá, je z toho vždy úspěšná inscenace. Dojemný příběh o lidech, kteří se dokáží zvednout z prachu životní cesty a jít si za svým cílem, bude divákům vždy blízký, protože v něm pocítí obraz možná i svého života, případně odnesou si naději. V neposlední řadě Hello, Dolly! náleží do zlatého fondu klasického muz...
6.2.2010
Ludvík, toť vystrašené politické monstrum, muž, jemuž neblikají varovné kontrolky před zkázou, přesto sahá po moci, i když se mu říká, nesahej na ta rozpálená kamna. Tento čecháčkovský nohsled nevědomky zvolil strategii permanentně plných kalhot ve jménu osobních cílů nejvyšších v totalitárním systému, kde pád může znamenat i smrt. Mrazivé téma odposlechů a praktiky komunistické zvůle v podobě cílené zastrašovací ši...
15.1.2010
Zavalen přívalem nostalgie s jevem ne nepodobným předsudkům, jak úžasné to tehdy bylo, jsem po mnoha letech zašel na Vánoční večery v Ypsilonce. Základní poznatek je, že ovečky nyní jsou daleko zlobivější, vyvádějí daleko více nepřístojných vylomenin a káravý prst Jana Schmida je vlastně shovívavý. Jinak syžet večera je stále stejný, ale ty stále stejné fórky prostě v čase vánočním potěší, jakož i píseň Koleda i závě...
22.12.2009
Hop hop hop. Veselé skoky skákají počtvrté. V projektu, který slibuje poněkud hororový námět. Tak hororový, že ze smíchu nevyjdete. Edgar Allan Pú a jeho Havran posloužil jako inspirace pro ztvárnění zcela jiného konsekventního vzorce, na který se dá aplikovat ono drásavě démonické NEVER MORE. Snad mohu prozradit, že se týká soužití muže a ženy jakožto největšího hororu pod sluncem (i měsícem). Jak spolu žijí? Resp. ...
21.12.2009
4. prosince 2009 tomu bylo na den přesně, kdy se poprvé v prostoru, v němž posledních třináct let působí soubor Divadla v Dlouhé, hrálo divadlo. Večer to byl báječný a milý. Divadlo v Dlouhé slavilo prací aneb premiérou nové inscenace U Hitlerů v kuchyni. Autor této hry Arnošt Goldflam se poťouchle vysmívá všem těm malým Hitlerům kolem nás, ukazuje vývoj člověka postiženého géniem průměrnosti a jeho genezi do podoby ...
5.12.2009
Hra U Hitlerů v kuchyni je ze strany jejího autora silně poťouchlá, směje se do očí těm, kteří si to zaslouží a proti jejichž malosti a mozkové nedostatečnosti je vtip účinná zbraň. Vysmívá se všem těm malým Hitlerům kolem nás a v šesti povídkách ukazuje vývoj člověka postiženého géniem průměrnosti a jeho genezi do podoby směšné obludy. Od prologu na brněnském nádraží přes mindráky velkého vůdce až po vrcholné okamži...
4.12.2009
Dorazil jsem do Dlouhé na jedno z posledních uvedení scénické skici Ja malkáč podle „smutno-srandovinového“ románu slovenského autora Ľubo Dobrovody. Po zhlédnutí řádění „slovenské sekce DvD“ nechápu (i s přihlédnutím k zájmu, který inscenaci provází), proč se Divadlo v Dlouhé tohoto komorního kousku (uváděného ve foyer) po pár reprízách zbavuje a posílá ho do azylu Divadla v Řeznické. Malkáč je jakýmsi pokusem o ...
1.12.2009
Eric Emmanuel Schmitt dal své hře Záhada (Enigma) opravdu rafinovanou kompozici. Opuštěný ostrov v Norském moři je svědkem existenciálního setkání dvou lidí, jejichž osudy jsou konfrontovány s dálavou vln a měkkého světla, jež mizí za obzorem. V domě na břehu jsou rozehrávány motivy, které mizí, přidávají se další nebo rozvinou se v plný květ pravdy. Enigmatické pátrání je podobně jako v Manželském vraždění téhož aut...
27.11.2009
Muzikál Spring Awakening (podle Wedekindova dramatu Procitnutí jara) v Městském divadle Brno má hodně zvláštní strukturu. Příběh se neodvíjí, děj uzavřený v kleci je demonstrován jako veřejný proces, herci demonstrují své postavy, jejich nevědomost, jejich štěstí, jejich tragédii. Připomíná to děsivou hru na to, co je také možné. Jistě ne sevřený životní styl ve jménu přežitých a morálku nikam neposouvajících tradic,...
21.11.2009
Minor se stal didaktickým divadlem. Hledá a určí téma pro vybranou cílovou skupinu dětského publika a divadelními prostředky zaútočí na případnou nevědomost malých hlaviček. Útočí rafinovaně. Nesupluje paní učitelku, která nestihla se svým rámcákem dojet v dějepisu až do 50. let minulého století. Minoru jde o navození atmosféry a podněcování fantazie, aby se pak děti 2. stupně ZŠ ptaly ve škole či rodičů, nebo si sam...
15.11.2009
Když Městská divadla pražská uvedla Benefici Lubomíra Lipského, překvapila mě koncepce toho večera. Byla plná divadelní hravosti, graciézní nadsázky a vtipu, jež neznají slovo sentiment. Žádné vzpomínání u stolku. Nyní benefiční představení patří Květě Fialové, šarmantní dámě s okouzlujícíma očima, která je pověstná svým odzbrojujícím pozitivismem a smyslem pro černý humor, které se dávno staly, odhlédneme-li od here...
14.11.2009
Čím to, že obehraná naivistická crazy komedie Sugar aneb Někdo to rád horké neustále baví diváky? Snad proto, že travesty exhibice dvou hlavních hrdinů nepřekročuje hranici vkusu, děj balancuje na hranici reálné fabulace, zápletku košatí akční gangsterské výstupy a divák nad osudy postav dvou nezaměstnaných hudebníků a samozřejmě krásné Sugar zjihne, ani neví jak. Rámec tomu dotváří příjemná dobová jazzová houpavost ...
14.10.2009
Setkání s performery ze skupiny Décalages slibovalo další pěknou směsku závěsné akrobacie, výrazového pohybu a tak trochu i činohry v něžném poetickém balení, ačkoli pro Seiline Vallée a Libora Kubeše je celé představení asi dost dřina. V NoDu jsme svědky zajímavého divadelního posunu v prostoru, k tomu se přidává indiferentní bezčasí. Jakási víla usedá na okno, pak se setkává s loutkou (v životní velikosti) okatého ...
8.10.2009
Raději rovnou napíšu, že nesdílím až takové nadšení z tolik oslavované La Putyky, projektu, který vstoupil v život nenápadně, zato teď publikum po vstupenkách doslova šílí. La Putyka všeuměla Rosti Nováka je průrazný počin prvního řádu, o tom žádná. Je originální a vtipně kontruje francouzským novocirkusovým divadlům. Do hry vzala typickou českou reálii, hospodu, kde se odehrávají takové příběhy, až nad tím často zůs...
7.10.2009
Kdyby to byla biografie W. A. Mozarta s rokokovými kudrlinkami, zíval bych nudou. Pokud by se k tomu z orchestřiště přidaly nadpozemsky poskládané tóny, málem bych opět dramaturgii Městského divadla Brno podezříval z podbízivosti a vytvoření komerčně vábivého magnetu. Muzikál Mozart! se však hraje o něčem jiném. O člověku, kterému osud nalinkovala jeho drtivá genialita a racionální prostředí osvícensky nabuzené spole...
