Redakce

Michal Novák

redakční zkratka: mys

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1067)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 20.10.2012)
(zadáno: 21.11.2010)
Superkalifradžilistikexpijalidózní!!! Ne pro efekty a dokonalé uspokojení muzikálových chutí, ale za znamenitou režijní práci s emocemi, které jsou nakonec tím určujícím pro náladu a sdělení pohádkového příběhu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.4.2020)
Podle anotace bychom čekali filipiku proti současným vymoženostem. Koncept nahlížitele sebe sama ale míří rovnou k východiskům (prostému odpoutání) a definici toho, co přetrvá jako ta nejlepší technologie. Jsme jí my sami, naše matérie. Dynamický proud tanečních obrazů se samozřejmě zastavuje u roztěkanosti nebo drobných demonstrací zběsilosti doby, ale tím nejpoutavějším je návrat k rituální podstatě. V těchto momentech jsme svědky fascinují taneční meditace. Tělo rozvolněné, přesto stále silné, přesahující vlastní bytí. Místy až magické choreografie souzní s rázně dimenzovanou hudbou i působivým světelným designem.
(zadáno: 21.3.2020)
Žádné ornamenty, režie se soustředí na sílu příběhu a psychologii postav. Ke vzniku prvotřídní inscenace klasického dramatu to bohatě stačí. Excelují Pavla Gajdošíková v titulní roli a Norbert Lichý jako Lízal – to je až neuvěřitelná herecká studie vnitřního pnutí postavy. Inscenace se nezavděčí těm, kteří očekávají neformalistní uchopení. Drobnými posuny se však inscenace vzdaluje čítankovému uchopení: vždyť moment, kdy je to Maryša, kdo má tendenci napít se kávy, dává logiku. Hraje se ve středové aréně, v prostoru, který doslova kypí skrývanými emocemi a v němž se hraje o pošlapané hodnotě svobody a svobodomyslnosti.
(zadáno: 1.12.2019)
Na jeden z vrcholných drama-muzikálů si paradoxně trouflo „regionální divadlo“ a je z toho událost sezony. Libreto Michaela Kunzeho v typické vícerozměrné formě rozpoutává sugestivní hru na pomezí reality a meta-prostoru předurčenosti, zároveň ostře tematizuje otázky osobní svobody člověka. V symbióze s úchvatnou hudbou Sylvestera Levaye (kterou žeru dlouhodobě) vzniklo mnohem více než vyprávění o osudech císařovny Sissi. V hlavních partech excelují Soňa Hanzlíčková Borková a Pavel Režný - a dále zase máme tu čest s parádním kolektivním dílem. Nebál bych se vést postavy ještě po ostřejších a výbušnějších liniích.
(zadáno: 28.7.2019)
Bernhardovo demaskování pokrytectví a ironické rozkrývání lidské malosti získalo v Divadle Na zábradlí účinnou podobu. Výsledkem je dusivý smích i padající brada z toho, co přináší snobské tlachání v opulentním pokojíčku. Ega vládnou, cynismus mohutní, hloupost by se dala krájet. Zdařilá dramatizace účelně zapojí odkazy na české reálie. Inscenaci zdobí individuální herecké výkony (a rozhodně nejde jenom o ztvárnění alkoholových eskapád), zároveň by se dalo mluvit o precizní kolektivní souhře. A pak je tu silná výtvarná stránka inscenace, která výmluvně popíše pozérství přítomných, překvapí i dalšími symbolickými významy.
(zadáno: 5.11.2017)
Amazonky jako symbol extrémistických pnutí ve společnosti, jako důkaz snadného sklouznutí do záhuby, když agrese si podá ruku s letargií a provokace je metoda. Strhující fyzické divadlo se tedy odráží od živého tématu a čtyři fantastické performerky vydají za celý zástup krvelačných Amazonek. Promyšlená struktura místo katarzní tečky dovede diváka spíše k úžasu. Gradující podívaná za doprovodu extatické hudby (bubny, el. kytara, synťák - zvuky až děsivé) pracuje s dynamickou choreografií a v závěru akrobacií, divadelní zkratkou, perfektním light designem a vyznačuje se velkou originalitou.
(zadáno: 28.9.2016)
Konečně se někomu podařilo se vším všudy převést na jeviště tuto „románovou poezii“ s jejím surreálným laděním, hravostí, bohatou symbolikou a především existenciální podstatou, včetně toho šíleného emocionálního oblouku (a beckettovské tečky). Duo SKUTR v Pěně dní naplno zúročilo neustálé rozvíjení své poetiky, nebo jim předloha tak sedla? Obojí, neboť tady se nic klopotně nevymýšlí, M.K. a L.T. jednoduše vycházejí z Viana. Groteskní vykloubenost, jímavé okamžiky, skvostná dramaturgická stavba, zapojení vizuální, zvukové/hudební stránky, nespočet divadelně půvabných momentů…a herci famózní.