4.10.2009
Měl jsem za to, že Polské krvi se toho mnoho pokazit nedá. Vedle veselé zápletky jsou tu krásné a chytlavé operetní melodie, které se právem řadí mezi klenoty klasického hudebního divadla. Rozjezd vypadá slibně. Tak slibně, až to ve mně vzbudilo podezření, že Hudební divadlo Karlín schválně dělá dlouhý nos na ty oponovače, kteří uměleckému směřování HDK vyčítali nezájem o tento zde tradiční žánr. Možná se v tomto duc...
17.9.2009
Do pražského muzikálového života se vrátila Johanka z Arku. Na remake či obnovená nastudování muzikálů obvykle tvrdě dopadá okřídlená věta Herakleita z Efezu o tom, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Proto jsem potěšen a říkám, obnovená Johanka se povedla, je to slušný muzikálový počin, na pražské poměry rozhodně. Skvělá textařská práce Gabriely Osvaldové a hudba Ondřeje Soukupa, která má kreativní kouzlo a dece...
14.9.2009
Britský televizní stejnojmenný sitcom slavil u českých diváků mimořádný úspěch i kvůli vynikajícímu dabingu Viktora Preisse a Františka Němce. Díky jejich hlasům k českým divákům promlouvaly postavy ministra pro administrativní záležitosti Jamese Hackera a stálého tajemníka ministerstva, sira Humphrey Applebyho. Přivést oba české interprety společně na jeviště a jejich úplné převtělení do těchto postav znamenalo stop...
12.9.2009
První velké zklamání sezony. Vím, kolik času a práce tahle inscenace stála. Znám pohnutky divadla, proč uvést takový náročný projekt. Není tajemstvím, jaké úsilí znamenalo uhlídat už jen samotný „logistický“ průběh inscenace. Třetinu zkoušecího času zabral nácvik bojových scén. Mahátbárata je inscenací jistě i dalších nej. Výsledek je na to všechno ale moc rozpačitý. Čtyřhodinová podívaná je zoufale narativní a ge...
12.9.2009
Čechov se dá dělat na tisíc způsobů, protože to přece každý už zná. Režisér Vladimír Morávek rád aranžuje, dělá si svou verzi – a myslete si o tom, co chcete, jako by vzkazoval divákům. V Divadle na Vinohradech jde o pohled tvrdě karikaturní. Morávek prezentuje oprýskané panoptikum figurek, jejichž společný jmenovatel není melancholie a setrvávání v bludném zajetí iluzí, ale rovnou jejich zbytečnost, jestliže jenom v...
1.9.2009
Patologické pijanství budí silný odpor a znechucení a teď si představte, že máte dvě a půl hodiny sledovat hru o člověku s permanentní opicí na krku a ještě k tomu poslouchat jeho žvásty limitně se kolem chlastu neustále pohybující. „Antihrdina“ také často zpytuje svědomí, ale varovný prst klesá do rezignační polohy (i pohody). Z programu se dovíme, že Keith Waterhous se nechal pro svou hru inspirovat skutečnou osobo...
21.6.2009
Obtížně chápu, proč musela se dělat pirueta o 900 stupňů, když stačilo o 90. Milý diváku, pokud to neustojíš, už tě mladý pan režisér v jednom rozhovoru nazval nevzdělaným, pasivním, neotevřeným a pokryteckým. Dan Špinar při těch slovech asi zapomněl, kolik se platí za vstupenku. Šokování za každou cenu se mi nelíbilo, ale je třeba ocenit snahu hodně zariskovat a vedle toho také Michala Kerna a Martina Stropnického v...
9.6.2009
Mám rád divadlo, když se v něm poznám. Kdybych býval tušil, že ten strašně primitivní vztahový archetyp (který v sobě nese vnucené životní předsudky i zakódované předurčení, rovněž ohromnou sílu lásky!) se mnou v dalších dnech taky zamává, snad bych ani do Brna na Singoallu nejel. Mystika příběhu starého jako život sám ale nabourala všechna očekávání. Tušil jsem, že Singoalla bude secvičena ve schematickém vzorci a n...
6.6.2009
Zase želvička! Pobaveně (a vlastně i zděšeně, protože jsem viděl předchozí inscenací Jiřího Havelky Kam vítr tam pláž) zírám na tento už možná tradiční zvířecí atribut tvorby „časozkumného“ režiséra. Želvička si zas integrálně vymezuje setinky času, abychom jej vnímali téměř zhmotněně. Dokonce dávám želvičce za pravdu, že pomalu znamená rychleji. Kromě toho rozkošně papá salátek. Fantazijní knížka Děvčátko Momo a ...
30.5.2009
Kauza Salome nadějných divadelníků Petra Kolečka a Dana Špinara je sympatická skica, která převádí drastické biblické téma do ještě drastičtější současnosti, které vládou peníze a v níž můžeme být zděšeni z pseudohodnot mladých dívek. Je to bohužel jenom skica, takže co k tomu dodat, že? Příště si rozmyslím, jestli má cenu chodit do divadla na čtyřicetiminutovou produkci. Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový do...
7.5.2009
V NoDu, který už konečně nevypadá jako feťácké doupě, mladí divadelníci z Česka, Slovenska a Polska připravili vzpomínkový trenažér na dobu před dvaceti lety. Mají jedno společné: v roce 1989 jim bylo pět let. Už když jsem četl anotaci projektu Osobní anamnéza s alibistickými slovy typu „naivní – nejde o generační názor“, bylo jasné, že se aktéři se jen tak sklouznou po tématech. Jejich experimentální řádění jednozna...
1.5.2009
Na faustovské téma se Ypsilonka dívá svou originální poetikou koláže i odskoků jinam (základní paralelou k Faustovi je zde osud skladatele Ch. Gounoda). Tentokrát to ani není moc zamotané a styl inscenace jakoby odkazoval na starou dobrou Ypsilonku dávných let. Je tu dokonce něco i navíc: hravost je konfrontována s vysokým stylem opery a vedle Fausta vznešeného prochází ten z lidových podání starých loutkářů. Text Ja...
24.4.2009
Minorská Tisíc a jedna noc nadřazuje zvuk, hudbu, atmosféru a také scénografickou metaforu nad příběh. Není divu, když divy této inscenace připravili „zvukový“ režisér Jiří Adámek a výtvarnice Kristýna Täubelová, která má ohromný smysl pro fantazii. Příběh ale se neztrácí, je tam a vzniká jako intertextuální stav emoce, stav dojmu. Nepotřebuje dlouhé věty, spíše jejich útržky, slova (často ve skutečné arabštině). Dop...
19.4.2009
Tyhle dramatizace literatury jsou pro ty, kteří čtou a ve škole nikdy neměli kuli za prázdný čtenářský deník (jako já), jistě přehlídkou překvapivých momentů. Vyprávěcí linie pryč, něco z děje obvykle také chybí nebo je zhuštěno do dvou minut. Ti, co chtějí divadlo, zas ke štěstí potřebují vidět dramatické situace. Jana Eyrová v ABC je dobře vyvedeným kompromisem pro všechny. Od všeho něco. A téma, že by se mělo žít ...
18.4.2009
Boom reality show u nás byl před pár lety děsivý. Lidi doslova hltali osudy několika nešťastníků, naprostých magorů či podplacených figurantů a soutěžících v soutěžích, kde především tekly nervy. Teď už to opadá, resp. v telebedně stále něco běží, ale voyerismus českého národa byl tou hojností debilit, zdá se, nasycen. Proto první nefalšovaná česká divadelní reality show v Rokoku přichází podle mě trochu pozdě. Na dr...
11.4.2009
Když jsem se seznamoval se zápletkou hry, měl jsem za to, že je absolutně nehratelná, ne-li blbá, a proto nevyděsí, i když text byl překladatelem hry Vladimírem Mikešem označen za tzv. drama zděšení. Beru zpět. Vyděsí. Pro Lékaře své cti našla Hana Burešová speciální klíč opírající se o vysoce stylizované provedení. Propast věků mezi vznikem hry a současností je rázem překlenuta a líčení pocitů po skončení by bylo pl...
7.4.2009
Nečekal jsem, že mi výlet do Brna přinese až tak strhující zážitek. Z pohádky! Převyprávět se dá Sněhurka jistě na mnoho způsobů, ale jistě nenajdete originálnější (přesto tak tradiční!) interpretaci, než jak ji připravili Stano Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán jakožto libretisté a hudební skladatel Karel Cón. Vytvořili fantastický rodinný muzikál, z něhož jsem byl fakt u vytržení. Parádně vymezené dobro a zlo, s ...
4.4.2009
Nájemníci pana Swana aneb Habaďúra vždy bude patři k těm nejvděčnějším situačním komediím. Už jen proto, že její zápletku, která se točí kolem „multipodfuku“, jak přijít k penězům, Michael Cooney bravurně vystavěl. Ztřeštěný vývoj událostí je těsně za hranicí možného a pobavený divák je vtažen do víru zesilující zamotanosti, tedy i čím dál komplikovanější situace pro iniciátora celé té habaďúry. Cooney se přitom nevy...
3.4.2009
Ospalé městečko a v něm zapadlá policejní stanice a v ní znuděná, nicméně existenciálně ohrožená posádka. Zastavil se tam čas, protože zločinci vyšších levelů se odstěhovali... Překlad hry našla Jana Galinová v pozůstalosti svého dědečka a sehnat originál bylo dobrodružstvím. Podařilo se to přes kamaráda až kdesi v divadelním knihkupectví v kanadském Montrealu (a stál 16 dolarů). Možná ospale nudný začátek hry diváka...
31.3.2009
Jaké to je, když vládne "imidž"... Byla obdivována davy a oponuje jí jenom extravagantní chór o jednom hlasu... Další setkání se světovým muzikálem na scéně MdB mi opět velmi konvenovalo. Čarokrásná hudba, strhující taneční čísla, fantastičtí Radka Coufalová a Dušan Vitázek (v rolích Evity a Che). V neuvěřitelném fofru se odvíjí příběh ženy, kterou zbožňoval dav, ale svatá rozhodně nebyla. Snažím se „čís...
28.3.2009
Je mi krajně podezřelé, že Divadlo Rity Jasinské uvedení Shakespearova Richarda III. tak přesně trefilo do doby, kdy se taky jeden tlačí k moci a zanechává za sebou fatální spoušť. Fuj, jak je ten Shakespeare aktuální. Nemá cenu teď Richarda III. hrát jako mrzáka či krvežíznivce. Rita Jasinskaja tuto řezničinu inscenuje jako hrátky s imidží, zdůrazňuje politickou obratnost, manipulování atp. Právě v tomto duchu tu kr...
27.3.2009
O čem Gogol psal Ženitbu? Řekl bych, že je to tragikomedie jak vyšitá. Je o stavu absolutního lidského zpohodlnění s následkem drobných psychických poruch, které ze života udělají nesmysluplnou kuličku nudy. Smějeme se tomu, protože sami sobě se smějeme. V Divadle Na Jezerce se ale vtip vyrábí pěkně prkenně ánfas k divákům a vychází spíše z drobností než podstaty této tragikomedie. Herci, snad s jedinou čestnou vý...
24.3.2009
Nebudu se divit, že v Divadlo Metro, kam spíše chodí zábavychtivé publikum, hrají Williamsův Skleněný zvěřinec. Rovnou ocením odvahu tohle v divadle bez grantů v předivadelněné Praze nasadit. Známé drama o soužití dvou sourozenců s nesnesitelnou matkou je postaveno na metafoře zasklených, tj. obtížně rozbitelných, iluzí. Trpí jimi celá trojice, každý z ní jinak. Matka si maluje růžovou budoucnost svých dětí podle ...
13.3.2009
Šampiónky jsou ženská modifikace slavnější hry Claude Confortèse Maratón. Jeden závod se mění v běh životem. Zdrojem komiky jsou takové ty lidské projevy euforie a samozřejmě zoufalství. Chvílemi z jeviště prýští taková ta mudroslovná klišé o životě, intrikuje se jako v životě nebo v lepším případě dojde na spojenectví aktérek závodu. Režijně je to zručně pospojováno a naaranžováno, ale téma běhu životem je velmi neu...
6.3.2009
Nejlepší na diváckém přístupu k divadlu je, když toho moc nečekáte. Nebo něco přece, ale ne že si pro sebe objevíte, že Ondřej Brousek je ještě větší všeuměl, než si myslíte. Že prochechtáte dvě a půl hodiny. Že budete s radostí sledovat další a další kreativní nápady tvůrců a těšit se s každou scénou na další. Nebo že si řeknete, že ten Tomáš Šulaj by si vážně zasloužil Thálii nebo Radoka. Muzikálová podoba Adély je...
6.3.2009
Tak vážení, zážitek první kategorie!!! Dýchala na mě velká pokora, vědomí náročnosti úkolu, kolektivní práce nebo snaha ukázat jiné Bídníky. Režisér Stanislav Moša volil poměrně minimalistické syrové pojetí, žádné okázalé efekty, žádná sladkobolná romantika, ale účinek to mělo hodně silný. Divák si k tomu mohl říkat, jak je to jednoduché: se scénou, choreografií, výkladem tématu. Jestliže to tak působí, je velká pokl...
13.2.2009
Divadlo na Vinohradech vsadilo na notoricky známý text o katastrofálním suchu a charismatickém podvodníkovi a sedmilháři, který v té přemíře tahání za nos nějakou tu velkou životní pravdu utrousí, Billu Starbuckovi. Pochopitelně za suchem a deštěm hledejme velmi krásnou a nadčasovou metaforu stavu životů lidí kdesi na zapadlém venkově, především staropanenské dcery rančera Curryho Lízy. Postrádá lásku a její srdce hy...
9.2.2009
Měl jsem možnost osobně poznat, že anglický „cool“ dramatik Mark Ravenhill je i přes svou nelichotivou osobní minulost a HIV pozitivitu, která by leckoho zdrtila, sympaťák, zklidněný buřič a člověk přímočarých názorů. Do kritiky konzumní kultury a konzumnosti života se pouští často a ví proč. (Více takových autorů!) V Bazénu (bez vody) přivádí na scénu další lidi bez mapy. I tihle jsou slastně svobodní, ale zároveň a...
3.2.2009
Neptejte se mě, jak jsem se na poslední hru geniálního Járy Cimrmana dostal, ale nočním stanováním ve frontě to naštěstí nebylo. Byl to velmi zvláštní pocit jít na Cimrmany a neznat nic, přesněji nemít nic naposloucháno z nahrávek. Napětí, ne-li natěšení, s čím docenti cimrmanologie přijdou, jsem asi přecenil. Seminář sice má skvělé pasáže, ale mystifikačních kvalit předchozích nedosahuje. Musím říct, že mi vadilo i ...
27.1.2009
Po zhlédnutí inscenace Pan Kaplan má třídu rád není zas takový problém odhadnout, že Divadlo ABC vezmou diváci útokem. To máme jednak srdeční záležitost (je snad někdo, kdo knížku nečetl, kdo se u ní nechechtal a komu nepřirostla k srdci?) a jednak skvělou práci Miroslava Hanuše, tentokrát jako režiséra, a samozřejmě herců. Musí to být strašlivě těžké naučit se všechny ty rozkošné zkomoleniny slov a vět, když se ta k...