(zadáno: 23.3.2014)
Přes nepravděpodobné dialogy a absurdní situace slyšíme tolik proudů podvědomí, až z překvapení nevyjdeme. Kvalita hry je nesporná. Zprávu o dění pod povrchem Petr Svojtka inscenuje s přesnou balancí mezi drsnou konverzační komedií a psychologickým dramatem, s prvky „perplexovité“ absurdity v obou rovinách. Jestli jsem napočítal jedno tzv. hluché místo, tak se skoro omlouvám, že to zmiňuju. Hodně povedený nový překlad od pana Joska a výkony čtveřice herců? Lze to (na divadle) vůbec zahrát líp (přesněji)? ;-)
(zadáno: 18.4.2013)
Tak tento taneční monolog s tematikou transgenderu uchvátil Ameriku :) Je to vlastně umělecky zpracovaný dokument, na kterém mě nepřestávalo fascinovat, jak performerka neustále převáděla myšlenky nebo pocity do fyzických vyjádření a ta neustále rozvíjela, i díky symbióze s doprovodnými animacemi. Miřenka Čechová vedle různých prvků street dance nebo výrazového tance také skvěle pracuje s odprezentováním emocí a i přes jejich sílu tomu nechybí vtip. Gesta a pohybové vzorce neustále odkazují k jedinému: trýznivému sváru duše s tělem. Boji uvnitř identity výrazně napomáhá i výborný light design.
(zadáno: 9.12.2012)
Poutavý kainarovský večer, který logicky kazí Ubu, ten i dnes platný axiom obludné politiky. Večer fascinujících nálad pro štamgasty s duší poetickou. Jen se připravte na ty polibky hnusu, jenž staví věci do nepříjemných kontrastů. Dramaturgií navěšené korálky těch zdánlivě neslučitelných revuálních čísel vyladí do kontinuálního tvaru působnost jednoho pana hostinského a zbytek obstará divadelní imaginace, na niž si téměř můžete sáhnout. A ta recitace! Až na jednu výjimku si aktéři poradili i s poměrně složitými jazzově laděnými písněmi. Oceňuju i tu reminiscenci na Spoonriverskou antologii :)
(zadáno: 30.9.2012)
Když divadelní zážitek vtrhne přes nedramatické zrcadlení... Nádherné promyšlené divadlo: od nápadu tohle vůbec přivést na jeviště až po formu. Ty drobnosti, které sem tam neladily, se snad ani po takovém zážitku nesluší rozpitvávat.
(zadáno: 9.5.2012)
V té směšné a perverzní metafoře je všechno. V její jednoduchosti je síla a pravdivost ve celé své prostotě. Smích prohlubuje její děsivost. Závěrečný obraz (Trojan – Neužil – Krobot) je důvodem, proč jsem se nakonec přiklonil k tomuto luxusnímu hodnocení.
(zadáno: 4.3.2012)
Holišová, Jícha, Novotný, Gazdíková, Němec, Horká... Za naprostý vrchol považuji režijní a interpretační uchopení písňových čísel „Samota, můj pán“ a „To jsem já“. Křehký muzikál, který vyzpívává stav nitra, a velký příběh z hlubin dávnověku, který se možná stal, možná je pouhou legendou. Někteří diváci zřejmě neshledají tento muzikál atraktivním, když místo okázalosti jen citlivě vypráví příběh a hudba jakoby se inspirovala tím, co se odehrává uvnitř postav, bez dalších ornamentů. Představitelé Jany a Gerolda předvedli obrovské výkony... Drobné výhrady tentokrát ke company a sborům.
(zadáno: 28.11.2011)
Po bezemoční, režijně nezáživné a s výjimkou Terezy Duchkové interpretačně bezduché karlínské verzi konečně Jekyll a Hyde dorazil i k nám v plné muzikálové síle! Až nečekaně. Promyšlená režie, uchvacující scénografie. A výkon Dušana Vitázka? To musíte vidět! Hana Holišová též na výbornou a talentovaná Viktória Matušovová jistě zapracuje na nedostatcích v hereckém projevu. Vynikající company. Proti překladu Adama Nováka ten nový jde více po smyslu originálních textů a za uši tahá podstatně méně, i když místy taky.
(zadáno: 12.7.2011)
(zadáno: 14.4.2011)
Pro ty, kteří se nebojí, že je z bezprostřední blízkosti ovane silný patos, jaký jen může přinést tato strhující konfrontace lidských duší (spíše lidského ega) s Bohem. Helena Dvořáková v roli Ysé opět fantastická. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.10.2010)

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>