24.1.2009
Za jak dlouho přeleze želva přes jeviště z jednoho portálu do druhého? Lezte sakra rychlejc, RYCHLEJC!!! Ze zkoumání divadelně časoprostorového bodu, v němž začíná divadelní nuda a kde ještě jsou nějaké zbytky divadelního prožitku, aby se divák opravdu zcvok. A Jiří Havelka spolu s herci si to opravdu užívá. Drama v kostce se tentokrát odehrává v hledišti. A herci ne, a nepodlehnou, nenechají se rozhodit. Z jeviště p...
12.12.2008
Ušáci – Neslyšáci mají jednu nespornou výhodu v tom, že na ně nedolehnou silné až šílené zvukové kadence dnešního velkoměsta, i když asi není o co stát, má-li někdo nadělen takový handicap, který je pro ušáky – slyšáky těžko představitelný. I o tom je nová inscenace Apoleny Vynohradnykové. Vůbec Apoleně patří velký obdiv za to, do jakého sakra tématu se pustila, považte divadlo o Neslyšících (pro slyšící)! Přitom nez...
7.12.2008
Na scénu nastupují tři muži v černém, kabaretiéři, kteří nápadně připomínají prodavače teleshoppingových šuntů a iluzí z WS International. Iniciály máme stejné s největším z dramatiků všech dob, a tak můžeme začít a rozehrát sterilní digest, Shakespeara rozemletého a slisovaného, velkého Wildu jako rychlou zhuštěnou vzdělávací show pro diváky dnešní doby, autora Hamleta jako sádrového trpajzlíka vhodného na zahradu.....
29.11.2008
Výtku troufalosti, že se někdo po vynikající Pitínského expresionistické Divé Báře odhodlal k dalšímu svébytnému ponoru do tématu, snad nikdo nebude režiséru Dodo Gombárovi předhazovat. Je to jen a pouze náš problém, když tak výrazná inscenace jen tak neopustí myšlenky. Opravdový problém je to ve chvíli, kdy z nudy mně jako divákovi vytanuly, také jsem vůbec nechápal, co nám Dodo Gombár svým pojetím Divé Báry chce sd...
22.11.2008
Od Money transformance česko-dánsko-islandské skupiny Secondhand Women jsem očekával nezávislou a osobitou výpověď. Jak se ženy tady a teď dívají na fenomén, který s námi cloumá víc, než je zdrávo – tj. peníze. Jaká ženy mají přání a co očekávají. Gender studies je snad přímo vědecká disciplína, ale v případě Secondhand Women a jejich chaotického představení mi veškerou ženskost aktérek hned sebraly kostýmy Jany Prek...
14.11.2008
Nevím, mám-li být překvapen tím, jak mladí alternativně-plastičtí divadelníci vidí současný svět a vztahy on+ona (příp. ve víceúhelníkových podobách). Ne, já jsem zděšen. Takový svět přece není a ne všechny vztahy jsou determinovány všudypřítomným sexismem (promiskuitním, živočišným etc.), není zas tolik nesnášenlivosti, abychom se zabíjeli při každé krizi, svět ještě nehnije, šílenství se vyloženě nedotýkáme a pocit...
31.10.2008
Nová inscenace Městských divadel pražských Všechno na zahradě odpovídá na otázku, co je člověk schopen všechno udělat, aby měl více peněz. Inscenace je skvělá před přestávkou, kdy záhada obratu životní úrovně Jenny a Richarda je perfektně stupňována...až exploduje. Ale pak lze přece jen pocítit určité zklamání při úplném rozkrytí zápletky, která svou jistou perverzitou nepůsobí zcela uvěřitelně nebo pravdivě. Dra...
25.10.2008
Předivadelněno. Taková je současná Praha. Přesto vznikají nová a nová sdružení, jako Divadlo Rity Jasinské. Tohle má cíl – mj. přibližovat klasická díla dramatické literatury mladším ročníkům diváků. DRJ právě odpremiérovalo snad nejznámější (a v mnohém geniální) konverzačku všech dob Jak je důležité míti Filipa Oscara Wildea. Mladší ročníky by se mohly skrze zábavnou formu zamyslet nad tématy individuální svobody ne...
24.10.2008
Káva! Zuby! Práce! Televize! Sex! Spánek! Káva! Zuby!... Je snad někdo, koho „Každodennost“ takto nebuzeruje? Jak moc podléháme jejím svodům, pozná asi nejlépe ten, komu se začne plést do života tak, že vytvoří někdy až příšerné stereotypy. Horší je, způsobí-li při všech těch rituálech asynchronní míjení dvou milujících se lidí. V Každodennosti je svůdnost, protože přináší jistoty, skrývá se v ní i zrada, když zjistí...
18.10.2008
Politického divadla je u nás pomálu, ačkoli je ho třeba. Proto s velkým napětím jsme čekali na další projekt Viktorie Čermákové a Divadelního studia Továrna. Název má složitý: Políbila Dubčeka (1968 - Čas utopie). A tvoří jej tři nesourodé části. Koláž z dávného revolučního či beatnického nadšení kdesi na západ od nás + umírněná snaha o vybudování socialismu s lidskou tváří (ano, parádně absurdní teze) u nás v roce 1...
16.10.2008
Žjúúú! Už hodně dlouho jsem neviděl tak kouzelnýýý představení pro mateřinky. Jít spinkat není vopruz, když Klárince obživne peřina a zhmotní se hračka koníka, s nímž lze prožít nádherný sen plný zázraků – a bláznivin. Klárinka je nejdříve nádherně vykulená, co se to jako děje, ale pak svůj sen roztočí s plnou dětskou fantazií. Zvláště když jí věčně sprintující trpaslík rozebere postel. Ocitá se ve světě akrobatů a k...
12.10.2008
Duo SKUTR připravilo několik projektů, které s fantazií operovaly. Byla to především výsledkem zajímavá hledání v rámci projektu Archa.lab. I když šlo tedy jen o „laboratorní“ inscenace, třeba takové obrazy z Understand se vryly do paměti poměrně silně. Jako „hotoví“ režiséři byli právě Skutři snad i logicky přizváni do Minoru, aby zde zpracovali téma rodiny a právě fenomén dětské fantazie. Tematický půdorys Nekonečn...
12.10.2008
Divadlo Kámen sídlí v útrobách hrůzné kancelářské stavby, kde jsem v ´88 absolvoval tzv. první povinnou středoškolskou praxi – zadarmo. Od té doby jsem do těch končin nepáchnul. Myslel jsem, že je komplet spláchla povodeň. Teď tam hledám divadlo s doporučením nepřemýšlet o tom, co v něm uvidím. Vidím, přemýšlím a žasnu. Do kterého proudu tohle sakra zařadit. Kámen je minimalistickým náhledem na divadlo nezařaditelný ...
10.10.2008
Předně podotýkám, že je mi úplně jedno, co si budete myslet o kombinaci 60 % jakožto mého hodnocení muzikálu Carmen a slovech, že jde o mizernou dramaturgickou práci, kýč („jaký svět neviděl“) na naší muzikálové scéně a že libreto se zmohlo na příběh ne nepodobný argentinské telenovele. Užíval jsem si atraktivní podívané, famózní Lucie Bílé, nechal se unášet hudbou Franka Wildhorna. Podrobněji viz recenze. pozn. 2....
3.10.2008
Jak možná víte, občas vznáším poněkud nesouhlasná stanoviska k věkové vhodnosti představení pro děti v podání Divadla AHA!, jak jí samo toto divadlo u jednotlivých titulů určuje. Většinou pro styl aháckých pohádek, který rozhodně není tak čistý, jak to třeba známe z produkcí Minoru a hlavně brněnské Polárky. AHA! dělá dětské expresivní divadlo ze zdánlivě nesourodých nápadů, s nímž okamžitě mají problém učitelky (a j...
1.10.2008
...A pak že nemáme aktuální český text, který satiricky glosuje dobu. Komenského Labyrint! Ani písmenko nemusíte měnit. Spolek Kašpar a režisér Filip Nuckolls s autorkou dramatizace Johanou Součkovou se drží jak poetičnosti díla, tak údernosti jeho obsahu. Akorát Poutníkova cesta je zbavena alegorického přívlastku a s brýlemi od Mámení se nešaškuje. Obojího pro kritické představení tohoto světa již není třeba. Vítám ...
28.9.2008
Satyricon Inc připravil ahistorické pojednání o vynálezci hromosvodu Prokopu Divišovi. Spořádaně dbám na instrukce a zcela vypínám mobil, aby se mi nezničil nečekaným výbojem, záměrně si neberu svetr s jiskřícími tendencemi a kdybych měl kardiostimulátor, vypnul bych i ten. Van der Graaffůf generátor statických elektrických výbojů je nebezpečná hračka, to přece víme z fyziky. Van der Graaf generator je ovšem také bri...
24.9.2008
Tato sympatická revue mladých zlínských divadelníků mě opravdu mile překvapila. Všímá si totiž toho, co kvůli hektickému životnímu stylu dávno vnímáme otupěle, jako stádo dementů, jako nepřemýšlející konzumenti, jako pasivní příjemci návodů pro „in“ život. Konečně se někdo vysmál tomu, jak doba, resp. média zachází se vztahy a sexem! Láska a lidská intimita, chcete-li sex, jsou degradovány přetočením do okázalosti a ...
13.9.2008
Je snad ještě něco, čím nás mohou herci Divadla v Dlouhé překvapit? „Čínské divadlo“ tady ještě nebylo... Kdyby mělo zůstat jenom u „atrakce“ nebo pokusu o „rekonstrukci“, asi by mě inscenace Vějíř s broskvovými květy hodně rychle přestala bavit. Básník jeviště J. A. Pitínský vedle neobyčejně působivého a skvěle interpretovaného iluzivního divadla vytvořil něco víc: neustálým zcizováním, drobným aktualizováním a s vy...
9.9.2008
Nebudu psát o „nesnesitelném herectví“ Zuzany Bydžovské, spíš si postesknu, že jí v těch afektovaných pózách není vůbec rozumět, režisér to vůbec neuhlídal. Koncepce inscenace vychází z míchanice komedie, tragédie, odpornosti, aby se nakonec vsadilo na dojemnost. Pročpak je asi na divadle důležitý dramaturg... A co třeba ubrat z nánosu vulgarit a posílit rovinu hry, která je o manipulaci všech a všemi a navzájem. He?...
8.9.2008
Chtěl jsem znát názor tzv. protistrany, a tak jsem se zúčastnil mimořádné tiskovky v Divadle Ta Fantastika. Její šéf Petr Kratochvíl kromě útoků na „odbornost“ Yvony Kreuzmannové, glorifikace radního Richtera a parádní dezinterpretace slov minstra financí Kalouska jen tak mimochodem ohromil prostřednictvím svého právního zástupce sugestivní rétorikou na téma evropských směrnic a jiných paragrafů, případně jak evropsk...
25.6.2008
Politická ODS reprezentace hlavního města Prahy se rozhodla utišit vášně a dorovnat granty tzv. ohroženým subjektům. Elegantní krok, jak sklidit aplaus za vyřešení problému! Jenže něco tady tradičně nehraje. „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni,“ řekl údajně Pyrrhus Epeirský, který porazil Římany v bitvě u Herakleie a Ascula. Mistři korupce a polopravd změnili strategii, ale bulíky na nosy věší dál. Tak, aby ...
21.6.2008
Gogola nemusíte vůbec aktualizovat. Jeho Hráči, komedie o světě podvodníků a podvodníčků, jsou bohužel dokonalým obrazem právě naší doby. Taktika zní: bystrý vtip, jasný rozum a hlavně žádné ohledy. Kdyby mělo zůstat jenom u mamonu, pověstné gogolovské zrcadlo by odráželo polovinu skutečnosti. Jenže tady se začíná manipulovat i s lidským osudem. V době přiblblých směrnic EU taky trefa. Výhodu mají ti, co tuto Gogo...
21.6.2008
Chápete, že dnešní mládežníci neznají dějovou linku základního příběhu Tří mušketýrů? Já to chápu, když to mám z první ruky. Děti nečtou, málokdo a máloco je k tomu vede, jsou přece jinačí „in“ zábavy v džungli, po níž se rozkoukávají. Takže nastupuje jiný vopruz – divadlo. Divadelníci z Litvínova právě proto, že děti nečtou, Tři mušketýry připravili, aby se snad aspoň některé dítko chytlo. Forma inscenace přitom vůb...
20.6.2008
Fantazírování s Baronem Prášilem v Divadle ABC mate svou hořkostí. Na vyloženě komediální či parodické téma zapomeňte, neboť v Gorinově textu je zašifrována alegorie na život v Sajúzu dob minulých, střety fantazie čili umění s ideologií a podstatné je samozřejmě téma zbavování identity. Na jednu stranu se vymačkává tato hlavní myšlenka, na druhou divák by neměl zůstat ošizen o prášilovské fanfarónství – a vznikl tvar...
14.6.2008
Třikrát sláva Pavlu Bémovi za vstřícný krok k počátku rozpletení kauzy Richterland. Mj. připouští, že Richter udělal několik zásadních chyb, ale odvolat z postu radního pro kulturu ho nehodlá. MÁ TO LOGIKU? Nebo že by Richterovi dal příležitost, aby se sám čestně, ale stejně s hanbou odplazil z bojiště? Historicky se na to znemožnil dost. Ale nenechejme se zmást: vypadá to, že primátor se snaží nasbírat politické bod...
7.6.2008
Co tak říct k Poslednímu doutníku Divadla Na Fidlovačce. Je to hra, jejíž zápletku odhadnete na kilometr dopředu, i když dramatik Bengt Ahlfors vaří z nepravděpodobného. Komedie to není, nebo možná je, ale na komedii ukrývá docela vážná témata. K nim na jevišti Fidlovačky klopýtá poněkud těžkopádně, ale publikum je spokojené (vidí v hlavních rolích dvojici Tomáš Töpfer - Eliška Balzerová). K tomu, aby si p.t. obecens...
6.6.2008
V novince Divadla 90 U Valšů paní Skořepová, která za pár týdnů oslaví kouzelné půlkulatiny, dokázala, že ani zdaleka není nějaká „křížala“, jak sebeironicky tvrdí. Toho textu je hodně a zejména v první aktovce (Strindberg – Ta silnější), která je o souboji dvou hereček, se nedá před náročným textem nikam schovat. Druhá aktovka (Brjusov – Tajemný host) pobaví diváka stylizací Luby Skořepové do role 17leté nedočkavé h...
29.5.2008
Scénické přepisy známých komiksů možná už vytvářejí nový svébytný divadelní žánr. (No, známých, já neznal ani Jožku Lipnika ani Vlase a Bradu ani Pána času, asi proto, že jsem po Čtyřlístku navždy skončil u nepovedeného Kruana, který už jen nastavoval kaši.) Dvojdimenzionální obrázky převáděné do prostoru divadla nutně budou hledat zkratku pro vyjádření, výsledek se pravděpodobně bude zdát naivní, vlastně i fantazii ...
28.5.2008
Tohle je poněkud hůzná perverzitka, naštěstí v jemně groteskním aranžmá. Na diváka je naložena tíha krutosti a řada derivací depresí až šílenství, ale pořád je na vše nahlíženo groteskní optikou. Celá ta hra je nejen o těžko definovatelné nenávisti, halucinacích, šílenství, trpitelství obtížně pochopitelného významu, ale možná o tom, jak život je v podstatě něco absurdního a taky šíleného. Kam až vede nenávist? K str...
7.5.2008
Divadlo v Řeznické je takový docela fajn obývák, kam se vždy rád vracím. Z pohodičky mě ale tentokrát vytrhuje vydřidušská desetikačka za šatnu (to nebejvalo!), nahoře se obsahově ubohý program (= vizitka divadla) prodává za 35 kaček. Kategorizace obýváku bohužel tentokrát funguje i co do počtu diváků. Pětadvacet napočítáno, studenti napočítáni v silné menšině (to taky nebejvalo). Mám vysvětlení: meziroční skok ceny ...
23.4.2008
Lubomír Lipský slavil pětaosmdesátiny a dostal od Městských divadel pražských dárek v podobě dojemné, kouzelné a hlavně hravé benefice, kterou autor koncepce večera Petr Svojtka pojal s graciézní nadsázkou a vtipem, jež neznají slovo sentiment. Žádné vzpomínání u stolku. Večer se nesl ve znamení ukázek dávných estrádních scének Lubomíra Lipského, mozaiky z jeho současných okouzlujících divadelních rolí (kterých není ...
20.4.2008
Příběh Dědečka a jeho psa Baryka je strašidelně naivní. Naivita se neskrývá, naivita je demonstrována v obrazech ve spojení s nějakou banální situací. Akorát s úhybným manévrem k absurdnímu vyznění. Střih, tedy oponka. Následuje obraz strnulý, ale výmluvný až sugestivní. Oponka, tedy střih. Pokračujeme výjevem akčním akční až hororovým, slabší povahy mohou mít problém. A tak se to, lidi, střídá, až k rychlému závěru,...
16.4.2008
Popelka v Divadle Minor žije v cukrárně a je to taková normální holka. Bez servítek je zase předložena jiná pohádka, než říká název. Ale vážně, koho by ještě klasická Popelka zajímala. Děti se potřebují ztotožňovat s někým, kdo je jim až identicky podobný. A to tahle Popelka, vlastně Eliška je. Zakopne o prince, ani neví jak, no a vytahujte kapesníčky, jak je to dojemný. Kromě toho se mi moc líbil nápad s postavou pů...
6.4.2008
Komu to ještě nedošlo... Situace je neudržitelná, kritická. Těžko se tomu věří, ale precedens, který v předchozích dnech „vyrobila“ politická reprezentace města na několika frontách kulturní politiky, může mít katastrofální následky. Jistě, grant je nenároková složka, ale když se při politickém rozhodování ignoruje parafovaný dokument o koncepci kulturní politiky města, je něco špatně. Když zisková sféra (komerční mu...
1.4.2008
Zápletka komedie Penzion Ponorka se rodí z banální, téměř nevinné situace. Záletný režisér si užívá u své milenky, zatímco její manžel jakožto kapitán ponorky je zanořen někde v moři. Čekáme, že se vynoří, ale místo toho věci naberou poněkud jiný spád. Mlžení musí jít tak daleko, že vila na pobřeží je díky „spásnému“ nápadu proměněna na penzion, kde však kromě manželky a manžela obou nebožáků začnou defilovat různá i...
31.3.2008
Jan Nebeský je z těch režisérů, kteří si z diváků rádi dělají prču. Jen obtížně se dá přehlédnout fakt, že se tak děje na scéně Národního divadla, kde v hledišti je řada abonentů a jiných platících diváků, kteří přišli na Molièrova Dona Juana, klasickou hru, která patří mezi top 10 divadelních her světa. To, co vidíme, však není Molière. Autorkou zcela překopaného (až převoraného) textu je dramaturgyně Daria Ullricho...
26.3.2008
Ohlížím se k učebnicím literatury, co to jako v nich bylo prezentováno za poučku, že Gabriela Preissová je autorkou realistických dramat. Když jsou to přece a především mistrovsky vystavěné balady, jimž rámec dávají lidské slabosti nebo ritualita života. Situaci Jenůfy směle můžeme zasadit do dnešní doby a nebýt vraždy dítěte, ani nad Jenůfou dneška okem nemrknem. Koho na jevišti Švandova divadla vidíme – zarputilou ...
25.3.2008
Hru Komplic, kdyby se mi neřeklo, že je od Dürrenmatta, bych asi k tomuto autorovi nepřiřadil. Nakonec ale jo – peníze, zdevastovaná morálka, absurdní „tragika atomové doby“, ale koutkem úst to přece jen škube – to je Dürrenmatt. V Divadle Na zábradlí totiž úspěšně mystifikují tím, že používají dotáčky a ty ukazují současnou Prahu a na konci hry nejen tváře známých mafiánů české současnosti, ale i přímo české politik...
24.3.2008
Jsme už natolik otráveni či ovlivněni všelijakými reality show, těmi umělými z televize i v podstatě delimitací našeho života na úroveň něčeho podobného, že ani nepostřehneme, jak hra Experiment (původem z 18. století!) se jim podobá. Matoucím je jen obsah, jazyk a styl. Je to přece jen hodně starý text s naivistickými prvky (z dnešního pohledu) i naprosto očekávatelným průběhem, takže se zdá, že z něj nikdo už moc n...
19.3.2008
Prvních deset minut se nudím a říkám si, co to zase jako má být. Úsporný, možná až úporný minimalismus aktérů, na jevišti šero, že pořádně není nic vidět. Ani s draculovským námětem není vše zcela v pořádku. Tedy s takovým, jak jej známe. Aha, žádného krvesaje Stanislav Majer nehraje, tady půjde o lidskou duši. Koho uchvátí do své moci, postupně kamení, přesně jako když selhává oběhová cirkulace v cévách. Bodové svíc...
27.2.2008
K různým street-art, multimediálním nebo vůbec alternativním počinům přistupuju vždy s nedůvěrou. Tvůrci téměř vždy do anotací zamontují „více“ charakteristik, než co pak divák vidí. V budově vyšehradského Starého purkrabství bude nyní pravidelně uváděn multimediální expirience project choreografky Lucie Poláčkové nazvaný Světla stíny Vyšehradu, který kombinuje tři druhy umění: výrazový tanec, filmovou projekci a hud...
15.2.2008
Dřív, než kritika rozcupuje fakt, že postavu Pepina Miroslav Vladyka odšvejkoval, musím vzdát hold jinak velmi povedené inscenaci. Postřižiny v Divadle ABC jsou opravdu hodně milé představení, které má styl i atmosféru. Vše fungovalo jako dokonale sladěný (a sehraný) celek a herci jsou do rolí typově přesně obsazeni. A pan Lipský snad nestárne a Jiří Hána v roli Francina opět exceluje. Umí náramně postavu obohatit o ...
9.2.2008
Za co se v Kalichu chce 699 Kč á lepší vstupenka??? Za co????? (A to pomíjím fakt obrovské nepohodlnosti celého divadla, které je dokonalým prostorem k ušlapání, hlediště „bez lidských parametrů“ ještě s bonusem vykloubení hlavy, protože není dobře vidět.) Proč muzikál Jack Rozparovač? No, je to kolega Fantoma opery či Jekylla a Hydea, ne? A ještě neměl „muzikál“. Tedy příležitost k rozehrání jakési přibližné faus...
23.1.2008
Král vaudevillu Eugène Labiche zavítal do Divadla Palace, scény, která se nestydí za cíl přispět k rehabilitaci pojmu „bulvární divadlo“. Podle ohlasů se to v tomto prostoru bývalého kina Jalta (stále staré rozvrzané sedačky!) jednoznačně daří. Navíc jsou oslovováni skutečně ti lepší herci z pražských divadel, než kteří se realizují maximálně v zájezdovkách. Herecký výkvět pro frašku Nejšťastnější ze tří se nemusel h...
22.1.2008
Jak to ten Jan Borna jenom dělá. Obdobně jako u Kabaretu Prévert-Bulis protáhne diváka legrací, ale v celkovém dojmu z inscenace Oněgin byl Rusák nakonec převáží depka, která se při cestě z divadla usadí za límcem. Alespoň u mě ano a obávám se, že nebudu sám. Stačí z paměti vylovit vzpomínky na 80. léta, pokud vám tam paměť sáhá. Mně jo a ještě docela zásadně. Ukradli nám, „Husákovým dětem“, možnosti „jak žít“, ale n...
19.1.2008
Übergewicht, unwichtig: Unform Co si s tím zvláštním názvem hry mám jako počít, když se to dá přeložit na několikero způsobů: Též třeba: Nadměrečnost (?), nadbytečné (?), „neforemnost“ bych nechal. Dramatického radikalistu Wernera Schwaba, k jehož hrám se dává přívlastek „fekální“, z důvodu obav o nenarušení osobního estetického cítění neznám. Maximálně znám poetiku či styl Pražského komorního divadla. Tak tedy jen p...
18.1.2008
Milí Aháci! :) Opravdu si stojíte za tím, že vaše Pohádka o Popelce je vhodná pro děti od 4 let? Používáte silně nadávkovanou nadsázku, styl, který míchá poetické momenty známé pohádky se svéráznou razantní interpretací. Čtyřleté pididěti ještě těžko umí rozeznat hranici mezi pohádkou a osobní (režijní, interpretační) nadsázkou. Do takhle malých dětí se musí „čistě“..., jinak – věřte – mají v tom guláš. Viděl jsem...
15.1.2008
Ne že bych časopis Svět a divadlo znal jako pravidelný čtenář, ale pamatuji jeho cenu 35 korun, která se postupem času dostala až na pětadevadesát. Při pohledu na „rozměry“ a obsah tohoto dvouměsíčníku bylo jasné, proč se moc neprodává (téměř vůbec). Přece jen „úspornější“ bylo prolistovat SAD ve studovně knihovny, kde jsou čísla k dispozici. Ale zbylý platící čtenář jistě měl pochopení a měl toto odborné periodikum ...
12.1.2008
Znova do Minoru!, tentokrát na psí večírek psa bezdomovce, tedy asi podvraťáka, feny seniorky, psa gaučového namyšlené vzácné rasy, mladé stopařky a přitoulaného štěněte. Život psa z pohledu psa inspiroval geniálního Karla Čapka, ale také třeba Jiřího Trnku, který o téhle psině pojednává ve své půvabné Zahradě, jde však o její méně známou část. Psina na malé scéně Minoru je fakt moc milé představení, které dokonce...
9.12.2007
No co, tak jsem zašel na představení pro děti od 4 let. Vždyť mě Neználek v době, kdy jsem si hrál s modelem ŠD 11 nebo plyšovou opicí, nějak minul a věděl jsem o něm akorát, že je vztekloun (něco jako já). V úplně nové inscenaci Minoru Neználek ve Slunečním městě se párkrát využije projekce s filmovými a animovanými dotáčkami. Ty jsou k sežrání. Výjevy z Kvítečkova, pak jízda hrdinů v autě z okurky a vůbec urbanist...
28.11.2007
Dřív než jsem setkal s krásnou a tuze zajímavou exotikou divadla vzorců, nádherných kostýmů a masek či neuvěřitelných pohybových schopností mladých aktérů pekingské opery, musel jsem cestou do koncernového podniku Palác Akropolis akciové společnosti (to není fór, tak si říkají) hodně přemáhat. Ne kvůli silné chumelenici, ale proto, že do zauzených míst lezu nerad. Skoro bych řek, že v Paláci Akropolis porušují jistý ...
26.11.2007
Hop hop hop, cvak! Třetí dlouho očekávaná hopsavá inscenace originálního pohybového divadla Veselé skoky je tu! Tradičně je to moc milé a náramně hravé, tentokrát vycházející z dětských pískovišť. Principy i v Baby boxu ovšem zůstávají stejné: rozvíjení choreografických technik, nápadů, leitmotivů slovních, vizuálních či tematických. Pas de quatre v bačkůrkách je strhující - a bohužel také jediný vrchol jinak prázdný...
25.11.2007
Kdo má rád zároveň historii (anglickou především) a výrazné herecké divadlo, určitě ho zaujme nová inscenace režiséra Petra Kracika Ať žije královna! v Divadle pod Palmovkou. Linie náročného hereckého divadla se libeňská scéna drží už mnoho let a téma nejznámějšího konfliktu tudorovské Anglie, tedy královen Alžběty I. a Marie Stuartovny, je další příležitost pro potvrzení této koncepce. Z mnoha zpracování tématu si D...
24.11.2007
Teatr Novogo Fronta odpremiéroval svou novinku s názvem Zwischenmensch. A znovu můžeme říct: stavy „mezi“, tam někde na řece Léthé, nebo na druhém břehu řeky vzdechů Acherón? (to už je jedno), mají u TNF vždy sugestivní psychedelickou podobu i s jistým zvláštním druhem humoru, k tomu herecky, výtvarně a jinak fascinujícího Aleše Janáka a bizarní Irinu Andreevu. Takže potud žádný rozdíl proti předchozím (nesólovým) in...
17.11.2007
Marně dumám, proč hudební komedii (nebo komorní muzikál?) Sliby chyby (v originále Promises, Promises) v Divadle pod Palmovkou neudělali rovnou jako přiznanou parodii na muzikálový boom, udělali by líp, než si hrát na komorní muzikál. Vždyť pro to měli všechny předpoklady: námět „lidový“, zápletku zapomenutou v době svého vzniku s logicky retardovaným vyzněním, „činoherní zpívání různých kvalit“ (v mnoha alternacích)...
15.11.2007
Přiznám se, že mě kdysi hodně namlsaly Politoly v podání formace Stage Code. Bylo to zvláštní experimentální divadlo plné humorných a nápaditých momentů, které jaksi mimochodem dokonale zobrazilo stav české politické kultury a rozpoložení myslí voličů. Rovněž anotace k jejich novému projektu Test.Ost.Er.On nevypadala marně, a tak jsem čekal trefu do černého v oblasti „gender studies“ a originálního pohledu na mužský ...
14.11.2007
Při sledování inscenace Městského divadla Brno Smrt Pavla I. jsem jakoby viděl dokonalou fotku s mistrovsky rozvrstveným histogramem. Jak od ruského autora přelomu 19. a 20. století, tak dramaturgicko-režijního tandemu Otčenášek - Burešová. Nevím, mám-li to vyjmenovávat, něco tedy snad jo: rozdvojenost mentality diktátorských figur, ten věčný ruský spasitelský pocit při nápravě věcí světových, vystihnutí vzorců lidsk...
9.11.2007
Jak se tak probírám prosincovým programem divadel, zaznamenávám zvýšený výskyt slůvka „ZADÁNO“. Firmy, společnosti, organizace chtějí svým zaměstnancům dát pěkný předvánoční dárek v podobě zajištění divadelního představení. No proč nééé, když taky něco zbude na ostatní diváky. ...Od roku 1989 jsem rád chodil na Vánoční večery do Ypsilonky, kdysi častěji, teď už ani moc ne. Vzpomínám si na bezva atmosféru, smažení ...
8.11.2007
Já prostě nemám jiných slov než drzá lichvařina, když divák vleze do MDP a šatnářky kasírují 10 Kč á kabát. Mám proto raději civilizovaná divadla, kde tato služba divákovi je poskytována v rámci ceny vstupenky a s nenaučeným úsměvem (např. Fidlovačka, Dlouhá...). To pak skoro každý rád něco přihodí do nenápadně umístěné misky. ...V Rokoku (jedna ze scén MDP) byl přede mnou pán-gentleman, který posbíral kabáty od své ...
7.11.2007
Potíž nové inscenace Městských divadel pražských V jámě lvové (uváděné v Rokoku) je ta, že se trefuje do lehce podbízivé koncepce MDP, i když se to tváří jako ušlechtilá dramaturgická linka. Takže jsem zase znejistěl, co to v MDP vlastně chtějí dělat (pojmu tematizované divadlo fakt neporozumím). Felix Mitterer hru V jámě lvové napsal podle skutečné a už dost neuvěřitelné události z neveselých časů expanze fašismu. A...
27.10.2007
Wilderova hra Naše městečko, do níž se pustili v Divadle ABC, je o tom, že přes 2/3 představení (úmorné dialogy, banální situace etc.) se čeká na kouzlo, které snad ani není pointou, nýbrž kvitancí poselství tohoto na svou dobu asi silného textu. Nalezení zázračnosti obyčejného života. Připomenutí normálních situací, které jsou ale pořád krásným rituálem ve všednosti života. Všednost kontra věčnost jiné „kosmogenní“ ...
20.10.2007
Vlezete do divadla Alfred ve dvoře, a samozřejmě je přichystáno nečekané „baf“ – když je na programu pantomimická klaunérie Vojty Švejdy s názvem Albert se bojí. V AVD jsem zvyklý na ledaco, často na uvědomělou alternatýýývu, kterou prostě nechápu, ale u Vojty Švejdy máte jistotu, že uvidíte zábavné divadlo založené na gestu, pohybu, výrazu a hravé nadsázce s obdivuhodným smyslem pro detail. Ačkoli inscenace Albert s...
17.10.2007
Vlaková opera: Meet Factory je nový multikulturní prostor vzniklý z bývalé továrny v hodně zapadlém koutě Smíchova. Plastic People of the Univers právě tady …next wave… zahájili vystoupením, které snad pro všechny bylo velkým zážitkem, a to i přes strašnou akustiku prostoru. Mělo to říz tak stokrát větší než pývo od občerstvovacího pultu a sílu nefalešného undergroundu. Studenti KALD DAMU vše doprovázeli více či méně...
14.10.2007
Kdo by čekal na jevišti Divadla U Hasičů nějakou „veselou zájezdovku“, na jevišti jsou přece Jan Révai a Dana Morávková, hrdinové jisté nekonečně nastavované seriálové kaše, byl by na představení Docela velkého divadla Milion liber poněkud zklamán. Je to hra, která i přes své komediální momenty vyžaduje trochu pozornosti, aby divák mohl rozklíčovat motivy jednání obou postav. Mladý bezdomovec se ocitá v luxusním bytě...
11.10.2007
V tzv. Komoře divadla Komedie jsou židličky na sebe natěsnány, jako by tvůrci inscenace chtěli nechat diváka spoluprožít pocity ochrnutého světanápravce. A pak nakydání tolika sociokritických poznámek na adresu společnosti, možná až s infernální vizionářskou pachutí, se zaryje do myšlenek díky obdivuhodné interpretaci Martina Fingera třeba i snadněji. Jeho světnápravce pokrouceně (ale klidně) sedí, mlčí, hloubá, mluv...
5.10.2007
Čardášové princezny režiséra pana Kero® jsou dělány po celé Evropě přes jeden kopírák. Dva měsíce svou koncepci driloval i v Praze. Popravdě řečeno, zaplaťbůh za to. Jinak asi by v Karlíně uhnětli něco ze své invence. Takto máme v Praze velmi slušnou operetní inscenaci. Je výbušná a choreograficky poněkud z jiné planety, takže se na ten triviální příběh dá dívat se zájmem. A kdybyste nebyli takoví hudební antisluchař...
13.9.2007
Zpříjemnit si hodně pošmourné zářijové odpoledne pohádkou na VyšeHrátkách se zdál být dobrý nápad, vždyť k infantilitě se normálně hlásím. Na místě zjišťuji, že je trochu bordel v programu (ale fakt jenom trochu, ale i to stačilo k tomu, že jsem viděl úplně jinou pohádku, než jakou jsem vidět zamýšlel). Ale herce Divadla Minor mám rád, protože umí, a tak mi to bylo jedno, že uvidím Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého....
8.9.2007
Tak nám Mr. Kratochvíl žaluje český stát, že se na jeho soukromé a zaměřením komerční divadlo, Ta Fantastiku, nedostalo grantu. Že prý každý pekař v ulici by měl dostat stejně mouky nebo co. Pochopil vůbec, co je to grant? To je přece při momentálně nastavených pravidlech dobrotivá podpora (dorovnávající ztrátu z provozování repertoárového divadla) ze strany města vybraným subjektům, ne jeho povinnost, a ještě k tomu...
22.8.2007
Během okurkové sezony sleduju televizní zprávy běžně jen na půl oka. Ani mi v první chvíli nedošlo, že v reportáži z prostředí atomového výbuchu vidím právem nas*ané známé tváře. Docela velké divadlo navštívili lupiči. Ukradli, na co přišli a co - kromě zásob z divadelního baru - jim asi bude k ničemu (obtížně nahraditelné rekvizity, minidisky s nahrávkami k inscenacím, specifická zvuková technika), čímž zničili dlou...
30.7.2007
Na tohle jděte se podívat povinně. Skvělé! Cítím mnohá příjemná „mravencující“ rozechvění: např. jak je nám téma Šakalích let bytostně vlastní (i když je tolik let po té a nemusíme nutně být z Dejvic), jak vtipné jsou texty písní a jak Ivan Hlas prostě a jednoduše upřímným drajvem a láskou k rock´n´rollové tradici válcuje pražské muzikálové popzpívánky plné kudrlinek. V ABC to rozjeli tak, že budete žasnout, čeho jso...
24.6.2007
Divadlo pod Palmovkou je mi sympatické mj. proto, že umí nevázat se encyklopedickými škatulkami. Višňový sad tam neměl tu únavnou sentimentální pachuť, ale byl tragikomickou smrští v intencích původního záměru velkého Čechova. Také Gazdina roba Gabriely Preissové se v DPP nehraje jako tzv. realistické drama. Proč taky, když je to balada jak vyšitá. Baladický oblouk je režisérem Petrem Kracikem vyklenutý mistrovsky a ...
20.6.2007
Ať si kdo chce co chce říká, Praha se až na pár výjimek bahní na dně průměrnosti. Přesvědčili mne o tom (zase) divadelníci ze Slováckého divadla. Na festival Dítě v Dlouhé přivezli Divou Báru, v níž volají nejen Báro!, ale i Viktorko! a Karlo! Třikrát z díla Boženy Němcové. Uhrančivý múzický a emočně silný tvar Jana Antonína Pitínského musí potěšit každého, kdo ještě nezapomněl na kořeny českého literárního odkazu. V...
31.5.2007